Jak si vyrobit vermikompostér z kbelíků od Primalexu

Chcete začít recyklovat bioodpad z domácnosti přímo v kuchyni? Pusťte na něj žížaly! Dejte se do vermikompostování, vaše rostliny (i popelnice) to ocení. Vermikompostér je kompostér, ve kterém se o kuchyňský odpad starají žížaly. Až 40 % komunálního odpadu tvoří bioodpad, zjednodušeně potravinové zbytky. Na rozdíl od plastového odpadu nepředstavují takový ekologický průšvih. Odpad přírodního charakteru je tedy nejlepší vrátit svému majiteli - přírodě. Jak to ale udělat, když bydlíte ve městě a ještě ke všemu v paneláku? Ubytujte ve svém hnízdě nového spolubydlícího! Pro tyto účely jsou vermikompostéry perfektní.

Co je to vermikompostér?

Vermikompostér se hodí jako kompost, i když nemáte vlastní zahradu. Protože je vermikompostér menší než kompost, můžete jej umístit i na balkon. Protože žížaly rozkládají organický materiál relativně rychle, nevzniká při kompostování v bedně na rozdíl od popelnice na bio odpad téměř žádný zápach. Žížalí humus poskytne vašim rostlinám výživné hnojivo. Vermikompost „vyrobený“ žížalami je považován za nejúčinnější organické hnojivo vůbec, obsahuje živiny, enzymy a růstové hormony, které příznivě ovlivňují vytváření kořenového systému rostlin a jejich celkový růst.

Věříme, že kdyby se pořádala soutěž o nejlepší pomůcku roku, vermikompostér by určitě zvítězil! Je totiž názorný (prakticky ukazuje uzavřený cyklus jídla), živý (obsahuje nejméně tři stovky žížal a dalších rozkladačů), užitečný (přeměňuje organické zbytky z vašich svačin v úrodné hnojivo), zábavný (děti milují žížaly a baví je se o ně starat) a nenáročný (přežije bez péče i nějaké ty kratší prázdniny)…

Pokud si takový kompostér vyrobíme sami, ušetříme nejméně polovinu ceny kupovaného výrobku. Druhou možností je podomácku vyrobený kompostér z plastových kbelíků, například od Primalexu.

Jak vyrobit vermikompostér z kbelíků od Primalexu

Na internetu najdete řadu návodů, jak si žížalí farmu vyrobit. Na stránkách českého výrobce Primalex v sekci "Když je vymalováno" najdete upcyklační dílnu z kyblíků od barev.Základem výborně poslouží tři plastové kbelíky opatřené pevným víkem. Vermikompostér pro tyto účely je tvořen 3 nádobami, které do sebe zapadají a víkem. Ideální je použít plastové boxy nebo kbelíky např. od Primalexu.

Čtěte také: Praktický návod: Dveře z palubek

Postup výroby:

  1. Do dvou nádob vyvrtejte drobné díry do dna (tak akorát aby jimi mohly prolézt žížaly).
  2. Do jednoho z vík vyvrtejte několik děr.
  3. Druhé víko vyřízněte po vnitřním obvodu pár centimetrů od okraje. Obvodový zbytek víka přiložte ke dnu jednoho z kbelíků (otočte jej vzhůru nohama) a po obvodu zbytku víka vyvrtejte několik děr tak, aby vrtačka prorazila zároveň dno kbelíku.
  4. Lem víka potřete tmelem a přilepte ho ke dnu kbelíku, aby se vyvrtané díry překrývaly. Zároveň obě části upevněte nýty nebo šroubky.
  5. Tento postup opakujte ještě jednou s dalším víkem a kbelíkem a oba sety složte na sebe.
  6. Spodní nádobu (zbývající kbelík s neprovrtaným dnem) nechte bez děr, případně ji opatřete kohoutkem, kterým budete stáčet tekutinu tzv. žížalí čaj (jinak byste museli vermikompostér při odlévání rozebírat). Spodní kbelík slouží k zachytávání tekutiny.
  7. Víko s dírami, které jste si připravili jako první, pasuje na první kbelík.
  8. Nádobu s otvory zasuňte do té s odtokem tak, aby mezi dny zůstal prostor na tekutinu (můžete podložit např. betonovými kostkami).
  9. Nakonec vše přiklopte víkem s otvory pro dýchání.

Takto si můžete vyrobit domácí vermikompostér „za hubičku“, který je skvělou testovací plochou. Kompostér vyrobený z plastových kbelíků vás vyjde na pár stovek (pražská cena jedné násady kalifornských žížal se pohybuje okolo 300 korun). Anebo také na lahev vína či bonboniéru. Poptejte se na kalifornské žížaly u známých nebo na internetu. A na prázdné kbelíky ve (školních) jídelnách, v restauracích nebo u malířů. Přece jen jde o odpadový materiál, který by v lepším případě skončil ve žlutém kontejneru.

Kalifornské žížaly: motor vermikompostéru

Na rozjezd žížalí farmy budete potřebovat základní asi půlkilogramovou násadu kalifornských žížal, která by měla obsahovat asi 300 jedinců v různém stádiu vývoje i další druhy rozkladačů (chvostoskoky, stínky, svinky, hlístice, roztoče, stonožky i mnohonožky). Kalifornské žížaly jsou hybridem speciálně vyšlechtěným pro vermikompostování. K jejich základním charakteristikám patří, že nejraději ze všeho jedí a rozmnožují se, což je pro účinnou práci vermikompostéru ideální. Tuzemské žížaly hrají oproti kalifornským druhou ligu - jsou pomalejší. Zato kalifornské, ty se vyznačují mimořádným apetitem.

V dobře rozjetém vermikompostéru se veškerá přebytečná vlhkost odvádí do zásobníku na dně. Odtud ji můžete průběžně čerpat pomocí kohoutku ve formě tzv. žížalího čaje.

Příprava „pelíšku“ pro žížaly a první krmení

Chcete žížaly ve vermikompostéru ubytovat tak, aby maximálně prosperovaly? Na podstavec s výpustným ventilem umístěte první patro a na ně dejte podestýlku z trávy, listí, roztrhaného a navlhčeného papíru, půdy, rašeliny, hoblin nebo kokosového vlákna. Středový kbelík vystelte asi 3cm vrstvou natrhaného papíru (plata od vajíček), přidejte násadu žížal a trochu domácího bioodpadu. Do podestýlky vložte násadu žížal a uvítací menu - pár kousků drobně nakrájeného bioodpadu (kousky by měly být menší než pět centimetrů). Shora kompostér uzavřete víkem, které zajistí tmu, klid na práci, zabrání vysychání materiálu a případnému vyletování mušek.

Lůžko, které jste tak pro žížaly ve vermikompostéru vytvořili, se snažte udržovat přiměřeně vlhké a provzdušněné (nejčastějším problémem bývá nadbytečná vlhkost, protože kuchyňský odpad, kterým žížaly krmíte, obsahuje zpravidla hodně vody). Pokud chcete zjistit, zda je vlhkost ve vermikompostéru správná, můžete použít měřič vlhkosti a kyselosti půdy. Měřič stačí pomocí sondy jednoduše zapíchnout do „hlíny“, hodnotu hned snadno odečtete na stupnici. Optimální vlhkost ve vermikompostéru by se měla pohybovat od 55 do 70 %. Pokud se ukáže, že je ve vermikompostéru příliš sucho, napravte to pomocí rozprašovače. Častějším problémem je ale vysoká vlhkost, kterou můžete kompenzovat, když do kompostéru natrháte např. kartón od vajíček. Kromě toho dokážete tímto kombitesterem po přepnutí změřit také pH, tedy kyselost nebo zásaditost půdy, což se hodí, pokud ve vyrobeném vermikompostu pěstujete rostliny.

Čtěte také: Králíkárna krok za krokem

Nadrobno nakrájený bioodpad servírujte žížalám na podestýlku a jemně jej zakryjte. Zpočátku krmte jen jednou až dvakrát týdně a potravu žížalám važte. Původně kilogramová násada žížal by měla (po třech měsících) v rozjetém vermikompostéru zkonzumovat zhruba 0,5 kg bioodpadu denně. Neplatí pravidlo, že vše pro člověka jedlé bude lahodit i kalifornským žížalám. Žížaly krmíme shora rostlinnými zbytky, ocení také kávovou sedlinu. Opatrnost bychom měli věnovat cibuli, česneku či zbytkům pórku, přesto že se řadí mezi povolný bioodpad, žížalám nedělá jejich aroma příliš dobře.

Co patří do vermikompostéru:

  • Slupky od zeleniny a ovoce (kromě citronových slupek)
  • Kávová sedlina
  • Sáčky od čaje
  • Zbytky pokojových rostlin
  • Papírové ubrousky od svačiny
  • Chlebové kůrky
  • Částečně zkompostované listí nebo tráva
  • Nadrobno nadrcené skořápky od vajíček (pozor, žížalám trvá dlouho je zpracovat)

Co do vermikompostéru nepatří:

  • Maso
  • Mléčné výrobky
  • Tuky nebo oleje
  • Vařené zbytky jídla
  • Nápoje

Umístění vermikompostéru

Kalifornské žížaly zvládají teploty od +5 do +25 °C. Nejpracovitější (a také nejšťastnější) jsou při teplotách okolo 20 °C, takže pro ně najděte vhodné místo uvnitř, například na chodbě nebo v kuchyni. Uložte je na suché, teplé a dobře odvětrávané místo, například pod kuchyňskou linku. V létě mohou žížaly „vegetit“ na balkoně, ale pozor na nízké teploty. Pokud budete chtít vermikompostér umístit venku na terase, myslete na to, že ho buď bude nutné tepelně izolovat nebo na zimu a v létě (kdy teploty klesnou pod bod mrazu nebo se vyšplhají přes třicítku) „uklidit“ dovnitř. Žížaly jsou citlivé na teplotu.

Kompostér v bytě pozná každá návštěva po čichu. Velký mýtus. Vyrobený kompost žížalami absolutně nezapáchá, naopak jeho vůně nám může připomenout lesní půdu.

Provoz a sklizeň vermikompostéru

V dobře rozjetém vermikompostéru se žížaly do tří měsíců rozmnoží na dvojnásobek a začne se vytvářet tzv. žížalí čaj. Spodní nádoba slouží pouze k zachytávání tekutiny tzv. worm tea, kterou lze využít na hnojení. Je dobré ji zředit v poměru 10:1, tedy 10 dílů vody a jeden díl této tekutiny. Žížalí čaj je tekuté hnojivo bohaté na živiny, které vzniká při kompostování a které můžete po naředění použít k zalévání vašich rostlin. Toto vynikající kapalné hnojivo doporučujeme smíchat s vodou v poměru 1:1 a použít na rosení nebo zálivku pokojovek. Skvěle se uplatní i v případě, že chcete organicky přihnojovat bylinky, ovoce nebo zeleninu, které pěstujete v truhlících na terase nebo na záhonech na zahradě. Pro zachycení žížalího čaje můžete pod vermikompostér umístit mělkou nádobu. Pro případnou ochranu podlahy před vytékajícím žížalím čajem byste měli pod vermikompostér nejprve položit fólii.

Kompostér se pořádně „rozjede“ nejdříve za tři měsíce a žížaly se pořádně vypasou a namnoží třeba i půl roku od založení kompostéru. Zvyšovat množství bioodpadu můžete ale postupně. Druhý box se plní bioodpadem, pokud je plný, zavře se a další část odpadu putuje do boxu nad ním. Jakmile žížaly dokončí svou práci, sami si přelezou do horního boxu. Ze spodního boxu vybereme kompost a poté box přesuneme, jako nový horní díl. Celý proces se tak opakuje skoro bez součinnosti člověka.

Čtěte také: Dřevěné žaluzie svépomocí

Hnojením rostlin zlepšuje vermikompost jejich kořenový systém, podporuje jejich růst, obohacuje půdu o mikroorganismy, zvyšuje výnosnost půdy, zlepšuje také její strukturu a schopnost zadržovat vodu. Kompost vzniklý pomocí vermikompostu můžeme použít k hnojení pokojových rostlin, nemusíme tak kupovat drahá hnojiva. Nevyužitý kompost můžeme bez starostí vysypat na trávník před domem nebo ho darovat.

Možné problémy a jejich řešení

Může se stát, že kompost zapáchá plísní a bují v něm další organismy. Ani tehdy ale nemusíte žížaly posílat do světa (ba nesmíte - podle zákona je nesmíte vědomě šířit do přírody). Plísně a namnožení broučci zcela jistě poukazují na vysokou vlhkost v kompostéru. V tomto případě přidejte natrhané plato od vajec nebo papír a vlhkost dále sledujte.

Pokud se ukáže, že je ve vermikompostéru příliš sucho, napravte to pomocí rozprašovače. Častějším problémem je ale vysoká vlhkost, kterou můžete kompenzovat, když do kompostéru natrháte např. kartón od vajíček.

Do vermikompostéru nepatří také vařené zbytky jídla, tuky, nápoje.

Pro založení a udržení zdravého vermikompostéru doporučuji více žížal! Jejich krmení by také mohlo bavit vaše děti. Když se to vezme kolem a kolem, je to moc milá věc s možným benefitem pro pěstování nejen vašich pokojových rostlinek.

tags: #jak #vyrobit #vermikomposter #primalex

Oblíbené příspěvky: