Integrované střešní žlaby: Klíč k efektivnímu odvodnění a ochraně stavby

Pro střechy vždycky platilo „voda rychle pryč“. Aby přitom neškodila fasádě a nemáčela lidi, o to se starají okapové žlaby. Okapový systém je nedílným doplňkem střech, a to funkčním i estetickým. Bez něj není střecha úplná.

Odvodnění je zkrátka víc než jen technický detail budovy - je to klíč k její dlouhé životnosti i pohodlí jejích uživatelů. Střecha chrání dům před nejrůznějšími povětrnostními podmínkami. Aby obstála i při silných deštích nebo tajícím sněhu, musí být opatřena funkčním okapovým systémem. Okapy jsou nezbytnou součástí každé stavby, protože se starají o svod a odvod vody. Okapové systémy slouží k odvodu srážkové vody ze střechy. Zajišťují efektivní odvod dešťové vody z povrchu střechy a tím chrání stavbu před poruchami, které by mohly vzniknout při vsakování či zadržování vody v konstrukcích.

I přesto, že jsou okapy často považovány za doplněk střechy, jejich význam je neoddiskutovatelný a k jejich výběru by se mělo přistupovat zodpovědně. Pokud voda neodtéká správně, může pronikat do stěn a stropů - a to nejen v podstřeší, ale kdekoli v celé délce okapového svodu v závislosti na tom, kde k problému došlo -, což způsobí plísně, hnilobu nebo deformace konstrukce. Voda, která není správně odvedena, se může hromadit v okolí základů a způsobit jejich erozi. Tento typ poškození je jednou z prvních známek, že je něco špatně - než se konstrukce nasáknou dost, aby se škody projevily i v interiéru.

Komponenty okapového systému

Základem okapového systému jsou vodorovné žlaby, ke kterým patří ještě čela žlabů, kotlíky a kolena pro napojení svislé svodové roury. Zapomenout nesmíme ani na žlabové dilatace, kterými se řeší tepelná roztažnost materiálu. Hlavní součástí okapního systému jsou pochopitelně okapové žlaby, které sbírají dešťovou vodu ze střechy a odvádí ji do svodů. Každý okapový systém se skládá z několika klíčových částí. Kromě žlabu, kolen a svodu jsou to i rohy, háky nebo objímky.

Typy střešních žlabů

V oblasti odvodnění střech rozlišujeme mezi žlaby, které se nacházejí vně a uvnitř střechy. Střešní žlaby ve vztahu k okapní hraně mohou být zavěšené pod okapní hranou nebo mohou být uloženy nad okapní hranou (nástřešní žlaby).

Čtěte také: Instalace odvodňovacích žlabů

  • Podokapní žlaby: Nejběžnější jsou podokapní žlaby, umístěné pod hranou střechy v hácích kotvených ke krokvím. Jsou obvyklým řešením odvodnění šikmých střech na rodinných domech. Tyto žlaby jsou na trhu v provedení půlkulatém nebo hranatém.
  • Nástřešní žlaby: V minulosti byly časté také nástřešní žlaby, kterými je ukončená krytina přímo na střeše. Většinou bývají na střechách bytových domů v městské zástavbě.
  • Nadřímsové žlaby: Na provádění složitější jsou nadřímsové žlaby, které vyžadují stavební úpravu římsy, na které jsou uložené. Proto se používají jen tam, kde by jiné řešení vadilo architektuře stavby.
  • Zaatikové žlaby: Totéž je možné říct o zaatikových žlabech, které jsou skryté za vyzdívkou atiky. Žlab umístěný „uvnitř“ střešní konstrukce vyžaduje obzvlášť pečlivé detailní naplánování. Střechy s vnitřními žlaby musejí mít minimálně dva odtoky nebo jeden odtok a jeden bezpečnostní odtok.

Materiály pro okapové systémy

Mnohem větší výběr je v materiálech okapových žlabů, které se liší jak pořizovací cenou, tak svou životností. Aby okapy pracovaly spolehlivě za drobného deště i přívalového lijáku, měly by být vyrobené poctivě a z odolného materiálu. Okapy, okapové systémy neboli žlaby, svody existují v několika možných materiálových provedeních.

  • Pozinkovaná ocel: Pozinkovaný plech je nejběžnějším materiálem. Je cenově dostupná, odolná proti korozi a snadno se montuje, avšak při poškození povrchu nebo nedostatečné ochraně může časem začít korodovat. Plechy s povrchovou úpravou jsou spolehlivé a nadčasové.
  • Měď: Měď je velmi odolná, má dlouhou životnost a esteticky atraktivní vzhled a, což je nepochybně výhoda, nekoroduje ani při extrémních podmínkách. Nevýhodou je vyšší pořizovací cena a tedy i vyšší zájem zlodějů.
  • Hliník: Hliník je lehký, snadno se tvaruje, je odolný proti korozi a levnější než měď, ale méně odolný vůči mechanickému poškození. A má kratší životnost.
  • Titanzinek: Titanzinek je vysoce odolný a má dlouhou životnost.
  • Plast (PVC): Plastové okapy jsou cenově výhodné a snadno se instalují. Žlaby z plastu postačí spád jen 0,3%.

Kvalitní odvodňovací systém by měl být vyroben z materiálů odolných proti korozi, tudíž odpadá potřeba obnovovacích nátěrů. Odolnost proti korozi a povětrnostním vlivům je základ. Výběr záleží na vkusu zákazníka a na využití žlabů a svodů. Rozdíl v jednotlivých žlabech a svodech je zejména v ceně, životnosti a povrchové úpravě. Jak bylo zmíněno, výběr máme z několika typů materiálů, jejich vlastnosti, klady a zápory jsou alfou a omegou výběru nejvhodnějšího okapového systému pro naše potřeby.

Životnost materiálových variant žlabů za normálních klimatických podmínek

Materiál Životnost (roky)
Plast (PVC) Až 25
Pozinkovaná ocel Až 30
Hliník Až 40
Titanzinek Až 70
Měď Až 100+

Dimenzování a spád žlabů

Velikost průřezu žlabu se odvíjí od klimatických podmínek v dané lokalitě, sklonu střechy a velikosti odvodňované střešní plochy. Okapy a svody musí být navrženy tak, aby byl okapový systém schopný správně odvodnit střechu - to znamená, že rozměr okapového systému a počet svodů musí být nadimenzován na odpovídající plochu střechy. Pokud ne, žlab prostě přeteče. Vliv má do jisté míry i použitý typ krytiny, protože třeba z falcovaného plechu voda odtéká rychleji a žlab se rychleji naplní.

Obecně platí, že na 1 m2 odvodňované plochy střechy připadá 0,8 až 1,0 cm2 průřezu žlabu. Kapacita svodů vody musí být dimenzována tak, aby zvládla očekávané srážky bez přetékání. Je tedy jasné, že budeme volit jiný rozměr okapu v horských oblastech, kde bohatě sněží, a jiný ve městech, kde v zimě stěží potkáme bílý poprašek. Dimenzování odvodňovacího systému závisí na velikosti odvodňované střešní plochy, tj. plochy kolmého průmětu střešní plochy do půdorysu. Podle ní se stanoví průměr odpadních trub a průměr, resp. rozvinutá šířka střešních žlabů. Velikost prefabrikovaných střešních žlabů se většinou označuje jejich průměrem na rozdíl od žlabů řemeslně vyráběných, které se označují rozvinutou šířkou plechu (RŠ) pro jejich zhotovení.

Kapacita svodů vody musí být dimenzována tak, aby zvládla očekávané srážky bez přetékání. Pro bezpečné odvádění dešťové vody ze střech a balkonů má rozhodující význam velikost průřezu dešťového svodu. K odpovídajícímu svodu se potom přiřadí patřičný žlab (tvar a rozměry), včetně navazujících prvků jako kotlíky a kolena. Každý jednotlivý odtok musí být schopný odvést množství dešťové vody stanovené podle tabulky.

Čtěte také: Stavební připravenost pro sprchový žlab

U žlabu je nutné zajistit, aby ani při 100% naplnění voda nepřetekla do střešní skladby. Proto je vnitřní hrana (u stěny) vždy výše než hrana venkovní. U půlkruhových podokapních žlabů o 10 mm, u podokapních hranatých a nadřímsových o 20 mm.

Současně je nutné vyřešit spádování okapů, díky němuž bude voda odtékat a nebude se držet ve žlabu. Systém bez správného spádu totiž nebude dobře fungovat. Obecně platí, že spádování by mělo být 0,5 procent, což odpovídá 5 mm na 1 metr žlabu. Na 10 metrů proto počítejte s 50 mm. Pro řemeslně zhotovené žlaby je normou ČSN 73 3610 stanoven spád min. 0,5 %, tj. min. 5 mm na 1 m délky žlabu. Pro žlaby odvodňovacího systému z plastu postačí jen 0,3 %.

Montáž a instalace

Při plném naplnění vodou představuje žlab zatížení asi 20 kg na běžný metr. Ještě více to může být v zimě, kdy se o žlab opře sníh ze střechy. Proto jsou žlaby vyztužené naválkami a pevně držet musejí i žlabové háky. Připevňují se nejčastěji na krokve a jejich osová vzdálenost může být max. 1,2 metru.

Montáž podokapních žlabů je možno rozdělit na montáž háků a montáž žlabů. Spád protočených háků, které se šroubují z boku krokví, se vytváří postupným snižováním přichycení. Jiné je to u háků rovných, určených pro montáž shora na bednění. Počet žlabových háků je obvykle předurčen roztečí krokví. Při obvyklé vzdálenost krokví 80 až 90 cm lze považovat osazení háků na krokvích za dostatečné. Větší vzdálenost krokví již však nedává dostatečný počet háků, žlaby jsou pak přetížené a deformují se.

Podokapní žlaby musíte umístit tak, aby je ve vodorovném směru krytina přesahovala. Maximálně ale 2/3 profilu. Výškové osazení pod hranou střechy volte tak, aby i za větru voda skapávala do žlabu a nebyla zaháněná na fasádu. Žlab musí být uložený ve spádu směrem k odtoku. Koupí vhodného okapového systému to ale samozřejmě nekončí a aby systém fungoval, jak má a jak od něj očekáváme, je třeba ohlídat i správnou instalaci - zejména pak kvalitní uchycení jednotlivých částí k nosným konstrukcím, těsné sesazení jednotlivých dílů, které zajistí, že voda nebude protékat, kudy nemá, a v neposlední řadě i správný sklon, pod kterým bude veden žlab směrem ke svodu. Tento sklon by měl být kolem 1 %, aby voda mohla volně odtékat.

Čtěte také: rozvinutá šířka žlabu DN 200

Napojení prvků žlabu musí být vždy vodotěsné a mimo dilataci i pevné. Způsoby, jak toho dosáhnout, se liší podle materiálu žlabu. Žlaby z pozinku a mědi se spojují nýty nebo pájením, titanzinek jen pájením. Střešní žlaby NedZink se musejí pájet za měkka na styku a na jiných spojovacích místech normovanými tavidly podle DIN EN 29454-1 a pájkami podle DIN EN 29453. Pájka musí být nanesena na spojovaných dílech v šířce 10 mm (ve svislých oblastech minimálně 5 mm).

Dilatace žlabů

Norma dále stanovuje s ohledem na teplotní dilatace maximální délky žlabů. Maximální jednolitá délka podokapního žlabu je 15 metrů, v případě hliníku a titanzinku jen 12 metrů. U nástřešních žlabů musíte dilatovat po 9 metrech (hliník a titanzinek po 6 metrech). Při větší délce žlabu ho musíte rozdělit na dilatační úseky, abyste zabránili deformacím od délkové roztažnosti. Tradičními způsoby bylo přerušení žlabu v místě rozvodí (nejvyšší místo) nebo ve žlabovém kotlíku u odtoku (nejnižší místo). Dnes jsou součástí odvodňovacích systémů speciální prvky - spojky žlabů.

Odpadní potrubí a svody

Součástí moderních odvodňovacích systémů jsou žlaby, veškeré doplňky a také odpadní potrubí. Vše je ze stejného materiálu a často i se stejným profilem (oblým nebo hranatým). U hranatých rour musí mít menší strana velikost minimálně stejnou jako je průměr odpovídající kruhové roury. Pamatujte, že u malého průřezu svodového potrubí hrozí ucpání, případně zmrznutí. Tomu můžete předejít instalací topných kabelů. Aby voda odtékala opravdu rychle a nezahlcovala žlab, udělejte svod maximálně rovný, bez odskoků a kolen.

Odpadní trouby se nahoře napojují na kotlík žlabu. Výraz „kotlík“ je vyhrazen pro řemeslně zhotovený prvek odvodňovacího systému a pro průmyslový prefabrikát je stanoven výraz „žlabový odtok“. K připevnění na fasádu vám poslouží objímky z pásoviny, které instalujte ve vzdálenosti max. 3 metry (u průměru svodu nad 100 mm do 2 metrů). Svody, což je na stavbách často problém, musí být dostatečně dlouhé, aby zajistily správný odtok - rozhodně není postačující, aby svod skončil v polovině výšky objektu nebo vodu vypouštěl do základů, jak je bohužel často vidět u starších objektů, které jsou v obecně před-rekonstručním stavu.

Spodní část dešťových svodů chraňte před náhodným nebo úmyslným poškozením. Pro vytvoření přechodu mezi plechovou rourou a kanalizací se hodí ochranné roury z nějakého pevnějšího materiálu (litiny, oceli, popř. PVC), které by měly sahat do výšky 1,5 metru nad terénem. Ochranná roura by měla mít čistící otvor, který vám pomůže s pravidelným čištěním svodu.

Údržba a protisněhová ochrana

Abychom zabránili selhání okapů, je třeba provádět jejich pravidelnou údržbu. Kontrola těsnosti a poškození: pravidelné vizuální kontroly okapů by měly zjistit, že všechny případné trhliny, praskliny nebo koroze jsou lokalizovány včas a tedy i k drobným lokálním opravám je přikročeno dříve, než se problém rozvine v něco mnohem závažnějšího a ekonomicky náročnějšího. Kontrola upevnění: okapy by měly být pevně připevněny k střešní konstrukci, aby se předešlo jejich uvolnění nebo pohybu během silného větru. Čištění žlabů, zejména jsou-li nablízku vzrostlé porosty, je důležitá podmínka jejich správné a spolehlivé funkce. Přitom potřeba čištění žlabů může nastat i vícekrát za rok. Četnost závisí nejen na blízkosti vzrostlých porostů, ale i na druhu dřevin. Nejvíce zanášejí žlaby březové porosty, které dokážou zaplnit žlaby větvemi, o něž se zachytí i napadané listí a žlab je bez odtoku. Montáž sítě proti listí každému jen doporučuji.

I když poslední zimy chudé na sněhové srážky nenapáchaly škody na střechách, nelze z toho vyvozovat, že se jedná o trvalý trend, a tudíž je protisněhová ochrana zbytečná. Každý rozumný hospodář se má na zimu připravit a to platí i o protisněhovém zabezpečení šikmé střechy. Nejde o to, že snad na horách by měla být vzdálenost žlabových háků menší, neboť ani háky vzdálené od sebe půl metru nepřežijí sesuv zmrzlého sněhu. Nejedná se jen o horské střechy.

Moderní řešení: Skryté okapové systémy

V současnosti se velké oblibě těší domy postavené v ekologickém a moderním stylu, a právě pro tyto stavby je jako stvořený systém skrytých žlabů. Tento systém představuje dokonalou fúzi architektury domu a jeho střechy, a to díky svému estetickému designu. Je to bezpečné řešení pro zakomponování ocelových nebo plastových odtokových trubek přímo do fasády, čímž zabraňuje jejich viditelnosti a zároveň chrání celkovou estetiku domu.

Hlavním a jediným viditelným prvkem tohoto skrytého okapového systému je stylový kryt vyrobený z kvalitního povětrnostně odolného lakovaného plechu, který svým vzhledem dokonale doplňuje celkový vzhled domu. Tento kryt je snadno montovatelný na výškově stavitelné háky, což zajišťuje jednoduchou a flexibilní instalaci. Kromě estetických výhod kryt také zvyšuje pevnost celého prvku a poskytuje ochranu před nepříznivými povětrnostními podmínkami, jako jsou silné větry.

tags: #integrovany #zlab #strechy #informace

Oblíbené příspěvky: