Jak zabránit prašnosti na půdě od izolace a dalším problémům

Postavit si rodinný dům je snem mnoha lidí. Dnešní doba příznivých finančních podmínek na trhu s hypotékami, stále se zvyšující platy a prakticky nulová nezaměstnanost ke stavbě rodinného sídla doslova vybízí. Aby však dům plnil kompletní funkci tak, jak má, je důležitá otázka technického řešení stavby, a ta začíná již u kvalitního projektu a vhodně zvolené realizační firmy.

Dnes se zaměříme převážně na střechu, která je někdy nejkomplikovanější částí stavby. Pojem „střecha“ je velmi jednoduchý výraz, na vzhledu není také co vymýšlet, maximálně tvar či barva krytiny, ale to není vše. V pozadí zůstává nejdůležitější vlastnost střechy, a to, aby všechny vrstvy střechy fungovaly tak, jak mají, aby střecha správně dýchala a tím byla její funkce zajištěna po desítky let. Dnes už nejsou střechy tak jednoduché jako před 50 lety. Dnešní střecha se skládá ze spousty vrstev, z materiálů, které musí spolupracovat. Často dochází k využití půdního prostoru k bydlení v podobě podkrovních místností. Zde nesmíme zapomenout, že vlastně strop podkroví se stává první vnitřní vrstvou střechy, a tak je k tomu třeba přistupovat.

Prašnost při stavební činnosti

Stále se množí stížnosti na prašnost při realizaci staveb. Následně se navrhují různá opatření k omezení těchto negativních vlivů způsobených stavební činností. Kontakt staveniště s okolím je střetem dvou světů, ve kterých platí rozdílná pravidla. Všem je přitom jasné, že se dočasně musí zhoršit životní prostředí. Po dobu výstavby budeme přinejmenším obtěžováni prachem. Stavební činnost se bohužel bez tohoto negativního jevu nemůže obejít. Je však možné nastavit taková pravidla, která budou akceptovatelná pro všechny zúčastněné. Mezi rizikové faktory, které ohrožují nejen pracovníky na staveništi, ale i populaci v přilehlém okolí, patří prach.

Zaměstnavatel, který realizuje jako zhotovitel stavební, montážní, stavebně-montážní a udržovací práce, musí zajistit na staveništi podmínky pro bezpečný výkon práce. Zhotovitel je vždy povinen bez zbytečného odkladu pokaždé, kdy dojde ke změně podmínek při provádění prací, zajistit, aby byl jejich vliv eliminován na co možná nejmenší míru. S postupem výstavby souvisí zejména různé pracovní manipulace. Mezi ně patří například skladování prašných materiálů, zpracování surovin, stavební práce, demoliční práce apod. Z motorové dopravy naopak vyplývá riziko víření prachu při provozu. To se stupňuje hlavně za větrného počasí. Koncepční opatření by měla být řešena již v projektové dokumentaci. V průběhu zpracování realizační projektové dokumentace by měla být navržena konkrétní opatření proti prašnosti při výstavbě. Řešení konkrétních opatření by měla být požadována tedy na dodavateli projektu. Případně by mohl být k této problematice zadán zcela samostatný projekt.

Mělo by být provedeno posouzení možného vlivu prachu na okolní životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) ve znění pozdějších zákonů. Pro zcela objektivní posouzení je vhodné dokumentovat prašnost v místě stavby ještě před jejím zahájením nebo za naprostého klidu na staveništi. K tomu, abychom mohli omezit prašnost, musíme znát druhy zdrojů prachu a odpovídající technologické procesy, při kterých vzniká, velikost zdrojů prašnosti, časové působení zdrojů prašnosti (nahodilé, pravidelné, stálé), množství vzniklého prachu apod. Například za průměrnou denní koncentraci (za 24 h) polétavého prachu ve vzduchu se považuje max. 150 mg/m3, krátkodobá koncentrace (za 0,5 h) má být max. 500 mg/m3 a průměrná roční koncentrace má být max. Přičemž doporučený limit pro průměrnou roční koncentraci je max. 40 mg/m3. Pro lepší představu o množství polétavého prachu uvádíme, že 1 mg (mikrogram) se rovná jedné miliontině gramu.

