PergolyJak dlouho skladovat omítku a zajistit její správné zrání
Stavební materiál je poměrně drahá záležitost a nesprávné skladování může způsobit jeho poškození. Tím si způsobíte problémy při výstavbě a zvýšíte náklady na opravy a nákup nových materiálů. Pro zachování kvality a funkčnosti stavebního materiálu je zapotřebí správné skladování.
Skladování stavebních materiálů
Vlhkost je jedním z hlavních faktorů, které mohou poškodit stavební materiály jako je dřevo, omítky, betonové směsi a další. Materiály by měly být chráněny před deštěm, sněhem nebo vlhkostí. Materiály by měly být uskladněny tak, aby byly chráněny před nárazy, poškozením a opotřebováním. Skladování by mělo usnadnit manipulaci s materiálem.
Vhodný skladovací prostor
Při skladování stavebního materiálu je klíčové vybrat vhodný skladovací prostor, který zajistí ochranu materiálů a zároveň umožní efektivní uskladnění a manipulaci. Jedním z nejlepších řešení pro skladování stavebních materiálů jsou plachtové haly. Tyto haly poskytují ochranu před povětrnostními vlivy jako déšť, sníh a přímé sluneční záření. Jsou schopny poskytnout ochranné prostředí, což je důležité pro citlivé materiály, jako jsou omítky, barvy nebo izolace. Jsou snadno přenosné a mohou být rychle postaveny. Umožňují efektivní využití prostoru a mohou být uzpůsobeny na různé typy materiálů.
Specifické požadavky na skladování
- Omítky, lepidla a betonové směsi: Doporučujeme skladovat v suchých a uzavřených prostorách. Tyto materiály jsou velmi citlivé a balené v papírových pytlích s fólií. Jejich ideální skladování je na suchém a chráněném místě, kde je minimum vlhkosti a slunečního záření.
- Zdicí a betonové materiály: Měly by být uskladněny na paletách a dobře stohovány, aby nedošlo k jejich poškození.
- Izolace a stavební fólie: Patří mezi citlivé stavební materiály a vyžadují speciální podmínky skladování pro zachování vlastností a funkčnosti. Izolační materiály, jako jsou například polystyren nebo polyuretanové desky, by měly být skladovány v suchých a čistých prostorách, chráněny před vlhkostí, mechanickým poškozením a přímým slunečním zářením. Vlhkost může výrazně snížit izolační vlastnosti těchto materiálů.
- Instalační materiály: Jako například trubky, kabely a ventily, by měly být skladovány v suchých a čistých prostorách.
- Řezivo: Mělo by být skladováno v dobře větraných prostorách, chráněno před vlhkostí a přímým slunečním zářením.
Typy omítek a jejich specifika
Důležitým faktorem je, jak dlouho bude trvat, než omítka vyzraje, a také kolik let vydrží. Současným trendem je velký tlak na rychlost stavby, což je ovšem někdy kontraproduktivní vzhledem k požadované kvalitě díla. Dobře provedené omítky mají velký význam pro estetický vzhled a trvanlivost budovy.
Sádrové omítky
Sádrové omítky jsou jednoduše řečeno v kurzu, a nic na tom nemění ani fakt, že řada lidí se jich stále obává, nebo mají o nich zcela mylné představy. Počet realizací však každým rokem stoupá, a to jak v případě novostaveb, tak i rekonstrukcí. Z dlouholeté praxe jednoznačně vyplývá, že sádrová omítka umí perfektně držet prakticky na každém povrchu, pokud se ovšem dodrží správný technologický postup.
Čtěte také: Jaké dřevo vybrat pro noční topení?
Aplikace sádrové omítky
Před aplikací sádrové omítky se musí povrch vždy a správně napenetrovat. Volba penetrace závisí na druhu podkladu, to znamená u nesavých podkladů je třeba použít Betokontakt, a tam kde je potřeba snížit nasákavost (cihelné zdivo, Porobeton apod.) aplikovat Aufbrennsperre. Penetrační nátěr musí být vždy vyschlý, proto je ideální aplikace den předem. Sádrová omítka se nesmí nanášet na vlhký a nevyzrálý beton - například na strop.
Mezi nejžádanější omítky na trhu patří sádrová omítka Knauf MP 75. Její receptura byla za roky používání dotažena k téměř 100% dokonalosti, díky kvalitním a důkladně tříděným surovinám. Zpracování, které může být jak strojní tak ruční, je jednoduché a hlavně pro řemeslníka maximálně čitelné. Už samotná možnost nanášet omítku v jedné vrstvě celý proces omítání významně zrychluje a usnadňuje. Doporučená tloušťka vrstvy jinak vydatné omítky je 8 až 30 mm. V případě potřeby je oprava povrchu sádrové omítky snadná a nezanechává stopy.
Podmínky pro sádrové omítání a zrání
Omítat se musí při teplotách nad 5 °C a je třeba zabránit proudění vzduchu v místnosti. Naopak po aplikaci je nutné zajistit intenzivní větrání prostoru, aby vlhkost mohla pryč. V tomto případě nestačí pouze mikroventilace. Doba vysychání sádrové omítky je zhruba 10 až 14 dní, tedy poloviční, než u vápenocementové omítky.
S rozšířením poptávky a s počtem realizací cena sádrových omítek klesla na stejnou úroveň jako v případě vápenocementových materiálů. Je pravda, že sádrová omítka nepatří do prostor s trvale vysokou vlhkostí. Tím ale máme na mysli například sauny nebo wellness, a není možné ji používat v exteriéru. Sádrová omítka je pro každý interiér velkým přínosem.
Sádra se používá na fixaci kabelů a vodičů pod omítkou. Je omezeně rozpustná ve vodě a sírany se pak vlhkostí roznášejí. Pro nové rozvody ve vlhkém zdivu použijeme raději rychlovazný cement (sice o řád dražší), který se vodou nerozpouští a nebude tvořit „karfiol“ kolem zásuvkových krabic a vypínačů. Stávající sádrové plomby v lehké části zdiva při výměně omítek vyjmeme a nahradíme tím rychlovazným cementem, v částech trvale suchých je můžeme ponechat.
Čtěte také: Jak správně sušit kaštanové dřevo?
Trh dnes nabízí i sádrové omítky jako suché maltové směsi. Na chalupu, která není obydlena trvale, ve které se střídá sucho a vlhko, se příliš nehodí. Střídavé zavlhčení a vysoušení vede k jejich poškození.
Vápenná omítka
Ve většině případů na cihelné a kamenné zdivo patří vápenná omítka. Na trhu nalezneme vhodné pytlované maltové směsi, kterými interiérové omítky nahodíme.
Aplikace vápenné omítky
V první řadě si změříme rovinnost stěny a z ní nám vyjde tloušťka omítky. Pro chalupu není nezbytně nutné, aby omítka byla zcela rovná „do latě“. To spíše usnadňuje práci zedníka, osazování nábytku či tapetování. Staré chalupy mají zdi křivé, omítka povrch kopíruje a tvoří neopakovatelnou hru světla a stínu. Je tedy možné si tloušťku omítky i zvolit.
Vápenná omítka je často tenká, do 10 mm. Z plánované tloušťky vrstvy vychází potřebná zrnitost malty. Ta by měla být ideálně třetinou zamýšlené tloušťky. Pokud není napsána na pytli, bývá uvedena přímo předepsaná tloušťka, např. 10 - 30 mm. Větší vrstvy omítky házíme nadvakrát, ale vždy po vyzrání spodní vrstvy.
Zrání vápenné malty
Pravidlem je 1 mm = 1 den. U vápenné malty platí ještě dovětek „po vyschnutí“. Aby malta vyzrála, musí zkarbonatizovat - zreagovat s oxidem uhličitým. Ten je plynný a musí se dostat do pórů malty, které nesmějí být plné vody. Jakmile malta začne na povrchu prosychat, probíhá její zrání. Zrání ovšem neprobíhá ve zcela suché maltě. Vápno se přeměňuje na vápenec ve formě krystalů za vlhka - krystaly se rodí z roztoku. Zcela suchá malta nevyzraje, jen uschne. V hantýrce se říká „spálí se“.
Čtěte také: doba schnutí stěrky při zateplování
Pokud chceme urychlit zrání malty, zabezpečme větrání, v případě sklepů i topením v kamnech, ale nepřesušme maltu. Nebezpečí „spálení“ vápna je důvodem, proč není radno provádět opravy na fasádách v parném létě.
Vápenné omítky poznáme i podle normovaného označení pevnosti - značí se CS I, případně CS II. Vyšší stupeň znamená vyšší pevnost. Obecně mají vápenné malty větší smrštění, což vede k praskání omítek a tvorbě výsušných trhlin ve tvaru písmene Y. Tyto trhliny se musí vyplnit při štukování.
Máme-li v chalupě zdivo, do kterého vzlíná či mírně prosakuje vlhkost, není vhodné je opatřovat čistě vápennou omítkou. Jednak pojivo malty, vzdušné vápno, na vlhkém podkladě nevyzraje, bude se z omítky vyluhovat, jednak se vlhkostí bude rozpouštět a omítka se (podle rychlosti provlhčování) po jisté době rozpadne.
Kamna spotřebovávají vlhký vzduch a vysoušejí stavby. Omítky kolem nich trpí rychlými změnami vlhkosti. Mají být měkké, pružné, nasákavé - vápenné nebo hliněné.
Cementové omítky
Moderní omítky s cementovým pojivem často obsahují množství přísad, které sice zvyšují cenu, ale brání „spálení omítky“ (tím, že zadržují vodu před rychlým odparem), břichatění omítek (lehčícími přísadami), praskání omítek apod. Cementové omítky v interiéru chalupy bychom měli používat uvážlivě, aby se na měkký či křehký podklad nenanášela příliš tvrdá či pevná omítka. Pro cihelné zdivo postačí v interiéru omítky třídy CS II.
Cementové omítky se méně smršťují než omítky vápenné, méně tedy vysoušením praskají. Často je lze převrstvovat - štukovat - dříve, někdy lze pracovat dvouvrstvě „čerstvý do čerstvého“ s použitím perlinky (skleněné tkaniny) mezi vrstvami. I u cementových omítek, pokud výrobce nestanoví jinak, se držme pravidla 1 mm = 1 den. Protože tuhnutí probíhá i pod vodou, začíná malta tuhnout ihned.
Sanační omítka
Často se dává rovnítko mezi pojmy „vlhké zdivo“ a „sanační omítka“. Sanační omítka je nenasákavá (hydrofobní) omítka, často silně porézní, nebo zhotovená z napěněné malty, která nepropustí kapalnou vodu, ale jen vodní páru. Aby mohla vodní pára sanační omítkou projít, musí se odpařit za omítkovou vrstvou - do vzduchu. Suchý vzduch musí tedy omítkovou vrstvou projít a poté jako vlhký projít zpět.
Prostup vzduchu, odborně difúze, brzdí tedy vysychání. Ale odpar vlhkosti za omítkou zase znamená, že soli a „mapy“ se na povrchu omítky neobjeví. Sanační omítka tedy může fungovat jen tehdy, když vlhkosti bude přicházet zezadu či odspodu málo. Pokud zdivem prosakuje voda, odpar nepostačí a voda se za nenasákavou omítkou roznese do stran a vzhůru. Nad sanační omítkou (nebo v sousední ploše) se objeví mokrý pás.
Vrstva omítky je předepsána u omítek sanačních a vysoušecích - zpravidla minimálně 15 mm - jinak není zajištěna jejich funkce.
Vysoušecí (kompresní) omítka
Pro zdivo, zatěžované většími přívaly vlhkosti, lze použít i omítku, která není hydrofobní - je nasákavá, ale její pojivo vydrží zavlhčování a krystalizaci solí. Pojivem těchto omítek bývá cement nebo hydraulické vápno. Hydraulický znamená zde „pod vodou tuhnoucí“. Omítka tedy ztuhne a ztvrdne, aniž by musela vyschnout.
Kompresní omítka umožní vodě, aby prosákla až na povrch. Zde se odpaří do vzduchu, který proudí kolem - odpar tedy není zbrzděn, jako u omítky sanační. Nevýhoda? Tou jsou vlhkostní mapy a případné výkvěty solí na povrchu. Je třeba je občas seškrabat, znovu přeštukovat či přetřít. Vysoušecí omítka zdivo opravdu vysušuje, zbavuje je vlhkosti, a tím chrání plochy omítek nad ní. Je to vrstva technická, estetika je na druhém místě.
Zdivo sklepa je opatřeno málo prodyšnou omítkou, jež žene vlhkost výše - do přízemí. Lépe zde poslouží kompresní (vysoušecí) omítka.
Hliněná omítka
Hliněné omítky, tvořené směsí jílu, řezané slámy, zvířecích chlupů či pazdeří (odpad z výroby lnu či konopí), případně pilin či hoblin, patří k dřevěným a hrázděným stavbám. Plasticita (tvarovatelnost) omítky je jedinečná pro dřevěnou konstrukci, které se v závislosti na vlhkosti pohybuje, ohýbá, kroutí a bobtná či smršťuje. V hrázděné a roubené stavbě, ale i v chalupě z vepřovic - kotovic (krajový název pro nepálenou cihlu) není lepší omítky.
Studie z posledních let ukazují, že hliněná omítka udržuje kolem sebe příznivou vlhkost, ani vysokou ani nízkou, což je velmi potěšující pro alergiky a zejména astmatiky. S hliněnými omítkami se proto stále více setkáváme i v novostavbách na moderním zdivu.
Hliněná omítka má největší smrštění vysycháním, je třeba počítat s nanášením více tenčích vrstev a vyplňováním vznikajících trhlin. Hliněné omítky vyžadují zvláštní nátěr povrchu, klihový či vápenný. Hliněná omítka v koupelně pojme vodní páru a poškození dřeva nehrozí.
Doba zrání a podmínky aplikace
U klasických standardních omítek by mělo obecně platit, že každý jeden milimetr omítky bude zrát jeden den. Ovšem pozor, jednotliví výrobci omítek ve svých technických listech předepisují vždy doporučenou dobu zrání i vzhledem k typu omítky. Velmi důležitá je také venkovní teplota - ideální pro rovnoměrné vyzrání je kolem 20 °C. Jenže kolik dní v roce takové podmínky panují? V každém případě doporučujeme vyvarovat se různým extrémním rozmarům počasí.
Vliv počasí na zrání omítek
To platí nejen pro nadměrnou vlhkost (deštivé dny), vysoké teploty (nad 30 °C), ale také pro větrné počasí. Rychlé vyzrání vlivem silného větru vede k přesychání omítky a tím pádem k riziku vzniku mikrotrhlin, protože se nestačily vytvořit chemické vazby. Podobně je to s teplotou. Omítka by neměla být vystavena extrémnímu tepelnému namáhání, aby uvnitř skladby nevznikalo nežádoucí pnutí.
Stavitelé se snaží minimalizovat dobu výstavby a co nejrychleji stavby dokončit. Dříve, kdy rychlost nebyla tak důležitá, se nechávaly stavby přes zimu vymrznout, aby se konstrukce stabilizovala. Teprve na jaře se pak začaly dělat povrchové úpravy. Dnes je vše jinak. Výrobci obvykle udávají teplotní limit pro zpracování od 5 °C do 25 °C. Vlhkost by měla být do 80 %.
Je dobré vědět, že pastovité omítky jsou na vlhkost citlivější než jádrové, což je zapříčiněno vyšším podílem chemických složek. Můžeme také říci, že čím kvalitnější omítka je, tím je odolnější vůči jakémukoliv namáhání.
Opravy omítek, jejich částečné odstranění a nahrazení novou maltou patří k pracím, které nelze dělat „za provozu“. Při odstraňování starých omítek se silně práší, oklepáváním suchých omítek vzniká velmi jemný prach, který ještě dlouho po „akci“ nacházíme všude po stavbě i okolí. Prašný provoz znamená nutnost větrání. Zvolme tedy období pro výměnu omítek tak, aby se mohlo stále větrat, ale abychom neomezili prachem naše nejbližší sousedy. Ideální jsou jaro a podzim. Zrání nových omítek vyžaduje vysychání, ale ani to nesmí být příliš rychlé. I z tohoto pohledu jsou jarní a podzimní měsíce pro výměnu omítek předurčeny.
Štukování
Máme-li hotové a vyzrálé jádro, můžeme štukovat. Lepší, než provádět před štukováním penetraci, je zdrsnit jádrovou vrstvu (nejlépe hned po zavadnutí jádra), aby se otevřely póry v omítce a poté vrstvu dokonale namočit.
Trvanlivost fasády
Na tuto častou otázku není snadná odpověď. Doba, po kterou nová fasáda vydrží, závisí na několika faktorech, jako je kvalita materiálu, odborná instalace a správná údržba. Záleží mimo jiné i na tom, zda je fasáda realizovaná se zateplovacím systémem anebo bez něj. Ale pokud je fasáda dobře provedená, pak by měla vzhledem ke kvalitě současných materiálů vydržet zhruba 30 let. Pochopitelně je třeba počítat s tím, že i fasáda potřebuje údržbu.
tags: #jak #dlouho #skladovat #omitku
