Jednoplášťová plochá střecha s klasickým pořadím vrstev

Ploché střechy jsou v současné době velmi oblíbené a hodí se pro budovy, u nichž chcete dosáhnout moderního vzhledu. Obvykle se za ploché střechy považují střechy se sklonem do 10°. Naproti tomu jsou ploché střechy méně nápadné a umožňují lepší využití horní části budovy. Šikmé střechy mají sklon vyšší a stávají se tak výraznou dominantou objektu. Plochá střecha je střecha se sklonem α ≤ 5°.

Současné stavění se bez plochých střech neobejde. Oblíbené jsou i u bytových a rodinných domů, kde otevírají možnosti hmotového a tvarového uspořádání a v neposlední řadě možnosti využití střech pro terasy a zahrady (tzv. zelené střechy). Tvar a sklon ploché střechy ocení uživatelé, kteří se rozhodli pro maximalizaci zisků ze sluneční energie a zvolí si možnost energeticky úsporné výroby teplé vody či využití obnovitelných zdrojů tepla prostřednictvím solárních kolektorů. Solární kolektory se na střeše umísťují snadno.

Základní rozdělení plochých střech

Ploché střechy se dělí podle počtu plášťů na:

• Jednoplášťové
• Dvouplášťové

Méně častěji se setkáte i s plochými střechami víceplášťovými.

Jednoplášťové střechy

Jednoplášťové střechy oddělují chráněné vnitřní prostředí od prostředí vnějšího jedním střešním pláštěm. Jsou dnes nejrozšířenějším typem plochých střech. Všechny funkční vrstvy jsou uloženy přímo na nosné konstrukci bez větrané mezery. Tento typ střechy je konstrukčně jednodušší a při správném návrhu i velmi spolehlivý. Jednoplášťové střechy jsou také někdy nazývány jako střechy „teplé“, protože se v jejich souvrství vyskytuje tepelně izolační vrstva.

Čtěte také: VELUX okna pro moderní bydlení

Jednoplášťové střechy pro nevytápěné objekty, na které nejsou kladeny tepelně izolační požadavky, plní pouze nosnou a hydroizolační funkci. Jejich konstrukce je jednoduchá, spád krytiny zajišťuje sklon nosné konstrukce. Jednoplášťové střechy bez parotěsné vrstvy se navrhují výjimečně a pouze nad prostory, ve kterých je relativní vlhkost ovzduší nižší než 60 %.

Dvouplášťové střechy

Dvouplášťová plochá střecha má oproti jednoplášťové variantě jednu zásadní výhodu - větranou vzduchovou mezeru. Ta pomáhá odvádět vlhkost, která se dostane do skladby střechy. Skládají se ze stropní konstrukce nad posledním nadzemním podlažím, spádové vrstvy, parozábrany, tepelné izolace, alespoň 10 cm silné vzduchové mezery, nosné konstrukce horního pláště a hydroizolace. Na tu ještě lze uložit betonovou mazaninu a případně i dlažbu. Dvouplášťové nebo víceplášťové střechy mají ve skladbě vzduchovou vrstvu, obvykle větranou, která odvádí vodní páru pronikající difuzí z interiéru do vnějšího prostředí. Tento typ skladby se často používá u staveb s vyšší vlhkostí v interiéru nebo v náročnějších klimatických podmínkách. Dvouplášťová střecha větraná má vzduchovou vrstvu napojenu na vnější prostředí a je vhodná pro použití nad prostory s vysokou relativní vlhkost (i nad 80 %).

Konstrukce a skladba jednoplášťové ploché střechy

Skladba ploché střechy není jen náhodné poskládání materiálů na sebe. Každá vrstva má svůj jasný úkol - jedna nese konstrukci, další brání úniku tepla, jiná zase chrání střechu před vodou. Jakmile se v tomto systému udělá chyba, projeví se to velmi rychle zatékáním, kondenzací nebo zbytečnými tepelnými ztrátami.

Typická skladba jednoplášťové ploché střechy s klasickým pořadím vrstev zahrnuje následující vrstvy odspodu nahoru:

1. Nosná konstrukce - betonová deska, trapézový plech nebo dřevěná konstrukce. Přenáší zatížení střechy a musí být staticky vyhovující.
2. Parozábrana - brání pronikání vlhkosti z interiéru do tepelné izolace a musí být pečlivě položena.
3. Tepelná izolace - snižuje tepelné ztráty, nejčastěji EPS nebo minerální vata. Důležitá je správná tloušťka.
4. Hydroizolační vrstva - chrání před vodou a je nejcitlivější částí střechy. Nejčastěji asfaltové pásy nebo fólie.

