Gotické prvky na fasádách: Charakteristika a vývoj

Gotická architektura, dominantní stavební styl vrcholného středověku, se v Evropě prosazovala přibližně od poloviny 12. století až do 16. století. Její počátky sahají do Francie, odkud se rychle rozšířila napříč západní a střední Evropou. Gotika představovala revoluční posun jak v technických možnostech stavebnictví, tak v estetickém cítění společnosti, ačkoli byla často vnímána jako protiklad antických tradic.

Charakteristické znaky gotické architektury

Gotická architektura je snadno rozpoznatelná díky několika charakteristickým prvkům, které jí propůjčují jedinečný půvab. Rysy gotiky se velmi liší od předchozího románského slohu. Na rozdíl od mohutné románské stavby působí gotické stavby téměř filigránově. Stabilita konstrukce není zajištěna okolním skeletem, ale vnějšími vzpěrami. Vnější stěny jsou typicky přerušovány jemně strukturovanými okny.

Lomený oblouk a vertikalismus

Nejvýraznějším znakem je lomený oblouk, který patří mezi nejvýraznější prvky gotické architektury. Díky jeho použití mohly stavby růst do výšky a zároveň lépe rozkládat síly působící na konstrukci. Proporce gotických staveb vedou pohyb vzhůru, mimo pozemský svět, což je označováno jako vertikalismus nebo "zduchovňování" a maximální popření hmoty. Lomené oblouky, vysoko se tyčící věže a bohatá výzdoba zdobí gotické katedrály středověku.

Žebrová klenba a opěrný systém

Další klíčovou inovací byla žebrová klenba, která sváděla hmotnost do přesně určených míst. Významnou roli hrály i vnější opěrné pilíře s oblouky. Ty odváděly tlak ze stěn ven od budovy a umožňovaly stavět vysoké zdi bez ztráty stability. Díky opěrnému systému mohli architekti jednak ve zdech prolomit velká zašpičatělá okna nebo kruhové rosety vyplněné vitrážemi, jednak hnát stavby do výšky.

Kružba a vitráže

Kružba je charakteristický souměrný architektonický prvek konstruovaný kružidlem vyplňující oblouky oken, arkád, zábradlí a tympanonů. Nejdůležitější základní formou je lalok. Vitrážová okna nahrazovala masivní kamenné stěny a vytvářela jedinečnou atmosféru plnou barevného světla s duchovním podtextem. Gotická architektura klade důraz na úlohu světla, které proniká do vnitřního prostoru přes barevné vitráže v oknech.

Čtěte také: Rekonstrukce paneláku s dřevěnými prvky

Fiály a chrliče

Dalším typicky gotickým prvkem jsou fiály, štíhlé výškové věže, které se většinou nacházejí po stranách budovy a jsou zakončené křížkem a ozdobené tzv. kraby a kytkami. Zvláště nápadné jsou chrliče, které často působí poněkud strašidelně. Odvádějí dešťovou vodu a dodnes jsou předmětem mnoha, často ponurých legend.

Portály a rozety

Monumentální portály vítaly návštěvníky do chrámů nebo radnic bohatou výzdobou - tympanony a archivolty zdobily sochy i biblické scény. Gotické stavby často doplňují rozety, velká kulatá okna, která se umísťovala nad hlavní vchody.

Vývoj gotické architektury

Gotická architektura se vyvíjela ve třech výrazných etapách. Každá etapa přinášela nejen pokrok ve stavebních technikách, ale také proměny vkusu a estetických zásad.

Raná gotika (polovina 12. století)

První z nich, raná gotika, se objevila kolem poloviny 12. století. Pro tuto dobu jsou charakteristické lomené oblouky, žebrové klenby a opěrné pilíře. Prvním skutečně gotickým dílem byla přestavba kláštera Saint-Denis nedaleko Paříže, kterou inicioval opat Suger kolem roku 1130.

Vrcholná gotika (13. století)

Ve vrcholné gotice, která dominovala ve 13. století, dochází k zásadní proměně - stavitelé upřednostňují větší vzdušnost a světlo v interiéru, zároveň experimentují s propracovanějšími konstrukcemi kleneb i opěrného systému.

Čtěte také: Jak správně kotvit terasová prkna?

Pozdní gotika (konec 14. - začátek 16. století)

Období pozdní gotiky, známé také jako flamboyantní styl, převažovalo od konce 14. do začátku 16. století a kladlo důraz zejména na dekorativnost detailů i ornamenty připomínající plameny či rostlinné motivy v kamenických kružbách oken nebo portálů. V českých zemích se závěr gotického období bývá označován jako jagellonská nebo také vladislavská gotika.

Gotická architektura v Evropě

Francie bývá označována za kolébku gotiky, protože právě zde vyrostly nejslavnější katedrály tohoto slohu v celé Evropě. Nový architektonický směr se šířil překvapivě rychle: už do konce 12. století dorazila gotika z Francie do Anglie, kde si záhy vytvořila svou vlastní charakteristickou podobu. Podobu jednotlivých staveb ovlivňovalo nejen kulturní prostředí, ale také dostupnost stavebních materiálů v daném regionu. Německá gotika zdůrazňovala výšku chrámových lodí, zatímco v Anglii byly typické dlouhé půdorysy hlavních prostor. Španělská gotika často kombinuje typické rysy s maurskými vlivy.

Významné gotické stavby v Evropě

  • Bazilika Saint-Denis, Paříž, Francie
  • Katedrála Notre-Dame, Paříž, Francie (začala vznikat v roce 1163 a její stavba trvala až do poloviny 13. století)
  • Katedrála sv. Štěpána, Vídeň, Rakousko (dominantou Vídně s výškou 136 m)
  • Katedrála svatého Petra, Kolín nad Rýnem, Německo (základní kámen stavby byl položen v roce 1248)
  • Katedrála Panny Marie, Antverpy, Belgie
  • Katedrála Panny Marie, Burgos, Španělsko (na seznamu Světového dědictví UNESCO)
  • Katedrála Narození Panny Marie, Milán, Itálie
  • Katedrála ve Štrasburku, Francie (stavba byla zahájena ve 12. století a trvala více než 200 let, severní věž je vysoká téměř 142 m)

Gotická architektura v českých zemích

Gotická architektura se na území dnešního Česka začala prosazovat ve 13. století, kdy sem pronikly nové stavební zásady inspirované zejména francouzskou gotikou. Typickou vlastností české gotiky je propojení západoevropských inspirací s domácími tradicemi. Ve čtrnáctém století, za panování Lucemburků, zažila sakrální i světská architektura v Čechách i na Moravě další rozkvět. Petr Parléř tehdy přišel s hvězdicovými či síťovými klenbami a jeho inovace brzy převzali další tvůrci napříč střední Evropou.

Významné gotické stavby v Česku

  • Katedrála sv. Víta, Pražský hrad, Praha (její stavba odstartovala roku 1344)
  • Starý královský palác, Pražský hrad, Praha
  • Anežský klášter, Praha
  • Staronová synagoga, Praha (2. pol. 13. stol.)
  • Dům u Kamenného zvonu, Praha
  • Staroměstská radnice, Praha
  • Karlův most, Praha
  • Karolinum, Praha
  • Novoměstská radnice, Praha
  • Prašná brána, Praha
  • Klášter Porta coeli, Předklášteří u Tišnova
  • Kamenný most, Písek
  • Chrám sv. Bartoloměje, Kolín (pochází už ze druhé poloviny 13. století)
  • Kostel Panny Marie před Týnem, Praha
  • Katedrála sv. Barbory, Kutná Hora (stavba začala až na konci 14. století)

Specifické stavební a zdobné prvky

Gotické stavby jsou budovány především z kamene, kde kámen chybí, staví se z cihel. Oproti románským stavbám působí gotické stavby lehčeji a to díky vnějšímu opěrnému systému tvořenému opěrnými pilíři a oblouky doplněnými ozdobnými prvky jako fiálami, kraby, kytkami a chrliči.

Ornamentální štíty a wimpergy

Ornamentální štíty, známé také jako wimpergy, umně překlenují prosklené plochy. Rizalit (též risalit, z italského risalto - výstupek) je označení pro středovou nebo boční část stavby vystupující po celé výšce z líce průčelí až o hloubku jedné okenní osy. Rizalit zpravidla zdůrazňuje střed nebo kraje budovy a proto bývá často bohatěji členěn architektonickým tvaroslovím. Často zde bývá hlavní portál, balkon, terasa. Rizalit může být také vyšší než ostatní části budovy.

Čtěte také: Kotevní šrouby: Průvodce pro latě

Římsy a arkýře

Kordonová římsa je vodorovný prvek vystupující z líce průčelí a oddělující jednotlivá podlaží. Hlavní římsa je okapová nebo korunová a jedná se o horizontální prvek, který dělí stěnu a podstřeší. Jedná se o dekoraci, která má i ochrannou funkci. Arkýř rozšiřuje vnitřní prostor budovy a umožňuje výhled podél fasády do strany. Ve středověku byly arkýře důležitou obrannou součástí budov.

Šambrány, suprafenestry, pilastry a maskarony

Šambrána je architektonický prvek používaný k orámování oken či dveří. Je zpravidla plastický, ale může být i pouze malovaný. Suprafenestra je architektonický prvek umístěný nad oknem. Její tvar zpravidla výrazně spoluurčuje tvar nadokenní římsy. Pilastr je sloupovitý architektonický prvek vystupující ze stěny opatřený hlavicí a patkou. Maskaron je plastický zdobný motiv v podobě lidské tváře (ženské i mužské), který je hojně využíván na fasádách, ale i v interiérech. Konzola je nosný článek vystupující ze zdi a nesoucí klenební žebro, případně římsu, arkýř, balkon, pavlač, sochu apod.

Stavební materiály a omítky

Nejpoužívanějším materiálem gotických architektů byl kámen, případně nějaké cihly. V nejstarším středověkém období převažovala poměrně hrubá, hranou lžíce stržená nebo stříkaná omítková vrstva, která však postupně v mladším gotickém období získává stále hladší podobu. Při rekonstrukci byly použity přírodní materiály jako kámen a dřevo. Velká část pochází z regionu, což minimalizuje dlouhé přepravní cesty.

Gotická architektura je pro každého snadno rozpoznatelná. V době gotiky se architektura znovu objevila. Z pochmurných, masivních románských staveb se staly filigránové, vysoké linie proložené širokými vitrážemi. Gotika je dobou architektonických inovací. Zkoušením nových technik mohli stavitelé ještě dnes vytvořit dechberoucí konstrukce, které byly i přes své filigránové linie vysoce stabilní.

Gotická architektura nese silný duchovní rozměr. Vysoké katedrály, které se majestátně vypínají k nebi, odkazují na lidskou touhu po spojení s Bohem a vyššími sférami. Prostor zalitý světlem a pestrými vitrážemi evokuje božskou přítomnost pronikající do našeho světa. Uměleckost gotických staveb vyniká v preciznosti detailů. Portály zdobí desítky postav proroků a apoštolů, zatímco tympanony i archivolty jsou pokryty výjevy z Bible. Ikonografie uvnitř kostelů byla pečlivě promyšlená - rozmístění soch a obrazů respektovalo církevní zásady i pořadí významnosti jednotlivých svatých.

tags: #goticke #prvky #na #fasadach #charakteristika

Oblíbené příspěvky: