Jak dlouhé hřebíky na palcové desky

Při práci s palcovými deskami je zásadní vybrat správnou délku hřebíků, aby bylo zajištěno pevné a stabilní spojení. Správná délka hřebíku závisí na tloušťce desky a na účelu spoje.

Pneumatická hřebíkovačka

Pneumatická hřebíkovačka je nástroj určený pro profesionály a lidi, kteří se zabývají střešní krytinou a tesařstvím samostatně. Speciální průmyslový design hřebíkovačky umožňuje použití dlouhých pásek s hřebíky při zachování relativně kompaktní velikosti.

Pracovní tlak 5,8-8,3 bar (85-120 PSI) umožňuje efektivní práci i s co největšími hřebíky a zajišťuje jejich správné zatloukání. Zařízení podporuje hřebíky dlouhé 25-55 mm a s hlavou 5,5-5,7 mm, průměr hřebíku 2,1-2,3 mm, spojené drátem v úhlu 15 stupňů.

Zařízení se vyznačuje vysokou rychlostí práce-až 3 hřebíky za sekundu. Vysokokapacitní jednočinný zásobník a zásobník s bočním plněním pojme až 300-350 hřebíků na cívku, což se projevuje snížením prostojů spojených s dobíjením hřebíků.

Bubnová hřebíkovačka PANSAM poskytuje přesné nastavení hloubky jízdy bez použití nářadí, které vám umožní přizpůsobit sílu vašemu materiálu a pracovní ploše. Zařízení má dva provozní režimy-impulzní s jasnou pauzou mezi snímky a sekvenční režim, který umožňuje rychlé přibití, což zvyšuje komfort použití a umožňuje lepší přizpůsobení našim potřebám.

Čtěte také: Jak vybrat správnou délku sloupků?

Pohodlí zajišťuje pohodlná pogumovaná rukojeť, která zajišťuje dobré uchopení i po delším používání.

Kotvení do zdi

Ačkoli je vrtání do zdi a připevňování poliček jednou z prvních kutilských dovedností a v domácnosti se jí nikdy nevyhnete, může vás tento zdánlivě jednoduchý úkon pořádně potrápit.

Důležitým krokem před samotným kotvením je vyvrtání správného průměru a hloubky otvoru v závislosti na použité hmoždince. Obecně platí, že průměr otvoru se rovná vnějšímu průměru hmoždinky, hloubka otvoru musí být delší, než délka hmoždinky, aby šla celá zarazit do otvoru.

Otvory vrtáme stavebními vrtáky, do plných materiálů vrtáme s příklepem, do dutých materiálů bez příklepu.

Pro správnou funkčnost, pevnost a nosnost ukotvení pomocí hmoždinky je důležitá správná volba rozměru vrutu nebo metrického šroubu. Délku vrutu volíme delší o cca 5 mm, než je délka hmoždinky a dále musíme k délce přičíst tloušťku připevňovaného materiálu.

Čtěte také: Umělé terasové desky

Typy kotvení

  1. Pro lehké předměty: Pro kotvení lehkých předmětů jako jsou například obrázky, světla a elektrické vypínače, které nebudou nijak zatěžovány si vystačíme s obyčejnými univerzálními hmoždinkami, do kterých kotvíme předmět pomocí univerzálních vrutů. Pro plné materiály jako první volbu doporučujeme hmoždinky Mungo MN, kterou lze použít pro kotvení s vruty i metrickými šrouby.
  2. Pro duté materiály: Kotvení do dutých materiálů je obtížnější a má svá specifika a doporučení v závislosti na použitém typu hmoždinky. Pokud budeme kotvit těžší předměty, nebo předměty, které budou dále zatěžovány a namáhány, například konzoly, skříňky, police, garnýže a ocelové profily pro konstrukci sádrokartonu, doporučujeme použít uzlovací hmoždinku Mungo MU, u které při dotahování dojde k zauzlování v dutině cihly a je bezpečně zajištěna proti vytažení z otvoru.
  3. Pro lehčené materiály: Pro kotvení do lehčených materiálů se běžné hmoždinky využívají pro nízké až střední zatížení. Pro kotvení lehčích předmětů pomocí vrutů jako jsou například obrázky, světla a elektrické vypínače doporučujeme univerzální hmoždinky Mungo MQ, které fungují výborně i v lehčených materiálech.
  4. Pro sádrokarton: Pro kotvení těžších předmětů, jako jsou konzoly, garnýže, skříňky nebo police se pro kotvení do sádrokartonu používají rozvírací plastové nebo ocelové hmoždinky, které se v dutině za sádrokartonovou deskou po dotažení roztáhnou. U těžkých předmětů, jako jsou velké police, televizory nebo těžké kuchyňské skříňky, je potřeba pevnější kotvení.

Problémy se starým zdivem

Ačkoli může mít starý dům své kouzlo, stoletá cihla neznámé kvality ho rozhodně nemá. I když se v minulosti možná dělaly věci poctivěji a více na fortel, po několika desetiletích ve zdi už cihla není jako dříve. Může se více drolit nebo popraskat a odlamovat se a vrtaný otvor může být nakonec větší, než by odpovídalo průměru vrtáku.

Ve zdi mohou být skryté kabely a staré, zapomenuté trubky. V horším případě dokonce navrtáte živý kabel nebo potrubí s vodou či plynem. Proto při práci nikam nespěchejte a opatrně naslouchejte zvukovým změnám během vrtání.

Pokud je vrstva omítky i několik centimetrů silná, musíte použít delší vrták a celou délku hmoždinky uchycovat až v pevné zdi. Šroub musí být dostatečně dlouhý, aby dosáhl až na konec hmoždinky a patřičně ji rozevřel a zafixoval ve zdivu.

Pokud jde omítka odlupovat prstem, pak nepomůže ani opatrné vrtání a musíte se smířit s tím, že bude padat. Škody můžete minimalizovat vrtáním bez příklepu. Někdy pomůže dočasné zpevnění omítky papírovou páskou, která sníží vibrace, přenášené z vrtačky a zdi.

Tipy pro staré zdi

  • Předvrtání: První otvor proto předvrtejte menším vrtákem, kdybyste sáhli ihned po správné velikosti, může se stát, že bude hmoždinka vypadávat.
  • Instalační zóny: Existuje poměrně velká šance, že elektrikáři dodrželi instalační zóny.
  • Vrtejte jinde: Pokud je to možné, zkuste vyvrtat otvor jinde. Staré zdi nejsou jednolité a může se stát, že o pár centimetrů vedle už bude normální cihla.
  • Sádra + dřevo: Starou a osvědčenou metodou, jak připevnit cokoli pevně ke zdi je použití dřevěného špalíku, který vložíte do vyvrtaného otvoru a zasádrujete. Po vytvrdnutí sádry už nepotřebujete hmoždinku, vrut přichytíte přímo do dřeva a vyspravíte případná poškození omítky.
  • Chemická kotva: Pomocí chemie můžete do zdi velmi rychle upevnit v podstatě cokoli. Pamatujte na to, že otvor musí být patřičně vyčištěný od prachu a drobných částeček, aby se kotva dobře uchytila.

Čtěte také: Kde koupit prkna v Hradci Králové

tags: #jak #dlouhé #hřebíky #na #palcové #desky

Oblíbené příspěvky: