Průvodce výběrem a použitím hmoždinek do sádrokartonu, dlaždic a dalších materiálů

Přivrtat poličku, obraz nebo zrcadlo patří mezi nejčastější kutilské úkony. Abyste dokázali přivrtat bez problémů háček na ručníky i těžký lustr, musíte vědět, jaká hmoždinka se hodí do kterých materiálů. I když se běžně používají univerzální stavební hmoždinky, nikdy nezajistí takovou pevnost jako speciální hmoždinky určené přímo pro daný typ materiálu. Kromě materiálu musíte při výběru hmoždinky zohlednit i zatížení, způsob použití a další požadované vlastnosti. Hmoždinka je ve své podstatě vložka do různých stavebních materiálů, které jsou nepružné a díky ní můžeme bezpečně kotvit jak vruty, tak i metrické šrouby a závitové tyče. Naše české slovo je odvozeno od slova hmoždit - deformovat, namáhat - a to znamená, že se při dotahování vrutů a šroubů deformuje a vyplňuje při dotahování prázdný prostor. Hmoždinky jsou vyráběny z plastu nebo kovu, záleží na typu hmoždinky a k jakému účelu jsou určeny. Dnes už se většina plastových hmoždinek vyrábí z kvalitního polyamidu PA6 (nylon), který je vysoce odolný, pevný a tvrdý.

Základní principy výběru a montáže hmoždinek

Výběr správné hmoždinky a vrutu

Hmoždinka musí odpovídat nejen typu zdi, ale také hmotnosti a velikosti předmětu, který chcete připevnit. Platí jednoduché pravidlo - čím větší zatížení, tím delší a širší hmoždinka i vrut. Ke hmoždince musíte pořídit samozřejmě i vhodné vruty nebo háčky odpovídajícího průměru a délky. Vrut by měl mít přibližně poloviční průměr než hmoždinka. Jeho délka by měla odpovídat délce hmoždinky plus tloušťce připevňovaného materiálu. Délka vrutu musí přesahovat celou hmoždinku a ještě alespoň 5 mm do upevňovaného předmětu. Průměr vrutu je obvykle o 1 až 2 mm menší než průměr hmoždinky. Nekombinujte hmoždinku s vrutem, který jste doma náhodně našli v krabici. Výsledek je většinou nepevný nebo rovnou nebezpečný.

Výběr vrtáku a postup vrtání

Chybný výběr vrtáku je jedním z nejčastějších důvodů, proč hmoždinka nedrží. Používejte velikost vrtáku, která odpovídá průměru dané hmoždinky. Standardně platí: průměr vrtáku rovná se průměru hmoždinky. Na obalu každé hmoždinky by měl být uveden doporučený průměr vrtáku. Například: hmoždinka 8 x 40 mm - vrták 8 mm; hmoždinka 10 x 60 mm - vrták 10 mm. Pokud vyvrtáte otvor příliš malý, hmoždinka nepůjde zasunout. Příliš velký a bude se v otvoru protáčet. Při vrtání do měkkých stavebních materiálů sáhněte po vrtáku menším o 1 mm. Při montáži se nebude hmoždinka protáčet a zvýší se její nosnost. Způsob vrtání zvolte podle typu materiálu. Vrtejte s nižšími otáčkami, vypnutým příklepem a pokud možno s omezovačem točivého momentu. Vrtejte vždy bez příklepu a na pomalé otáčky. Většina klasických hmoždinek je k dostání v provedení s límcem nebo bez límce. Hmoždinky s límcem se používají zejména u dutinových a děrovaných materiálů. Díky límečku hmoždinka nezapadne do vyvrtaného otvoru. Hmoždinky bez límce se používají pro průvlečnou montáž, kde je potřeba vytvořit rovnou dosedací plochu. Ten zabrání proniknutí hmoždinky do větší hloubky a jejímu zapadnutí do zdi. Pamatujte také na dostatečný rozestup otvorů. Aby nedošlo k deformaci materiálu stěny či stropu a snížení jeho nosných vlastností, nevrtejte otvory příliš blízko sebe. Do vyvrtaného otvoru o průměru 30 mm zatlačíme hmoždinku, upevňovací díl se působením vlastní hmotnosti sklopí a hmoždinka je spolehlivě upevněna na svém místě. Minimální hloubka dutiny musí být alespoň 140 mm. Vrták musí být čistý a rovný. Vysajte prach z otvoru, aby hmoždinka dobře držela. Vložte hmoždinku do otvoru, měla by jít zasunout lehkým tlakem prstu nebo lehkým poklepem. Zašroubujte vrut tak, aby dobře roztáhl hmoždinku, ale neprotáhl ji zdí.

Nosnost hmoždinek

Každý typ hmoždinky má jinou nosnost, která závisí na materiálu zdi, průměru, délce a správné montáži. Výrobci často udávají maximální zatížení na jednu hmoždinku. Pokud montujete např. polici se dvěma šrouby a každá hmoždinka má nosnost 50 kg, celkově udrží 100 kg - za předpokladu, že zatížení je rovnoměrně rozložené. Nosnost vždy berte s rezervou. Přetížená nebo špatně osazená hmoždinka může poškodit omítku, zeď i věc, kterou drží. Při upevňování skutečně těžkých předmětů, které by mohly ohrozit život nebo zdraví, raději vždy konzultujte použití materiálů s kvalifikovanými odborníky.

Typy hmoždinek podle materiálu zdi

Hmoždinky do betonu a plného zdiva

Hmoždinky do betonu jsou vyrobené z pevného plastu nebo kovu, často s roztažnými lamelami. Vydrží vysoké zatížení. Hodí se pro kotvení regálů nebo skříněk. Vyrábí se z kvalitního nylonu, jsou univerzální a dá se s nimi kotvit v betonu, v plné cihle a kameni. Pracuje se s nimi tak, že vyvrtáme vrtákem otvor, do kterého se hmoždinku zatlučeme, následně se vlivem utahování vrutu hmoždinka roztáhne v otvoru. Používají se při kotvení do plných materiálů jako je beton, plná cihla, kámen. Pokud nepotřebujete ukotvit nic těžkého, vystačíte si v betonu i s univerzální hmoždinkou, nebo kovovou rozpěrnou hmoždinkou. Používejte vrtáky z tvrdokovu a vrtačku s příklepem a dostatečným výkonem.

Čtěte také: Vše o rozpínacích hmoždinkách

Hmoždinky do dutých cihel a pórobetonu

Duté cihly dokážou občas nepřipraveného kutila zaskočit a překvapit. Mezi speciální typ hmoždinek, který je vzhledem k rozmachu využití dutých cihel stále vyhledávanější, patří hmoždinky do voštinového (dutého) zdiva. Princip kotvení spočívá ve vytvoření přímého tvarového styku s dutou cihlou. Hmoždinka buď vysouvá zoubky, nebo se zauzluje a opře za příčku v cihle. Křídlové roztahovací hmoždinky používejte tak dlouhé, aby dosáhly nejméně na dva vnitřní segmenty duté cihly. Používají se v betonu, plynosilikátu, ale také v děrovaných cihlách a všude tam, kde stavební materiál není plný. V dutinách se hmoždinka zauzluje. Uzlovací hmoždinka může mít límec, který zabraňuje jejímu vklouznutí do otvoru. K dokonalému výsledku dospějeme pouze tehdy, použijeme-li maximální možný průměr vrutu a dodržíme délku tak, aby se hmoždinka zauzlovala. Nylonové hmoždinky od výrobce Mungo jsou vhodné pro většinu aplikací v děrovaných cihlách a lehčených materiálech. Cihly Porotherm jsou tvořeny z mnoha malých dutinek, kde vnitřní stěny jsou tenké a venkovní plášť má silnější stěnu. Pro dosažení maximální pevnosti je vhodné zvolit takovou délku hmoždinky, aby se zauzlovala za nejsilnější nosnou stěnu. Do měkkého pórobetonu se nejlépe hodí klasická plastová hmoždinka. Pórobeton hodně saje vlhkost. Pro kotvení do pórobetonového zdiva zvolte speciální hmoždinky, které jsou vhodnější než univerzální typy nebo hmoždinky do plného zdiva. Typy určené pro montáž do pórobetonových tvárnic nebo panelů mají po obvodu žebírka, která se po zašroubování vrutu do materiálu „zakousnou“. Hmoždinka GB je vyrobena z kvalitního nylonu a osazuje se do zatlučením kladivem do otvoru předvrtaného bezpříklepovým vrtáním. Do Ytongu (pórobetonu) se používají hmoždinky plastové i kovové. Kovové zatloukací hmoždinky lze použít bez předvrtání například pro upevnění potrubí. Plastové hmoždinky pro pórobeton mají speciální konstrukci a jsou vhodné k upevnění střešních a fasádních konstrukcí, zábradlí a podobných prvků.

Hmoždinky do sádrokartonu

Sádrokartonové příčky a snížené stropy jsou dnes čím dál rozšířenější. Nízká hmotnost, snadná manipulace, nízké náklady a mnoho dalších výhod katapultovaly sádrokartonové desky na přední místa mezi stavebními materiály. Sádrokartonové příčky, stropní podhledy, policové systémy, obývací pokoje, kuchyně, koupelny… se sádrokartonem se dá kouzlit téměř všude. Ale jako u všech tenkostěnných materiálů, i u sádrokartonu je důležité věnovat zvýšenou pozornost výběru speciálních hmoždinek pro sádrokarton, odbornému postupu a pečlivosti. Optimálně zvolené hmoždinky snižují nebezpečí vytržení předmětů ze sádrokartonu na minimum. Hmoždinky do sádrokartonu jsou nejčastěji kovové nebo plastové se šroubovací spirálou. Drží pevně i v duté konstrukci. Pro vrtání do sádrokartonu doporučujeme vrták na kov nebo dřevo se středícím hrotem. Vrtejte s nižšími otáčkami, vypnutým příklepem a pokud možno s omezovačem točivého momentu.

Typy hmoždinek pro sádrokarton

Při upevňování těžších předmětů do sádrokartonu a ostatních deskových materiálů volíme speciální šroubovací hmoždinky (pérové); kovové, plastové či dutinové rozpínací hmoždinky nebo hmoždinky a kotvy s tvarovým stykem, přičemž výběr vždy podřizujeme různému limitu zatížení hmoždinky. Zapomeňte na „univerzální“ hmoždinky ze supermarketů. Pro lehčí břemena s malou excentricitou (např. obrazy, hodiny, zrcadlo) vám postačí obrazový háček připevněný vrutem. Běžně se také používají plastové uzlovací hmoždinky. Ty se vloží do předvrtaného otvoru a po zašroubování vrutu vytvoří na rubové straně desky uzel. Sádrokartonové hmoždinky mohou unést až 20 či více kilogramů, při velkém zatížení však vysoký tlak nepůsobí dobře na samotný materiál stěny či stropu a hrozí jeho vylomení.

• Zavrtávací hmoždinky: Tato hmoždinka pro sádrokarton využívá měkkosti sádrokartonu, doslova se do něj zavrtá. Rychlost s jakou je možné aplikovat tento typ hmoždinky je opravdu vysoká. K dostání je v plastovém nebo kovovém provedení. Zavrtávací hmoždinka má velký a široký závit.
• Dutinové rozpínací hmoždinky (Molly kotvy): Fischer hmoždinka HM využívá rozložení tlaku na desku, a dosahuje tak nejvyšších zatížení. Montáž je však pomalejší a je potřeba použít speciálních kleští na rozevření hmoždinky do tvaru „deštníčku“ za deskou. Kovová hmoždinka do sádrokartonu je z kvalitní zinkové slitiny, k její aplikaci není potřeba žádný nástroj, stačí pouze křížový bit, ruční šroubovák nebo akušroubovák. Přesně takto funguje naše kotva Molly. Představuje vůbec jeden z nejlepších způsobů, jak kotvit do sádrokartonu a na jednoduše opláštěné příčce unese až 70 kg. Jde vlastně o hmoždinku do sádrokartonu s vysokou nosností. Pro deskové materiály jsou vhodné i hmoždinky s krátkou rozpěrnou délkou, které se jednoduše montují díky vytvarovanému vnitřnímu závitu.
• Fischer hmoždinka PD: Poslední vývojový typ je unikátní fischer hmoždinka PD. Tato hmoždinka kombinuje snadnou montáž bez potřeby speciálních přípravků s její vysokou únosností: při utahování vrutu je možno přímo cítit, jak hmoždinka „táhne“ při zatahování se do sádrokartonu.
• Alternativní použití výklopných hmoždinek: V případě nouze můžete u lehkých předmětů použít i univerzální uzlovací hmoždinku. V dutině za sádrokartonovou stěnou se buď sklopí jako kotva, zauzlují nebo rozevřou jako deštník. Proti vytažení hmoždinky působí odpor v závislosti na tom, jak je stěna tlustá a také v závislosti na velikosti plochy o kterou se hmoždinka opírá.

Zásady kotvení do sádrokartonu

Sádrokarton unese i desítky kilogramů. Důležité je zvolit správnou podkonstrukci, vhodné desky a kotvení a dodržet několik zásad.

1. Pro kotvení do sádrokartonu je důležité znát hmotnost a rozměry břemene. Určující je hloubka předmětu.
2. Únosnost sádrokartonové příčky závisí také na vzdálenosti CW profilů (svislé profily neboli stojiny).
3. První pravidlo zní: dvojitě opláštěná příčka má větší únosnost než jednoduše opláštěná. Přípustnou zátěž ale ovlivňuje také typ sádrokartonu.
4. Pro lehčí břemena s malou excentricitou (např. obrazy, hodiny, zrcadlo) vám postačí obrazový háček připevněný vrutem. Běžně se také používají plastové uzlovací hmoždinky. Ty se vloží do předvrtaného otvoru a po zašroubování vrutu vytvoří na rubové straně desky uzel.

Přesná nosnost kotvy Molly záleží na průměru hmoždinky a na druhu desky, do které se kotví. Bez ohledu na druh kotvení a únosnost kotevního prostředku nesmí být překročeno maximální dovolené zatížení stěny konstrukce. Pro obklady lepené sádrokartonovou deskou (tzv. suchá omítka) je dovolena max. excentricita zatížení e = 50 mm.

Čtěte také: Správná montáž dřevěných konstrukcí

Kotvení do sádrokartonových stropů

Chcete na strop ze sádrokartonu pověsit lustr? Podle hmotnosti a druhu opláštění se vybere vhodný kotevní prvek.

• Do 6 kg na jeden kotevní bod: můžete kotvit přímo do opláštění (1 kotevní bod na 1 metr délky mezi profily či latěmi).
• Od 6 kg/m² do 20 kg/m²: kotví se na nosnou část podkonstrukce (např. profil).
• Pokud použijete desky Habito® H, můžete na jeden bod zavěsit předmět o váze až 15 kg.

Sádrokarton Habito® H

Když ale příčku opláštíte sádrokartonem Habito® H, můžete do desek kotvit bez předvrtání i hmoždinek. Dokonce nepotřebujete ani vrtačku. Habito® H je vysokopevnostní deska a unese toho opravdu hodně. Na jeden vrut do dřeva Ø 5 mm zvládne až 34 kg (při excentricitě e = 100).

Zvláštní případy

• U požárních konstrukcí se kotví pouze do prvků podkonstrukce (např. do profilů), nikdy ne do opláštění.
• U bezpečnostních konstrukcí se k zavěšování předmětů nepoužívají plastové uzlovací hmoždinky, ale pouze kovové hmoždinky.
• Zvlášť těžké předměty: (WC, bidet) se kotví do zpevněných UA profilů pomocí speciálních nosných konstrukcí.

Hmoždinky do zateplovacích systémů

Samostatnou kategorii hmoždinek tvoří ty určené pro kotvení do zateplovacích systémů. V takovém případě je výběr vhodného provedení obzvláště důležitý, protože volbou špatné hmoždinky můžete narušit funkci zateplení a vytvořit nežádoucí tepelné mosty. Konkrétní typ hmoždinek je třeba vybrat s ohledem na typ použitého izolantu. Kvalitní hmoždinky tvoří ucelenou sestavu, která zajistí přerušení tepelného mostu, dokonalé kotvení i utěsnění. Některé typy sestav jsou například tvořené kombišroubem, protichladovým kuželem se skelnovláknitou výztuhou a plastovou zátkou pro utěsnění. Vždy se řiďte doporučeným postupem udávaným výrobcem konkrétního zateplovacího systému a poraďte se s odborníky. Talířové hmoždinky jsou plastové fasádní hmoždinky s trnem, které se používají při montáži izolačních desek ke konstrukci zateplovaného objektu. Běžně se vyrábí celoplastové hmoždinky s plastovým trnem a hmoždinky s kovovým natloukacím nebo šroubovacím trnem. Slouží ke kotvení polystyrenu nebo minerální vaty. Správný typ hmoždinky a počet se volí podle typu izolantu a podkladní konstrukce. Talířové hmoždinky je vhodné používat v kombinaci s izolační zátkou, která zakryje talířek hmoždinky a tím je zabráněno prokreslování kotev na fasádě.

Chemické kotvy

Mějte pro všechny případy připravenou chemickou kotvu. Chemickou kotvu a kotevní tyče můžete využít i při upevňování těžkých nosných konstrukcí a zátěžových polic. Závitovou či kotevní tyč upevněte v otvoru pomocí chemické kotvy.

Přehled doporučených hmoždinek podle místností a použití

V panelácích se často setkáte s kombinací betonu a dutin. Pokud vrták "propadne", pravděpodobně jste narazili na dutou cihlu nebo nepřiznanou mezistěnu.

Čtěte také: Hmoždinky pro sádrokarton

tags: #hmozdinky #kachlicku #a #sadrokarton #informace

Oblíbené příspěvky:

• dekorace na fasády
• Omítky v roce 1920
• Klíč k odolné elektroinstalaci
• Ideální krytina pro střechy s nízkým sklonem