Historie a současnost města Písku

Město Písek, jehož jméno se váže k zlatonosnému písku řeky Otavy, je poprvé zmíněno v listině krále Václava I. vydané roku 1243. Název se pravděpodobně vztahuje k osadě rozkládající se kolem kostela svatého Václava. Historie města sahá do raného středověku, zhruba do poloviny 13. století, kdy vzniklo jako osada u rýžovišť zlatého písku na levém břehu Otavy. Řeka tehdy nebyla jen zdrojem vody, ale především bohatství. Právě tady vzniklo místo, kterému se začalo říkat „Na Písku“. Už na přelomu 12. a 13. století existovala na levém břehu Otavy osada, kde lidé rýžovali zlato. Postupně se proměnila v trhové centrum s kostelem svatého Václava a královským dvorem. Zajímavé je, že ještě dávno před středověkem zde žili Keltové.

Výskyt drahého kovu byl jedním z důležitých motivů výstavby města, za jehož velkorysým pojetím je podepsán panovník Přemysl Otakar II. Kolem roku 1254 povyšuje Přemysl Otakar II. Písek na královské město. Nešlo o náhodu ani o romantické gesto, ale o strategii. Během pouhých několika desetiletí zde vyrostlo vše zásadní: hrad, kamenný most, kostel, klášter i opevnění. Město tak vzniklo jako promyšlený celek - jako pevnost, správní centrum i obchodní uzel zároveň. Tento král zde pobýval opakovaně a často na dlouhé měsíce. Na zdejším hradě se přijímala důležitá rozhodnutí, která ovlivňovala celé království.

Město jako zdroj finančních příjmů využívalo cestu překračující zde řeku Otavu a ustanovení, aby kupci vezoucí zboží z Rakous do Budějovic a do Plzeňského kraje jeli přes Písek, stejně jako ti od Prachatic na Prahu nebo Kutnou Horu. Koncem 13. století zde vznikla královská mincovna. I když byla později přesunuta do Kutné Hory, její existence dokazuje hospodářský význam města. Od roku 1308 byl Písek svobodným královským městem a v polovině 14. století byl povýšen na sídlo Prácheňského kraje. Ve 14. století se Písek stává sídlem Prácheňského kraje a za vlády Karla IV. zde vznikají rozsáhlé sklady soli a obilí, tehdy největší v Čechách. Ve čtrnáctém století zde pobývali jak Karel IV., který zde nechal zřídit sklad soli a obilí, tak Václav IV., který tu v roce 1410 zřídil archiv.

Písek v historických událostech

Během husitských válek se Písek stává jedním z prvních měst, které se připojily k reformnímu hnutí. Ve městě působil Jan Žižka a na čas se stal jedním z jeho hlavních center. V srpnu 1419 byl vypálen zdejší dominikánský klášter. Město odmítlo uznat nového českého krále Zikmunda Lucemburského a stalo se pro léta 1419 až 1452 svobodnou městskou republikou. Písek prosperoval a na přelomu 15. a 16. stol. patřil mezi nejbohatší česká města. Nakonec se ale Ferdinand I. rozhodl darovat velkou část konfiskovaného majetku městu zpět. Díky jeho přízni mohlo v roce 1576 dojít ke stavbě kostela Nejsvětější Trojice.

Na začátku třicetileté války v roce 1618 se město přidalo na stranu stavů. Následkem toho bylo v srpnu roku 1619 císařskými vydrancováno. V Písku pak zůstalo 600 vojáků pod velením Martina de Hoeff Huerty. Nicméně ještě téhož roku začalo druhé obléhání města a jeho dobytí stavovskými. Mír však neměl dlouhé trvání a v září roku 1620 se odehrálo nejhorší rabování a vraždění v historii města, poté co císařští v nestřežený okamžik pronikli (prý v místě dnešního náměstíčka "V Koutě"), přežilo podle tradice vedle žen a dětí pouze 13 mužů ukrytých v řece pod jezem. Roku 1623 byl Písek dán za velmi výhodných podmínek do zástavy donu Martinu de Hoeff Huertovi, který obnovil dominikánský klášter, od roku 1419 pustý. Poté, co bylo město i s hradem v roce 1623 zastaveno císařskému generálovi Huertovi, připadl Písek zpět královské komoře. Již roku 1641 byl znovu povýšen na královské město a v 18. století se město opět stalo střediskem Prácheňského kraje. Proslulo zejména zdejší školství. V roce 1860 tu vznikla reálka, 1884 revírnická škola, 1899 vyšší škola lesnická.

Čtěte také: Instalace odvodňovacích žlabů

Když se roku 1713 Písku vyhnul mor, písečtí učinili slib, že postaví morový sloup se sochami Panny Marie a světců, mezi nimiž byl i nový patron města - dominikán, papež sv. Pius V. Po nástupu Marie Terezie na trůn začala tzv. válka o rakouské dědictví. Písek byl ostřelován a písečtí prosili Matku Boží, aby město svou přímluvou ochránila. Počátek devatenáctého století je označován jako doba hmotného úpadku města. Podle sčítání bylo tehdy ve městě 407 domů, 4005 obyvatel a asi 900 vojáků. Postupně docházelo k zbourání městských hradeb a bran. V roce 1835 bylo zahájeno vydávání prvního časopisu českého venkova s názvem Auředlní list Prachynského kraje. V roce 1841 zde byla založena jedna z nejstarších městských veřejných knihoven v naší zemi, jejíž fond obsahoval ze 150 knih dvě třetiny českých. V letech 1855-1862 byl Písek opět krajským městem obnoveného Prácheňského kraje, tehdy nazývaného Písecký kraj. Vedle děkanství byl po roce 1859 postaven pomník na památku padlým z 11. pěšího pluku, který ztratil 12 důstojníků a 860 vojínů v bojích u Melegnana a Solferina.

Počátek dvacátého století můžeme považovat za dobu rozkvětu města. Vyšel "písecký román" Fráni Šrámka Stříbrný vítr. Byly vydány podrobné dějiny města sepsané ředitelem archivu a muzea prof. Augustem Sedláčkem. V Tyršově ulici si postavil dům - dnes jeho památník - básník Adolf Heyduk. V Dvořáčkově hotelu vyučoval houslový pedagog prof. Otakar Ševčík, který bydlel v prvním patře v pokoji č. 5 a ve vedlejším dával hodiny houslí. Ve městě kvetl spolkový a kulturní život. Pro své rozsáhlé lesy se Písek stal vyhledávaným sídlem letních hostů, těm místní odbor českých turistů zajistil značení turistických cest. Od roku 1911 mohli obyvatelé ocenit moderní péči Všeobecné okresní nemocnice, která byla vybudována za městskou oborou. Její význam se bohužel znásobil tragickými dějinnými událostmi - v červenci roku 1914 nastala mobilizace a válka. Během několika dní se v Písku soustředilo přes 15 000 vojáků, složili přísahu a dostalo se jim požehnání od katolického duchovního. Během válečných let město samozřejmě strádalo, zásobování potravinami se zhoršovalo a zavládl hlad.

Důležitou událostí začátku 20. let byla návštěva prezidenta republiky T. G. Masaryka při příležitosti oslav 85. narozenin básníka Adolfa Heyduka. V roce 1922 se v Písku uskutečnila Jihočeská živnostensko-průmyslová a hospodářská výstava, kterou navštívilo 234 100 osob. V roce 1925 byl díky objednávce píseckého Klubu čsl. turistů a iniciativitě Roberta a Jaromíra Malého natočen film Město v lesích Písek nad Otavou. Rozmohly se automobily a s nimi také množství benzínových stanic, kterých bylo tehdy ve městě celkem 12. Ve třicátých letech vznikl v Písku po vleklých sporech o jeho umístění nový hřbitov, tzv. lesní. V červnu roku 1935 bylo otevřeno koupaliště pod svatováclavskými skalami, které je stejně jako hřbitov užíváno dodnes. Třicátá léta bychom mohli nazvat zlatou dobou píseckého hotelnictví, ubytování poskytovaly hned čtyři. Druhá světová válka vnesla do města kromě strachu také německo-české nápisy, od poloviny roku 1942 byla zavedena němčina jako úřední řeč. Byly odstraněny pomníky - Legionářský na Mírovém náměstí a z Palackého sadů pomník Františka Palackého, místo něho postavili na podstavec velkou vázu, které v Písku přezdívali „kalich hořkosti“; pomník Adolfa Heyduka padl kvůli materiálu, ze kterého byl vyroben, bronzu. Významnou kulturní událostí válečných let bylo slavnostní otevření zrekonstruovaného divadla.

Ve druhé polovině 20. století se Písek rozvíjí s ohledem na proměnu politických poměrů. Padesátá léta přinesla dokončení změny ve vlastnických vztazích. Zmizela naprostá většina soukromých obchodů, firem a živností. Přejmenovávalo se - zejména školy, slavilo - První máje a zatýkali zejména ideologičtí nepřátelé, např. skupina Lidové strany vedená Bohumilem Supem, do níž patřila i Anežka Drašnarová. V roce 1961 byl v Dvořákově ulici dostavěn první panelový dům. V roce 1965 byl otevřen nový zimní stadion. V šedesátých letech se město stává střediskem pletařského průmyslu. Ve zdejším Jitexu instalovali v roce 1971 první počítač v jižních Čechách - Tesla T200. V polovině sedmdesátých let byl Svatotrojický hřbitov přeměněn na Pietní park a došlo ke krádeži obrazu Písecké madony z oltáře v děkanském kostele. Deskový gotický obraz pocházel údajně z období kolem roku 1380.

Změna politických poměrů v roce 1989 přinesla městu nové možnosti kulturní i v rozvoji turistického ruchu. V roce 1993 slavilo 750 let svého trvání a rozhodlo pořádat každoročně první neděli po osmém červnu městské slavnosti Dotkni se Písku.

Čtěte také: Stavební připravenost pro sprchový žlab

Státní okresní archiv Písek

Když koncem 19. století začaly vznikat ve městech muzea, byly do nich předávány i písemné památky všeho druhu. Později se archivy oddělily od muzeí, a tak vznikly v oblasti teď už bývalého píseckého okresu městské archivy v Písku, v Milevsku, v Mirovicích, v Miroticích a v Protivíně. V 50. letech 20. století z nich byly vytvořeny dva okresní archivy: Okresní archiv v Písku, jehož činnost finančně zajišťoval od 1. 1. 1953 Okresní národní výbor v Písku, a Okresní archiv v Milevsku, který byl zřízen k 1. 1. 1952 Okresním národním výborem v Milevsku.

Následkem územní reorganizace státní správy došlo v roce 1960 k jejich sloučení a Okresní archiv v Písku převzal od 1. 7. 1960 do své péče také archivní fondy z milevského okresního archivu. Od roku 1990 byl Okresní archiv v Písku spravován a provozován z rozpočtu Okresního úřadu v Písku, metodicky byl však odborně veden Státním oblastním archivem v Třeboni prostřednictvím instruktorky pro okresní archivy. Podle novely zákona o archivnictví č. 343/1992 Sb. došlo ke změně názvu archivu na Státní okresní archiv Písek.

Původní ukládací prostory získal Okresní archiv v Písku v budově bývalé věznice čp. 121 na náměstí, kam byly archiválie převezeny na přelomu let 1955 a 1956. V listopadu roku 1973 byla centrála archivu z Písku přemístěna do budovy bývalého okresního soudu v Mirovicích čp. 37. Zbývající část archiválií byla přestěhována až v roce 1985 do bývalého kláštera svatého Václava. Protože stropní konstrukce budovy v Mirovicích byla podle statického posudku z roku 1991 silně zatížena a hrozilo nebezpečí jejího narušení, bylo koncem roku 1999 rozhodnuto přemístit centrálu SOkA Písek z Mirovic do části budovy v Nádražní ul. čp. 2149 v Písku do doby, než bude situace vyřešena vybudováním archivního pracoviště v bývalé sladovně v areálu píseckého hradu. V listopadu roku 2000 došlo bez větších stavebních úprav k přestěhování centrály SOkA Písek z Mirovic do Písku do provizorních prostor budovy v Nádražní ul. čp. 2149, kde původně sídlil Ústav pro výzkum a vývoj ekonomiky a řízení pletařského průmyslu v Písku, po roce 1989 pak Okresní ředitelství Policie ČR.

Již v květnu 2001 však bylo vzhledem k nedostatku finančních prostředků odstoupeno od rekonstrukce výše jmenované městské sladovny pro archiv a sídlo archivu se proto nezměnilo. SOkA tedy zůstal v provizorních prostorách, které v následujících letech byly stavebně opravovány za běžného provozu archivu.

Státní okresní archiv Písek všestranně pečuje o uložené archivní fondy okresního i místního významu. Archivní fondy okresního významu se týkají okresní politické správy, okresní samosprávy, justiční správy, státní finanční správy, školské správy atd. V SOkA Písek jsou také uloženy osobní pozůstalosti některých významných osobností regionu, např. Augusta Sedláčka (část 1850-1956), Adolfa Heyduka (1848-1923), Františka Gregory (1838-1944), Josefa Kytky (1940-1966), apod. a archivní sbírky.

Čtěte také: rozvinutá šířka žlabu DN 200

Největším archivním fondem co do počtu běžných metrů je Archiv města Písek (1308)1420-1945(1950), který se skládá jednak ze starší Sedláčkovy manipulace s dokumenty převážně ze 17. - 19. století (tříděná městským archivářem Augustem Sedláčkem věcně). Nejstaršími archiváliemi uloženými v SOkA Písek jsou dva zlomky latinských graduálů asi ze 14. století a písecká městská kniha, ve které začínají zápisy v roce 1420 a pokračují pak do konce 16. století. Nejstarší listinou je listina z roku 1499, kterou král Vladislav II. uděluje městečku Miroticům 2 jarmarky ročně.

Písek jako moderní město

Písek leží v Jihočeském kraji na řece Otavě, přibližně 50 kilometrů severozápadně od Českých Budějovic a zhruba hodinu a čtvrt jízdy od Prahy. Má kolem 30 tisíc obyvatel a patří mezi nejvýznamnější města regionu. Jeho poloha není náhodná. Okolí města tvoří zvlněná krajina s lesy a rybníky. Dnes je město důležitým dopravním uzlem.

Odpadové hospodářství v Písku

Ve městě Písku jsou Městské služby Písek svozovou společností veškerého domovního odpadu. Četnost svozu ve městě je nastavena na týdenní svoz. Městské služby Písek poskytují pro obyvatele města, kteří jsou zapojeni v systému města nádoby o objemech 110l a 1100l. Obyvatelé města Písku, kteří jsou zapojeni v systému města mohou dále využívat 7 sběrných dvorů odpadu, které slouží k uložení objemného odpadu. Svoz odpadu pro podnikatelské subjekty a organizace je zajištěn od 1. ledna.

Dále je ve městě umístěno 147 souprav po 4 oblých kontejnerech na papír, plasty a sklo. Tyto jsou sváženy podle naplnění. Tento odpad je zpracováván a určen k dalšímu využití. Na sběrných dvorech mohou odkládat odpad pouze fyzické osoby, a to obyvatelé města Písku. Konkrétně je možno odkládat: starý nábytek, dřevo, koberce, PVC, staré oděvy, hadry, domácí spotřebiče, veškeré druhotné suroviny. Dále nebezpečné odpady jako akumulátory, olejové filtry, oleje, textilie znečištěné škodlivinami, brzdovou kapalinu, odpad s obsahem rtuti (zářivky, výbojky), barvy, laky, staré léky, galvanické články. V regionu města je dále rozmístěno přibližně 2000 nádob na BIO odpad. Do těchto kontejnerů občané ukládají odpad vhodný ke kompostování. Nádoby jsou speciálně konstruované na tento druh odpadu. Pravidelně dochází též ke svážení košů na odpadky, které jsou umístěny převážně v parcích a frekventovaných lokalitách. Při instalaci košů nebyly opomenuty ani okrajové části města.

Svoz komunálního odpadu v chatové osadě Heřmaň

Harmonogram svozu směsného komunálního odpadu (SKO) z chatové osady „Hermaň“ v katastrálním území Písku je specifický. Jako sběrná nádoba na SKO se určuje pytel o objemu 120 litrů v počtu 21 kusů (poměrná část do konce roku 2025). Tyto pytle jsou k vyzvednutí v Městských službách Písek s.r.o., Pražská 372, Písek.

Kvalita vody

Provádíme rozbory pro domácnosti, pravidelné rozbory vody ze studny, rozbory pro provozovatele vodovodů, výrobce a distributory pitných vod. Naše akreditované laboratoře provádějí rozbory vzorků a měření s nejvyšší pečlivostí a důrazem na přesnost a kvalitu. Pravidelné kontroly vody ze studny by se měly provádět alespoň jednou do roka, nejlépe po zimě. Zkontrolovat je třeba nejen kvalitu vody, ale i zpevněné okolí studny a vodotěsnost jejího krytu. V podzemní i studniční vodě se nachází velké množství rozpuštěných látek. Některé jsou zdraví prospěšné, některé zdraví neohrožují a jiné jsou pro lidský organismus škodlivé. Laboratorní rozbor vody ze studny či vrtu určí, jaké má naše voda parametry, a to v oblasti mikrobiologických a chemických ukazatelů.

Památky a osobnosti města Písku

Město, které se může pochlubit nejen poetickými zákoutími, malebným krajinným koloritem, pokojnou atmosférou, ale i bohatou historií. Písek je město, kde historie není schovaná v muzeích.

Architektonické dominanty

  • Kamenný most: Dominantou města je bezesporu kamenný most z 13. století. Je druhým nejstarším kamenným mostem v Čechách a zároveň nejstarším dochovaným. Po staletí sloužil obchodníkům na Zlaté stezce a dodnes patří k největším symbolům města. Z historických pramenů města je znám také jako Starý most, nebo dokonce most Jelení. Raně gotický kamenný most postavený koncem 13. století přes řeku Otavu je po zničeném mostě Juditině v Praze druhým kamenným mostem v Čechách a jedním z nejstarších dochovaných mostů v Evropě.
  • Kostel Narození Panny Marie: Nad městem se tyčí kostel Narození Panny Marie, postavený na nejvyšším bodě historického jádra. Dominantou města je děkanský kostel Narození Panny Marie, který byl založen současně s městem na nejvyšším místě městského jádra. Tehdy byl také založen klášter s kostelem Povýšení svatého Kříže, dnes v jihozápadním rohu Velkého náměstí. Klášter byl v roce 1787 zrušen. Původní kostel byl zničen za husitských válek, obnoven a upraven byl v letech 1636 a 1716. K jednolodnímu chrámu přiléhá hranolová věž z roku 1641.
  • Písecký hrad: Významnou památkou je také písecký hrad, jedna z nejstarších gotických staveb v Čechách. Písecký hrad, založený spolu s městem, je významnou památkou začínajícího českého gotického stavitelství. V hradu je umístěno Prácheňské muzeum s bohatými sbírkami mineralogickými a archeologickými a s expozicemi o historii města a těžbě zlata na Písecku. Zvláštností je expozice historie rybářství s několika akvárii s živými rybami.
  • Velké náměstí: Velké náměstí, rozdělené na dvě části, dodnes odráží původní urbanistický plán města. Jedna část byla určena pro správu a moc, druhá pro obchod a každodenní život. Jádrem města je rozměrné náměstí, rozdělené zřejmě hned po založení města blokem domů na dvě přibližně stejně velké části - západní část, k níž přiléhal hrad, a východní část, která sloužila jako tržiště. V západní části Velkého (spodního) náměstí stojí barokní radnice z let 1737 - 1764. Na druhé polovině náměstí, zvaném Alšovo (Malé), stojí barokní mariánský sloup z roku 1713.
  • Městské opevnění: Z původního opevnění se dochovaly části hradeb, Putimská brána nebo věž Baba. Dodnes se dochovaly zbytky městského opevnění, které v 19. století zaniklo - pozůstatky známé Putimské brány, část hradeb při Otavě a věž Baba.
  • Městská elektrárna: Za zmínku stojí i městská elektrárna z roku 1888, kterou z původního mlýna přestavěl inovátor a vynálezce František Křižík. Při Otavě je kousek od centra v bývalém Podskalském mlýně stará elektrárna. Sestrojil ji František Křižík v roce 1888 a byla první elektrárnou v Čechách určenou pro účely veřejného osvětlení. Dnes je elektrárna opět v provozu a je v ní umístěno muzeum.
  • Městské divadlo: Nedaleko náměstí je od roku 1902 otevřeno městské divadlo, dnes Divadlo Fráni Šrámka.
  • Budova polikliniky: Nachází se tu také jedna z nejzajímavějších městských staveb, kterou je novorenesanční budova dnešní polikliniky z konce osmdesátých let 19. století.
  • Hotelová budova: Vedle bývalé Budějovické brány nad Malým náměstím stojí secesní hotelová budova z roku 1899 s 11 obrazy charakterizujícími dějiny města podle předloh Mikoláše Alše.

Významné osobnosti spojené s Pískem

Písek nebyl jen městem obyčejných měšťanů a obchodníků. Už samotný zakladatel města, Přemysl Otakar II., zde pobýval a dohlížel na rozvoj nově vznikajícího královského centra. Ve 14. století město navštěvoval také Karel IV., který si dobře uvědomoval jeho hospodářský význam. Královský hrad v Písku sloužil nejen jako správní centrum, ale i jako dočasné sídlo panovníků při jejich cestách po zemi. Pobývali zde také členové královského dvora, úředníci i poslové, kteří odtud řídili chod celého regionu. Město mělo velmi bohatou kulturní historii. Zejména jeho školy navštěvovala řada později známých a významných umělců i vědců.

  • August Sedláček: Historik, který zasvětil život mapování českých hradů, studoval právě zde.
  • Fráňa Šrámek: Básník a spisovatel, dokázal ve svých dílech zachytit atmosféru doby i lidské emoce.
  • Karel Klostermann: Spisovatel a vypravěč.
  • Antonín Sova: Přední český básník.
  • Mikoláš Aleš: Významný malíř a ilustrátor.
  • Čeněk Zíbrt: Etnograf a folklorista.
  • Ladislav Stroupežnický: Dramatik a prozaik.
  • František Ladislav Čelakovský: Básník, sběratel lidové slovesnosti.
  • Jan Čarek: Spisovatel.
  • Profesor Otakar Ševčík: Hudební tradici Písku reprezentoval především houslový pedagog profesor Otakar Ševčík.

Písek a film

Od čtyřicátých let Písek nepřestává lákat filmaře. Natáčely se zde také dva nepřehlédnutelné filmy: Jan Cimbura podle předlohy J. Š. Baara a Kluci na řece podle námětu Václava Kršky. Mnozí písečtí občané si v roce 1966 zahráli v komparzu filmu Františka Vláčila Markéta Lazarová. V sedmdesátých letech se zde natáčely filmové exteriéry např. u filmu Jaroslava Papouška Hogo fogo Homolka nebo Františka Filipa Lístek do památníku či film Karla Kachyni Už zase skáču přes kaluže. Ten zde natáčel i v letech osmdesátých letech a to filmy Dobré světlo a Duhová kulička. V obou případech byl spoluautorem scénáře pracovník místního divadla Karel Čabrádek. V Píseckých horách - zejména na Živci - František Filip natočil televizní komedii Bohoušův syn. Také režisér Jiří Svoboda použil písecké exteriéry ke svému filmu Dívka s mušlí. V současnosti zmiňme aspoň dva režiséry, kteří v Písku natáčejí, je jím Bohdan Sláma (Čtyři Slunce) a F. A. Brabec (fotograf a režisér).

Kulturní život v Písku

Písek není město, které by žilo jen z minulosti. Každé léto se na březích Otavy objevují monumentální pískové sochy. Město má bohatý kulturní život - divadla, festivaly, koncerty i výstavy. Není to jen město minulosti. Je to živý důkaz toho, že tradice může mít i v moderní době své pevné místo. Objevte s námi i další královská města zábavnou a naučnou formou.

tags: #historicky #zlab #pisek #informace

Oblíbené příspěvky: