Rozdělení dvojdomku se společnou střechou: Právní a stavební aspekty

Rozdělení stavby na více samostatných celků je možné buď čistě právními prostředky, nebo za pomoci stavebních změn. Při právním rozdělení se vychází z dosavadního stavebního stavu, pokud lze vymezit dělící rovinu, aniž by bylo nutné cokoliv přestavovat. V takovém případě stačí vytýčit (popsat) dělicí rovinu, obvykle svislou. Pokud je však zapotřebí provést dělení stavby za pomoci stavebních změn, je nutná příslušná projektová dokumentace a stavební povolení.

Po dokončení stavebních prací fakticky vzniknou dva (či více) stavebních objektů, jejichž užívání je možné až po oznámení záměru o jejich užívání stavebnímu úřadu ve smyslu § 120 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Zároveň je důležité pamatovat na rozdělení původního stavebního pozemku geometrickým plánem tak, aby každá nově vzniklá stavba měla svůj vlastní stavební pozemek. Budovy v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, musí být označeny mimo jiné i pozemkem, na kterém jsou postaveny (viz § 5 odst. 1 písm. c) zák. č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky - katastrální zákon).

Dvojdomky a jejich specifika

Dvojdomek spojuje soukromí s pocitem sousedské komunity. Jedná se o zvláštní typ domu, který má společnou pouze jednu zeď se sousedem. Tyto domy obvykle tvoří architektonicky symetrické celky, stojí vedle sebe na sousedních pozemcích a někdy i na společné základové desce. Dvojdomky sdílejí společnou zeď se sousedním domem, ale pozemek vlastní každý majitel zvlášť.

V českém prostředí řeší společnou zeď mezi dvojdomky především stavební zákon a občanský zákoník. Pro hladké fungování sousedských vztahů se vyplatí stanovit si pravidla už předem, ideálně písemnou dohodou. Díky tomu se předejde nedorozuměním a každý dům si uchová svůj komfort i hodnotu na dlouhé roky.

Při koupi dvojdomku téměř vždy půjde o osobní vlastnictví. To znamená plné a výhradní právo k domu i k pozemku, na kterém stojí. Ve výjimečných případech se lze setkat se spoluvlastnictvím - například pokud dvojdomek sdílí společnou konstrukci nebo určitou část infrastruktury.

Čtěte také: Výhody valbové střechy

Rozdělení střechy u dvojdomku

V případě, že jste výlučným vlastníkem jedné poloviny dvojdomku a vaši sousedé druhé poloviny (vlastnictví obou polovin dvojdomu je tudíž v katastru nemovitostí odděleno, jedná se tedy o dvě samostatné stavby), nelze hovořit o spoluvlastnictví střechy (resp. o společné střeše). Střecha (krov, izolace i střešní krytina) není samostatnou věcí, nýbrž je součástí domu.

Součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí (§ 505 občanského zákoníku). Ve vašem případě je tedy střecha společná pouze fyzicky, tzn. že jedno těleso střechy překrývá oba rodinné domy. Z právního hlediska je však vlastnictví střechy rozděleno, tzn. že Vy vlastníte tu část střechy, která překrývá Váš dům, a Vaši sousedé vlastní obdobně druhou část střechy.

Vaši sousedé jsou proto oprávněni přikročit k výměně střešní krytiny na své střeše, aniž by k tomu potřebovali Váš souhlas. Zároveň však samozřejmě platí, že vznikne-li Vám v přímé souvislosti s prováděnými pracemi škoda, bude možné požadovat po sousedech její náhradu. Dle § 2900 občanského zákoníku platí, že vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na vlastnictví jiného. Vznikne-li proto v přímé souvislosti s prováděnými pracemi škoda na Vaší střeše, bude možné po sousedech požadovat, aby Vám tuto škodu nahradili (ať uvedením v předešlý stav, nebo v penězích).

