Jak Spojovat Dřevo: Druhy Spojů a Praktické Rady

Spojit dva kusy dřeva je někdy docela oříšek. Spojovat dřevo můžeme několika způsoby, ale každý z nich má svůj klad i zápor. Také ne všechny druhy spojů se hodí ve všech situacích.

Spojování Dřeva

Spojování dřeva je jednou ze základních dovedností, které musí umět zkušený truhlář, ale stejně tak to potřebuje umět kutil amatér. Tím, že spojíme dva kusy dřeva, musíme vytvořit buď trvalý, tedy nerozpojitelný, anebo naopak rozpojitelný spoj. V případě spojování dřeva prakticky neexistuje dokonalý a trvalý spoj, který by byl nerozpojitelný.

Typy Spojů Dřeva

Každý způsob spojení dřeva má své výhody a nevýhody. Liší se pevností, rychlostí výroby i tím, jak pěkně spoj vypadá.

Spojování dřeva hřebíky

Tyto spoje jsou nejjednodušším způsobem spojení dvou, převážně rovných dílů dřeva (prkna, fošny, hranolů nebo desky). Spojení je slabé, avšak můžeme jej zpevnit použitím lepidla nebo zajištěním kouskem dřeva trojúhelníkového či čtvercového tvaru v rohu spoje, což je výhodnější pro větší plochu dřeva, spoj lépe drží. Tyto spoje jsou rozebíratelné.

Lepené Spoje

Lepení dřeva patří k nejpevnějším a nejodolnějším způsobům, jak spojit dřevo. Správně slepený spoj dosahuje dokonce větší pevnosti než samotné dřevo. Abyste dosáhli trvalého spoje, nezapomeňte na dostatečnou fixaci během schnutí lepidla.

Čtěte také: Vlastnosti smrkového a akátového dřeva

Tupé lepené spoje jsou velice křehké a mohou být i nestabilní, protože jejich spojení spočívá v podstatě v potření obou spojovaných ploch lepidlem a přitisknutím k sobě. Použití tupého spoje je vhodné jen u nenamáhaných drobných dřevěných dekorací. Sama o sobě jsou lepená spojení dřeva téměř nerozebíratelná. Pokud potřebujeme takový spoj rozpojit, většinou je nutné i část slepené části poškodit, nebo dokonce zničit. Lepený spoj je sice velice pracný, ale výsledek stojí za námahu. Používá se všude tam, kde je nežádoucí narušit krásu povrchu dřeva viditelným spojem.

Pokud potřebujeme vytvořit trvalý lepený spoj na namáhané části dřeva, je nutné vyfrézovat nebo dlátem vyhloubit drážku, do které vložíme druhý díl dřeva. Obě spojované plochy musí být potřeny dostatečnou vrstvou lepidla. Používáme pouze lepidlo k tomu určené.

Lepení dřeva se hodí na výrobu velkých konstrukčních prvků z menších kusů dřeva - například dřevěných desek a kuchyňských linek. Jedná se také o nejlepší způsob, jak spojit dřevěné prvky, které chcete dále řezat a opracovat. Lepení dřeva oceníte rovněž v případech, kdy chcete dělat neviditelné a estetické spoje. Proto ho využijete při výrobě hudebních nástrojů či pro upevnění okrasných lišt. Nevýhodou lepení dřeva je, že tvoří nerozebíratelné spoje. Výjimku představují spoje slepené klihovým lepidlem. Nejjednodušší je lepení měkkého dřeva v interiéru.

Čepové a Rybinové Spoje

Jsou velice pevné ve svislém směru. Jsou ale také považovány z hlediska přípravy za jedny z nejpracněji vytvářených spojů. Jejich soudržnost spočívá v zaklesnutí dvou, nejčastěji plochých dílů, do sebe pomocí vyřezaných nebo vyfrézovaných ploch a výstupků (čepů). Tyto spoje je možné podpořit lepidlem. Složitějším čepovým spojem je spoj rybinový.

Rybiny se používají ke spojení dvou dílů dřeva na výšku. Praktičnost tohoto spoje spočívá v jeho pevnosti a odolnosti vůči mechanickému zatížení v tahu jedním směrem. Rybinové spoje můžeme najít třeba na šuplících.

Čtěte také: Průvodce světem plátna

Obecně se vytváří rybina zhruba po 25 mm po celé šířce prkna ve sklonu 8°. Rozdíl mezi čepovým a rybinovým spojem je právě v onom sklonu výseče ve dřevě. Rybiny můžeme vytvořit ručně pomocí pilky, dlátka a kladiva nebo využít cinkovací stroj. Jsou to spoje velmi stabilní a pevné, téměř nerozebíratelné.

Kolíkové Spoje

Protože potřebujeme, aby se spáry mezi dřevy úplně uzavřely, je nutné používat kolíky o 2-3 mm kratší, než jsou samotné otvory pro kolíky. Otvory pro kolíky se předvrtávají vrtákem, který má stejný průměr jako kolík. Tyto spoje se hojně využívají při výrobě nábytku.

Dřevěné kolíky patří k nejoblíbenějším způsobům spojení dřeva a dřevotřísky při výrobě nábytku. Tvoří pevné a odolné spoje, které ještě posílíte lepidlem na dřevo. K velkým výhodám spojovacích kolíků se řadí jejich neviditelnost - pokud zvolíte správnou délku kolíku, spára mezi spojenými kusy se zcela uzavře.

Aby dřevěné kolíky pevně držely, je třeba pečlivě vyvrtat otvory. Nejprve vrtejte na jedné straně. Pro vrtání otvoru použijte vrták o stejném průměru, jako má kolík. Na každé straně by měly být otvory o 1 mm hlubší než délka kolíků. Díky tomu vznikne prostor na lepidlo. Po slepení je kolíkový spoj nerozebíratelný.

Chcete-li tvořit demontovatelné kolíkové spoje, dejte přednost kovovým kolíkům.

Čtěte také: Vyložení prostoru pro uskladnění dřeva

Využíváte kolíkové spoje často a chcete si urychlit práci? Kolíkovací lišta se pomocí svěrek upevní ke dřevu a vytvoří precizní rozteče otvorů. Navíc zajistí kolmé a přesné vedení vrtáku.

Kolíkovací frézku ocení profesionální truhláři, jelikož umožňuje přesné a rychlé nastavení průměru a hloubky vrtání otvorů.

Spoje na Pokos

Spoj vytvoříme tak, že dva díly dřeva seřízneme pod úhlem 45 °, potřeme lepidlem na obou plochách, přiložíme k sobě a z rubové strany navíc zajistíme kovovou sponkou do dřeva. Tento spoj je poměrně slabý a nestabilní.

Spoje s Perodrážkou

Na rozdíl od třeba čepového spoje se nejčastěji uplatňuje při spojování plošných dílů, a to hlavně v dřevěných podlahách tvořených prkny nebo parketami, dále při sesazování větších desek, v konstrukcích nábytku nebo v palubkových obkladech. Tyto spoje jsou rozebíratelné, není potřeba při jejich použití přidávat lepidlo, příležitostně se mohou spoje vylepšit hřebíčky. Pokud do takto upraveného dřeva (s perodrážkou) použijeme hřebíky, snažíme se zatloukat tak, abychom pero a drážku nepoškodili.

Kombinované Spoje

Většinou se jedná o dva a více použitelných spojů, například spoj kolíkový a lepený spoj nebo spoj pokosový se zajištěním spoje sponkou. Kombinované spoje používáme zejména tam, kde nemáme jistotu, že by prostý rozebíratelný spoj udržel namáhaný díl.

Lamelové Spoje

Na podobném principu jako kolíky fungují také spojovací lamely, které se zasouvají do vyfrézovaných drážek. Jedná se moderní, rychlý a neviditelný způsob spojení dřeva. Zatím si lamelový spoj získal oblibu u profesionálních výrobců nábytku, mezi kutily není příliš rozšířený.

K dalším výhodám patří, že nemusíte být tak přesní jako při vrtání otvorů na kolíky. Pokud drážky přesně nelícují, doladí se nerovnosti díky oválnému tvaru lamelek.

Na lamelovací frézce si nastavte požadovanou hloubku řezu. Na stupnici si můžete zvolit také úhel řezu od 0 do 90 stupňů - dřevěnými lamelami tak spojíte i zkosené plochy. Podle hloubky drážky vyberte velikost dřevěné lamelky - vyrábí se v mnoha rozměrech. Při spojování širších desek použijte více lamelek vedle sebe.

Kovové Spojovací Prvky

Kovové spojovací prvky nabízí jednoduché a rychlé spojení dřeva. Jejich velkou výhodou je, že k jejich aplikaci nepotřebujete žádné speciální vybavení. Spoj pomocí hřebíků není příliš pevný a stabilní, proto se většinou využívá pro nenamáhané spoje. Hřebíky se hodí třeba pro upevnění zad skříní. Je potřeba počítat s tím, že ve dřevě bude patrná hlavička hřebíku. Pro přibití okrasných lišt a obložení se proto používají hřebíky bez hlavičky, tzv. Šroubované spoje nabízí výhodu rozebíratelnosti. Proto se využívají v nábytkářství k výrobě demontovatelných spojů - připevnění dna k bokům skříně nebo spojení korpusů do sestavy. Vruty oceníte například při výrobě dřevěných konstrukcí (přístřešků a zahradních domků), kde se uplatní ve spojení s kovovými úhelníky a deskami. Nechcete-li otvor pro vrut předvrtávat, zvolte samořezný vrut. Pro rychlé spojení silných dřevěných dílů (trámků), využijte vruty a svrtávací přípravek.

Čepové Spoje (Tesařské)

Čepové spoje patří k tradičním truhlářským spojům, které nevyžadují žádný další spojovací materiál. V jednom kusu dřeva se vyrobí pouzdro, do nějž se vloží čep. S dřevěnými čepy se setkáte například u konstrukcí srubů a jiných dřevostaveb, kdy do sebe dřevěné trámy navzájem zapadají. Tak vzniká vysoce pevný spoj ve svislém směru.

Rybinový spoj uděláte ručně pomocí pilky a dláta. Na dřevo si nejprve označte dřevěné čepy, zpravidla pod úhlem 8 °. Čepy vyřezejte pečlivě pomocí jemné pily, hodí se na to například japonská pila Dozuki. Prostor mezi čepy odstraňte dlátkem. Dřevěné čepy překreslete na druhý díl a vyřezejte rybinu. Řezy začistěte a spoj sklepejte dohromady kladívkem.

Kromě čepových spojů můžete ke spojení dřeva využít další truhlářské spoje, které však bývají velmi náročné na výrobu. Jedná se například o spoj na pero a drážku, spoj na svlak, spoj na dlab a čep či přeplátování.

Tesařské Spoje

K tradičním způsobům, jak spojovat dřevěné prvky, patří tesařské spoje. Pomocí soustavy tesařských spojů lze prvky spojovat i bez použití kovových spojovacích prostředků. Tesařské spoje se již dlouhodobě osvědčují a při přesném a správném vyhotovení jsou i velmi estetické. Jejich nevýhodou je pracná výroba a skutečnost, že při vytváření osedlání, vydlabání nebo přeplátání dochází v místech s největším zatížením k oslabení průřezu dřevěného prvku.

Podélnými vazbami nastavujeme vodorovné, svislé a šikmé prvky. Spoj na sraz je nejjednodušší tesařský spoj. Na sraz spojujeme tam, kde je trám podepřen po celé délce nebo jen částečně, přičemž podpěra musí být vždy pod spojením. Čela srazů mohou být tupá, šikmá, klínovitá nebo s čepem. Proti vybočení je třeba trámy zajistit tesařskými skobami nebo dřevěnými či ocelovými příložkami tak, aby na každé straně spoje byly minimálně dva svorníky. Skoba musí být dostatečně dlouhá a zaráží se dost daleko od čela srazu, aby se konec trámu nerozštěpil. Podélné plátování se používá tam, kde není sraz dostatečně podepřen. Plátování může být rovné, šikmé, s ozubem a jiné.

Svislé nastavování sloupů a šikmých vzpěr nazýváme štěpování. Čela nastavovaných prvků se nejčastěji spojují prostým čelním srazem, který se zabezpečuje před bočním posunutím tesařskými skobami nebo okováním plochou válcovou ocelí, případně částečně zapuštěnými dřevěnými nebo ocelovými příložkami spojenými se sloupem svorníky. Dalším druhem nastavení sloupů je plátování pomocí plátu s dvojnásobnou až trojnásobnou délkou, než je průměr sloupu.

K nejrozšířenějším tesařským spojům ke spojení dvou nebo tří dřevěných prvků, které se vzájemně křižují, patří čepování. Tento spoj se používá i v případě, kdy jeden trám končí na druhém trámu. Podle úhlu, pod kterým se trámy spojují, rozlišujeme čepování pravoúhlé nebo šikmé. Spojují se jím krokve v hřebeni, vzpěry a pásky v krovu, ale i příčné trámy k sloupkům. Základním prvkem této vazby je čep na konci jednoho prvku a vydlabání na druhém. Čepy mohou být střední a boční. Na místech, kde by oslabení vydlabání mohlo být nebezpečné, se používá pouze zapuštění pomocí svorníků nebo třmenů.

Přeplátování se používá tehdy, křižují-li se v konstrukci dva vodorovné trámy, nebo jeden je ukončen na druhém. Vzhledem k tomu, že spodní prvek nese vrchní dřevěný prvek, může být horní trám oslabený více. Rozeznáváme úplné přeplátování, kdy výřezy v obou trámech sahají do poloviny výšky každého trámu, nebo částečné přeplátování, kdy se z každého trámu vybere výřez menší než polovina výšky trámu.

Kampování je osazování na ozub, které zabrání posunutí prvku a současně šetří dřevo. V podstatě jde o určitý druh přeplátování a je vhodné u křižujících se trámů namáhaných na ohyb. V jednom trámu je zářez, ale druhý trám může zůstat bez zářezu. Výška zářezu bývá 1/7 z výšky dřeva. Kampování může být jednostranné, oboustranné jednoduché, oboustranné dvojité a oboustranné rybinovité.

Osedlání je spoj, kterým se spojuje šikmý trám s vodorovným, jako jsou například krokev a pozednice. V šikmém trámu se vyřeže sedlo, díky němuž šikmý trám dosedne na horní plochu vodorovného trámu. Spoj ještě zabezpečujeme nárožníky - hřebíky dlouhými 160 až 210 mm.

V místech, kde jsou trámy namáhány na ohyb, používáme zesilující vazby. Protože často nelze zvětšovat průřez jednoho trámu, je třeba spojit dva trámy k sobě tak, aby působily jako jeden. Spojení dvou vodorovných trámů, které při ohybu působí konstrukčně jako celek, nazýváme rošt. Trámy se kladou na sebe. Přitom je zapotřebí dávat pozor, aby byly spojeny co nejdokonaleji a neposouvaly se. Vyskobované rošty jsou trámy vzájemně spojené tesařskými skobami, které jsou zaraženy do boků trámů ve vzájemné vzdálenosti 500 mm a v 45° úhlu šikmo od středu trámu, symetricky na obě strany.

Rozšiřující vazby se uplatňují zejména u desek a fošen.

Všechny tesařské spoje musejí být provedeny odborně, přesně a pečlivě. Styčné plochy musejí být rovné a musejí k sobě doléhat tak, aby byly splněny předpoklady dostatečné únosnosti nebo statického výpočtu. Při sestavování musejí jednotlivé prvky do sebe snadno, ale přitom přesně zapadat nebo k sobě přiléhat.

