Jak vymalovat hliněnou omítku: Komplexní průvodce přírodním materiálem
Pokud právě dostavěli dům nebo rekonstruujete a přemýšlíte, jaké omítky zvolit do interiéru, hliněné omítky představují stále oblíbenější řešení, zejména pro ty, kteří mají blízko k přírodě a přírodnímu způsobu bydlení.
Výhody hliněných omítek
Hliněné omítky mají řadu výhod. Například dokáží regulovat vlhkost v domě - v okamžiku, kdy je v místnosti velká vzdušná vlhkost, hliněná omítka část této vlhkosti dokáže pohltit. Hlína je živá, má v sobě život, mikroorganismy a ovlivňuje celé prostředí, nejen tím, že mění vlhkost.
Možnosti finálního dokončení hliněných omítek
Mnoho lidí se na finální omítky dívá jen jako na barvu. Chceme bílé, nebo chceme zelené, ale málokdo se dívá na to, že různé série podle toho, z čeho jsou vyrobeny, také na člověka různě působí.
Typy hliněných omítek podle barvy a složení
- Hnědé omítky: Nejčastější omítky jsou hnědé. Všichni výrobci vyrábějí z hnědé cihlářské hlíny a do ní se přidává obyčejný písek. Vzhled této omítky je takový rustikální, zašedlý a působí to jako pískovec. Když se na to člověk podívá, hned z toho čiší, že je to hlína, je to nádherné. Mají trochu nevýhodu, že na jedné stěně je to nádhera, ale když se udělá celá místnost, tak je to příliš tmavé.
- Světlé omítky: Proto se spousta výrobců snaží vytvořit bílé nebo světlé omítky. V té chvíli se musí nahradit písek třeba mramorem, hnědou hlínu musí nahradit čisté hlíny, které se těží z větších hloubek a jsou hůře zpracovatelné. Většinou to jsou kaoliny, a ty mají problém se soudržností.
- Přírodní a pigmentované hlíny: Další trend tedy je, u světlých barev to rozdělovat na přírodní a pigmentované hlíny. U té hlíny je jejich barva taková nejistá, nejasná, třeba jestli je to zelená nebo hnědá, ale vypadá to přirozeně. Pak ale někdo chce třeba čistou modrou, a to se dělá tak, že do bílé barvy se dá pigment.
- Omítky s mramorem: Potom jsou omítky vyráběné z mramoru. Ve chvíli, kdy do omítky z čisté hlíny přidám čistý mramor, jen kombinace těchto dvou materiálů, už ta omítka nemusí vypadat jako čistě hliněná. Není to jen barvou, i pocitově.
Každý druh omítky působí jinak. Některé typy jsou vhodné do moderních interiérů, jiné zase do rustikálních, do slaměných domů, nebo i do historických objektů.
Zrnitost finální dekorativní hliněné omítky
Je finální dekorativní hliněná omítka definovaná jen zrnitostí? Někdy se nechává jako finální ta hrubá, ale díky tomu, že obsahuje i ty větší kousky, nejsem schopen ji vyhladit tak dokonale. Nebo je to o té barvě, že základní omítky nejsou k dispozici třeba v bílé? Jde o zrnitost písku, který se přidává. Ve finálních omítkách je do dvou milimetrů. Povrchová omítka z hlíny se dá udělat i z těch hrubých omítek, samozřejmě ten povrch není takový jako u těch jemných povrchů.
Čtěte také: Postup pro dokonalé vymalování dřevěné chodby
Aplikace hliněných omítek svépomocí
Bojíte se, že nezvládnete aplikaci hliněné omítky? Bát se opravdu nemusíte. Zvládne to každý, kdo alespoň jednou už nějakou tu zeď nahodil. Pracovní postupy se zase tak moc neliší od klasického omítání vápenocementovými materiály.
Dva způsoby nanášení hliněných omítek pro začátečníky
- Rozmočíme čistý jíl a vznikne nám přilnavostní nátěr, který nanášíme štětkou nebo válečkem. Hrubou hliněnou omítku nahazujeme zednickou lžící na ještě ne zcela zaschlý přilnavostní nátěr, do připravených dřevěných omítníků.
- Místo jílového nátěru lze použít i hliněný špric. Jíl smícháme s pískem 1:2 a naředíme vodou tak, aby se nám dobře pracovalo, a na stěně, či stropu, po špricování něco zbylo. Můžeme si k tomuto účelu koupit ruční omítačku "čerta", nebo nahazovat ručně zednickou lžící či fankou.
Postup omítání
Jako u běžných omítek je potřeba zeď napřed nahodit na hrubo. Tato vrstva by měla být silná alespoň 8-10 mm. Pokud chcete plastickou hliněnou omítku, hrubujte bez stahovacích omítníků a zarovnávejte pouze zednickým hoblem. Jakmile dokončíte natahování hrubé omítky, je vhodné ji zpevnit například jutou. Jemné hliněné štuky čekají až na úplné vyschnutí hrubé omítky. Tu před samotným nanášením jemné omítky navlhčíme vodou a zednickým novodurovým hoblem natahujeme jemnou hliněnou omítku v tloušťce do 3mm, dle použitého druhu jemného hliněného štuku.
Stavební podklady a jejich skladba pro hliněné omítky
| Stavební podklad | Doporučená skladba hliněných omítek | Poznámky |
|---|---|---|
| Nepálená cihla | Hrubá hliněná omítka s výztuhou + jemná hliněná omítka | Příčky vyzdít se spárami 8 mm. Zpevňovací armatura (juta/perlinka) jako ukončení hrubé omítky. Pouze navlhčit vodou. |
| Keramický pálený střep (Porotherm) | Jílový nátěr (špric) + hrubá hliněná omítka + jemný hliněný štuk | Standardní postup. |
| Plynosilikátové tvárnice (Ytong, Porfix) | Jílový nátěr (špric) + hrubá hliněná omítka + jemný hliněný štuk | Zvážit potažení stěn stavebním lepidlem s perlinkou před omítáním. |
| Vápenopískové cihly, litý beton nebo betonové tvárnice | Cementový špric + hrubá hliněná omítka + jemná hliněná omítka | Na hladké materiály použít cementový špric a nechat zatvrdnout. |
| Sádrokarton | Jílový nátěr + jemná hliněná omítka | Výrobce nedoporučuje hrubou omítku kvůli vlhkosti. Zpevnit spoje stavebním lepidlem s perlinkou. |
| OSB, dřevo, ekopanel a vše na bázi dřeva | Štukatérský rákos + jílový nátěr na stěny (špric na stropy) + hrubá hliněná omítka s řezankou + perlinka (jutová tkanina) + jemná hliněná omítka | Nejdražší skladba. Pozinkovaný/nerezový drát rákosu a vázací drát. Rákos napínat. Výztuha perlinkou nebo jutou je nezbytností. |
Aplikace na nepálené cihly
Příčky z nepálených hliněných cihel je nutné vyzdít se spárami silnými 8 mm, stejně hlubokými. Toho docílíme, když při zdění na okraje spodního šáru položíme železné kulatiny o průměru 8mm, mezi ně nalijeme zdící maltu a přes tyto dráty ji zarovnáme. Po odstranění těchto pomocníků máme souvislou vrstvu zdící malty, která nekončí zároveň s hranou cihel. Tato spára slouží u nepálených zděných příček k lepšímu ukotvení hrubé hliněné omítky. Dalším doporučením při omítání nepálených cihel je vložení zpevňovací armatury (juta nebo perlinka) jako ukončení hrubé hliněné omítky. V tomto případě není nutno dávat před hrubou omítkou přilnavostní jílový nátěr, pouze stěnu z nepálených cihel navlhčit vodou, nejlépe rozprašovačem.
Aplikace na sádrokarton
Sádrokarton má značnou nevýhodu. Velmi dobře totiž přijímá vlhkost. Hliněná omítka velmi dlouho schne, a proto hrozí, že nám sádrokarton navlhne. Výrobce sádrokartonu nedoporučuje omítání hrubou hliněnou omítkou z obav dlouhodobého působení vlhkosti. Při pomalém vysychání silné vrstvy omítky může nastat rozmočení a narušení soudržnosti sádrokartonu. Proto se omítá pouze tenkou vrstvou jemného hliněného štuku. Aby spoje nepraskaly, je nutné plochy před vlastním omítáním zpevnit obyčejným stavebním lepidlem s perlinkou a zahladit rovným zednickým hladítkem.
Aplikace na OSB, dřevo, ekopanel a vše na bázi dřeva
Chceme-li omítat dřevěnou zeď, je potřeba napřed zdrsnit její povrch. K tomu lze použít řadu přírodních i umělých materiálů, které se upínají upínacím drátem. U štukatérského rákosu, který slouží jako nosný prvek pro hliněnou omítku, je důležité, aby nosný drát rákosových stébel byl pozinkovaný, nejlépe nerezový. Totéž platí i pro vázací drát, kterým budeme rákosovou rohož ke stěně napínat. Rákos přichytáváme sponkami minimálně 18 mm dlouhými ve vzdálenosti maximálně 20 cm a to způsobem, že drát připevníme na koncích tak, aby neprokluzoval pod sponkami. Dále sponkujeme od středu postupně ke konci, čímž se drát napíná a taktéž rákos, který nebude zvlněný. Přesahy rohoží jsou 10 cm a vede přes ně vždy jeden napínací drát. Vyztužení hrubé hliněné omítky v případě rákosového podkladu perlinkou, nebo jutou, která ovšem není tak pevná, je nezbytností. Postup aplikace zpevňovací mřížky do povrchu hrubé hliněné omítky je podobný jako při tapetování. Metrový pás u stropu přichytneme k "živé" omítce zatlačením zednickou lžící nebo hoblem a nejlépe krouživými pohyby postupujeme od stropu k podlaze. Toto hlazení provádíme tak dlouho, až není aplikovaná výztuha vidět.
Čtěte také: Vše o příčkách s hliněnou omítkou
Příprava povrchu při rekonstrukci
Při rekonstrukci se často stane, že si zákazník zamiluje hliněnou omítku v interiéru, ale stěny už má namalované. To ale vůbec neznamená, že se musí hliněné omítky vzdát. Než začnete cokoliv nanášet, je potřeba zjistit, jaký typ malby na stěně máte. Pokud se malba při dotyku stírá, práší nebo „špiní“ ruku, je potřeba ji odstranit. Pro perfektní odstranění malby z větších ploch se většinou používá flexka 125 s diamantovým brusným kotoučem na beton. Protože se při práci hodně práší, je praktické použít nástavec s odsáváním prachu a připojit vysavač. Hloubková penetrace proniká do podkladu jen omezeně, ideálně by měla projít přes zbytky malby až do samotné omítky. Pak je povrch jako podklad pro další vrstvy v pořádku a nemusíte s ním nic dělat. Na pevnou malbu můžete přímo použít přechodový můstek HAG-QB od firmy QUICK-MIX.
Péče o hliněné omítky v čase
Pokud je čistá hlína a písek, tak ve své podstatě je měkká. Když po omítce přejedu rukou, hlína se mikrosprašuje. Na ruce není nic vidět, ale ta setina milimentru se spráší, takže špína nemá moc tendenci se uchytit. Omítka tedy není náchylná ke špinění. Ve chvíli, kdy ke hlíně přidám nějaký přídavek, třeba škrob, metylcelulózu, v té chvíli povrch je pevný a já když po něm přejedu, vše se zachytává a nečistoty ulpívají. Takže aditiva jsou kontraproduktivní. Oprava čistých hliněných omítek je relativně snadná, nastříká se to vodou a zapraví se to. Vypadá to snadně, chce to trošku zkušenosti, ale dá se to.
Nátěry na hliněné omítky
Já osobně si myslím, že nátěry na hliněnou omítku nepatří. Tím se zabijí všechny vlastnosti, které má hlína, které mi dává do toho interiéru. I když by se použil prodyšný nátěr, který by z hlediska vlhkosti fungoval, všechny ostatní vlastnosti a vlivy na mikroklima by potlačil. Hliněný nátěr není o hlíně. Takže bych si měl dobře utřídit priority. Vzhledově je to nádherné, sám to mám rád, vytváří struktury, na hlíně to vypadá moc hezky. Pokud lidé nechtějí koukat 50 let na tu stejnou červenou nebo bílou barvu, je lepší volit jiné způsoby zdobení.
Zdobení hliněných omítek
Hlína byla od pradávna při zpracování zdobena. Hlína je dobře tvarovatelný materiál, u kterého se dá pozdržet vyschnutí (udržet zpracovatelnost) i po řadu dní až týdnů. Existuje celá řada technik, kterými lze hliněné omítky zdobit. Většina z nich byla využívána po staletí v různých kulturách a je čistě na osobním naturelu a požadovaném efektu, který zvolíte. Mnohé se dají vzájemně kombinovat a tím dosáhnout ještě výraznějšího efektu.
Techniky zdobení
- Plošná struktura: Do povrchu omítky se vytváří nějakým nástrojem plošná struktura.
- Částečné pokrytí stěny: Část či celá stěna není pokryta omítkou a je tak viditelně ponechán její podklad.
- Prostorové reliéfy a poloreliéfy: Je využití plastičnosti hlíny pro vytvoření prostorových reliéfů (soch) a poloreliéfů (plastických kreseb). Existuje vícero technik, pomocí nichž lze vytvořit i značně odvážné a vzdušné konstrukce. Jiným zdrojem plastik může být použití dětských báboviček, které "přilepíte" na stěnu.
- Malby z různě barvených omítek: Různě barvené omítky se využívají k vytváření maleb. Můžete pomocí malířské pásky vyčlenit prostor, do kterého nanesete omítku, a tak vytvořit kresbu složenou s ostře přecházejících barevných ploch. Nebo můžete využít vzájemného mísení omítek.
- Malování minerálními pigmenty: Na hliněné omítky lze malovat pomocí roztoku z minerálních pigmentů ve vodě, kaseinu, žloutku, či v dalších tradičně přírodních pojivech.
- Reliéfní kresba vykružovátkem: Do omítky lze pomocí vykružovátka pro keramiky vytvářet reliéfní kresbu, kontrast vzniká nejen prostorovou linií, ale i nehlazeným povrchem v kresbě. Tato kresba se zvýrazní, pokud máme pod vykrajovanou omítkou vyschlou omítku jiné barvy, která v kresbě vystoupí.
- Otisky: Do omítky lze před jejím zaschnutím obtisknout cokoliv, co klade dostatečný odpor.
- Leštěný povrch s vápnem: S pomocí přídavku vápna do hliněné omítky a následným hlazením lze dosáhnout hladce leštěného povrchu, který částečně odolá i vodě.
- Záměrné trhliny: Finálové (štukové) hliněné omítky jsou přirozeně bez trhlin. Zvýšením podílu jílu či tloušťky nanesené vrstvy lze docílit trhlin v povrchu omítky. Vzniká tak určitá struktura, která může být záměrně ponechána.
Cenové odhady realizace hliněných omítek
Levné omítky a ještě k tomu z hlíny? Ano, je to trochu utopie. Výrobky, kterými není trh přesycen, nepatří mezi nejlevnější investice. Nejinak je tomu i u hliněných omítek, pokud si je necháte udělat řemeslníky. Pro hrubý odhad ceny realizace hliněných omítek používáme jednoduchý přepočet. Ve chvíli, kdy budete mít změřené m2 stěn, stačí toto číslo vynásobit 1200 Kč. V současné chvíli je to koeficient, který používáme k odhadům cen. V této sumě je zahrnuta jak práce a kupovaný materiál, tak i náklady na ubytování, dopravu a vše ostatní potřebné. Pokud se budeme snažit ušetřit a vy přiložíte ruku k dílu, možná se dostaneme k 1000 kč/m2. Pokud si člověk začne hrát s detaily, barvami a tvary, hravě se dostane nad 1500 Kč/m2. Pokud vás tyto částky neodradí, můžeme přejít k dalším krokům a hledat způsoby, jak vaše přání proměnit v realitu.
Čtěte také: Kompletní průvodce podomítkovými moduly Geberit
tags: #jak #vymalovat #hlinenou #omitku

