Fasádní vápenný nátěr s nízkým obsahem disperze: Tradiční řešení s moderními vlastnostmi

Vápenný nátěr je speciální typ nátěru používaný k ochraně a zateplení fasád budov. Je vyroben z přírodních materiálů, především z vápna, vody a často i dalších příměsí, které zlepšují jeho vlastnosti. Vápno je ve stavebnictví dosud tradiční nátěrový materiál. Klasický vápenný nátěr je tradiční minerální povrchová úprava určená pro použití na savé podklady v interiéru i exteriéru. Je vhodný zejména pro sklepy, garáže, zemědělské a technické objekty, hospodářské budovy nebo historické stavby. Klasická vápenná barva je určena k nátěrům minerálních omítek a zdiva v interiéru i exteriéru, pro hygienické nátěry obytných prostor, skladů potravin, stájí, sklepů apod., svým tradičním složením je vhodný i pro nátěry historických objektů, kde je vyžadován charakteristický vzhled a způsob stárnutí.

Historie a vývoj vápenných nátěrů

Vápno se používalo již v dávné lidské historii na plošné nátěry a při realizacích nástěnných maleb. I dnes se odborníci k vápnu u starších objektů přiklánějí, jelikož dosahuje zvláštní estetiky natřeného povrchu a zároveň velmi dobré chemicko-fyzikální snášenlivosti s historickou stavební substancí. Tradiční vápenné nátěry nebyly dostatečně pevné a také odolné vůči klimatickým vlivům. Jejich životnost byla proto jen velmi omezená. Prakticky každý rok bylo nutné venkovní nátěry obnovovat. Vápenný povrch silně křídoval, odíral se a šupinatěl - vše následkem vlhkosti a často i nesprávné aplikace na suchý podklad. Přesto si však vápenný nátěr nese svůj primát, jde o jedinou existující skutečně minerální nátěrovou hmotu přírodního původu. Měl však mnoho negativních vlastností, které zmírnil až vývoj dispergovaného vápenného hydrátu, u kterého se výrazně zvýší měrný povrch a tedy i chemicko-fyzikální aktivita materiálu.

Dispergované vápenné nátěry

Problémem u tradičních vápenných nátěrů bylo značné hutnění nánosu při vícenásobném nátěru. Proto vyvstal problém, který bylo třeba řešit společně s potřebou zvýšení pojivosti nátěru a snížení jeho nasákavosti (přidávala se fermež, lněný olej - hovořilo se o vápenném líčku či kasein). Současným řešením je dispergovaný vápenný nátěr, který vzniká rozmělněním částeček vápna v důsledku rotace ozubeného kotouče v suspenzi vápenného hydrátu. Zvětšuje se tak vnitřní povrch dispergovaného vápna, čímž roste rychlost jeho karbonizace. Vápno se dispergováním aktivuje. Takový vápenný nátěr má dobrou přídržnost a přitom lze vyrábět i barevné odstíny, kdy není barva při venkovním použití z povrchu vyplavována. Novodobě se k modifikaci vápenných nátěrů také používají akrylátové disperze (organická pojiva) v poměru menším jak 2%, a to z důvodu získání stálých barev, nikoli jen barvy bílé. Tento materiál omezuje praskání nátěru a zvyšuje stálost barevné složky.

Vlastnosti a výhody vápenných nátěrů

Vápno se dobře snáší s naprostou většinou minerálních podkladů, nevyžaduje konzervační látky, rozpouštědla ani změkčovadla. Nátěry fasád vápnem (např. vápenná fasádní barva Barlet V 4019) patří mezi nejvíce paropropustné. Finální krycí nátěr se nanáší neředěný po vyschnutí předchozího nátěru podle povětrnostních podmínek po cca 24 hodinách. Vápenný nátěr je tradiční a ekologicky šetrný způsob ochrany a zateplení fasád budov. Díky svým vynikajícím vlastnostem, jako jsou paropropustnost, antibakteriální účinky a odolnost vůči povětrnostním vlivům, je ideální volbou pro širokou škálu stavebních projektů.

• Čisté přírodní vápno: Vhodné pro renovaci památkově chráněných kulturních památek.
• Ekologický materiál na přírodní bázi: Bez organických rozpouštědel, antialergický, nehořlavý.
• Vysoce paropropustný a difúzně otevřený: Zajišťuje prodyšnost zdiva.
• Propustný pro CO2: Ideální v kombinaci s vápennými omítkami pohlcujícími CO2.
• Protiplísňové vlastnosti: Přirozeně zabraňuje vzniku plísní.
• Vysoká kryvost: Zajistí rovnoměrné pokrytí.
• Matná barva: Poskytuje přirozený vzhled.
• Odstín bílé barvy: Tónování je možné pouze do pastelových odstínů alkalitě a vápenným iontům odolnými pigmenty (např. práškovými oxidy železa apod., do 5 %).
• Vodou ředitelný: Snadná aplikace a údržba.

Příprava podkladu

Podklad musí vyhovovat platným normám, musí být pevný, bez uvolňujících se částic, zbavený prachu, nátěru, zbytků odformovacích prostředků a výkvětů. Musí být dostatečně drsný, suchý, rovnoměrně nasákavý a vyzrálý. Povrch nesmí být zmrzlý, nebo vodoodpudivý. Plochy je nutné před vápenným nátěrem důsledně očistit a důkladně provlhčit, jinak neproběhne požadovaná reakce. Povrch určený k malbě musí být soudržný, nemastný, bez nečistot a biologického napadení (plísně, řasy), nezasolený, vyzrálý. K odstranění plísní a řas lze použít prostředek HET LIKVISAN. Stávající vápenné nátěry, zejména když se odlupují vlivem vlhkosti, nejsou vhodným podkladem pod jiné druhy fasádních barev, bylo by potřebné je odstranit důkladným seškrábáním. Očištěnou omítku, která musí být pevná a soudržná, je pak potřebné napenetrovat příslušnou penetrací ke zvolené fasádní barvě. Nové omítky je vhodné před aplikací postřikovačem lehce orosit, aby podklad nesál příliš vody z barvy. Podklad nesmí být ale příliš nasáklý vodou, hrozilo by snížení přilnavosti barvy k podkladu a vznik defektů. Při vlhčení nesmí voda stékat po podkladu. V závislosti na nasákavosti podkladu a klimatických podmínkách je potřeba: Na vysoce savé podklady použít hloubkovou penetraci Cemix 2614 ředěnou 1:1 s vodou. Nenasákavé podklady není nutné penetrovat, tak jako nové minerální omítky. Ostatní podklady je nutno před aplikací nátěru vlhčit vodou. Případně nestandardní podklady upravit vhodnou metodou pro dosažení požadovaných vlastností.

Čtěte také: Disperzní vápenné nátěry

Aplikace vápenného nátěru

Nátěr před použitím důkladně promíchejte za pomoci pomaluběžného míchadla s vhodným nástavcem. Před aplikací je potřeba barvu lehce rozmíchat, případně přiředit dle doporučení a dokonale promíchat. Okamžitě po ukončení prací umyjte nářadí vodou. Nářadí pro aplikaci: malířskou štětkou a štětci menšího formátu s krátkým vlasem. Tradičně se vápenaté nátěry nanášejí malířskými štětkami (na hladké povrchy), na povrchy velmi hrubé (ostře nahozené omítky) se používala košťata namočená ve vápenném mléce. O hůl koštěte se kleplo tak, že z něj mléko odstříklo na zeď. Nátěr se nanáší vždy ve dvou až ve třech vrstvách štětkou. Nanášení vápenného nátěru v ploše by mělo probíhat bez přerušení - pracovat „mokrý do mokrého“. Tzn. více pracovníků na lešení postupujících za sebou a pod sebou. Základní nátěr se provede barvou zředěnou cca 0,5 - 0,75 litru vody na 1 kg hmoty. Množství vody je u všech nátěrů potřeba upravit v závislosti na aplikační metodě, teplotě a charakteru podkladu. Po naředění a před aplikací důkladně promíchat. Občasné zamíchání je potřeba i v průběhu vlastní aplikace. Po vyzrání (karbonataci) základního napouštěcího nátěru se nanesou minimálně 3 krycí nátěry barvou zředěnou cca 0,3 - 0,6 litru vody na 1 kg barvy. Nátěrový postup je nejlépe provádět tzv. „lazurováním“, nanášením více, co možná nejtenčích, vrstev barvy točivými pohyby, a to vždy po vyzrání jednotlivých vrstev.

Podmínky aplikace a zrání

Teplota při aplikaci a do 24 hodin po aplikaci se musí pohybovat v rozmezí +5 (lépe +10) až +25 °C. Nezpracovávat při přímém slunečním záření, extrémně vysoké vlhkosti vzduchu (mlze) nebo silném větru. Nátěr se zásadně provádí na vlhký podklad. Pokud by byl podklad suchý, obzvláště za slunného počasí by vůbec nedošlo k reakci, vápno by pouze uschlo a posléze „spráškovalo.“ Prostě by ze stěny spadalo v podobě prášku. Vápenné nátěrové hmoty jsou citlivé na teploty při aplikaci. Při vysokých teplotách nemají dostatek vody ke zrání, vytváří tlustý film, který vyzrává nerovnoměrně a vznikají tak světlejší plochy. Při nízkých teplotách se vápenné pojivo vyloučí na povrch a na probarveném nátěrovém filmu vznikají výrazné světlé skvrny, použité pigmenty pak mají tendenci sprašovat. Při jednorázovém nanesení příliš silných vrstev barvy může dojít k loupání nátěrového filmu a snížení mechanické a povětrnostní odolnosti nátěrového filmu. Doba zrání (karbonatace) nátěrového filmu je silně závislá na podmínkách (především tloušťce vrstvy, vlhkosti, teplotě, množství a přístup CO2). Při ideálních podmínkách dojde k vyzrání již za 2 dny, při běžných podmínkách karbonatace proběhne cca za týden zhruba z 80 %. Při nepříznivých podmínkách se karbonatace téměř zastaví. Pro urychlení procesu zrání a zlepšení kvalitativních parametrů nátěrového filmu je vhodné jeho občasné lehké mlžení postřikovačem. Nevyzrálý nátěrový film nesmí být vlhčen příliš, aby nedošlo ke stékání vody po jeho povrchu a vytváření stékanců. Po aplikaci je třeba se vyhnout přímým negativním účinkům slunce, tepla, vlhka a průvanu. Chraňte před mrazem a deštěm. Je zakázáno přímé zahřívání povrchu.

Doporučení pro výběr a použití

Rozhodování o použití tradiční vápenné barvy je celkem snadné. Do novostaveb a rekonstruovaných starších domů ji nepustíme. Ovšem staré domy, kde byla vápenná barva používána tradičně i více jak sto let, ji snesou i dnes. Navíc se vápenná barva používala i z hygienických důvodů v chlévech, maštalích, stájích a podobně a i v tomto případě ji můžeme použít dodnes. Vápenný nátěr je vhodný pro vnější a vnitřní plochy na bázi vyzrálého hašeného vápna. Je bez přídavných látek a dodatečných pojiv. Doporučujeme ho pro užitkové a hospodářské prostory, sklady, nenáročné aplikace. Podkladový materiál omítky, zdivo, betonové panely, beton.

Z fasádních barev (mimo již zmíněný Barlet V 4019) je nejvíce paropropustná silikátová fasádní barva V 4015 Barlet Silikát, následuje silikonová fasádní barva V 4018 Barlet Silikon a nejméně paropropustná je akrylátová fasádní barva V 4014 Barlet Akrylát.

Srovnání paropropustnosti fasádních barev

Čtěte také: Fasádní obklady z dřevoplastu: Kompletní průvodce

Čtěte také: Krok za krokem: Montáž fasádních latí

tags: #fasadni #vapenny #nater #do #4 #disperze

Oblíbené příspěvky:

• Bezúdržbové řešení s CETRIS deskami
• jak vybrat kvalitní fasádní barvu
• Podrobný průvodce Modul 3W Teplá Bílá COB LED
• Inovace pro pevné spoje
• Jak vybrat střešní žebřík