Pokud nebyly dány předpoklady k rozdělení stavby na dva rodinné domy čistě právními prostředky, je nutné provést stavební úpravy. Stávající středovou zeď, nyní končící v úrovni podlahy půdy, je třeba „vytáhnout“ až nad střechu a do ní zakotvit z obou stran přerušené konstrukce krovů a oplechování střech každého z rodinných domů. Dále je vhodné nechat si statikem posoudit možnosti jejího přitížení v případě vestaveb do půdních prostor, a pokud by to mohl být problém, rozumně se dohodnout o jejich dalším využití.

Z optického pohledu se po provedení navržené úpravy budou oba rodinné domy jako samostatné stavby alespoň jevit. I když z právního hlediska středová zeď netvoří samostatný předmět právních vztahů, neboť je vzhledem ke způsobu svého provedení součástí obou sousedících rodinných domů.

Čtěte také: OSB desky: Ideální pro vaši střechu?

Rozdělení domu na jednotky

Proces vymezení bytových a nebytových jednotek je klíčový pro maximalizaci hodnoty a právní jistoty investice. Nejde o pouhou právní formalitu, ale o rozdíl, který má přímý dopad na likviditu, financovatelnost a celkovou hodnotu investice.

Zásadní otázka je, jestli jsou to právně dva domy a střecha nad nimi je „v jednom tahu“ nebo zda dům tvoří jeden právní celek a pouze každý užívá jednu polovinu. Tuto informaci lze zjistit z výpisu z katastru nemovitostí. Pokud by šlo pouze o spoluvlastnictví, bez souhlasu spoluvlastníka nelze nic udělat. Pokud by ale šlo o dva domy, řešení by mělo být možné.

Vlastnit ideální podíl na domě, například jednu polovinu, v praxi znamená, že nevlastníte žádný konkrétní byt ani prostor. Jste spoluvlastníkem celé nemovitosti a vaše práva jsou omezena právy ostatních. To je pro podnikatelský záměr paralyzující stav. Oproti tomu stojí bytové spoluvlastnictví, speciální právní režim, který vzniká právě rozdělením domu na jednotky. Každá takto vymezená jednotka (byt či nebytový prostor) se stává samostatnou nemovitou věcí zapsanou v katastru nemovitostí. Tato transformace z rizikového podílu na portfolio bezpečných a likvidních aktiv je základem úspěšného developerského projektu.

Hodnota právně čisté a samostatně definované jednotky je na trhu výrazně vyšší než hodnota odpovídajícího podílu na domě, často i o desítky procent.

Co můžeme rozdělit

Pokud se rozhodneme pro rozdělení domu na jednotky, naše první kroky směřují na katastrální úřad. Je nutné si totiž ověřit, o jakou budovu se vlastně jedná. V zásadě máme tyto možnosti: buďto se jedná o rodinný dům nebo bytový dům, nebo o objekt občanské vybavenosti. Existuje samozřejmě více typů nemovitostí, avšak pouze u těchto tří můžeme reálně řešit jejich rozdělení.

Čtěte také: Více o dřevěných konstrukcích střech

  • Rodinný dům - dle vyhlášky č. 501/2006 Sb. může mít maximálně 3 samostatné bytové jednotky, nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví. Zároveň více než polovina podlahové plochy musí odpovídat požadavkům na trvalé rodinné bydlení.
  • Bytový dům - zjednodušeně se jedná o budovu větší než rodinný dům. I v tomto případě však platí podmínka, že více než polovina podlahové plochy musí být bytová, tj. určená pro bydlení (bytový dům je taktéž definován vyhláškou č. 501/2006 Sb.).
  • Objekt občanské vybavenosti - v případě, že budova nespadá do ani jedné z výše zmíněných kategorií, bude se velmi pravděpodobně jednat právě o objekt občanské vybavenosti. To je objekt, ve kterém je méně než polovina podlahové plochy definována jako bytová.

Často se můžeme setkat i s pojmem polyfunkční dům. Ten není zákonem definovaný, ale vžil se jako název pro budovy, ve kterých například přízemí a první dvě patra jsou využívány pro komerční účely a nad nimi se nachází byty. V tomto případě o zařazení do konkrétní skupiny nemovitostí rozhoduje procento bytové plochy. Může se tedy jednat jak o bytový dům (více než 50 % podlahové plochy je bytové), tak i o objekt občanské vybavenosti (méně než 50 % podlahové plochy je bytové).

Mnoho lidí mylně předpokládá, že v případě rozdělení rodinného domu na jednotky se dům změní na bytový. Tak to ale není! Režim budovy, v jakém byla zkolaudována, se nijak nemění. Dojde pouze k vymezení jednotlivých jednotek a k jejich zaznamenání do katastru nemovitostí.

Samozřejmě, může se stát, že budova je na katastrálním úřadě nesprávně zapsaná, například je evidována jako rodinný dům, ve kterém se v průběhu let z nějakého důvodu vymezily 4 nebo 5 bytových jednotek, tzn. právně se již jedná o bytový dům (viz definice výše). V takovémto případě je zapotřebí nejprve rodinný dům převést na bytový, k čemu je však zapotřebí souhlasu stavebního úřadu. Zpravidla je tedy rodinný dům potřeba rekolaudovat na bytový dům, což je samozřejmě složitější proces. Bytový dům totiž musí splňovat výrazně náročnější normy, např. dostatečná šířka chodeb kvůli požární bezpečnosti, odhlučnění jednotlivých jednotek atd.

Způsoby rozdělení na jednotky

Vymezit jednotky lze v principu 3 způsoby: prohlášením vlastníka, smlouvou o výstavbě nebo rozhodnutím soudu o vypořádání spoluvlastnictví.

Prohlášení vlastníka

Jedná se snad o nejčastější způsob, jakým je možné nemovitost na jednotky rozdělit. Prohlášení vlastníka (oficiálně Prohlášení vlastníka budovy nebo Prohlášení vlastníka o rozdělení budovy na jednotky) je právní dokument, který sepisuje vlastník, případně vlastníci budovy. Prohlášení může být sepsáno i jednou jedinou osobou v případě, že budova má pouze jednoho majitele.

Vlastník tímto dokumentem prohlašuje, jaké konkrétně jednotky jsou od data podepsání prohlášení všemi účastníky, tzn. všemi majiteli nemovitosti, v budově vymezeny (všechny podpisy musí být ověřeny). Součástí je také popis budovy, tj. o jakou budovu se jedná, jestli jsou součástí další samostatné objekty, kolik je v domě jednotek (bytových i nebytových), zda má budova nějaké nadzemní/podzemní podlaží (případně kolik) apod.

Definuje rovněž, co obsahují jednotlivé jednotky, jejich výměry (jak celkové rozměry jednotky, tak i jednotlivých místností), dispozice a jakým způsobem budou využity. Přitom, aby mohly jednotlivé jednotky samostatně fungovat, musí být určitým způsobem logicky uzavřené, tj. musí mít nějaké vstupní dveře, vstupní chodbu atd. Součástí prohlášení je i zběžný náčrtek. Není potřeba přímo projektová dokumentace, vystačí v podstatě rukou kreslený náčrt. Důležité je, aby v něm bylo jasně vyznačeno, co jsou jednotlivé jednotky a co naopak společné prostory.

V momentě, kdy je majitelů více, je podstatným bodem prohlášení vymezení podílů na společných prostorách. A to zejména z důvodu pozdějšího rozhodování ve věcech domu, např. co se týče rekonstrukcí. V takovýchto případech se totiž rozhoduje většinovým způsobem a majitelům jednotlivých bytů přísluší vždy takový počet hlasovacích práv, jaký je jejich podíl na společných prostorách. Ten lze určit dvěma způsoby, buďto podle podlahové plochy bytu nebo dle počtu jednotek.

Vymezení jednotek: Každá jednotka musí být jednoznačně pojmenována a označena (číslem, umístěním v podlaží), musí být určen účel jejího užívání (např. byt, nebytový prostor). Dále Vymezení společných částí: Detailní popis všech společných částí nemovitosti. Je nutné rozlišit části, které slouží všem vlastníkům (např. schodiště, střecha, fasáda), a části, které slouží jen některým (např. balkon přístupný jen z jedné jednotky). Dalším důležitým bodem je Velikost podílů na společných částech: Stanovení spoluvlastnických podílů, které se obvykle odvíjí od poměru podlahové plochy jednotky k celkové podlahové ploše všech jednotek v domě. Posledním bodem jsou Práva a závady: Specifikace, jaká věcná práva (např. služebnosti) a závady (např. zástavní práva) váznou na nemovitosti a jak se přenesou na jednotlivé jednotky.

Příklad výpočtu podílů na společných prostorách:

Parametr Hodnota
Celková plocha domu 200 m2
Počet samostatných bytových jednotek 3
Výměra bytu 1 40 m2
Výměra bytu 2 80 m2
Výměra bytu 3 80 m2

V případě určení podílů podle podlahové plochy bytu, jednotlivým bytům bude příslušet právě taková část společných prostor, jaký je podíl plochy konkrétní jednotky na celkové ploše domu (tzn. 40/200, 80/200 a 80/200). Pokud bychom zvolili druhou variantu, tj. vymezení podílů dle počtu jednotek, každému bytu bude příslušet právě 1/3 podílu na společných prostorách.

Co se týče hlasovacích práv, v prvním případě budou mít majitelé jednotlivých bytů stejně velký podíl na hlasovacích právech jako na společných prostorách, tj. 40/200, 80/200 a 80/200. Pro schválení konkrétních návrhů bude tedy potřeba shody buďto mezi oběma majiteli s podíly 80/200 nebo mezi majitelem s podílem 40/200 a jedním z majitelů s podílem 80/200. V druhém případě bude hlasovací právo pro všechny majitele stejně vysoké, a to 1/3 pro každého z nich, pro schválení návrhu bude tedy potřeba dohody mezi minimálně 2 majiteli. Jednoduše řečeno, v obou případech pro prosazení konkrétního návrhu bude zapotřebí nadpoloviční většiny.

Smlouva o výstavbě

Druhým způsobem, jak rozdělit dům na jednotky, je využít smlouvu o výstavbě. Ačkoli se nejedná o příliš často využívanou variantu, je dobré ji zvolit v případě, že v domě je potřeba nějaké jednotky přidat, tj. přistavět nebo dům stavebně upravit tak, aby bylo možné definovat další jednotku. Na rozdíl od prohlášení vlastníka, je k sepsání smlouvy o výstavbě zapotřebí vždy nejméně dvou lidí, tj. stávajícího majitele domu a například developera. Samotná smlouva pak funguje velmi podobně jako prohlášení (vymezuje jednotlivé jednotky, společné prostory apod.).

Specifická je však v tom, že vymezuje i finanční vypořádání v rámci dané výstavby, tzn., pokud smlouva ujednává, že se přistaví jeden další byt, tak zároveň i definuje, kdo na ten konkrétní nový byt kolik přispěje, respektive kdo koho jak vypořádá. I v tomto případě je nutné podpisy nechat ověřit.

Někdy se stává, že dům je zanedbaný a majitelé nemají dostatek financí na jeho opravu. Řešením může být například prodej půdních prostorů developerovi, který je využije pro půdní výstavbu. V tomto případě se sepíše smlouva o výstavbě, kterou se dům rozdělí na jednotky nebo se stávající jednotky určitým způsobem upraví a definují se nové, například právě ve zmíněných půdních prostorách. Developer pak „zaplatí“ např. formou zajištění opravy střechy domu a jako protiplnění ze strany stávajících vlastníků, mu budou připsány vlastnická práva k nově vzniklé jednotce.

Rozhodnutí soudu o vypořádání spoluvlastnictví

I v případě rozdělování domu na jednotky se můžeme setkat s problémy mezi spolumajiteli budovy. Tato problematika je však právně ošetřena, a tak je možné se v nevyhnutelných případech domáhat svých práv u soudu.

Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), § 1140 říká:

  • (1) Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.
  • (2) Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

Jak je v občanském zákoníku uvedeno, pokud chceme spoluvlastnictví vypořádat soudně, předmět spoluvlastnictví musí být možno rozdělit, což dům, který má definované jednotky, zpravidla lze. Majitel druhé poloviny však není ochoten sepsat prohlášení vlastníka o rozdělení domu na jednotky (pokud má budova více majitelů, je zapotřebí souhlas všech). V takovém případě máme právo obrátit se na soud. Ten rozhodne o rozdělení domu na jednotky a spoluvlastnictví tímto vypořádá. Každému majiteli by tak pravděpodobně přidělil odpovídající počet jednotek, pokud by se v rámci soudního řízení nedohodli jinak.

Kroky, které vás čekají při rozdělení domu na jednotky

Proces rozdělení domu na jednotky je sledem přesně daných kroků, které vyžadují koordinaci několika odborníků a úřadů. Jakákoliv chyba může celý projekt zdržet o měsíce.

  1. Technická příprava: Je nezbytné nechat vypracovat plán domu a jednotek. Tento plán přesně zaměří a vypočítá podlahové plochy všech budoucích jednotek a definuje společné prostory.
  2. Právní příprava - Prohlášení vlastníka: Toto je stěžejní právní fáze, kde se z technických dat stává právně závazný dokument. Prohlášení musí obsahovat všechny zákonné náležitosti, jak je popsáno výše.
  3. Zapojení stavebního úřadu: Aktivní role stavebního úřadu je nezbytná, pokud je dělení spojeno se stavebními změnami, jako je nástavba, přístavba, změna užívání nebo rekolaudace (např. z rodinného domu na bytový). Je možné vyžádat si od stavebního úřadu osvědčení, že vymezení jednotky je v souladu se stavebními předpisy.
  4. Zápis do katastru nemovitostí: Jednotky právně vznikají až okamžikem jejich zápisu, tzv. vkladu, do katastru nemovitostí. Tento zápis má konstitutivní účinky - to znamená, že právo zakládá, nikoliv pouze potvrzuje. Případné souhlasy třetích stran (např. banky, pokud na nemovitosti vázne hypotéka) je nutné doložit. Za podání návrhu na vklad se hradí správní poplatek, který v současnosti činí 2 000 Kč.

Čemu se vyhnout při přípravě prohlášení vlastníka

Příprava prohlášení vlastníka se může zdát jako rutinní úkol, ale skryté chyby mohou mít fatální následky. I drobná nepřesnost může vést ke sporům, finančním ztrátám nebo dokonce ke zneplatnění celého procesu.

  • Nejasné vymezení jednotek a společných prostor: Vágně popsané hranice mezi soukromým a společným majetkem jsou časovanou bombou. Například, není jasné, kdo je zodpovědný za opravu terasy, nebo zda si vlastník může zabrat část chodby pro botník.
  • Nepřesné výpočty podílů: Chyba ve výpočtu podílu na společných částech, byť o desetiny procenta, trvale ovlivní hlasovací práva a výši příspěvků do fondu oprav.
  • Zastaralost a nesoulad se zákonem: Použití starého vzoru, který nerespektuje aktuální občanský zákoník a nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím, může vést k právní neplatnosti dokumentu.
  • Ignorování věcných břemen a zástavních práv: Pokud na nemovitosti vázne zástavní právo (např. hypotéka banky), po rozdělení automaticky zatíží všechny nově vzniklé jednotky. Toto musí být správně ošetřeno.

Nejhorším scénářem je, když katastrální úřad nebo soud shledá prohlášení za zásadně vadné a prohlásí ho za neplatné. Neplatnost celého prohlášení znamená, že dokument je v rozporu se zákonem a jednotky právně neexistují. To vede ke sporům o užívání a údržbu, protože není jasné, kdo platí za opravu balkonu nebo může užívat sklep.

Rozdělení na jednotky a SVJ

SVJ (tj. společenství vlastníků jednotek) se ze zákona musí zakládat v domech, kde je alespoň 5 jednotek, z nichž alespoň 4 jsou ve vlastnictví čtyř různých osob (definováno občanským zákoníkem, § 1198). Obecně se však můžeme setkat i s případy, kdy dům již spadá pod podmínku založení SVJ, ale majitelé tak doposud neučinili. V zákonech totiž není nikde řešená případná sankce za nezaložení SVJ. V případě však, že je v domě 5 nebo 6 bytů, které jsou ve vlastnictví 4 různých lidí, katastr již nepovolí žádný zápis, který by přidal 5. vlastníka. Případnou žádost pak zamítne s odůvodněním neexistence SVJ.

Pokud tedy rozdělíme dům na jednotky a vznikne tímto způsobem zmíněných 5 jednotek, z nichž alespoň 4 jsou ve vlastnictví čtyř různých osob, měli bychom současně založit i SVJ. To může být založeno i v případě, že je v domě méně než 5 jednotek, avšak všichni vlastníci musí se založením souhlasit.

Založení SVJ se samozřejmě pojí i s administrativními a finančními povinnostmi. Jelikož SVJ funguje jako právnická osoba, musí být zapsáno do obchodního rejstříku, musí vést účetnictví, vyhotovovat účetní závěrky atd. Z tohoto pohledu se může zdát založení SVJ zbytečně (nejen finančně) náročnější cestou. Avšak jelikož stanovy SVJ definují práva a povinnosti v rámci domu, může být tento krok výhodou. Předejdeme tak například nepořádku ve společných prostorách, případným hádkám mezi spoluvlastníky, definujeme podmínky, za jakých budou probíhat rekonstrukce domu, stanovíme výši příspěvku do fondu oprav atd. Zároveň stanovíme předsedu SVJ, který bude jednat jménem společenství.

Společné prostory v bytovém domě

Společné prostory v bytovém domě jsou typicky chodby, vchody, schodiště, technické místnosti, střecha, základy a další. Jsou považovány za spoluvlastnictví všech vlastníků bytů v daném domě. Společně rozhodují o správě a údržbě těchto společných prostor. Všichni vlastníci mají právo a povinnost využívat společné prostory tak, aby nedošlo k omezení práv a zájmů ostatních vlastníků.

Mohou se ovšem rozhodnout, že se určitá část přenechá některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání. Takové užívání společné části musí být uvedeno v prohlášení vlastníka. Což je vlastně listina, kterou se všichni vlastníci bytových jednotek dohodli na rozdělení toho, co je v domě společné a co ne, případně komu byly prostory svěřeny k výlučnému užívání. To znamená, že nikdo jiný tento jinak společný prostor užívat nemůže.

V bytových domech se často najdou i společné prostory, které vlastníci bytových jednotek nevyužijí. Jsou to například kočárkárny, nebo dokonce protiatomové kryty, případně prostory určené pro obchody nebo provozovny. Spoluvlastníci se mohou rozhodnout tyto prostory pronajímat, výnos z těchto pronájmů však nepatří SVJ, ale samotným spoluvlastníkům. Jsou to jejich společné části.

O běžném hospodaření s takovou společnou věcí, tedy i o jejím pronájmu a nakládání s výnosy, rozhodují všichni spoluvlastníci většinou hlasů, které se počítají podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů. Spoluvlastníci mohou také rozhodnout o tom, že svěří hospodaření s domem společnému zástupci, kterým může být např. SVJ. Tady je však potřeba souhlas nadpoloviční většiny všech spoluvlastníků. SVJ bude oprávněno uzavírat nájemní smlouvy, kontrolovat plnění těchto smluv, vymáhat dlužné nájemné a bude předkládat spoluvlastníkům vyúčtování. Někdy se dokonce dává do stanov, že výnos z těchto prostor bude započítán jako příspěvek členů svému SVJ, což zpřehledňuje účetní situaci.

V souvislosti se společnými prostorami je také potřeba zdůraznit, že od 1. července 2020 již nemusíte svůj spoluvlastnický podíl nabídnout před prodejem dalším spoluvlastníkům. Pokud tedy seženete kupujícího na svou čtvrtinu nemovitosti, můžete hned po uzavření kupní smlouvy podat návrh na vklad na příslušný katastrální úřad. Tato úprava se ovšem nikdy netýkala oněch společných částí domu - ty jsou přímo ze zákona součástí jednotky. Když jste tedy vlastnili byt samostatně, nemuseli jste ho (ani za platnosti předkupního práva) nabízet ostatním, i když jste zároveň měli podíl na domě.

tags: #dvojdomek #spolecna #strecha #jak #ji #rozdelit

Oblíbené příspěvky: