Jak vyrobit rámovou lištu a rámy: Komplexní průvodce

Rámová lišta, jako například DANTIK 3191 | Classico 4, je profilová lišta určená k výrobě rámů na obrazy. Pokud si chcete vyrobit rám na obraz sami (DIY) a případně něco ušetřit, nebo potřebujete olištovat místnost jinou než standardní lištou, můžete si ji zakoupit v metráži.

Standardně jsou rámové lišty dlouhé 3 metry a prodávají se pouze po celých tyčích. Některé tyče mohou být kratší nebo delší, jelikož se jedná o dřevo. Tyto odchylky se snažíme uvádět v parametrech pod lištou. Může se však stát, že výrobce dodá dřevěné lišty různě dlouhé.

Základní techniky zpracování dřeva pro výrobu rámů

Práce se dřevem je krásná a voňavá činnost, která vyžaduje vytrvalost a alespoň základní znalosti dřevařských technik. Soustředit se budeme zejména na ruční práce, jejichž výsledkem jsou drobné dřevěné výrobky. Pro úspěšnou práci s dřevěnými lištami je důležité ovládat několik klíčových technik.

Štípání dřeva

K velice staré, ale dodnes používané technice se řadí štípání. Technikou štípání vznikaly například důležité šindele. V mnoha případech a v rukách zručného kutila se jedná o pracovní činnost levnější a jednodušší než podélné řezání pilou. Tradiční štípání dřeva patří opravdovým mistrům. Ručně štípaný šindel si žádá zkušenosti, ale i pevnou ruku. V tomto případě se jedná zejména o štěpy, desky, podvaly na stropy a mnohé další. Výběr dřeva je v tomto případě naprosto zásadní. Dřevo by mělo jít hlavně dobře štípat, ale neméně pozornosti si zaslouží hustota letokruhů nebo dlouhá vlákna. Nejpoužívanějším typem dřeva je v našich podmínkách smrk, který je z hlediska poměru ceny a kvality vhodným kandidátem. V úvahu připadá i modřín. Střešní krytina sluší i dubovému a akátovému dřevu.

Dlabání

Tesařská i řezbařská dláta tvoří nedílnou součást výbavy každého kutila i dřevařského mistra. Velká ubírací dláta jsou víceméně rovná, či mírně zaoblená a slouží k prvotnímu dlabání například z půlky kmene nebo jiného většího kusu dřeva. Truhlářské dláto používáme na další rytí a prohlubování dlabu. Na obě zmíněná dláta se přitlouká dřevěným tloukem, či paličkou. Oproti tomu řezbařské dláto se chlubí menším vzezřením a využívá se zejména pro drobné vydlabávání. Dlabáním rozumějme oddělování a vybírání hrubých třísek, když zhotovujeme podélný/kulatý otvor - tzv. dlab. Tesání a dlabání může vyzkoušet kdokoliv. Na dlabání obecně se hodí spíše měkčí dřevo.

Čtěte také: Praktický návod: Dveře z palubek

Hoblování

Dokonale hladký, na dotek jemný a mnohdy i krásně prokreslený povrch je jednou z nejcennějších vlastností dřeva. Díky hoblování velice snadno dosáhnete tohoto výsledku. Kromě ručních hoblíků se dnes na trhu samozřejmě objevují i ty elektrické, ale i stolní hoblovky. Ruční hoblík je žádoucí například při práci s nábytkem. Zanechává na povrchu nesmazatelnou charakteristickou stopu, kterou nenahradí žádný jiný nástroj. Pomocí zvoleného hoblovacího nástroje se ze dřeva odebírá tříska o různých tloušťkách. Při hoblování s elektrickým hoblíkem musíte dbát zvýšené opatrnosti. Konkrétní výrobek samotným hoblíkem zřejmě nevyrobíte, ale v mnohých dřevařských činnostech se bez něj neobejdete. Používá se k zarovnávání a vyhlazování povrchu dřeva. Výsledkem je nádherně, jemně a hladce opracovaný kus dřeva. Pokud se chystáte na renovaci některých kusů nábytku, nebo dokonce na jejich samotnou výrobu, ruční hoblík vám prokáže velkou službu. Obecně se k hoblování hodí dřevo tvrdé, kde vynikne jeho následná jemnost při doteku.

Řezání

Pila je již od dob gotiky základním nástrojem určeným pro práci se dřevem. Provází obrobek již od jeho úplného začátku - pokácení stromu. Následně se používá při výrobě fošen, desek a nejrůznějších hranolů. Na trhu dnes existuje nepřeberné množství pil, které lze využít pro nejrůznější účely. Okružní, pásová, formátovací, či kmitavá pila najde své uplatnění ve velké domácí dílně nebo garáži. Práce s pilou si žádá velké zkušenosti a je i poměrně nebezpečná. Pila si bez debat dokáže poradit s jakýmkoliv druhem dřeva. Vybírejte spíše podle toho, co si chcete z dřeva vyrobit. Na ozdobné výřezy a drobnosti bude stačit smrkové dřevo. Pokud ale přemýšlíte nad zahradní lavicí z desek, tak tomu přizpůsobte i výběr dřeva. Například březové dřevo špatně odolává okolním vlivům, houbám a obzvláště hnilobě.

Řezbařství

Pro ty nejrůznější drobné řezbařské aktivity, které využijete při práci na krásných ručních dřevěných výrobcích, se báječně hodí sady řezbařských nožů a dlát. S touto technikou si klidně můžete pohrát. Skvěle tím zabavíte i menší děti, kterým postačí drobnější a levnější dláto. Větším dětem zase můžete ukázat řezání s řezbařským krátkým nožíkem se zahnutou čepelí. U této techniky můžete naplno popustit uzdu své fantazii. Začít s drobnou řezbařskou prací můžete například výrobou jednoduchých vařeček. Zručnost lze získat i drobným vyřezáváním reliéfů. Okrasná plastika na lipovém prkénku může být i skvělým dárkem pro vaše nejbližší. Pro řezbařské práce se nejvíce hodí měkké a poddajné dřevo. Lípa, olše, smrk nebo vrba jsou ideální volbou. Pokud například budete chtít vyřezat/vydlabat mýdlenku, měli byste použít tvrdší dřevo, které se pyšní vyšší trvanlivostí. Pokud potřebujete něco, co dlouho vydrží, tak sáhněte po bukovém, dubovém, nebo ořechovém dřevě (to má navíc i krásnou přirozenou kresbu). Nejmenší prcky potěšíte třeba tlustší kůrou z topolu, která se jim bude lépe obrábět.

Soustružení

Máte doma soustruh? Tak jistě víte, že je pro výrobu dřevěných produktů nenahraditelný, a také že charakteristické roztáčení dřeva nemá daleko k příjemné závislosti. Doslova vám tak pod rukama vznikají dřevěné nádoby, misky nebo dekorativní předměty. Klasické soustružení spočívá v postupném odkrajování ze dřeva, či se do obrobku řeže během jeho otáčivého pohybu (podobně jako je tomu například u hrnčířského kruhu). Výsledek je pak dokonalý, hladký a souměrný. Soustružit můžete mezi hroty, ale i na volno. Soustruh je součástí těžší techniky a jeho obsluha je náročnější. Nedoporučujeme dálkové učení a teoretické znalosti. Soustruh vám dokáže vyrobit takřka cokoliv. Vytočíte si korbely, slánky, talířky, misky, kořenky, vázy i svícny, ale i praktičtější věci jako je například rukojeť k pilníku, nebo šroubováku, topůrko apod. Zřejmě nejoblíbenějším druhem dřeva všech soustružníků je bříza. Při sušení na vzduchu nepraská, takže se pro soustružení hodí dokonale. Dalším vhodným dřevem je ořech, třešeň a švestka.

Vrtání

Vrtání využijeme ve chvíli, kdy potřebujeme do obrobku zhotovit válcovité otvory kruhového výřezu. Vhodný vrták dokáže vyvrtávat nejrůznější otvory, vyřezávat drážky, nebo zdobit okraje. Vrták využíváme ve chvíli, kdy potřebujeme odstranit vadné suky, nebo vyvrtat různé otvory například pro kolíky a kování. Mnohdy se pomocí vrtáku předvrtávají otvory pro šrouby i vruty. Vrtání pomocí elektrických vrtáků, či za pomoci soustruhu a frézy, rozhodně není činnost vhodná pro děti. I zkušený řemeslník si v tomto ohledu musí dávat pozor na ruce a nepřidržovat malé věci rukou - nikdy! I dnes však lze pořídit funkční ruční vrtačky a vrtáky, které dětem pod dohledem dospělé osoby můžete svěřit. S dětmi můžete vyzkoušet velice funkční výrobky do domácnosti. V tomto případě se fantazii meze nekladou a můžete zužitkovat jakékoliv dřevo.

Čtěte také: Králíkárna krok za krokem

Dýhování

Za dýhování se považuje nakližování tenkých listů dřev na vhodný základ. Dýhu získáváme nejčastěji krájením nebo loupáním z dobře napařeného kmene. Nejhojnějším produktem loupané dýhy je dnes stále populárnější překližka. Řezaná dýha není tak častá, ale o to více je kvalitnější a samozřejmě i dražší. Dýhovat větší plochy v domácím prostředí je téměř nemožné, protože bychom k tomu potřebovali rozměrné lisovací zařízení. Pokud se ale rozhodnete zvelebit doma menší plochy, nebo nábytek z méně kvalitního dřeva, tak to hravě zvládnete tzv. intarzií (zdobení méně hodnotného dřeva právě dýhami). Postačí k tomu dýha, kterou si v hobbymarketu vyberete podle požadované textury, a poté ji k podkladu jednoduše přilepíme. Intarzie vyžaduje značnou trpělivost a pečlivost. Dýhováním vzniklá truhlářská překližka dnes nejčastěji slouží jako základ nábytku. Tenčí překližka se zase hojně využívá například k výrobě dekorací, které s dětmi hravě zvládnete. Pro výrobu dýh se nejčastěji používá buk, ořešák, bříza, javor, dub, jasan, nebo habr. Všechny zmíněné dřeviny mají krásně vykreslenou texturu.

Pilování (Struháky a pilníky)

Při odebírání silnější vrstvy dřeva se používá struhák, neboli rašple. Ten se však hodí pouze pro hrubé opracování, pro jemnější výsledek raději sáhneme po pilníku. Na zakřivený povrch, který nelze hoblovat, rovněž aplikujeme techniku opracování struhákem. Nezapomínejte na velmi důležitý správný postoj a držení pilníku. Tělo při pilování stojí za každé situace klidně, pohybují se pouze ruce s pilníkem. Samotný obrobek pouze struhákem či pilníkem nevyrobíte.

Lepidla a lepení

Závěrečná montáž a s ní spojené lepení potřebuje dokonalou přípravu. Se samotným lepením musíte počítat již před tvorbou. Promyšlený postup je základním klíčem k úspěchu. Doporučujeme lepidla disperzní (tzv. bílý klih) - ta se hodí zejména pro předměty do interiéru. Samozřejmě můžete využít lepících schopností běžného klihu, který lze zakoupit v tabulkách nebo granulích. Klih se musí nechat bobtnat zalitý vodou (doba bobtnání závisí na zakoupené formě produktu) a poté se rozpouští ohřátím, ale pozor - pouze na 60°C. Při vyšších teplotách ztratí klih lepivost a už vám bude k ničemu. Lepidlo vám nesmí v žádném případě zmrznout - na to si dejte obzvlášť pozor. Mějte na paměti, že s mokrým dřevem se sice pracuje výrazně lépe, ale o to víc se musí dbát na následné vysušení. Počítejte i s tím, že dřevo je “živý organismus”, který stále pracuje a vaše výrobky budou rovněž procházet změnami.

Tenkořezné rámové pily a jejich parametry

Tenkořezné rámové pily jsou standardně vybaveny pro řezání suchého materiálu. Mokré dřevo je možné řezat, ovšem některé materiály jako např. mokrý dub vyžadují nainstalovat dodatečné vybavení stroje - chlazení a čištění pilových listů.

Při výběru stroje pro výrobu rámových lišt je důležité zvážit několik faktorů:

Čtěte také: Dřevěné žaluzie svépomocí

• Maximální šířka a výška řezu: Typicky 150(220) x 250/350 mm pro individuální provedení.
• Nástroje: Lze prakticky použít jakékoliv, pokud to umožní jejich způsob uchycení do stroje. Zpravidla se používají stelitové nebo karbidové pilové listy.
• Řezná spára: Může být prakticky jakákoliv - její velikost je pouze limitována konstrukcí nástroje a způsobem použití.
• Délka pilového listu: Určuje se podle výšky řezu (podle šířky lamely). Každá délka pilového listu má svou odpovídající velikost pilového rámečku. Např. pro výšku řezu 250 mm je délka pily 555 mm.
• Příprava nástrojů: Kvalitní příprava a péče o nástroje je 99% úspěchu při řezání na rámových pilách. Pro kvalitní vybroušení tvaru zubu a docílení konzistentního ostří zubu se doporučují CNC ostřičky.
• Tloušťka lamely: Je dána tloušťkou vložky mezi pilovými listy. Např. pro výrobu lamely 4,5 mm s pilovým listem těla 0,9 mm a řeznou spárou 1,4 mm budete potřebovat vložky tloušťky 5,0 mm (4,5 + 1,4 - 0,9). Musí se počítat s tolerancí řezání.

Pokud uvažujete o koupi nového stroje, zaměřte se na:

• Mechanickou synchronizaci s pohybem hlavní osy.
• Přehlednou dokumentaci.

Tabulka komponent tenkořezné rámové pily:

Metody spojování dřevěných prvků

Pro výrobu rámů a dalších dřevěných výrobků je nutno vhodně zvolit a vyrobit konstrukční daný spoj.

Spojování na svlaky

Svlaky slouží k zamezení borcení řeziva na šířku. Stojaté svlaky jsou vysoké a úzké a používají se především na dílce umístěné vodorovně. Ležaté svlaky jsou nízké a široké. Používají se především na svislé dílce, kde by vysoký svlak překážel ve vnitřním prostoru, například u dveří skříní. Letokruhy na čele nízkého svlaku mají probíhat co nejkolměji k ploše svlaku, tj. radiálně. Svlaky mají tvar písmene T a vyfrézují se svlakovou frézou. Při výrobě svlakového spoje je důležité dbát na dostatek dřeva u drážky.

Spojování kolíky

Kolíky se zhotovují vrtačkami a na kolíkovacích automatech. Rozhodující je tvar a vzdálenost kolíků. Kolíky se prodávají v různých průměrech a délkách. Typické průměry jsou 6, 8, 10, 12, 14, 16, 18, 20 mm. Jsou k dispozici ve spirálovém nebo hladkém provedení. Kolíky se zkosenými konci drží lépe a používají se pro spoje na pokos.

Spojování lamelami

Lamely jsou malé dřevěné desky s rýhami a zkoseným okrajem. Zhotovují se do čel materiálu frézou na drážky a vytváří tak velmi pevné spojení dřeva a dřevěných materiálů.

Spojování ozuby (rybiny)

Spojování ozuby je spojení spárovky. Ozuby, popřípadě rybiny, se používají pro polokryté spojení. Výroba ozubů je možná podle různých příkladů. Ozuby se naříznou a vydlabou. Při tom je kryt ozubů a rybin slícován na pokos. Někdy mají ozuby zaoblené dno kolem vodicího kužele.

Čepové spoje

Rovné čepy se hodí pro montáž mezistěny. Čepy musejí být ručně vydlabané do boků. Pro montáž se zvenčí klínem zajišťuje mechanicky vrutem, nebo hřebíkem.

Excentrické skříňové spojky

Excentrické skříňové spojky se skládají z excentrického pouzdra, spojovacího čepu a zdířky. Zdířka se vloží do otvoru do boku a spojovací čep se zašroubuje do zdířky. Dno se vyfrézuje, popřípadě vyvrtá pro čep a excentrické pouzdro. Otáčením excentrického pouzdra se dno pevně spojí s bokem.

Lichoběžníkové spojky skříní

Lichoběžníkové spojky skříní se vtlačují do dna do připraveného otvoru. Spojkou se sešroubovává dno s bokem. Spojovací šrouby, které se zašroubují z boku do příčné válcové matice ve dnu, jsou zvenčí viditelné.

Jednodílné spojovací šrouby (confirmat)

Jednodílné spojovací šrouby (confirmat) jsou speciální šrouby, které se z boku šroubují do hrany dna.

Excentrické minispojky

Excentrické minispojky jsou podobné excentrickým skříňovým spojkám, ovšem u tohoto kování je vidět pouze malé excentrické pouzdro ve dnu.

Spojovací úhelníky

Spojovací úhelníky, které se připevní k dílům vruty, jsou vyrobeny z oceli nebo z jiného kovu, např. nerezové oceli. Prodávají se s poniklovaným nebo kadmiovaným povrchem a s drážkou. Vruty se prodávají v baleních po 10-500 ks.

Prodlužovací spoje

Pro výrobu nekonečného vlysu se používají tzv. prodlužovací spoje s klínovými ozuby (ostrými nebo tupými), při kterých získáváme větší lepenou plochu než jen při šikmo seřezaných vlysech (úkosový spoj). V současné době je možné použít systém vloženého pera (Domino), které má větší pevnost než i použitelné spoje s dvěma kolíky. Existují i rozebíratelné prodlužovací spoje na délku, které jsou náročné na přesnost výroby - např. tzv. Francouzský zámek.

Spojení na pero a drážku

Spojení perem a drážkou se používá pro výrobu stěn, stropů a dalších plochých dílů. Pero je dlouhé a ploché a zapadá do drážky. Pero se může zhotovit na ruční nebo elektrické fréze.

Spojení na pokos

Pokosové spoje se používají pro rohy pod úhlem 90°. Zajišťuje mechanicky vrutem nebo hřebíkem.

Rohové spoje rámů

Při rohových spojeních rámů se používají rozpory na vodorovných nebo kratších čepech. Čep se řeže směrem ven, zatímco dlab z vnitřní strany. Ručně se dlab vydlabe, nebo se použije čepovka s jemným ozubením. Pokosové spoje se provádí na čep a rozpor s jednostranným pokosem.

Jak vyrobit obrazový rám

Pojďme se podívat na podrobný návod, jak si vyrobit obrazový rám a potěšit své blízké originálním dárkem.

Krok 1: Příprava podpěrného špalíku

Vyrobte si dřevěný podpěrný špalík v přesné výšce podle vnitřního falce obrazové lišty.

Krok 2: Měření a hrubé zaříznutí lišt

Změřte obraz, který chcete rámovat, včetně zadní desky a vnitřního rámování. Zdvojte šířku lišty a přidejte nadmíru, následně všechny čtyři strany nahrubo zařízněte.

Krok 3: Měření a značení pro řezání

Začněte horní částí rámu. Obraťte si tento kousek vzhůru nohama, změřte šířku falce pro obraz a údaj si zapište. Změřte zadní desku obrazu a z délky odečtěte dvakrát falce pro obraz (takto zjistíte vnitřní prostor rámu). Změřené hodnoty si napište na kousek papíru. Všechny řezy veďte ze středu rámu ven, abyste udrželi čisté vnitřní rožky. Na zakrácených lištách si naznačte, kde bude začínat řez.

Krok 4: Narýsování pokosových řezů

Pro narýsování pokosových řezů použijte úhelník, tyto rysky musí vycházet od předešlých značek směrem ven.

Krok 5: Řezání pokosů

Použijte pokosovou pilu pevně připevněnou k pracovnímu stolu (pro zakracování se doporučuje pila Nobex Champion) a nastavte úhel na 45°.

Krok 6: Délka řezů a jemné úpravy

Jednu délku zařízněte delší a jednu kratší. Díky tomu budete moci jednodušeji narovnat a upravit drobné nesrovnalosti. Poté zařízněte zbytek.

Krok 7: Srovnání rohů rámu

Srovnejte rožky rámu. Použijte rámovou svěrku (ideální svěrka pro větší rámy je z řady Profi Line; pro malé rámy je svěrka z řady Basic), vložte držáky na každý rožek rámu.

Krok 8: Lepení rámu

Po testu sestavení rámu odstraňte svěrku. Nyní aplikujte tenkou vrstvu lepidla Titebond II na obě spojované plochy, srovnejte rožky a vložte do stahovací svěrky, znovu upevněte rohové svěrky a stáhněte rám. Rám nechte ve svěrce aspoň dvě hodiny.

Krok 9: Zajištění sponkami

Po stažení rámu svěrkou jej opatrně otočte, abyste spoj mohli zajistit sponkou. Před nastřelením sponky je třeba prověřit, zda není moc dlouhá. Pokud máte V sponky na rámy, můžete je aplikovat za pomoci kovového nástroje a vtlačit je do rámu.

Krok 10: Dokončení rámu

Po vytvrzení lepidla odstraňte svorku. Nyní můžete vzít rám ke sklenáři. Práci zakončete upevněním zadní desky na tělo rámu, zařízněte dle potřeby a upevněte pomocí rámovacích plíšků nebo lišt.

Instalace podlahové lišty: Tři metody

Prvky typu podlahové lišty jsou přítomny prakticky v každé místnosti v bytové a veřejné výstavbě. Důvodů obliby podlahových lišt je mnoho - od nepopiratelné krásy detailů a zářivosti, kterou interiéru dodávají, až po snadnou, rychlou a bezproblémovou montáž. Níže se podíváme na 3 způsoby, jak nainstalovat a dokončit podlahovou lištu, aby si tento příjemný úkol mohli užít i milovníci.

Metoda 1: Dokončete podlahovou lištu řezáním pod úhlem 45°

I když se nutnost řezání profilu u této metody může zdát zpočátku příliš komplikovaná a časově náročná, ve skutečnosti nepředstavuje vážná rizika. Z tohoto důvodu často bez problémů projde i laikům. Abyste zajistili bezpečnou instalaci a krásnou povrchovou úpravu podlahové lišty, musíte provést pouze následující kroky:

1. Odřízněte díl pod 45°. Po oříznutí by měl detail vypadat požadovaně. Část B odložte stranou.
2. Otočte díl C tak, aby utěsnil roh. Naneste lepidlo na spoj mezi částí A a částí C.
3. Obě části pevně přitlačte tak, aby lepidlo vystoupilo na povrch.
4. Přebytečné lepidlo odstraňte malou špachtlí.
5. Spoj mezi oběma díly opatrně otřete vlhkým hadříkem. K tomuto účelu můžete použít ředidlo.
6. Jakmile lepidlo ztuhne (za normálních podmínek to trvá 10 - 12 hodin), spoj mezi dvěma díly podlahové lišty opatrně přebrousíme.

Metoda 2: Vytvoření hladkého přechodu mezi podlahovou lištou a sousedním prvkem

Ti, kteří nechtějí, aby podlahová lišta byla pevně připevněna k sousednímu prvku, mohou dát přednost vytvoření hladkého spojení. Za tímto účelem se doporučuje vyříznout malý kousek detailu. Samotné řezání se provádí opět pod úhlem pod 45 °, stejně jako v metodě č. 1. To zajišťuje, že podlahová lišta bude tvořit hladkou a souvislou vizuální linii. Následně se vyřezaný kus "otočí" tak, aby vytvořil hotový vzhled na straně podlahové lišty. Mějte na paměti, že i když střih není z vizuálního hlediska dokonalý, je velká šance, že při montáži budou nedostatky skryty. To je způsobeno skutečností, že důraz v tomto typu povrchové úpravy podlahové lišty spočívá na horní části, konkrétně na jejich kanálech.

Metoda 3: Instalace podlahové lišty s přímým setkáním

Ačkoli to není běžné a vysoce preferované, je tato metoda nejjednodušší a nevyžaduje žádné řezání nebo dodatečné zpracování detailů. Při ní se podlahová lišta těsně dotýká zárubně (nebo jiného detailu) přímo. Je však důležité si uvědomit, že tato metoda není vždy možná. Aby bylo možné vytvořit spojení podlahové lišty se sousedními prvky, musí být tloušťka podlahové lišty menší nebo stejná (ideálně) jako u zárubně nebo přilehlé části. Postup však není zdaleka složitý, pokud se budete řídit metodikou, kterou vám nabídneme. Kroky, na které se podíváme, platí pro tvarování spojení mezi podlahovou lištou ve vnitřních a vnějších rozích. Skládá se z následujících kroků:

1. Změřte úhel pomocí úhloměru.
2. Odřízněte podlahovou lištu do úhlu, který jste změřili. Opakujte postup pro opačnou podlahovou lištu.
3. Naneste montážní lepidlo na zadní stranu podlahové lišty v rovných liniích po celé její šířce. Naneste lepidlo v oblasti rohu dílu.
4. Po slepení profilů pevně přitlačte, aby vyteklo přebytečné lepidlo. Pečlivě vytvořte vztah, podobně jako v metodice popsané v metodě č. 1.

Instalace dekoračních lišt ze styroduru nebo sádry

Podle toho, zda chcete připevnit dekorační lišty ze styroduru nebo ze sádry, použijte vhodné lepidlo. Pro styrodurové lišty se obzvláště dobře hodí speciální lepicí tmel. Pro dekorační lišty ze sádry rozmíchejte lepidlo na sádru dle údajů výrobce s vodou.

U styrodurových lišt naneste lepidlo klikatě na zadní stranu lišt. U širších lišt vám pomůže zubatá špachtle při rozdělování lepicí hmoty. Lišty je nejlepší začít připevňovat v rozích. Stropní lišty lepte na tupo - čím přesněji, tím méně budete muset dodatečně zatmelovat. Drobné opravy jsou možné, pokud lepidlo ještě nezaschlo. Protože lepidlo na styrodur schne relativně dlouhou dobu, naneste na dekorační lišty navíc trochu tavného lepidla.

Chcete-li připevnit sádrové lišty, navlhčete před lepením podklad na stěně a stropě. Poté naneste lepidlo na štuk ve velkém množství na zadní stranu lišty a na polepované plochy stěn a stropu. Pak lištu přitlačte na místo. I zde byste měli čistě odstranit veškeré lepidlo, které vytéká. Pomocí malých ocelových kolíků zafixujte pozici lišt až do úplného uschnutí lepidla. U velmi těžkých sádrových lišt je nutné lišty navíc přišroubovat. Za tímto účelem opatrně vyvrtejte otvor do lišty a do zdi.

tags: #jak #vyrobit #rámovou #lištu #návod

Oblíbené příspěvky:

• estetické možnosti černobílých obkladů
• Kompletní průvodce betonových plotů
• Podrobnosti o šamotových cihlách
• Vše o zahradních chodníčcích z dlaždic
• Kompletní průvodce těsněním sprchových koutů