Čtěte také: Postupy pro kvalitní beton

U staveb malého rozsahu lze vycházet ze zkušeností z předešlých realizací a opatření proti prašnosti navrhovat v rámci běžné přípravy stavby. Zde si pouze připomeňme, že dřevní prach je zařazen jako rostlinný prach s dráždivými účinky. Prach z tvrdého dřeva je třeba využít všech technických opatření, která mohou vést ke snížení prašnosti. Týká se to například volby neprůhledného oplocení staveniště nebo zhotovení terénních valů. Pokud to dovolí statické parametry, neprůhledné oplocení lze zvýšit nebo nastavit. Obecně platí zásada, že při přepravě jakéhokoliv nákladu nesmí docházet ke znečišťování komunikací. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat i přepravě prášících materiálů. Například lze upravit korbu automobilu zvýšením postranic, použít speciální přepravníky apod. Takovými zařízeními jsou například plachty apod. Při přepravě sypkého materiálu musí být náklad během jízdy zajištěn tak, aby nedocházelo k jeho odlétávání. Některá vozidla jsou již vybavena shrnovacími plachtami. Existují však i případy, kdy řidič nebo jiný zaměstnanec musí při stoupání na ložnou plochu dopravního prostředku nebo při tzv. plachtování použít žebřík nebo jiné vhodné zařízení. Konstrukce stavebního lešení se kotví do pevných částí objektu nebo do jiné konstrukce, která má dostatečnou stabilitu, eventuálně do země pomocí kotevních lan a šikmých vzpěr. Lešení lze zakrýt plachtou nebo sítí pouze v tom případě, kdy to povoluje technická dokumentace. V montážních návodech dílcových lešení jsou obsaženy požadavky na rozmístění kotev pro lešení v různých variantách lešení (např. nezakrytá, zakrytá plachtou nebo sítí, pro otevřenou fasádu, pro uzavřenou fasádu apod.). Při rekonstrukci je možné na lešení dočasně umístit velkorozměrové zákrytové fólie, plachty apod.

Opatření pro omezení prašnosti

• Kropení: Průběžně kropit prašné plochy staveniště (zejména v době suchého a větrného počasí) a důkladně kropit bourané konstrukce. Není vyžadováno při teplotě vzduchu v daném místě a čase pod 0˚C. Tam, kde nelze zvýšené prašnosti předcházet, je třeba jí čelit realizací dodatečných opatření. Kromě jiných opatření se může uplatnit i mlžící clona umístěná na horní hraně části neprůhledného oplocení. Mělo by se jednat o skrápěcí zařízení, pro které bude za teplého a suchého počasí rozváděna voda potrubím. Využitelná by mohla být také jiná zařízení (např. automatické postřikovací zařízení, závlahové potrubí apod.). Jako zcela jednoduché řešení lze použít i perforované hadice. Vhodné by bylo upozornit zaměstnance stavby vždy před tím, než takové zařízení bude uvedeno do provozu, aby nedošlo k úrazu, poškození materiálu nebo dokončené práce. Pro minimalizaci vlivu prašnosti platí jedna ze zásad, která říká, že nejvhodnější je předcházet jejímu vzniku správnou volbou stavební technologie. A dále dbát na úzkostlivé dodržování čistoty na stavbě.
• Čištění komunikací: Důkladně čistit všechny výjezdy ze stavby na staveniště. V případě silného znečištění komunikace bude provedeno bezodkladně. Vzhledem k tomu, že prach snižuje viditelnost a zhoršuje ovzduší, mezi standardní opatření patří průběžná údržba staveništních komunikací. Pokud panuje velké teplo a sucho, je třeba kropit všechny cesty. A to i několikrát denně. Současně je třeba při kropení v zeminách citlivých na vlhkost zpevňovat cesty alespoň v kritických místech navážkou z vhodného materiálu vysokou 0,3 m až 0,5 m. Pro snižování emisí prachu ze suchého bláta, malt, zbytků vyteklého betonu ze žlabů nebo bubnů automíchačů a cementového mléka platí pravidlo, že je třeba předcházet jejich vzniku a jejich šíření po staveništi i jeho okolí. Je prokázáno, že se mohou dostávat na veřejné komunikace až do vzdálenosti 2 km od zdroje. Na staveništi by měly být na všech trasách přepravních prostředků „oklepové“ zpevněné vozovky. Ty musí být zpevňovány i dodatečně a porušené silniční panely vyměňovány. Je vhodné oddělit „špinavé“ a „čisté“ plochy na staveništi. Všechny vozovky na staveništi se musí neustále udržovat čisté. Odstraňování bláta a jiných nečistot z komunikací na staveništi lze provádět podle rozsahu metením, shrnováním a škrabáním ručně nebo pomocí mechanismů. O čistotu staveniště a jeho okolí by se měla nejlépe starat úklidová firma na základě uzavřené smlouvy. Může to být i firma, která bude pracovat v návaznosti na subdodavatele. Pro čištění vozovek a ploch se používají speciální vozidla (např. zametací vozy, velkokapacitní zametače, zametací stroje s odsáváním, samosběry, kropicí vozy, čisticí technika apod.).
• Čištění vozidel: Provádět pravidelnou kontrolu čistoty vozidel a stavebních strojů opouštějících staveniště. Zřídit čisticí zónu vybavenou technickými prostředky pro čištění a zdrojem oplachové vody. Čištění lze provádět například pomocí tlakové vody na mycích rampách nebo ve speciálních umývárnách. V návaznosti na to je třeba zabránit tomu, aby nedošlo ke znečištění podzemních vod, zemin, vodotečí nebo k ucpání kanalizace. Bylo vyvinuto i sklopné zařízení (tzv. stěrač bláta) na principu mechanického stírání nečistot z pneumatik, které se umisťovalo přímo nad pneumatiky. O něco lépe na tom byly speciální nátěry snižující přilnavost bláta. K určitému snížení množství bláta přispívaly navíc speciální pneumatiky se zlepšenými samočisticími vlastnostmi. Do opatření na omezení zdrojů prachu by měli být zainteresováni i provozovatelé automobilů.
• Zakrývání: Sypké stavební materiály skladovat na takových místech a takovým způsobem, aby nedocházelo k jejich roznosu do okolního prostředí vlivem větru. Prach vzniká zejména všude tam, kde dochází k manipulaci se sypkými, práškovými, jemně zrnitými a sypkými hmotami. Materiály, u nichž je vysoké riziko prášení, musí být uloženy ve vhodných uzavíratelných obalech nebo musí být skladovány nejlépe v krytých prostorech. Důležité je jejich co nejrychlejší zpracování. Při manipulaci s kamenivem (např. písek, štěrk apod.), cementem a práškovými hmotami (např. suché zdicí, omítací, lepicí a samonivelační směsi apod.) se může do ovzduší dostat značné množství prachu. Inertní materiál (např. písek, štěrkopísek apod.) by měl být uložen tak, aby nebyl rozfoukáván větrem. Při manipulaci s cementem a dalšími práškovými hmotami je třeba dokonale zakrývat prostory, kde se prašnost objevuje. Například při plnění zásobníků bránit tomu, aby byl materiál rozviřován do okolí. Zásobníky s přetlakovým plněním by měly být opatřeny odvzdušňovacími filtry s přetlakovou pojistkou. Při provozu a údržbě přepravníků sypkých hmot se postupuje podle návodu k používání. V průběhu přečerpávání sypkých hmot (např. cementu, maltovin, omítkovin apod.) z přepravníku do stabilního skladovacího zařízení se musí sledovat stavoznak zásobníku, aby nedošlo k jeho přeplnění. Zásobníky lze vybavit vizuálními nebo akustickými stavoznaky pro zamezení přeplnění. Zdrojem cihelného prachu jsou cihlářské výrobky. Podobně jsou na tom výrobky z pórobetonu. Proto by měly zůstávat zabaleny na paletách a v ochranných smršťovacích fóliích co nejdéle.
• Zaplachtování: K přepravě sypkých stavebních materiálů a zeminy využívat uzavíratelné kontejnery nebo náklad důkladně zaplachtovat.
• Protiprašné sítě: Na lešení instalovat protiprašné sítě nebo krycí plachty.
• Mokré řezání: Při řezání dlažby, asfaltu, betonu apod. využívat řezačky s vodní clonou nebo řezané materiály důkladně kropit. Co se týká procesu obrábění (např. broušení, frézování, hoblování, vrtání, sekání apod.) a dělení (např. řezání apod.) materiálů, je třeba vždy bránit volnému šíření prachu v kombinaci s odsáváním.
• Kryté shozy: Při bourání ve vyšším podlaží objektu k dopravě suti do kontejneru využívat uzavřené nebo zaplachtované shozy a zároveň vhodným způsobem zakrýt kontejner, do kterého je stavební suť dopravována. Pokud jsou prováděny bourací práce, zajistí zhotovitel zpracování technologického postupu na základě průzkumu stávajícího stavu bourané stavby a vlastního ohledání staveniště. V případě, že je to nutné, provede se dodatečné zajištění stability bourané konstrukce. Tím se zabrání šíření prachu do okolí. Současně je třeba dbát na to, aby přílišným vlhčením nedošlo k narušení stability dosud stojících bouraných konstrukcí. Zvlášť citlivé jsou na zvýšenou vlhkost staré zděné konstrukce, kde snadno dojde k výplachu původní méně kvalitní zdicí malty. Stavební suť vznikající při bouracích a demoličních pracích musí být ze stavby okamžitě odvážena.
• Vegetační úpravy: Plochy určené k následným vegetačním úpravám osázet v co nejkratším termínu, aby byla vegetace co nejdříve půdokryvná.

Maximální přípustné znečištění vozovek se v zahraničí posuzuje v závislosti na kvalitě jejich povrchu a exponovanosti jejich umístění - viz tabulka.

Je dobré si ještě připomenout, že ve vyhlášce č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů, je uvedeno, že osoba, která znečistí nebo poškodí pozemní komunikaci, je povinna toto znečištění nebo poškození neprodleně odstranit. Nestane-li se tak, je povinen uhradit vlastníkovi této pozemní komunikace nebo správci, je-li výkon správy komunikace zajišťován prostřednictvím správce, náklady spojené s odstraněním znečištění a s uvedením pozemní komunikace do původního stavu. Zaměstnavatel poskytne pracovníkům osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP) podle seznamu, který zpracuje na základě konkrétních podmínek práce a vyhodnocení rizik. Máme-li například ze starého podlahového podkladu odebrat tenkou vrstvu špíny, nerovností, nánosů barev, tuků, plastů apod., použijeme pro tuto činnost nejlépe vysokotlaké mytí. Jejich výběr je závislý na druhu broušeného podkladního materiálu (např. betonu, dřeva apod.). Zaměstnavatel je povinen pravidelně situaci kontrolovat a zajistit, aby byl vliv prachu omezen na nejmenší možnou míru. Na stavbě by měl být prováděn vizuální odhad všech vznikajících prachových emisí a stav zaznamenáván do stavebního deníku. Současně by zde měla být uváděna zavedená konkrétní opatření. Závažnost vlivu prašnosti lze hodnotit pouze na základě požadavků platných legislativních předpisů a objektivního ověřování jejich dodržování. Zhotovitel přeruší práci, pokud by její další pokračování vedlo k ohrožení zdraví fyzických osob na staveništi. Důvody pro přerušení práce posoudí a o jejím přerušení rozhodne fyzická osoba pověřená zhotovitelem.

Vlhkost na nezateplené půdě

Na stropě je nejčastěji sádrokarton, nad ním parotěsná fólie a nad ní tepelná izolace. Tato fólie hraje významnou roli z pohledu průchodu vlhkosti skrz strop do tepelné izolace. Je cílem, aby nejlépe žádná vlhkost z interiéru neprošla do tepelné izolace, protože tak by postupně poškodila její tepelně izolační vlastnosti. Vlhká vata jen velmi pomalu vysychá a trvá desítky let než vyschne a po tuto dobu má sníženou účinnost, tzn. proniká zvýšené množství tepla. Vezmeme-li to z opačné strany střechy, tak horní vrstva střešního pláště je vždy pečlivě vybraná střešní krytina, nejčastěji střešní tašky pálené či betonové. Pod taškami jsou latě, kontralatě, na kterých krytina drží a pod nimi je pojistná střešní fólie, která brání odkapávání zkondenzované vody ze spodní strany krytiny a současně brání zafoukávání vody či sněhu do střechy. Tento prostor pod krytinou musí být velmi kvalitně odvětráván, musí mít trvalý vzdušný oplach. Toho se docílí přisáváním vzduchu mřížkou za okapem ve spodní části střechy a odsátím větracími prvky, nejčastěji větracími taškami a odvětrávaným hřebenem. V některých případech lze posílit odvětrání pomocí ventilačních turbín LOMANCO, které mají proti pasivním prvkům několikanásobně vyšší účinnost. Poté nám zůstává prostřední část střechy, tj. volný půdní prostor pod střešní fólií a nad tepelnou izolací u stropu. Tento půdní prostor musí být také velmi účinně odvětráván, a to i když tam nemáte přístup a nevyužíváte ho ke skladování věcí. Tento uzavřený prostor nejvíce trpí z pohledu uzavřené vlhkosti a vzhledem k tomu, že je konstrukce střechy nejčastěji dřevěná, tak i zde je vlhkost na škodu. Suchý trám střechy vydrží i stovky let.

Pokud je celá střecha špatně navržena a není odvětrávána, stává se, že se vlhkost sráží na vnitřní straně střešní fólie a odkapává do tepelné izolace, čímž ji zcela ničí, a dále stéká kondenzát po fólii na konstrukční prvky, trámy, zdi, které pak trpí a postupně se rozpadají. Mezitím vytváří mokré a plesnivé fleky. Tomuto nežádoucímu jevu je třeba předcházet opět velmi kvalitním provětráním půdy. Zde se dělají přívodní otvory ve spodní části střechy u atiky, nebo se přímo vkládají speciální vsuvky mezi střešní fólii pro přívod vzduchu, dříve se používala okna ve štítech. Odtah vlhkého vzduchu se děje buď přes větrací hřeben, nebo mnohem účinněji pomocí turbín LOMANCO. Zde většinou dle velikosti a tvaru střechy stačí pro běžný rodinný dům 2-3 ks turbíny LOMANCO BIB12/BIB14, které nám tento podstřešní prostor odvětrají. Sníží se tím škodlivá vlhkost, která nám pak neohrožuje dřevěné části střechy a umožní správně pracovat tepelné izolaci, tudíž investice do turbín se velmi rychle vrátí. Připomínka: „že mi budou turbíny odvádět teplo z domu“ je zcela nesmyslná. Vždyť se bude jednat o teplo, které už přes nekvalitní nebo nedostatečnou izolaci prošlo, tak jej nezachráníte, a navíc s tímto teplem prochází i jistý podíl vlhkosti, který škodí nesrovnatelně více. Vlhká tepelná izolace má snížené izolační účinky. Na kondenzaci vodních par v podstřešním prostoru trpí především domy typu bungalov a nebo domy s vytápěným podkrovím. Všude tam, kde se pod střešním pláštěm vytápí a je tam tím pádem zvýšen tlak vodní páry z interiéru směrem do exteriéru.

Čtěte také: praskání Ytongu v krbu: průvodce

Na půdě bude bezpochyby vysoká vlhkost, divné je že i přesto, že jakési odvětrání půdy je zajištěno. Důvodem zavlhnutí patrně je, že do půdy proniká vlhkost ve formě vodní páry z vytápěného interiéru. Položením asfaltové krytiny na lepenku a stavební lisovanou desku došlo k utěsnění půdy. Velkou roli může hrát deska, například OSB desky fungují jako velmi dobrá parozábrana. Prostup vlhkosti z interiéru je patrně značný a igelit rozhodně jako parozábrana nepůsobí. K odstranění nebo zmírnění problému vedou cesty dvě. Buď upravit skladbu zateplení stropu tak, aby pod tepelnou izolací byla opravdu vzduchotěsná parozábrana. Ta se provádí z k tomu určené fólie s vysokým difúzním odporem se vzduchotěsně lepenými spoji a těsnými přesahy na okolní konstrukce, bez neutěsněných prostupů a minimem perforací. Vše závisí na opravdu dokonalém provedení. Doporučená poloha parozábrany je na straně interiéru, tedy pod stávajícím podhledem, což je zásah v místnostech. Pokud by se vložila nad nosný strop, chtělo by to na trámy provést záklop, na něj parozábranu a pak souvisle tepelnou izolaci. Z popisu se zdá, že izolace je položená na podbití, tedy mezi trámy. Aby na spodním líci parozábrany nedocházelo ke kondenzaci, musí být v celé ploše parozábrany shora krytí souvislou izolací alespoň zmíněných 20 cm (2x 10 cm). Druhá možnost je zkusit provětrání půdy rozšířit. Větrací otvory z OBI neznám, ale většinou tyto střešní doplňky mají malou větrací schopnost. Pokud jsou vrtané otvory ve štítech osazeny hustou síťkou nebo mřížkou, nemusí to rovněž úplně stačit. Takže například větší větrací okénka s žaluzií s dostatečně velkými škvírami (3 až 4 cm). Ideální je kombinace obou způsobů. Na uklidněnou lze dodat, že jsou často k vidění namrzlé latě a krokve u střech se skládanou krytinou, která sama o sobě větrá v ploše poměrně dobře. Ing. J. Veselý, poradce, Energy Centre Č.

Nezapomeňte, že tento systém je vhodný pouze na izolaci podlahy půdy, kterou nebudete obývat. Zateplování podlahy mezi dvěma vytápěnými pokoji by byla zbytečná investice. Ještě před pokládkou systému je potřeba na podlahu položit lesklou stranou do interiéru parozábranu Isover Vario KM Duplex nebo Isover Vario Xtrasafe, u které nesmíte zapomenout na přesahy. Ty je potřeba udělat nejenom mezi jednotlivými pásy parozábrany při jejich pokládání, ale také u stěn nad podlahou. Pokud byste dali parozábranu bez přesahů, nebyla by u stěn zabezpečena dostatečná ochrana před vlhkostí a hrozil by vznik propustných míst u spojů parozábrany. Vždy proto vytvořte přesah alespoň 10 cm. Pásy parozábrany Isover Vario KM Duplex k sobě slepte páskou Isover Vario KB1 pro vytvoření souvislé izolační vrstvy. Parozábranu je poté třeba přilepit tmelem Isover Vario Doublefit i na stěny nad podlahou. Když pokládáte izolace, dejte si pozor, aby jednotlivé vrstvy byly uložené tak, aby se překrývaly spáry a nebyla zde zhoršená tepelná izolace. Danému problému se vyhnete také, pokud vytvoříte správnou rozteč mezi EPS trámy. Ta by měla být cca o 1 cm menší než šíře izolace, aby se nemohla hýbat a vyplňovala mezeru mezi trámy v celém rozsahu. Na obrázku vidíme mezeru, kterou způsobila špatně nařezaná izolace. Systém ISOVER STEPcross se skládá z nosných trámů a křížů z vysokopevnostního EPS a z výplňové izolace z minerální vlny. V takovém případě položení systému by vaše podlaha přišla o stabilitu a nosnost. Proto se doporučuje používat maximálně dva trámy mezi jednotlivé kříže, abyste zajistili, že se vám podlaha na půdě neprohne, nebo jinak nepoškodí.

Jak na hlodavce v izolaci?

Myši a potkany nikdo z nás přirozeně ve svém obydlí nechce. Není to nic příjemného, když tito nezvaní hosté osídlí zrovna Vaši půdu či sklep. Víte, že je možné zabránit tomu, aby se hlodavcům u Vás v domě líbilo? Důležitá je prevence, pravidelná kontrola i represe. Odkud vlastně začít a jak na to? Nejdůležitějším opatřením je prevence - je tedy nutné zabránit tomu, aby myši či potkani vůbec vstoupili do vašeho domu. Je nezbytné pravidelně kontrolovat a následně opravovat všechny skulinky a díry ve všech podlahách, stěnách i stropech svého obydlí. K tomu ideálně používejte beton s přísadou roztlučeného skla - běžná vápenná omítka není pro hlodavce téměř žádnou překážkou. Izolace je z pohledu odolnosti vůči hlodavcům další velkou slabinou mnoha domů - běžný polystyren nebo minerální vata totiž hlodavcům chutná, takže si do těchto izolačních materiálů zejména v zimě vykousávají tunely a v těch pak spokojeně žijí a množí se.

Jak si tedy poradit v tomto případě? Dle některých odborníků tomu zabránit nelze, ale na našem trhu existují izolační materiály, které hlodavcům vyloženě nechutnají a riziko prokousání je tak u nich výrazně nižší. Jedním z těchto materiálů je naše izolační PUR pěna. To, že PUR pěna je odolná proti hlodavcům nejvíce ze všech izolací potvrdila i studie z Technické Univerzity. Dle studie nejodolnější z jednotlivých typů izolací byly polyuretanová pěna a extrudovaný polystyren. Naopak nejnižší odolnost proti aktivitě myší projevily všechny přírodní organické izolace. Další oblíbenou a navíc nenákladnou metodou prevence je použití elektronických plašičů myší. Na trhu jich existuje celá řada, cenově se pohybují řádově ve stovkách korun. Pokud se vám navzdory těmto opatřením myši či potkani do domu dostanou, bude nutné je odchytit nebo rovnou zabít. Způsobů k tomu existuje několik - dříve se používaly hlavně otrávené návnady, dnes už tento postup nedoporučujeme. Jedovaté návnady totiž mohou zabít i jiné užitečné tvory, v horším případě Vašeho domácího mazlíčka. Mnohem lepší alternativou jsou elektrické nebo klecové pasti. Ty první myši zabíjí smrtelnou dávkou elektřiny, ty druhé hlodavce jen uzamknou do klece, která se uzavře mechanicky nebo magnetem - a Vy ho pak můžete odnést daleko od svého domu a vypustit do přírody. Slovíčko daleko zdůrazňujeme - myš má skvělý orientační smysl, takže když ji vyhodíte jen pár metrů od domu, vrátí se. Důraz klaďte i na to, čím myš do pasti přilákáte. Existuje zarytá představa, že myším chutná hlavně sýr, ale ta je mylná. Mnohem víc si pochutnají na semínkách, obilných zrnech, ovoci, sušeném ovoci, zelenině nebo třeba kousku chleba.

Čtěte také: vliv těžebních materiálů na kvalitu orné půdy

tags: #jak #zabranit #prasnosti #na #pude #od

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce výběrem izolace pro komín
• Výměna kartuše akrylového tmelu krok za krokem
• Zjistěte vše o výhodách ekologické izolace
• Jak správně připevnit betonové obklady
• objemová roztažnost pěny