Jednoplášťová střecha s klasickým pořadím vrstev má hydroizolační vrstvu umístěnou nad tepelně izolační vrstvou.

Čtěte také: Jak správně vybrat střechu pro chatu

Hydroizolace je naprosto zásadní

Již v úvodu jsme si řekli, že hydroizolace je naprosto zásadním prvkem každé ploché střechy. Její úlohou je, aby voda nepronikla do konstrukce střechy a nepoškodila tepelnou izolaci či nosné prvky budovy. Plochou střechu charakterizuje sklon do 5 ° a použití povlakové hydroizolace namísto skládané krytiny známé ze šikmých střech. Vzhledem k tomu, že jednoplášťové ploché střechy neobsahují větranou vzduchovou mezeru, je nesmírně důležité zajistit funkčnost střechy z hlediska hydroizolačního. To zajistíme správným navržením střešní konstrukce a výběrem kvalitního materiálu.

Materiály pro ploché střechy

Pro ploché střechy se používá široká škála materiálů, z nichž každý má své specifické vlastnosti a využití.

• Asfaltové pásy: Tyto pásy se vyrábějí z různých druhů asfaltu (modifikovaný, oxidovaný) a mají různé typy nosných vložek (polyesterová rohož, skelná tkanina). Nespolehlivost oxidovaných hydroizolačních materiálů už nahradily zlepšené modifikované asfaltové pásy, které se vyrábějí z asfaltu, k němuž se přidávají vhodné elastomery (SBS modifikace) nebo plastomery (APP modifikace). Modifikované asfaltové pásy mají výhodu dvouvrstvého systému, který se doporučuje z hlediska vyššího zatížení, bezpečnosti i posloupnosti prací. V takovém případě se jako parozábrana aplikuje asfaltový pás o tloušťce 3 až 4 mm s hliníkovou nosnou vložkou. Na tepelnou izolaci se umístí spodní pás o tloušťce 4 mm s jemným posypem a horní pás se nataví na spodní o tloušťce 4,2 mm s hrubozrnným posypem. Pro jednovrstvý systém, který investoři volí kvůli nižším nákladům, se doporučuje tloušťka 5,2 mm. Hrubozrnný posyp, který tvoří vnější vrstvu asfaltových pásů, má funkci nejen z estetického hlediska, ale i z hlediska životnosti materiálu. Chrání povlakovou krytinu před UV zářením a poškozením.
• PVC fólie: Čistou a snadnou realizaci hydroizolačního systému střechy umožňuje PVC fólie, která se na střešní plášť ukládá v jedné vrstvě o doporučené tloušťce 1,5 mm a více. Fólie musí být od ostatních vrstev oddělena geotextilií. Nesmí přijít do přímého kontaktu s polystyrenem nebo asfaltem.
• POCB pásy: Jde o materiál, který je kompromisem mezi vlastnostmi fólií a asfaltových pásů. Polyolefinová fólie s nízkým obsahem asfaltu je zařazena do kategorie jednovrstvých hydroizolačních systémů. Tato termoplastická fólie o tloušťce cca 3 mm se spojuje horkým vzduchem. Bude-li zatížena štěrkem, je možné ji volně položit, v ostatních případech se musí mechanicky kotvit. Je kompatibilní s polystyrenem i asfaltem, takže není třeba ji oddělovat geotextiliemi.

V praxi lidé zejména z finančních důvodů často sahají po jednovrstvém hydroizolačním systému, který lze realizovat PVC fóliemi i asfaltovými pásy. V tom případě je však nutné klást důraz na profesionalitu realizační společnosti.

Tepelná izolace a její tloušťka

Tepelná izolace ploché střechy zásadně ovlivňuje energetickou náročnost domu. Nedostatečná tloušťka izolace znamená únik tepla v zimě a přehřívání interiéru v létě. Jednoplášťová plochá střecha musí obsahovat velmi účinnou parozábranu, která zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace. Síla tepelné izolace by měla být určena výpočtem, ale jako minimum počítejte alespoň 160 mm tepelné izolace z pěnového polystyrenu (typu EPS 100S stabil - polystyren určený právě pro tento typ střechy) nebo tepelné izolace z minerální vlny (například Isover S - opět tepelná izolace určená pro jednoplášťové střechy).

Jako tepelná izolace plochých jednoplášťových střech se obvykle používají tuhé desky z pěnového polystyrenu (EPS) nebo tuhé desky z minerálních vláken, obvykle čedičových. Ačkoliv střecha neslouží trvale pro pohyb osob (terasa apod.), je třeba volit takové materiály, které nebudou poškozeny ani při občasném pohybu osob provádějících např. údržbu.

Čtěte také: Ploché střechy: Konstrukční detaily, které musíte znát

V nízkoenergetických domech, kde se spotřeba tepla pohybuje pod 50 kWh/m², by střecha měla dosahovat tepelněizolačních parametrů U = 0,15 W/(m² . K). Předností ploché střechy je eliminace tepelných úniků. Spolehlivou plochou střechu s požadovanými vlastnostmi pro energeticky úsporné a nízkoenergetické domy lze zrealizovat i v přijatelných cenových úrovních. V energeticky úsporných domech se klade důraz především na správnou tloušťku tepelné izolace, která musí být navržena tak, aby odpovídala tepelnětechnickým požadavkům pro daný typ domu (energeticky úsporný, nízkoenergetický, pasivní dům).

Parozábrana u jednoplášťové střechy

Jednoplášťová střecha je taková, která ve své skladbě neobsahuje větranou vzduchovou mezeru. Proto musí být konstrukčně a zejména materiálově navržena tak, aby byla funkční nejen z hlediska hydroizolačního, ale zejména z hlediska tepelně-technického (zjednodušeně řečeno, aby nezavlhala vlivem kondenzace a nesnižovala se tak účinnost tepelné izolace nebo se neprojevovaly defekty jako například plísně a tepelné mosty ze strany interiéru). Jednoplášťová plochá střecha tedy musí obsahovat velmi účinnou parozábranu, která zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace.

Velmi vhodným typem parozábrany pro tento typ střechy je asfaltový SBS modifikovaný pás s hliníkovou vložkou. Při návrhu jednoplášťové střechy je snahou projektanta, aby se vodní pára do střešní konstrukce nedostala, případně aby se jí do konstrukce dostalo co nejméně. Toho dosáhneme použitím kvalitní parozábrany co nejblíže k vnitřnímu líci konstrukce. Je však třeba zdůraznit, že kvalitní parotěsná fólie musí být zároveň kvalitně provedena. V opačném případě její účinnost klesá.

Snížení, resp. úplné vyloučení kondenzace vodní páry ve skladbě ploché střechy je možno dosáhnout vhodným návrhem parotěsné vrstvy.

Odvodnění ploché střechy

Odvodnění je další důležitou součástí plochých střech. Bez správného odvodnění by se na střeše hromadila voda, což by mohlo vést k zatékání a poškození střechy. Ploché střechy pro dlouhodobě spolehlivé fungování hydroizolace potřebují dostatečný spád. Dříve používané ploché střechy bez spádu, nebo s minimálním spádem do 1%, se neosvědčily. Vlivem geometrie stavby a dotvarování konstrukce vždy docházelo ke vzniku tzv. kaluží.

Podle ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení se kaluže tvoří při sklonu povrchu střechy do 3%. Tento spád je v řadě případů (rozlehlejší objekty) těžko dosažitelný, z tohoto důvodu je možno doporučit kompromisní spád 2% (např. dle německých předpisů se ploché střechy se spádem pod 2% považují za střechy zvláštní).

Spádování pomocí desek MW se provádí zpravidla ve spádu 2%, ale na zakázku jde provést jakýkoliv spád do 15%. V nabídce jsou spádové desky se spádem v jednom směru, ale i klíny se spády ve 2 směrech, které se s výhodou používají při vyspádování úžlabí, nebo pro tzv. rozvodí. Minimální sklon střechy musí být 1°, což zabezpečuje odtok srážkové vody do vpustí. Pokud by se střecha nevyspádovala, mohlo by to mít za následek nerovnoměrné namáhaní hydroizolace stojatou vodou na více místech.

V současné době, kdy jsou běžně dostupné tepelně izolační spádové dílce (ať už z pěnového polystyrénu nebo z minerální vlny) je vhodné tyto ve skladbách plochých střech navrhovat. To proto, že se zde sdruží v rámci jedné vrstvy dvě funkce a to jak funkce tepelně izolační, tak také funkce spádová. Odpadnou tedy spádové vrstvy z jiných, dříve obvyklých materiálů (např. na bázi lehkého betonu, násypu apod.), které jsou poměrně pracné a mají výrazně vyšší hmotnost než zmíněné tepelně izolační spádové dílce. Dále jsou podstatné odvodňovací žlaby a střešní vtoky a samozřejmě i způsob, jakým jsou provedené dilatační spáry. Dalším podstatným prvkem je dnes běžně užívané mechanické kotvení vrstev střešních plášťů plochých střech.

Historie a vývoj plochých střech

Ploché střechy se začaly realizovat především v oblastech s malými srážkami. Nejstarší ploché střechy jsou známy již v egyptské architektuře z poloviny 3. tisíciletí před Kristem, kde jsou jimi zastřešeny skupiny mastab (hrobových staveb pro egyptské dvořany a úředníky). Konstrukce plochých střech se zde skládaly z kamenných desek, kladených na sraz nebo na pero a drážku. Podobným příkladem je také terasový zádušní chrám královny Hatšepsut v Dér-el-Bahrí z doby Nové říše egyptské.

Ploché střechy je možno nalézt také v architektuře Asýrie, Babylónu, Mezopotámie, Persie a Indie. V Asýrii a Babylónii vznikly tzv. visuté zahrady, které byly založeny na speciálních stupňovitých zděných konstrukcích, které podepíraly klenby. Je znám například jeden ze sedmi divů světa - visuté zahrady královny Semiramis v Babylónii.

Tepelně-technické vlastnosti a prostup tepla

Ploché střechy jsou jednou z možností řešení zakrytí staveb. Jednoplášťové střechy jsou dnes nejrozšířenějším typem plochých střech. Před několika desetiletími byly problematické z důvodu neexistence nebo nedostupnosti kvalitních materiálů. Nicméně, v jednoplášťových střechách prakticky nejsme schopni vyloučit výskyt kondenzace vodní páry. Jednoplášťové konstrukce se zásadně navrhují jako nevětrané. Jakákoli snaha o větrání jednoplášťových střech (například pomocí větracích kanálků) se zejména v panelové výstavbě 70. let ukázala jako zcela neúčinná.

Teoretické výpočty, ale i prováděný aplikovaný výzkum, prokázaly, že jednoplášťovou střechu s klasickým pořadím vrstev (to znamená, že se hydroizolace nachází ve skladbě střechy úplně nahoře) nad běžným prostředím v podstatě nelze navrhnout bez výskytu kondenzátu, a to i v případě, že použijeme kvalitní parozábranu. Pokud však vzniklý kondenzát neohrozí funkci střechy a v letním období se z konstrukce vypaří, tzn. že se v konstrukci nehromadí, můžeme omezené množství kondenzátu připustit.

Součinitel prostupu tepla

Přestože technické normy jsou již několik let z větší části pouze doporučené, pro ČSN 73 0540, která stanovuje maximální přípustný součinitel prostupu tepla (minimální tepelný odpor) obvodových konstrukcí, to neplatí. Její dodržení je povinné a zákonem vyžadováno.

Níže je uvedeno, jak se požadavky na součinitel prostupu tepla (tepelný odpor) v průběhu času měnily:

Je patrné, že požadavky na úsporu tepla stále rostou a nelze předpokládat, že se v brzké době zastaví. Svědčí o tom i tak často diskutované pasivní domy. Proto je vhodné při návrhu tepelné izolace s tímto trendem počítat.

Další typy jednoplášťových střech

Inverzní (obrácená) střecha

Základním principem tohoto typu střech je, že je zde zaměněna poloha vrstvy tepelné izolace a hydroizolace. To znamená, že hydroizolační vrstva (krytina) je umístěna pod tepelnou izolací. Materiál tepelněizolační vrstvy musí být nenasákavý, pevný, objemově stálý. Uvedeným požadavkům vyhovuje v současné době pouze vytlačovaný (extrudovaný) polystyrén - XPS. Jeho nasákavost je téměř nulová (cca do 0,5 % obj.), což umožňuje vystavit jej přímému působení srážkové vody, aniž by došlo k poklesu jeho tepelně izolačních vlastností.

Výhodou střechy s obráceným pořadím vrstev je, že v ní nedochází ke kondenzaci vodní páry. Kromě zmíněné kondenzace je nesmírnou výhodou inverzní ploché střechy to, že maximálně chrání hydroizolaci před stárnutím. Tuto hlavní funkční vrstvu při zabudování pod tepelnou izolaci neohrožuje UV záření, mechanické poškození ani vysoké teploty. Problém může nastat jedině v chladnějších obdobích roku, kdy se teplota dešťové vody blíží 0 °C. Když taková voda proteče nenasákavou tepelnou izolací až na hydroizolaci, prudce sníží její teplotu, což pod ní může způsobit kondenzaci.

DUO (kombinovaná) střecha

DUO střecha je jednoplášťová střecha s kombinovaným pořadím vrstev. Jde o kombinaci střechy s klasickým pořadím vrstev a střechy s opačným pořadím vrstev (obrácené, inverzní). To znamená, že tepelně izolační vrstva je zde rozdělena tak, že jedna její část (asi 40 %) je umístěna pod hydroizolací a druhá část (asi 60 %) je umístěna nad hydroizolací. Toto řešení spojuje výhody střechy s klasickým pořadím vrstev a střechy s opačným pořadím vrstev. Uvedený typ se navrhuje jak u nových střech, tak u rekonstrukcí stávajících střech, které mají nedostatečnou tloušťku tepelné izolace a nefunkční hydroizolaci.

Ploché střechy kombinované bývají označovány jako systém DUO. Pokud mají tyto střechy ve skladbě navrženou také parozábranu, pak bývají označovány jako systém PLUS.

Zelené střechy

Zelená střecha má na hydroizolaci uloženu geotextilii, která chrání hydroizolaci, dále štěrk, liapor, kačírek, který tvoří drenáž, na něm rašelinu, ale i jinou hydroakumulační vrstvu, opět geotextilii jako vrstvu filtrační a nakonec až střešní vegetační substrát. Můžeme dělit na střechy se zelení intenzivní (květiny, keře, tráva...), které potřebují pravidelnou péči a závlahu (a v drtivé většině případů potřebují násyp zeminy minimálně 200 mm a více) a střechy se zelení extenzivní, která nepotřebuje takovou péči ani výšku zeminy (netřesky a jiné sukulentní rostliny, další rostliny nevyžadující pravidelnou závlahu).

Zelená střecha je ve většině případů řešena jako jednoplášťová střecha (tzn. je konstrukce, u které je klasické pořadí vrstev jaksi přehozeno. Jedná se o skladbu, kde na nosné konstrukci je umístěna hydroizolace, na ní je drenážní vrstva, tepelná izolace a stabilizační vrstva (většinou oddělená od tepelné izolace separační a drenážní vrstvou). Jako tepelné izolace je totiž užíváno zásadně extrudovaného polystyrenu (XPS), který je nasákavý jen minimálně a voda proto nijak dramaticky nesnižuje jeho izolační schopnosti.

Nejčastější chyby při návrhu skladby ploché střechy

Chyby ve skladbě ploché střechy se nemusí projevit hned. Často se ukážou až po několika letech, kdy je oprava výrazně nákladnější.

• Špatně navržená parozábrana - vede ke kondenzaci vlhkosti.
• Nedostatečný spád - voda zůstává stát na střeše.
• Podcenění detailů - prostupy, atiky a vpusti.
• Nekvalitní hydroizolace - riziko zatékání.

Důrazně doporučujeme seznámit se s potřebnými informacemi a vyvarovat se obvyklých chyb. Oprava ploché střechy je komplikovanější než oprava střechy šikmé. I proto je důležité ji správně udělat na první pokus.

tags: #jednoplastova #plocha #strecha #s #klasickym #poradim

Oblíbené příspěvky:

• Okna a palubky: průvodce
• Rozměry a nosnost střešních latí
• Kompletní průvodce opravou betonu
• Ořechová dýha a šedý lak: inspirace
• Jak na podbití vazníku OSB deskami?