Lepené Spoje v Konstrukcích

Lepené spoje jsou dokonalým, ale poměrně značně nákladným způsobem spojování dřevěných konstrukcí. Některé druhy tesařských spojů (čepy) se rovněž spojují lepením. Lepené spoje jsou velmi pevné, houževnaté, pružné a odolávají vodě. Vyžadují však přesné opracované plochy a větší lisovací tlak. Na lepené spoje se nejčastěji využívají syntetická lepidla.

Dříve než začnete dřevo lepit, je třeba ho ohoblovat, případně přebrousit a odstranit prach z broušení. U borovicového dřeva je zapotřebí odstranit místa pokrytá živicí a staré nánosy klihu. Lepené díly se musejí po nanesení lepidla stáhnout v lise nebo pomocí ztužovadel a stahováků. Optimální lisovací tlak je 0,4 až 1,2 MPa. Lisování trvá dvě hodiny a více. Konečnou pevnost získá lepený spoj až po několika dnech. Důležitou podmínkou při lepení je dostatečná teplota v místnosti (minimálně 21 °C) a dostatečná teplota spojů. Na pevnost lepení má vliv i směr vláken jednotlivých lepených dílů. Nejvýhodnější je, pokud jsou směry vláken ve spoji na sebe kolmé. Pomocí lepidel lze navzájem spojovat různé materiály různých vlastností, které je při lepení nutné respektovat.

Vliv Prostředí a Vlastnosti Dřeva na Spoje

Ve zhotoveném spoji působí na vruty také chemické namáhání vyplývající z okolního prostředí (interiér, exteriér) a chemických vlastností dřeva. Pokud není vrut schopen odolávat tomuto chemickému namáhání, dochází ke korozi vrutu, která se v první fázi projeví estetickými vadami, např. začernáním dřeva v okolí vrutu a později vlastní korozí vrutu, která v průběhu času povede k selhání spoje.

Prostředí (interiér, exteriér), ve kterém se spoje nachází, klade na vruty různé nároky, zejména z pohledu vlhkosti. Třída provozu 1 je charakterizována vlhkostí materiálů odpovídající teplotě 20 °C a relativní vlhkosti okolního vzduchu přesahující 65 % pouze po několik týdnů v roce. Třída provozu 2 je charakterizována vlhkostí materiálů odpovídající teplotě 20 °C a relativní vlhkosti okolního vzduchu přesahující 85 % pouze po několik týdnů v roce. Třída provozu 3 je charakterizována klimatickými podmínkami vedoucími k vyšší vlhkosti než ve třídě provozu 2 (dřevěné prvky jsou zcela vystaveny působení povětrnosti).

Dřevo obsahuje od 1 do 15 % organických látek. Vyšší podíl určitých organických látek ve dřevě vede k jeho vyšší odolnosti a to je činí zajímavější pro použití v exteriéru např. na fasády nebo terasy. Ale právě tyto látky (např. Vlivem kondenzace vlhkosti nebo srážkové vody vzniká okolo vrutu vyluhováním tříslovin ze dřeva agresivní prostředí, kterému musí vrut dlouhodobě odolávat. A není-li vrut schopen odolávat tomuto chemickému namáhání, začne korodovat a zabarvovat dřevo v jeho okolí.

Na vrut však nemusí působit jen základní prostředí a chemické vlastnosti vlastního dřeva, ale mohou spolupůsobit i specifické vlastnosti blízkého okolí, vyvolané např. přítomností bazénu, sauny, výskytu posypové soli, vysoké koncentrace výfukových zplodin (silniční tunely) atd.

Tabulka s vlastnostmi dřeva

tags: #jak #spojovat #dřevo #druhy #spojů

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat barvu na dřevo
• Zprávy z radnice Soběslav a Vlčnov (2016)
• Jak vyrobit dětskou sekeru ze dřeva: Podrobný návod
• Rozměry a design dřevěné lavice
• Betonové sloupky: Postup montáže