Svislá hydroizolace spodní stavby: Klíč k dlouhé životnosti budovy

Hydroizolace spodní stavby je důležitým krokem jak při budování nového domu, tak při rekonstrukci. Zamezuje totiž pronikání vody dál do základů domu a chrání tak konstrukci před poškozením. Díky hydroizolaci si tak zajistíte dlouhou životnost celé stavby.

V tomto článku jsme proto sepsali vše, co byste o projektu měli vědět. Najdete tu, co hydroizolace spodní stavby obnáší, proč se nevyplatí ji vynechat i co k hydroizolaci použít. A přiblížíme i základní postup, jak na to.

Co je vlastně hydroizolace spodní stavby?

Hydroizolace spodní stavby zahrnuje ochranu základové desky a stěn základů proti vlhkosti a vodě. Jejím hlavním úkolem je zabránit průniku dešťové, povrchové i spodní vody do konstrukce domu, a tím předejít poškození stavebních materiálů. Detail hydroizolace spodní stavby musí být proto pořádně promyšlen. Jedině tak dlouhodobě ochráníte, jak vodorovnou, tak svislou konstrukci a předejdete vlhkosti uvnitř budovy.

Svislá hydroizolace zdiva je metoda a způsob izolace vlhkého zdiva, která se používá zejména v případech, kdy je nutné izolovat vlhké zdivo nacházející se pod úrovní terénu. Typickým příkladem může být izolace sklepních prostor, které jsou díky svému charakteru velmi náchylné na průnik vlhkosti. V suterénních prostorech, kam proniká tlaková či tekoucí voda, je technologie provedení svislé hydroizolace zdiva ideálním řešením.

Hydroizolace spodní stavby je jedna z nejdůležitějších součástí stavby. Hydroizolace spodní stavby chrání objekt před účinky spodní vody a dalšími korozními účinky vnějšího prostředí, jako jsou bludné proudy, radon a chemicky znečištěné horniny. Provádění hydroizolace se musí dělat zvlášť pečlivě, jelikož je to konstrukce chránící stavbu, která je těžce opravitelná. Někdy je oprava i nemožná nebo velice nákladná.

Čtěte také: Izolace svislých stěn asfaltovou lepenkou bez nahřívání

Na stavbu jako celek působí voda jako atmosférická (srážková), povrchová a podpovrchová. Zabránit vnikání vody do objektu není jenom o položení asfaltového pásu na podkladní desku. Je to daleko širší spektrum metod, které se dělí na přímé a nepřímé. Nepřímé metody zahrnují už samotný výběr staveniště (bez podzemní vody, nepromáčené půdy), umístění objektu společně s jeho tvarem a úpravou okolním prostředí (vyspádování, zřízení drenáží) přispěje k jeho celkové ochraně před vlhkostí.

Proč je hydroizolace spodní stavby potřeba?

Pokud zanedbáte hydroizolaci spodní stavby, může to mít vážné následky. Voda a vlhkost se totiž nezastaví v základech, ale půjdou dál. Kvalitní hydroizolace je tedy investicí, která předejde budoucím problémům a nákladným opravám.

• Vzlínání vlhkosti: Bez kvalitní izolace vlhkost postupně vzlíná z půdy dál do zdiva. Voda se nejdřív dostane do sklepa a pokud to nebudete řešit bude pokračovat dál. Pak vás čeká opadávající omítka a často i plíseň i v obytných místnostech.
• Vlhkost ve sklepě: Pokud není správně provedená hydroizolace, voda se může hromadit právě ve sklepě. Sklep kvůli tomu moc nevyužijete a navíc se voda může dostat dál.
• Zkrácení životnosti budovy: Vlhkost ve stavební konstrukci snižuje její izolační schopnost a navíc může vést k narušení její pevnosti. Pokud tedy problém s vlhkostí budete dlouho odkládat, následky mohou být horší než se možná na první pohled zdá.

Neodborný zásah naopak může vést k ještě většímu poškození. Kvalitní hydroizolace je základ.

Jakými způsoby se hydroizolace spodní stavby provádí?

Existují různé metody, jak hydroizolaci spodní stavby provést. Každá má své výhody a je vhodná pro různé typy staveb. V dnešní době nejpoužívanější izolační technologie jsou povlakové (asfaltové pásy nebo fólie) a bezpovlakové (nátěrové hmoty a nástřiky). Ty se liší tloušťkou, skladbou vrstev, nosnou vložkou, a povrchovou úpravou.

Asfaltové pásy

Asfaltové pásy jsou asi nejčastěji využívaným řešením, které se takříkajíc dělalo vždycky. Jde o vrstvené pásy, které se připevňují na stěny základů i na desku a zabraňují tak pronikání vody. Jsou odolné vůči tlakové vodě a dlouho vydrží, nicméně aplikace je trochu náročnější. Cena hydroizolace spodní stavby pomocí asfaltových pásů je tak sice poměrně dostupná, ale pravděpodobně si budete muset připlatit za odborníky, kteří hydroizolaci provedou. Pokud totiž asfaltové pásy aplikujete špatně a např. spáry nebudou správně těsnit, bude hydroizolace k ničemu.

Čtěte také: Jak vybrat správný typ tekuté střešní hydroizolace

Povrchová krycí vrstva hydroizolačního pásu je tvořena z asfaltu. Dříve se používal oxidovaný asfalt, který není odolný proti UV záření a má malou životnost. Asfaltové pásy se dělí do tří základních typů a to A, R, S. Každý z těchto typů slouží pro jiné využití, což je dáno především nosnou vložkou a způsobem připevňování pásu k podkladu. Asfaltové pásy se buď lepí asfaltovým nátěrem, nebo natavují pomocí plamene a horkovzdušné pistole. Pro izolování spodní stavby se používá výhradně pás typu S, popř. modifikované pásy SBS (styrén-butadien-styrén) bez nosné vložky. Hydroizolační pásy typu S s nosnou vložkou ze skelné, polyesterové rohože nebo kovové vložky mají daleko lepší vlastnosti, a to jak mechanické tak hydroizolační, než pásy typu A a R.

Role asfaltových pásů na svislých plochách se doporučuje odvíjet zdola nahoru. Doporučuje se maximální délka přířezu asfaltového pásu 2,5 m, lze i s kratšími kusy např. 1 m - čím kratší, tím lepší manipulace. Natavování na svislých plochách se doporučuje provádět min. dvěma osobami.

Tekutá guma

Moderní alternativou k asfaltovým pásům jsou pružné bezešvé nátěry jako je třeba tekutá guma Kanada, která je na bázi asfaltové emulze. Tento materiál můžete aplikovat, jak nástřikem, tak štětcem nebo válečkem a případě ho vyztužit geotextilií. Tekutá guma se navíc hodí jak při novostavbě, tak při dodatečné hydroizolaci spodní stavby. Její aplikaci navíc zvládnete jednoduše sami. Nemusíte totiž hlídat těsnost spár, stačí pouze, aby byl nátěr všude v dostatečné vrstvě.

Fóliové hydroizolace

Fóliové hydroizolace mají vysokou pevnost v tahu a dokonalou vodotěsnost i odolnost proti agresivním účinkům zemního prostředí. Hydroizolační fólie se k podkladu lepí nebo kladou volně a zatěžují se, spojování sousedních fólií se realizuje pomocí horkého vzduchu nebo mechanicky kotevními prostředky. A ještě poznámka - doposud často používaná pouze nopová fólie se rozhodně nedá považovat za hydroizolaci.

Minerální stěrky

V případě, že je potřeba provést sanaci sklepních prostor svislou izolací zdiva, ke kterému je z vnější strany zamezen přístup nebo se jedná o tvarově složité plochy, lze provést izolaci z vnitřní strany objektu pomocí minerální stěrky. Aplikace minerální stěrky zajistí tzv. zkřemenění a to nejen hydroizolační vrstvy, ale i netěsných stavebních hmot. Celý tento proces svislé hydroizolace zdiva pomocí minerální stěrky nakonec vede k tomu, že se hydroizolační vrstva spojí se stavební hmotou a stane se její součástí. Izolace vlhkého zdiva tak končí také úspěchem. Hydroizolace z vnitřní strany objektu je náročnější než hydroizolace z venkovní strany, protože voda proniká skrz konstrukci k hydroizolačnímu materiálu a snaží se jej „odtrhnout“ od podkladu. Důležité: Pokud je to možné, aplikuje se hydroizolační materiál na venkovní stranu stavby.

Čtěte také: Nejčastější chyby při hydroizolaci koupelny

Pomocí plastifikované minerální stěrkové izolace nebo hydrofobní izolace se vytváří trvale spřažené souvrství sahající od konstrukce podkladu až po povrchovou pochozí úpravu. Tento těsnící systém má tu výhodu, že se konstrukce podkladu nepromáčí. Poškození způsobené kolísáním teplot je vyloučeno.

Hydroizolace z vnitřní strany

Typickým příkladem hydroizolace z vnitřní strany objektu je, když voda prochází skrze zdi suterénu a hydroizolace se provádí z vnitřní strany. Hydroizolace z vnitřní strany obecně znamená, že se hydroizolační vrstva aplikuje ze strany stavebního dílce, která je opačná než strana v kontaktu s vodou.

Výběr hydroizolačního systému ovlivňuje spousta faktorů jako například vlastnosti nebo stav podkladu, staveniště nebo přírodní podmínky. Hydroizolační materiál musí být vhodný pro podklad a musí být schopný odolat podmínkám namáhání. Pokud je podklad ohrožen trhlinami, musí mít hydroizolační materiál schopnost přemostění trhlin. Před rozhodnutím o provedení nových dodatečných svislých hydroizolací doporučujeme provést vlhkostní průzkum, který určí příčiny vlhnutí a stav současných hydroizolačních vrstev. Hydroizolační systém musí být na podobné minerální bázi jako podklad - např. cihla, nebo beton. Hydroizolační systém nesmět obsahovat látky, které by po jeho aplikaci vyvolaly škodlivé jevy na zabudované prvky v konstrukci, případně by znamenaly poškození celé konstrukce.

Kdy hydroizolaci spodní stavby provést?

Ideální čas na hydroizolaci spodní stavby je samozřejmě po položení a vytvrdnutí základů. Hydroizolace se v tomto případě jednoduše aplikuje na základovou desku a stěny základů ještě před samotnou výstavbou nadzemní části domu. Předejdete tak problémům s vlhkostí od samého začátku a navíc vám nebude nic překážet při aplikaci.

Pokud ale řešíte vlhkost u starších budov, kde hydroizolace nebyla správně provedená, můžete spodní stavbu hydroizolovat dodatečně. Tady vás nicméně čeká trochu víc práce, protože postup zahrnuje odkopání základů. Přestože jde o nákladnější a časově náročnější řešení, může to nicméně výrazně zlepšit stav budovy a zabránit dalšímu poškození.

Při provádění dodatečných hydroizolací zdiva ve styku se zeminou se vždy upřednostňuje jejich provedení z vnější (venkovní) strany obvodového zdiva domu. Nově vytvořené svislé hydroizolace by měly být napojeny na funkční vodorovnou hydroizolaci spodní stavby domu, vytvořenou pomocí některé z přímých sanačních metod (podřezání zdiva, chemická injektáž, aktivní elektroosmóza). Svislá hydroizolace pak brání vlhkosti dostávat se do zdiva z boku od přilehlé zeminy a účinně chrání zdivo před působením zemní vlhkosti, dočasně tlakové vody a tlakové vody.

Hydroizolace spodní stavby - postup

Správní postup při hydroizolaci základů je samozřejmě zásadní. Jedině při dodržení všech nezbytných kroků bude hydroizolace správně fungovat.

Příprava podkladu

Nové základy domu musí být dostatečně vytvrzené a očištěné od prachu a nečistot. Staré základy je potřeba odkopat a očistit. Na zvážení je pak aplikace penetračního nátěru. Hydroizolace se provádí na rovný, pevný a očištěný povrch. Veškeré hrany podkladu musí být zaobleny, aby se asfaltové pásy při ohýbání nelámaly.

Mnoho defektů hydroizolace se objeví ve styku stěna - podlaha. Spojují se zde dvě plochy pod úhlem 90°. Pokud se tyto plochy vůči sobě pohybují, například kvůli různým teplotním změnám a pohybům v podloží stavby, je pohyb zaměřený právě na spoj pod úhlem 90°, což způsobuje velmi vysoká napětí na hydroizolaci. Za účelem omezení těchto napětí se instaluje zaoblený fabion. K vytvoření náběhového fabionu využíváme rychletuhnoucí opravné malty a hydroizolační tmely v systémovém řešení tak, aby byl materiál fabionu kompatibilní se zvoleným hydroizolačním systémem.

Aplikace hydroizolace

Když jsou základy připraveny, je čas na aplikaci vybrané hydroizolace. Tady je potřeba myslet na to, aby nikde nebyly mezery, škvíry nebo vzduchové bubliny. Hydroizolaci připevňujeme k podkladu mechanicky (kotvou), lepením asfaltem nebo natavováním plamenem, nebo horkým vzduchem. Napojování musíme věnovat zvláštní pozornost, spoj musí být dokonale těsný.

První krok zpětného spoje spočívá v položení vodorovné hydroizolace s přesahem minimálně 150 mm od budoucí stěny. Ve druhém kroku po vyzdění suterénní zdi se na vodorovnou izolaci nataví svislá část hydroizolace a připevní se ke konstrukci stěny.

Provádění izolace prostupů v základech se provádí dokonalým obtažením vedených instalací. Zvýšená pozornost je kladena na izolaci styků, spár a prostupů zdivem.

Pro hydroizolaci betonové desky, nebo podlahy lze použít polymery modifikované minerální a bitumenové tekuté systémy. Hydroizolace spár mezi stěnou a podlahou, pracovních spár a trhlin jsou typickými příklady oblastí, které vyžadují zvláštní pozornost. Tyto citlivé oblasti potřebují zvláštní péči ještě před samotnou hydroizolací. Konstrukční, dilatační a další spáry jsou nezbytné např. k umožnění pohybu konstrukce. Utěsnění těchto spár musí být trvalé, pružné, se stabilním tvarem a UV odolné. Dlouhodobě odolná a s podzemní vodou se snášející hydrostrukturní pryskyřice se osvědčuje všude tam, kde není možný přístup k vnější ploše utěsňovaného stavebního prvku. Bobtnavé bentonitové pásky se používají k utěsnění pracovních spár a dilatačních spár proti tlakové i netlakové vodě. Tyto pásky zvětšují svůj objem při kontaktu s vodou. Použití: Utěsnění pracovních spár, utěsnění spár pracovních dílců.

Vyztužení geotextilií

Pokud je to potřeba a pokud hydroizolujete tekutou gumou, geotextilie se přikládá na izolační vrstvu pro zvýšení odolnosti a přetírá se další vrstvou. Většinou se instaluje na různé předěly nebo kolem prostupů.

Kontrola po dokončení

Po aplikaci a zaschnutí nátěrů je potřeba vše překontrolovat - hlavně místa s nerovnostmi i celkovou kvalitu izolace. Především se kontroluje těsnost v přesazích hydroizolačních pásů, kterou můžeme kontrolovat buď vizuálně, pomocí jehly, ofouknutím horkým vzduchem, vakuovou zkouškou nebo natlakováním komůrkových spojů.

Ochranné vrstvy a drenážní systémy

Ochranná vrstva u vodorovné izolace se provádí v ideálním případě z betonové mazaniny tl. minimálně 50 mm. V mnoha případech však postačí izolaci chránit pomocí geotextilie. U svislé hydroizolační vrstvy je nutno zabránit poškození pásu od zeminy. - betonová monolitická příčka o tl. Zpětné zasypání výkopu a sedání zeminy jsou časté zdroje poškození hydroizolační vrstvy. Materiál užívaný k zasypání výkopu obvykle obsahuje hrubé složky. V průběhu zasypávání mohou být tyto hrubé složky natlačeny na hydroizolaci a mohou ji tak poškodit. Z tohoto důvodu je nutná instalace ochranné vrstvy. Jako ochranu hydroizolační vrstvy a zároveň drenáž pro podzemní vodu lze použít nopovou folii. Ochranné vrstvy ideálně kombinují 3 funkce: mechanická ochrana, drenáž a separace. Ochrana se skládá ze 3 vrstev. Mechanickou ochranu poskytuje první vrstva - nopová fólie. Jako druhá vrstva udržující drenážní funkci je použitá geotextilie připevněná k nopům. Třetí vrstva jsou XPS desky ze strany k hydroizolaci. Tato separační vrstva mezi nopy a hydroizolací brání poškození od zasypávání výkopu a sedání zeminy.

Drenážní systémy

Drenážní systém je sestava perforovaných ohebných trubek různé velikosti a čisticích popř. kontrolních šachet. Slouží k odvádění přebytečné podpovrchové vody z pozemku a zabraňuje tak pronikání vody ke stavbě. Drenáže jsou plošné a liniové.

• Liniová drenáž: Zhotoví se ve vzdálenosti 0,5 - 1 m od líce obvodových zdí. Tvoří ji perforované trubky o sklonu min. 0,5 %, lépe však 1 %. Trubka je ukládána do štěrkového lože frakce 16/32 mm, nejlépe na betonový podklad, jelikož v případě štěrkového podkladu můžou vznikat prohlubně, trubka nebude lokálně ve správném spádu a v těchto místech se bude držet tlaková voda. Násyp štěrku musí být 300 mm vysoký. Kontrolní šachtice se vyskytují v rozích budovy. Osa drenážní trubky musí být uložena min. 200 mm pod úrovní hydroizolace. Štěrkový zásyp je ideální obalit geotextilií s plošnou hmotností 500 g/m2 s přesahem 100 mm ve spoji, aby se předcházelo ucpání systému drobnými částicemi. Na dně výkopu se vytvoří rýha směrem od zdiva do výkopu, která se vyplní betonovým klínem pro umístění drenážní trubice. Drenážní trubice je perforovaná (aby umožnila po celé své délce odvod vlhkosti) a musí se umístit v mírném spádu. Na koncích drenážních systému je nutno zajistit bezpečný odtok vody buď do kanalizace, případně do zasakovací jímky, umístěné v dostatečné vzdálenosti od objektu. Drenážní trubici je vhodné zabalit do geotextilie spolu s vrstvou hrubého štěrku - vznikne tak drenážní těleso, které brání zanášení drenáže nečistotami.
• Plošné drenáže: Nejčastěji jsou zhotoveny pod podkladní deskou mezi základovými pásy. Jedná se o štěrkový násyp tloušťky 200 mm obalený geotextilií.

Drenáže slouží k odvodu nahromaděných srážkových vod kolem obvodových zdí domu a používají se v případě působení vody v málo propustných zeminách. Vždy je lepší vody ze soklové části odvést, než dopustit její hromadění ve výkopu podél stavby. Často se stává, že rostlá zemina je málo propustná a při nahromadění srážkové vody ve výkopu pak tato působí jako tlaková. Okapový chodník nutno spádovat od domu. Při použití oblázkových obsypů místo nepropustného chodníku je nutno opět počítat s tím, že veškerou vodu musí odvést drenáž.

Svislá hydroizolace soklu u nepodsklepené stavby

Správné provedení zateplení soklové části stavby je velmi důležité. Pokud se neprovede, jedná se o velmi nepříjemný tepelný most po celém obvodu domu. Tepelná izolace soklu z Perimetru by měla být provedena cca 80 cm pod úroveň upraveného terénu. Tloušťka této izolace se navrhuje zpravidla o cca 2 až 3 cm menší, než tloušťka horního zateplovacího systému. Neměla by však být menší než 10 cm. Desky Perimetr nebo z extrudovaných polystyrénů mají velmi dobré fyzikální vlastnosti z hlediska nasákavosti a vykazují dobrou odolnost proti působení vody v soklové části, ať již srážkové nad úrovní terénu, tak průsakům pod okapový chodník. Z hlediska ochránění stavby před zemní vlhkostí již není potřeba provádět nějakou další náročnou hydroizolaci na svislé části základu soklu, ovšem za předpokladu dobrého odvodnění zemní části tepelné izolace. Vnější líc desek Perimetr pod úrovní okapového chodníku je dobré oddělit separační nopovou PE folií od zásypu výkopu (výška nopu stačí do 1 cm). Zásyp je vhodné provést z hrubého (ale čistého) štěrku bez prachových příměsí a dno výkopu odvodnit drenáží (dno spádovat k drenáži). Pokud je dno výkopu zatěsněné (například záměrně, aby nedocházelo k velkému splavování vody pod základovou spáru) nebo nepropustné (jílové podloží), je funkčnost drenáže, dostatečné spády a spolehlivé odvedení drenážních vod nezbytnou podmínkou dobré funkce. Frakce štěrkového zásypu je vhodná 32-63 mm (případně 16-32) a štěrk od okolní (boční) zeminy a horní vrstvy (například beton pod dlažbou okapového chodníku) je dobré oddělit netkanou geotextilií o gramáži 150 až 200 g/m2. Po provedení těchto opatření již není nutno betonový základ izolovat svislým asfaltovým pásem.

Tabulka: Srovnání hlavních typů hydroizolace

tags: #jak #provest #svislou #hydroizolaci

Oblíbené příspěvky:

• Stavba zahradního domečku pro děti
• Nátěr dřeva fermeží – co potřebujete vědět?
• Jak upravit hlavní panel ve Windows 11
• Vše o práci s OSB deskami
• kuchyně a koupelny SIKO ve Znojmě