Komplexní pohled na koňskou hlavu a využití laminátu

Tento článek se zabývá jak fascinující anatomií a významem koňské hlavy, tak i praktickými aspekty využití laminátových materiálů, zejména v kontextu přepravních přívěsů pro koně.

Koňská hlava: Anatomie, výraz a plemenné charakteristiky

Hlava významně charakterizuje plemenný typ a svým utvářením, ovlivněným tvarem lebky, podmiňuje celkový výraz koně, nebo ho alespoň ovlivňuje. Je zavěšena na krku a je tedy formou jednozvratné páky, na jejímž konci působí síla, tedy otěže nebo opratě.

Tvar a velikost hlavy

Ve tvaru hlavy jsou mezi plemennými skupinami a do určité míry i v rámci plemen rozdíly. Tvar hlavy koně se mění i vzhledem ke stáří koně. Hříbata mají hlavu v obličejové části krátkou, v čele klenutou, v části horní čelisti širokou. Starším zvířatům se hlava protahuje. Velikost hlavy je důležitá z výkonnostního hlediska, zvláště u jezdeckých koní. Kůň s delší hlavou je ovladatelnější, s kratší naopak. Hlava má mít optimální velikost, aby tak vyrovnávala pohyb zvláště v obtížných terénech. Problémy mohou nastat, když je hlava tak malá, že není dostatečným závažím při vyrovnávání rovnováhy koně při těžších skocích, nebo naopak velmi těžká hlava na tenkém krku bez dostatečně vyvinutého svalstva působí v obtížnější práci předčasnou únavu, jejímž příznakem bývá házení hlavy (nejde-li ovšem pouze o zlozvyk).

Velikost hlavy je u koně průměrně 1/3 výšky v kohoutku. Ušlechtilí koně mají hlavu pravidelně menší, sušší, s jemnější kůží, u huby a očí lysou (bez srsti), s velkým, výrazným okem a menšíma ušima. Velikost hlavy však nemusí být vždy v přímé souvislosti s ušlechtilostí. Jsou velmi ušlechtilé hlavy a mohou být dost velké a jsou malé hlavy a přitom hrubé. Většinou však jsou velmi ušlechtilé hlavy menší než hlavy hrubé.

Přehled typů hlav koní

• Klabonosá: celoprofilově vypouklá (konvexní). Klabonosé hlavy mívají vyšší čelo a menší, zapadlejší oči s velkými očními oblouky a užší, menší nozdry. Oči však mohou být i u klabonosých hlav velké a výrazné. Klabonosá hlava je typická pro všechna plemena, která mají větší nebo menší podíl krve koně starošpanělského nebo staroitalského. Jejich nejtypičtějším představitelem je kůň starokladrubský. Klabonosou (či poloklabonosou) hlavu mívá rovněž lipicán, část kmene Nonius, orlovský klusák a fríský kůň.
• Poloklabonosá: v čele (nazývaná též ovčí).
• Štičí: lomená v profilu při odsazení obličejové části od rovného čela v tupém úhlu (konkávní). Štičí hlavy mají široké čelo a žuchvy a poměrně velké, rozevřené nozdry. Jsou typické pro arabské koně, vyskytují se však ojediněle i u jiných plemen, často i u anglického plnokrevníka. Ušlechtilé štičí hlavy působí velmi esteticky a jsou oblíbené. Vyskytují se však i štičí hlavy hrubé, masité, s přehnaně propadlým čelem a rozkleslýma ušima.
• Klínovitá: často se rovné hlavy od žuchví rychle zužují směrem k hubě. Takovou hlavu můžeme považovat za degenerativní.

Tvar hlavy nemá zvláštní vliv na výkonnost koně, ale bývá velmi důležitým ukazatelem plemenné příslušnosti.

Čtěte také: Význam dřevěného kříže s hlavou Krista

Smysly koně

Zrak

Oči podmiňují svým uložením, velikostí a bystrostí výraz koně. Zapadlé a naopak i vypouklé oko a stejně tak malé oko (prasečí) negativně ovlivňuje celkový výraz hlavy. Duhovka koně je normálně hnědě pigmentovaná. Oko se světle pigmentovanou duhovkou se nazývá sokolí (nebo jeřábčí), je-li nepigmentovaná na přední ploše, pak je oko šedomodré a nazývá se skleněné (nebo rybí) a kůň jádrooký. Mívají ho plaváci, isabely a strakoši. Oko koně je astigmatické, protože rohovka je segmentem elipsoidu, tedy s rozdílným vertikálním a horizontálním zakřivením, takže kůň může vidět i malé předměty, které často podmiňují jeho leknutí. Protože kůň má oči po straně hlavy, vnímá dění na obou stranách. Každé oko koně je schopno individuálně pokrýt velké zorné pole. Binokulární - souběžné - vidění je jen v úzkém prostoru, ve kterém se části zorného pole obou očí překrývají. Monokulární vidění při nestejném spatření objektu oběma očima též způsobuje lekavost. Kůň se tedy leká, když nevidí přesně. Koně uklidní možnost seznámení se s novým předmětem, kterého se bojí, a to bližším poznáním, případně i kontaktem s předmětem pysky. Popsané vidění vyplývá z uložení očí, které jsou nikoliv ve vodorovné ose, ale v osách mírně sbíhavých. Kočárovým koním pracujícím ve frekventovaných oblastech se dávají náočnice, aby se tak nelekali a neplašili. Zrakové pole koně je asi 320°. Postranní vidění však není tak ostré jako vidění dopředu. U koní orientálních se vyskytují tendence k dalekozrakosti, u západních ke krátkozrakosti. Oko koně zachytí výrazně více světelných paprsků než oko lidské (větší sítnice a na ní fluoreskující vrstva), takže vidí dobře. Rozeznává barvu bílou, červenou, žlutou, zelenou a fialovou, rozlišovací schopnost červené a černé není jednoznačně prokázána.

Sluch

Ušní boltce mají pro výraz hlavy též velký význam. Malé, dobře posazené vzpřímené uši přispívají k ušlechtilosti hlavy. Avšak i delší ušní boltce nejsou znakem nižší výkonnosti koně. Kůň má výborný sluch. Při orientaci sluchem může nasměrovat boltce individuálně. Sluchová vnímavost je neobyčejná, a to v široké škále kmitočtů a dynamiky. Intenzivní hra uší ukazuje často koně bázlivé, avšak může být i znakem krátkozrakosti, kterou pak částečně kompenzuje sluchovými vjemy. Správně posazené uši mají být pokračováním lišty jařmové. Stepní koně mívají uši větší a ty se také objevují u anglických plnokrevníků. Citlivé, velmi pohyblivé uši mívají koně plaší, ale mohou je mít i koně slepí. Nepohyblivé uši prozrazují tupost, ale i hluchotu.

• Zaječí uši: jsou dlouhé, blízko u sebe a obrácené špičkami k sobě. Typickým představitelem "majitele" takovýchto uší jsou plemena kathiawari a marwari.

Nos a huba

Nos by měl být širší. Nozdry chladnokrevných koní bývají menší, bobovitého tvaru a jsou uloženy více ke straně, u teplokrevných koní jsou položené více vpředu a jsou větší, kruhovité. Namáhavý dech a pohyb nozder při práci ukazuje na kardiorespirační komplikace. Zarudlé sliznice a výtok z nozder budí podezření z nemoci dýchacích cest, popř. Huba a její utváření má velký význam pro ovládání koně. Část dásně mezi řadou řezáků a stoliček se nazývá mezizubí, v nemž u hřebců a pozdě kastrovaných valachů narůstají špičáky. Na mezizubí a na jazyku spočívá udidlo. Při vyšším a užším mezizubí, a zvláště je-li jazyk koně tenčí, je kůň velmi citlivý na tah tlak udidla, je tedy měkkohubý. Při širokém mezizubí a tlustším jazyku je kůň tvrdohubý a těžko ovladatelný. Pysky koně jsou velmi pohyblivé, zvláště horní pysk, a pružné. Mají být uzavřené, ani jemné ani hrubé.

Žuchvy

Žuchvy jsou po straně hlavy. Mají být širší, což je typické pro koně orientální. Mezi žuchvami je mezisančí, které má být dostatečně široké, aby nezatěžovalo přitažení dolní části hlavy při sebrání. Silnější žuchvy svědčí o dobrém zužitkování krmiva. V mezisančí (část mezi žuchvami) lze nahmatat zduřelé mízní uzliny při hříběcí. Tvrdé a nebolestivé mízní uzliny vzbuzují podezření na aktinomykózu nebo vozhřivku.

Laminát v konstrukci přepravníků pro koně

Při pořizování přívěsu pro koně se setkáváme s různými materiály, přičemž laminát hraje významnou roli, i když jeho kvalita a použití vyžadují pečlivé zvážení.

Čtěte také: Podrobný článek o aranžérských hlavách

Výběr přívěsu a materiálu

V podstatě máme dnes možností víc než dost. V naší poměrně malinké zemi existuje poměrně dost výrobců přívěsů domácích. Schvalování vozidel do provozu se děje podle naší legislativy pouze na základě technických dokumentací bez ohledu na případné použití pro živá zvířata. Potom nám na výstavách ukazují přívěsy, které v určitém kontextu můžou přímo ohrožovat zdraví našich miláčků. Viděl jsem a s překvapením v očích pozoroval, jak se zástupce výrobce rozplýval nad úžasnou rampou (mimo jiné s abnormálně velkým sklonem - pro některé nezkušené koně či hříbata zásadní) s protiskluzovou gumou, kolem celé rampy však dokola byla lišta, zakrývající při zavřené rampě mezeru mezi rampou a bočnicí, čouhající jako ostrý nůž. Pokud při nakládání koni sklouzne noha z rampy… nechci domýšlet. Vnitřní uspořádání sice na první pohled efektní a pro člověka přijatelné, ale kvalita hliníkových lištiček lemujících namáhané spoje, utrhne se při prvním sklouznutí kopyta, vytvoří tak ostrou hranu… O tom, zda zabudovanou sedlovnu, či nikoliv, je zase otázka. Alternativní možností je použití mobilní sedlovny.

Laminátová střecha a karoserie

Pokud srovnáme vedle sebe levnější typy vozíků s opravdu renomovanými výrobci, už jen tloušťka laminátové střechy hovoří za vše. Rozdíl je patrný na první pohled. Všem nám - lidem se samozřejmě líbí celolaminátové přívěsy pokud možno s atraktivním aerodynamickým tvarem. Ale, věřte, koni je to úplně jedno. Spíše v některých případech naopak. Dobrý bytelný překližák s kvalitními nápravami a brzdovým systémem, s pevnou konstrukcí a bílou plachtou je pro koně daleko přijatelnější (vzdušný a světlý prostor) než mnohdy tmavá díra čpící laminátovou pryskyřicí. Jistě mnozí namítnou, plápolání plachty za jízdy koně znervózňuje, ale pokud plachtu přichytíte pomocí napínacích gum, jak se to používá u náklaďáku, problém je v podstatě vyřešen. Navíc, na tuto skutečnost si drtivá většina koní, i těch nezkušených, velmi rychle zvykne a dál to neřeší. Oprava poškozené plachty (na rozdíl od laminátu) se může provést na místě lepicí páskou. Zalepení u profesionálů stojí podle rozsahu poškození několik stokorun, navíc při poškození nedochází ke vzniku ostrých hran. Na konstrukci je možné kdekoli přimontovat jakoukoli potřebnou věc - osvětlení, síť se senem, zavěsit příčku mezi hlavy, kamerový systém, na bočnice jednoduše pověsíme půlkulaté vědro s držáky s vodou či krmením. Dalším nezanedbatelným podstatným detailem jsou vnitřní rozměry přívěsu. Kromě toho, že existují normy pro přepravce ohledně velikosti ložné plochy na jednotlivý druh zvířete, jde také o celkový objem a možnou výměnu vzduchu. U pevných střech profesionální přepravci musí zajistit tzv. nucené větrání, to znamená elektrický větrák, který je v určitém čase schopen odvětrat daný prostor. U plachet se dá prostor jednoduše odvětrat např. při stojícím vozidle v zácpě tak, že ji prostě vyhrnu nad bočnice a zajistím. Nepamatuji se na den, kdy by bylo úplné absolutní bezvětří. Co se týká vnitřních rozměrů, šířka stání zásadně ovlivňuje pohodu koně za jízdy, čím širší, tím lépe kůň udržuje stabilitu. Velmi výhodné a pohodlné pro koně, zvláště ve spojení s přední výstupní rampou, se jeví tzv. šikmé stání- i ve vozíku pro dva koně. Je zajištěno, že kvůli vystupování prvního koně, nemusím skládat nejprve toho vzadu. O tom, jak se mnohé vozíky ve snaze o aerodynamiku a líbivost neúměrně svažují vepředu právě v místě, kde mají mít koně hlavu a tudíž by logicky tady mělo být co nejvíce místa, nemá cenu diskutovat. Mnozí moderní výrobci dělají přívěsy pro menší koně, např. dostiháky, kde celková výška uvnitř vozíku je okolo 220 cm, což je u většího drezuráka nepřijatelné. Jak by se vám líbilo cestovat několik hodin se skloněnou hlavou? Nejlepší materiál z hlediska opotřebení, výdrže, kvality, se v dnešní době jeví hliník. Všimněte si, že všechny náklaďáky a návěsy kamionů používají mnohdy i ve velmi těžkém provozu hliníkové bočnice. Laminátové skořepiny jsou z hlediska výroby v podstatě postavené buď tak, že je zalaminován pevný materiál - např. vodovzdorná překližka, do stěny, nebo u některých modelů se vzhledem ke snaze snížit hmotnost prázdného vozíku na minimum, objevují i voštinové konstrukce. Případné renovace či opravy takových konstrukcí jsou však dost časově i finančně náročné. O stárnutí materiálu bylo napsáno mnoho, ne však v souvislosti s použitím na koňský přepravník. Zásadní, velmi opomíjená věc.

V laminátové karoserii velmi nízkého spideru možná uvidíte náznaky zmiňovaného kupé, které přišlo o pár let později. Konečný výkon 92 koní (68 kW) putoval na zadní kola přes pětistupňovou převodovku. Nezdá se to jako moc, ale drobný spider o hmotnosti pouze 550 kg upaloval pěkně. Přesněji až 200 km/h. Skvělá ovladatelnost pak byla důsledkem ideálního rozložení hmotnosti s motorem uloženým až za přední nápravou. První dva vyrobené kusy začaly soupeřit na okruzích už krátce po představení v roce 1958.

Podlahy přívěsů

Jsou podlahy, vyrobené z překližek, které však za pár let doslova shnijí a rozpadnou se, protože kůň za jízdy občas (to je divné, že?) ze sebe něco vyprodukuje a jsou to materiály docela agresivní. Jsou podlahy také z lepených překližek, ale použité z druhů, které jsou speciálně upraveny na prostředí, ve kterém se budou používat. Voděodolné desky tloušťky kolem 2.5 cm (používané vesměs na všech nákladních autech a návěsech) jsou sice dražší, ale považme, chceme pro naše miláčky to nejlepší v rámci svých možností. Další dnes již poměrně rozšířená varianta - hliník. Velmi dobré, ale také velmi drahé. Zase je potřeba rozlišit levnější typy od dražších, samozřejmě se to týká kvality použitého materiálu. Vesměs se používají opět z lepených překližek a to i u velmi drahých celolaminátových přívěsů. Je to nejnamáhanější část přívěsu, takže podle mě si zaslouží nejvíc pozornosti. Setkal jsem se i s případem, kdy ve snaze ušetřit, výrobce použil na rampu materiál, který se nazývá hobra, což jsou v podstatě slepené a slisované dřevěné piliny do jednoho celku. Velikost a robustnost pantů, způsob a druh zajištění zavřené rampy také dokumentuje technickou vyzrálost i staršího výrobku, je potřeba mít na paměti, že taková drobnost, jako je špatné zajištění závlačkou či pérkem, může být při jízdě s koňmi zásadní. Logicky naprosto zásadní, leč velmi opomíjená věc.

Podvozky a brzdové systémy

Nejpoužívanější dnes je levnější systém Al-Ko. Jak jistě mnozí z nás vědí, firma se zabývá širokým sortimentem pro zahrádkáře a kutily, na dobré úrovni vzhledem k použití v kategorii hobby. Stejné je to i u náprav. Naopak specializace na podvozky a brzdové systémy najdeme u podvozků od firmy Knott, ale připlatíme si. Znovu opakuji, pro občasné využití na závody, svody, výstavy pro svou potřebu, je v podstatě jedno, jaký typ zvolím. Pozor však na některé výrobce, hlavně pocházející z východní Evropy, používají sice komponenty, ale ne celé podvozkové skupiny, nahrazují je svými, levnějšími, ale na úkor kvality. Srovnejte někde na výstavě uložení náprav, použití materiálů, tlumiče pérování či jejich spoje. Srovnávejte ale pokud možno stejné typy. Stává se totiž, že levnější typy jsou otypovány na maximální hmotnost 2000 kg, ale to je v jejich pojetí hmotnost hraniční, u použití kvalitnějších materiálů je mezní hmotnost daleko vyšší. Nezřídka se stane, že se byť vcelku povedený vozík přetíží a on se jakoby „zhroutí" do sebe. Horní strany bočnic se k sobě přiblíží natolik, že stěží zajistíme zadní příčníky a mnohdy nejde dovřít rampa. Stává se to u typů, kde je použito tzv. nezávislé zavěšení kol. Vesměs se zapomíná na údržbu a seřízení správné funkce brzd, dokonce jsem se setkal s případem, že majitel po opotřebení obložení jednoduše „vybrakoval" brzdy a tahal dál! Ve spojení s nájezdovou brzdou snad nejdůležitější součástka na celém podvozku přívěsu. Drobnost, kterou může pravidelně dělat každý z nás, je občas, třeba jednou ročně, nechat promazat maznice nad brzdovým válcem (na co tam asi jsou, že?), aby funkce nájezdové brzdy zůstala zachována. Kdo to dělá pravidelně? Tím, že tažné vozidlo zpomaluje, válec je zatlačován do pouzdra, ve kterém klouže. Tím, že se zatlačí, páka válce, připevněná zespoda, natahuje pomocí jednoduchého mechanismu lanka, vedoucí k brzdám. Lanka samozřejmě musí být také v pořádku a funkční. Pokud totiž nemazaný válec neklouže, netahá za lanka a vozík pak nebrzdí, když je potřeba. Spojení mezi autem a přívěsem zajišťuje tzv. „žehlička" nevyžadující zvláštní péči. Jen jediná věc je důležitá - opotřebení. Starší hodně používaná ve spojení s opotřebenou koulí může samovolně vypadnout za jízdy! Vozík musí i jako prázdný vyvíjet určitý tlak na kouli, v zatíženém klidovém stavu však nesmí překročit tzv. D hodnotu, a to je maximální zatížení na kouli (nejčastěji 70 nebo 100 kg). ještě velmi důležitá „drobnost" - spojovací lanko. Kolik z nás ho vlastně omotá jen kolem koule, pokud ho vůbec má na vozíku? Není to jen pro legraci. V případě, že už se stane, že se vozík odpojí, nebo dojde k poškození koule, zajistí nám tohle lanko, že vozík začne sám brzdit. Natáhne se, vystřelí ruční brzdu vozíku do krajní meze, utrhne se od vozidla, ale svou funkci již vykonalo. V případě, že bude jen omotáno kolem koule a ta se vyvleče z bajonetu či utrhnou-li se spojovací šrouby, lanko se nenapne a vozík nezabrzdí. O kvalitním osvětlení, použití rezervy, klínů a jiných bezpečnostních pomůcek jsme psali dříve.

Čtěte také: více o soklu na fasádě

Laminátové podlahy: Vlastnosti a údržba

Laminátová podlaha původně vznikla jako levnější náhrada dřevěné podlahy. Postupně však nabídla víc díky změnám v oblasti kvality, povrchové úpravy i způsobu kladení.

Design a vzhled

U laminátové podlahy už nejsme limitováni vzhledem dřeva v přírodních barvách. Inovativní technologie ještě více zvýraznily krásu dřeva. Kromě klasických nebo rustikálních dezénů evropských a exotických dřevin jsou na výběr mořené verze v odstínu šedá, modrá, zelená, lososová či červená. Moderní laminátová podlaha dokáže imitovat vzhled mramoru, korku, kamene i kovu.

Kvalita a technologie výroby

Při nákupu laminátové plovoucí podlahy se setkáte s různými cenovými rozdíly. Cenu ovlivňuje nosná vrstva, kterou může být HDF (vláknitá deska s vysokou hustotou) nebo MDF deska (středně hustá vláknitá deska) i způsob výroby. Kvalitnější a dražší podlahy jsou vyrobeny vysokotlakou technologií HPL a CPL, méně kvalitní jsou vyrobeny technologií DPL. U DPL podlah probíhá technologie lisování v jednom kroku. Dekorační papír se přímo nanese na nosnou desku a následně se překryje ochrannou vrstvou. Technologie výroby HPL znamená, že laminát je lisovaný pod vysokým tlakem ve dvou stupních. Nejprve se slisují několik ochranných transparentních vrstev s dekoračním papírem a ty se pak nalepí na nosnou desku. Takové laminátové podlahy jsou sice dražší, ale i více vydrží.

Péče a údržba

Povrchovou vrstvou laminátové podlahy je pryskyřice z melaminu a lak. Díky tomuto složení je povrch hladký a bez pórů, takže výborně odolává nečistotám a prachu. Pro co nejdelší zachování kvality plovoucí laminátové podlahy je vhodné znát a dodržovat určitá pravidla. Optimální vlhkost v místnosti se má pohybovat mezi 50 až 65%. Vrchní vrstvu podlahy mohou poškodit drobné abrazivní nečistoty (štěrk, kamínky). Zabráníte tomu, pokud ve vstupních prostorách zřídíte tzv. čistící zóny s použitím rohožek a koberečků. Rozlité tekutiny okamžitě otřete a na čištění nikdy nepoužívejte abrazivní prostředky ani drátěnky a drsné houbičky. Na laminát nejsou vhodné vosky a politury, protože na povrchu vytvářejí matný film.

Výběr a použití

Při výběru vhodné laminátové podlahy je třeba si uvědomit, do jakého prostoru ji dáváme a jaké zátěži bude vystavena. Pozorně si všímejte informace, které uvádí výrobce na obalu. Kromě číselného údaje se můžete orientovat i podle štítků, díky kterým snadno zjistíte, zda je podlaha vhodná do málo, středně nebo silně zatěžovaného prostoru. Všímejte si také údaje o oděruvzdornosti, což je schopnost odolávat mechanickému tření. Na obalu se může uvádět ve spodní (IP), střední (AT) nebo vrchní (FP) hranici oděruvzdornosti. Dnešní výrobní postupy rozšířily možnosti použití laminátových podlah. Stále však platí, že standardní laminát není určen pro dlouhodobě vlhké prostředí. Zjednodušil a zrychlil se i způsob montáže. Díky click systému již není nutné laminátovou podlahu spojovat lepením. V případě potřeby ji můžete rozebírat a znovu skládat. Laminátová plovoucí podlaha se díky malé tloušťce může použít i pod podlahové vytápění, všímejte si označení na obalu. Výrobci ve snaze napodobit vzhled dřeva přicházejí s takovými novinkami, jako jsou mezery ve tvaru V, které imitují palubkové podlahy, různé šířky desek kombinované v jedné podlaze či dílce ve tvaru čtverců.

Historie a současnost umělecké litiny

Umělecká litina je materiál, který se používá k vytváření esteticky hodnotných předmětů, jako jsou sochy, dekorace a užitkové předměty. Litinový mobiliář nebyl jen praktický, ale také esteticky okouzlující. Lavice, lampy a fontány zdobené složitými ornamenty často odrážely módu a vkus dané epochy. Dnes, i když moderní materiály často nahrazují tradiční litinu, mnoho měst si stále cení historického mobiliáře jako památky na dobu, kdy se veřejné prostory staly skutečným místem setkávání a odpočinku.

Hlava koně - majestátní dekorativní prvek, který vnese do vašeho prostoru nádech divokého ducha a elegance. Tento precizně odlitý kousek z naší tradiční slévárny zachycuje ušlechtilost a sílu koňské hlavy v každém detailu. Vyroben z kvalitní šedé litiny s luxusní povrchovou úpravou v barvě antracit, která dodává skulptuře moderní a sofistikovaný vzhled. Dokonale propracované rysy, od jemných linií hřívy po expresivní oči, činí z této dekorace skutečné umělecké dílo. Ideální jako působivý akcent pro domácí interiéry, kanceláře nebo jako originální doplněk pro milovníky koní.

Slévárna Nové Město nad Metují

Slévárna Nové Město nad Metují, historicky známá ve střední Evropě, má zajímavý příběh a přinesla významný rozvoj průmyslové výroby v celé Evropě, včetně České republiky. Historie firmy se traduje již od roku 1912, kdy byla ve slévárně zahájena výroba odlitků ze šedé litiny. Zakladateli a majiteli firmy byli Jan Rousek a synové. V počátcích se slévárna soustředila s oddělenou strojírnou, především na výrobu železných dílů pro průmyslové a zemědělské stroje, což bylo v té době velmi žádané. V první polovině 20. století došlo k modernizaci výrobních technologií. V roce 1938 byla zahájena výroba odlitků z tvárné litiny. Tato modernizace umožnila zvýšit kvalitu a rozmanitost výrobků, což přispělo k rozšíření jejího tržního dosahu i mimo hranice České republiky.

tags: #informace #o #hlava #kone #laminat

Oblíbené příspěvky:

• Vlastnosti olšového dřeva pro sauny
• rozdíly mezi akrylátem a epoxidem
• Olšové řezivo v truhlářství
• Předpisy pro umístění staveb v České republice
• Inovativní řešení pro efektivní výstavbu