Falcované OSB desky: Klíč k funkční střeše a moderní stavbě

Plechové střešní krytiny jsou dnes velmi vyhledávané pro své vlastnosti, zejména nízkou hmotnost, snadnou a rychlou montáž, bezúdržbovost, dlouhou životnost a možnost využití i na nízké sklony střech.

Pro své vlastnosti (zejména nízkou hmotnost, snadnou a rychlou montáž, bezúdržbovost, dlouhou životnost a možnost využití i na nízké sklony střech) patří dnes plechové střešní krytiny k těm nejvyhledávanějším.

Nejčastějším materiálem pro podklad falcovaných krytin je dřevěné bednění, často realizované z OSB desek. Správné typové navržení a dimenze jednotlivých částí střešní skladby je základním předpokladem fungující střechy. Pravidla pro výběr vrstev se liší podle použité krytiny a dalších parametrů budovy.

Autor je specialistou na drážkové krytiny, trapézové plechy a konstrukční ocelové komponenty Lindab. Zabývá se rovněž posuzováním realizovaných staveb a poradenstvím v oblasti zastřešení a opláštění budov. U společnosti Lindab vede rovněž výuku a vzdělávací program se související tematikou.

Co jsou OSB desky a jak se vyrábí?

OSB desky (zkratka z Oriented Strand Board) se vyrábějí lisováním vrstev dřevěných třísek za vysoké teploty a tlaku. Vysušené třísky jsou ošetřeny pojivem, které je založené na umělých pryskyřicích. Lisováním se třísky ve všech třech vrstvách spojí dohromady a vytvoří se tak rovnoměrná deska s vynikajícími vlastnostmi.

Čtěte také: Vlastnosti falcovaných prken

OSB desky jsou řadu let oblíbeným stavebním materiálem. Vděčí za to především své pevnosti, odolnosti a univerzálnosti použití. Výsledná deska má podobné vlastnosti jako překližka a používá se jako obklad, pokrytí střech nebo jako materiál pro podlahy. Rozdíly mezi druhy desek spočívají především v charakteristikách materiálu, tloušťkách nebo pevnosti desky. Typy s perodrážkou na všech čtyřech stranách jsou označeny symbolem PD4.

Výhody a využití OSB desek

• Pevnost a odolnost: OSB desky jsou velmi pevné a odolné vůči mechanickému namáhání a nárazům.
• Voděodolnost: OSB desky mají určitou míru odolnosti vůči vlhkosti a jsou schopny si zachovat svou pevnost i při mírném kontaktu s vodou.
• Jednoduchá montáž: Díky rozměrové přesnosti a povrchové rovnosti lze OSB desky snadno řezat, upravovat a montovat.
• Dostupnost a cena: OSB desky jsou obvykle levnější než jiné materiály, jako je překližka.

OSB desky se používají pro konstrukci podkroví a střešních plášťů, ale také jako podklad pro podlahu, při stavbě vnitřních nebo vnějších stěn (jsou ideálním materiálem pro různá obložení, jako jsou omítky nebo sádrokartonové desky), obklad fasád nebo jako výplně pro oken a dveří. Často se používají i při výrobě nábytku, například pro konstrukci skříní, poliček nebo zahradního nábytku.

Tloušťky OSB desek a jejich využití

Správná volba tloušťky OSB desky je klíčová nejen pro životnost konstrukce, ale i její bezpečnost. V široké nabídce se však lehko ztratí i ostřílený řemeslník.

Při výběru OSB desky dle tloušťky je důležité zohlednit několik klíčových faktorů, z nichž nejzásadnější je použití OSB desky. Dále zohledněte hustotu nosné konstrukce.

Tabulka: Doporučené tloušťky OSB desek dle aplikace

OSB desky se běžně prodávají v několika rozměrech, přičemž nejčastější je 1250 x 2500 mm. Tento rozměr je ideální pro rychlou montáž bez velkého prořezu. Označení rozměrů OSB desek má následující pořadí - tloušťka x šířka x délka, například tedy OSB deska 12 x 1250 x 2500 mm.

Čtěte také: jak vybrat střešní okno pro falcovanou krytinu

Specifika falcovaných střech a role OSB desek

Falcované plechové krytiny jsou oblíbené zejména pro svou těsnost a nízkou hmotnost. Otázkou zůstává, jak správně navrhnout konstrukční skladbu střechy.

V případě falcovaných plechových krytin víme, že plech může ležet pouze na dvou vrstvách, a to buď na dřevěném bednění, nebo na strukturní dělicí vrstvě (např. DELTA-TRELA). Vše ostatní je technicky i prakticky špatně. Důležitou roli pro správné navržení skladebného souvrství hraje sklon střechy. Správný návrh tak bezprostředně souvisí se sklonem v kombinaci s nosnou podkladní vrstvou, ke které budeme falcovanou plechovou krytinu kotvit.

Celoplošné bednění střechy je vhodnější z hlediska statiky a zpevnění celé konstrukce krovu. Jeho použití se doporučuje zejména na nízké sklony střech, cca 15° a méně, a rovněž i na určité druhy krytiny, například šindele. Zdali máte použít celoplošné bednění střechy, nebo ne, vám v první řadě stanoví projektová dokumentace.

Standardní skladba pro drážkovou krytinu (Lindab Seamline)

Standardní skladba je vhodná pro drážkovou krytinu Seamline. Přípustné jsou i modifikace podle určení budovy a provozu, který v prostorech probíhá. Zásadním prvkem skladby je větraná štěrbina a difuzní fólie. Zanedbání těchto dvou základních atributů se nejčastěji negativně projevuje při fungování střešní skladby.

U falcované plechové krytiny (v případě Lindabu jde o krytinu Seamline) je provětraná skladba střechy podobná jako u profilovaných střešních krytin. S tím rozdílem, že pro zajištění správné funkce střešního pláště se musí místo laťování použít celoplošný záklop z klasických coulových prken (tloušťky minimálně 24 mm).

Čtěte také: Pracovní MDF desky

Současným trendem je navrhovat stále větší tloušťky izolací pro dosažení maximální ekonomické výhodnosti stavby. I u střechy s falcovanou krytinou je kladem právě její větší tloušťka.

Skladba:

1. Drážková krytina Lindab Seamline
2. Separační vrstva - hydroizolace (např. speciální nopové fólie nebo lepenka)
3. Prkenné bednění (OSB desky)
4. Kontralatě (výška min. 4 cm, u nižších sklonů 8-15 cm)
5. Difuzní fólie
6. Tepelná izolace (např. minerální vata)
7. Parotěsná zábrana

OSB desky - kladou se na vazbu, delší hranou na směr krokví, mezi deskami se zachovává dilatace min. 3 mm, je nutné je dostatečně kotvit za pomoci hřebíků nebo vrutů do konstrukce krovu. Pro realizaci bednění střechy se nejčastěji používají OSB desky o tloušťce 18 až 22 mm.

Rizika a řešení vlhkosti ve střešní skladbě

Vodní páry vznikají téměř ve všech prostorách budovy, kde probíhá vytápění, pohyb osob nebo další provoz. Zvýšený výskyt par pak provází zejména mokré výrobní procesy, bazény, koupelny, kuchyně atd. Využití budovy je tak základní vstupní informací pro návrh dimenzí střešní skladby. Vodní páry obsažené v teplém vzduchu stoupají vzhůru do podkroví budovy, kde prostupují do střešního pláště. Zde pak hrozí jejich vysrážení do kapalné formy.

Dříve byl rozdíl teplot řešen půdním prostorem, kde postupně docházelo k jejich vyrovnání. Nehrozil zde vznik kondenzované vody a ani následné škody, které tento jev může napáchat. Nyní jsou však požadovány zateplené obytné půdní prostory. Na to, aby se vyrovnala teplota, aniž by přitom vznikl kondenzát, je v závislosti na použitých materiálech potřebná tloušťka střešního pláště v rozmezí 50 až 70 cm. Naštěstí existují moderní materiály, které nám tento složitý úkol usnadňují.

Kondenzace a její dopady

Množství a četnost výskytu kondenzátu jsou dány rozdílem teplot a tlaků, které se střetávají v daném prostoru. Často se proto tvoří v zimních obdobích, ráno nebo večer, kdy tomu napomáhají vnější podmínky. Kondenzační jev je zpravidla časově omezený a netrvá příliš dlouho. Při správné skladbě je tak čas, aby byl kondenzát ze střechy odveden nebo odvětrán.

Vlhkost v izolaci spolehlivě ruší její tepelněizolační vlastnosti. Pokud vlhkost tvoří 1 % objemu izolace, je její účinnost snížena o 80 %. Voda vede teplo zhruba 30krát lépe než prostý vzduch. Z těchto důvodů tedy musí být izolace dokonale chráněna a ve správné skladbě tomu tak je.

Kondenzát, který za určitých podmínek vzniká na spodní straně plechu, stejně tak jako tlakovou vodu proniknuvší falcem např. při tání sněhu částečně pojme dřevěné bednění, přebytek pak zachytí pojistná hydroizolační vrstva položená na krokvích. Vlhkost absorbovaná do dřevěného bednění je průběžně a bez potíží odvětrána vzduchovou mezerou (s dostatečnou kapacitou), která je dána výškou kontralatě.

Role parotěsné zábrany a difuzní fólie

Tepelná izolace je skutečným srdcem střechy a bývá často vztahována pouze na efektivnost vytápění budovy. Sekundárně však může být příčinou potíží se střechou a výskytu vlhkosti v souvrství.

Zespodu je izolace chráněna utěsněnou parozábranou a shora je kryta difuzní fólií. Jestliže je některá z fólií vynechána, je téměř jisté, že dojde k provlhčení izolace, které může (ale také nemusí) být vratné.

Úlohou parotěsné zábrany je omezit vstup vodních par do souvrství střechy. Tyto páry by pak měly být odvětrány v rámci běžné výměny vzduchu v budově (větrání okny, ventilace budovy atd.). Výrobci těchto fólií zpravidla dodávají dostatečné informace pro jejich pokládku a fungování. Důležitou zásadou je utěsnění parotěsné zábrany na okrajích, u štítů apod.

Pokud se tak nestane, budou teplem tlačené páry stoupat k fólii, kde se zpomalí a přirozeně si budou hledat zmíněnou netěsnost, kterou proniknou ve velkém objemu do těsného prostoru pod krytinou. Zde se rovněž ve větším objemu vysráží a zatečou zpět do místnosti. Paradoxně tak může parozábrana střeše uškodit, protože způsobí masivní kondenzaci pouze v jednom místě.

Difuzní fólie jsou nyní již standardní součástí střechy. Mají schopnost propustit vodní páry ze spodních vrstev a zároveň zabraňují zpětnému zatečení případného kondenzátu. I v tomto případě je nutné zvolit vhodný typ s dostatečným prostupem par. Současným standardem je prostup 1 000 g/m2 za 24 hodin.

Nebezpečí hrozí v případě použití starších typů igelitových fólií s malým prostupem vodních par, v důsledku čehož může kondenzovat vlhkost na spodní straně fólie přivrácené k izolaci. U moderních fólií stéká kondenzát po vrchní straně fólie mimo budovu.

Dalším rozlišením může být schopnost fólie být zespodu v plošném kontaktu s izolací. Na to je nutné se informovat, a tím předejít problémům s nevhodnou fólií. Ne všechny druhy fólií, které jsou nabízeny, jsou totiž schopné po delší dobu odolávat UV záření.

Důležitá je rovněž ochrana izolace, kterou z prostoru podstřeší zajišťuje difuzní fólie.

Odvětrání střešního pláště

Aby byla funkce difuzní fólie podpořena a střecha fungovala jako tzv. studená střecha, je bezpodmínečně nutné zajistit pod samotnou krytinou cirkulaci vzduchu. U falcované plechové krytiny je to obzvlášť důležité, protože možnost pasivního prostupu par, například přes spáry krytiny, je nulová.

Tloušťka větrané mezery je proměnlivá, neměla by však klesnout pod 4 cm. Při návrhu větrané mezery se přihlíží ke sklonu střechy a možným rozdílům teplot vně a uvnitř budovy. U nižších sklonů musí být mezera vyšší, cca 8-15 cm. Rovněž u dlouhých střech ve směru od okapu k hřebeni se musí mezera poměrně zvětšovat.

Větraná vrstva musí být vždy napojena na nasávací a odtahové štěrbiny. Ty bývají umístěny v prostoru pod okapem a v hřebeni. Jsou opatřeny ochrannou síťkou, která chrání štěrbinu před nečistotami a zalétáváním hmyzu či ptáků. Současně však snižuje průřez dle její hustoty, proto je potřeba počítat s větší mezerou. Hřebenové větrání je výhodné dimenzovat o cca 10 % menšího průřezu než větrání okapové tak, aby bylo podpořeno přirozené proudění vzduchu střechou.

Střechu je třeba odvětrat dostatečně, ale zároveň bezpečně.

Vnější voda a ochrana proti ní

Všeobecně známým rizikem je tzv. vnější voda. Tím je míněna např. srážková voda zatékající netěsnostmi v krytině nebo nafoukaný prachový sníh, který ve skladbě odtává a smáčí jednotlivé části střechy, popřípadě zatéká do místností. V tomto ohledu nás zajímá především kvalita provedení střešní krytiny a detailů zajišťující cirkulaci vzduchu, protože je zde značné riziko zafouknutí vody a sněhu.

Omezený průnik vnější vody pod krytinu není vyloučen a je s ním počítáno při požití různých druhů (zejména difuzních) fólií. Krizový stav nastane, je-li konstrukce střešního pláště vytvořena bez použití střešní fólie, takže se voda dostane do tepelné izolace.

Montáž falcovaných krytin na OSB desky

Plechová krytina je zpracována z plechu o tloušťce 0,6 mm, který je navíc upraven tak, aby byl maximálně tvarovatelný. Jemnozrnná ocel s vysokou tažností při opracování nepruží a dokonale se poddává tvarování. Nelze proto počítat s tím, že by zakryl jakékoliv nerovnosti podkladu, případně zapomenuté odstřižky plechu.

Nežádoucí reliéfy se mohou do krytiny otisknout i při pohybu pracovníků po ploše střechy nebo později při jejím zatížení sněhem. V obou případech je nerovnost značně viditelná a nevratná. Prevencí proti orýsování nerovností do povrchu krytiny je zejména preciznost při přípravě plochy ke kladení.

Vrstva vložená mezi krytinu a podklad může být prostá nepískovaná lepenka. Stavební dřevo bývá totiž obvykle ošetřováno proti škůdcům chemickými roztoky, které působí negativně na plechové krytiny, a proto je doporučována právě tato vrstva. Lepenka vyrovná menší nerovnosti (podle použitého typu) a připraví podklad pro kladení krytiny. V horských pásmech nebo při nízkých sklonech je vhodné lepenku svařit.

Pomoci může také silná lepenka eliminující nerovnosti podkladu. Existují také speciální nopové fólie určené pod falcované krytiny. Lze je rovněž použít, ale není to nezbytné. Při jejich aplikaci je třeba počítat s použitím delších příponek, které musejí respektovat tloušťku nopů - obvykle cca 8 mm. Montážníci se musejí po plechu položeném na pružných nopech pohybovat opatrně, aby se na plechu nevytvořili nerovnosti.

Zpracování drážek a montážní postupy

Drážky je vhodné zpracovat pomocí strojů, které drážku připraví v otevřené poloze a také ji následně na střeše uzavřou. Výsledek je nesrovnatelný s ručním zpracováním - jak z hlediska těsnosti, tak po estetické stránce díla. Použití těchto strojů má však zásady, které je třeba dodržovat. V nabídce mnoha výrobců nebo specializovaných firem je více různých strojů, které mají odlišné parametry a často i způsob manipulace.

Stroje však dokáží zpracovávat standardizovanou drážku bez možnosti nastavení jiných rozměrů. Častým omylem je domněnka, že k uzavření drážky je třeba vícenásobné projetí drážky - stroj provádí celou operaci v jednom pracovním kroku. Základním aspektem pro provedení kvalitní drážky je správná aretace stroje na drážce. Obvykle se stroj uvádí do pracovní polohy přepnutím páky a sevřením čelistí pracovního nástroje. Vzhledem k tvarování pracovních koleček nelze nasadit stroj uprostřed drážky - pokud je to přesto potřebné, pracovník musí uzavřít drážku ručně v místě nasazení stroje, ten pak dále pokračuje v tvarování sám.

Důležitý je i postup kladení pásů. Často se na celou střechu položí pásy s otevřenými drážkami a následně se uzavře jeden falc po druhém. Tento postup však nelze vykonat s pomocí stroje. Při dovření drážky jsou totiž plechy k sobě staženy na šířku cca 3 mm. V případě, že jsou na opačných koncích uchyceny příponkami, stroj vyjede z drážky a zdeformuje ji. Při správném postupu je fixován příponkami jen jeden z falcovaných plechů a druhý může být podtažen strojem. Až poté je na opačné straně přichycen příponkou a přiložen další pás. Platí vždy pravidlo: není-li si pracovník jistý postupem prací, musí kontaktovat poskytovatele strojů.

Nevhodné nástroje a chyby při montáži

Každý materiál má určitou charakteristiku a manipulace s ním vyžaduje správné nářadí. Běžnou a přitom velmi závažnou chybou je například nevhodné dělení plechu úhlovou bruskou. Vznikající teploty poškozují povrchovou úpravu, ale i pozinkovou vrstvu. Výsledný vypálený řez je pak vlastně připraven pro působení nežádoucí koroze. Při řezání navíc nekontrolovaně odletují žhavé okuje poškozující okolní krytinu. Mnohdy se také lze setkat s otlučenou povrchovou úpravou nebo nerovnými střihy, což svědčí o špatném nástroji. Pro opracování povlakované krytiny není možné použít nástroje s kovovými styčnými plochami.

Současným trendem je snižování ceny díla na minimum, což by však nemělo být důvodem ke snižování kvality prací nebo vylučování zdánlivě nedůležitých prvků. U drážkových krytin je častým prohřeškem vypuštění ztužovacích/zatahovacích plechů u okapu nebo na štítech. Citlivé detaily pak postrádají tuhost a mohou být snadno poškozeny sjíždějícím sněhem nebo větrem. Snaha ušetřit na nepravých místech se může objevit také v podobě vynechání větracích mřížek. Majitel stavby pak bojuje se zafukováním sněhu do skladby, s pronikáním kun a ptáků do izolace apod. Podobná situace se vyskytuje i v případě těsnicí expanzní pásky vkládané do drážek při malých sklonech nebo na horách. Jedná se o korunovou položku, přesto může mít její vynechání fatální následky pro celou střechu a způsobit škodu za několik desítek až stovek tisíců korun.

Akustická neprůzvučnost plechových střech

Otázka akustiky plechových střešních krytin je v přípravné fázi projektu velmi častým tématem konzultací a diskusí. „Hlučnost plechových střech je nejčastějším mýtem, s nímž jsou plechové střechy neprávem spojovány. Hluk u plechu jako materiálu je způsoben jeho vibracemi. Možnost vzniku vibrací (a tím i hluku) je zase způsobena okolními vlivy - zejména větrem (sáním či podfukováním), deštěm nebo kroupami.

Správně zvolená profilace krytiny ve spojitosti s dobře zvolenou střešní skladbou zajistí dokonalou akustickou neprůzvučnost. Každý druh plechové krytiny - od profilovaných po falcované - má totiž své specifické vlastnosti a svůj unikátní způsob montáže, který řeší její odolnost mimo jiné i vůči působení větru,“ komentuje Petr Kulhavý. Když se návrh ještě spojí s precizní montáží, není žádný důvod, aby plech rezonoval a obtěžoval tak svým hlukem.

Podle Petra Kulhavého je tak mnohem pravděpodobnější, že uslyšíte bubnování dešťových kapek na střešních oknech nebo okenních parapetech, než na střeše. U klasických falcovaných krytin pak zamezí vibracím již samotná instalace na celoplošný záklop, zajišťující dostatečné podepření volných ploch krytiny.

tags: #falcovane #osb #desky #informace

Oblíbené příspěvky:

• Historie a revitalizace vojenského hřbitova
• Problémy s hlodavci v zateplení
• Dlažba do kruhu
• Zakázková výroba nábytku
• Průvodce výběrem nosičů na Grand Scenic