Jednoplášťová střecha nad dřevěnou konstrukcí: Informace a řešení

Problematika střešních plášťů je značně široká, protože tyto konstrukce jsou díky své poloze v objektu vystaveny působení řadě vnějších i vnitřních vlivů. Střecha je nejdůležitější a nejsložitější část domu. Základní rozdělení střech je na jednoplášťové a víceplášťové. Jednoplášťová střecha je střecha, která odděluje vnitřní prostředí od vnějšího jedním pláštěm - kontaktním souvrstvím jednotlivých funkčních vrstev. Všechny funkce jsou převzaty jednou konstrukcí.

Jednoplášťové střechy a jejich varianty

Jednoplášťové střechy jsou dnes nejrozšířenějším typem plochých střech. V praxi se ploché střechy dělají velmi často jednoplášťové. Takové řešení bývá jednoduché a spolehlivé. Jednoplášťové ploché střechy jsou populární zejména díky relativně snadné realizaci a spolehlivosti. V dnešní době jsou na trhu dostupné kvalitní materiály, díky kterým jsou jednoplášťové ploché střechy vysoce funkčním řešením. Ploché střechy jsou tak čím dál více oblíbené jak u bytových, tak moderních rodinných domů. Jednoplášťové střechy jsou také někdy nazývány jako střechy „teplé“, protože se v jejich souvrství vyskytuje tepelně izolační vrstva.

Definice a základní charakteristika

• Jednoplášťová střecha nevětraná: je střecha bez systému větracích kanálků napojených na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou.
• Jednoplášťová střecha větraná: je jednoplášťová střecha, v jejíž skladbě je systém větracích kanálků napojený na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou. Nicméně jednoplášťové konstrukce se zásadně navrhují jako nevětrané. Jakákoli snaha o větrání jednoplášťových střech (například pomocí větracích kanálků) se zejména v panelové výstavbě 70. let ukázala jako zcela neúčinná.
• Jednoplášťová střecha s kombinovaným pořadím vrstev (též střecha "duo"): je střecha, ve které je část tepelné izolace umístěna pod hydroizolační vrstvou a část tepelné izolace umístěna nad hydroizolační vrstvou.
• Jednoplášťová střecha "plus": je střecha vytvořená kombinací jednoplášťové střechy s klasickým pořadím vrstev a střechy s kombinovaným pořadím vrstev.
• Plochá střecha lehká: je speciální jednoplášťová střecha, jejíž plošná hmotnost je nižší než 100 kg/m². Nosnou konstrukci tvoří zpravidla trapézový plech nebo dřevěné bednění a výjimečně např. betonové skořepiny. Lehké střechy mají výrazně nižší schopnost akumulace tepla a proto je třeba při návrhu navýšit jejich tepelně izolační vlastnosti o cca 15 %.

Jednoplášťové střechy pro nevytápěné objekty

Jednoplášťové střechy pro nevytápěné objekty, na které nejsou kladeny tepelně izolační požadavky, plní pouze nosnou a hydroizolační funkci. Jejich konstrukce je jednoduchá, spád krytiny zajišťuje sklon nosné konstrukce. Jednoplášťové střechy bez parotěsné vrstvy se navrhují vyjímečně a pouze nad prostory, ve kterých je relativní vlhkost ovzduší nižší než 60 %.

Nejjednodušší varianta

Nejjednodušší variantou je střecha nad půdou bez tepelné izolace, kdy střešní plášť obsahuje pouze krytinu na laťování. Jedná se spíše o historickou záležitost nebo o konstrukci nad doplňkovým prostorem, který nevyžaduje vodotěsnost konstrukce. Vzhledem k netěsnosti skládané krytiny je částečně podstřešní prostor provětráván, a proto je někdy tato konstrukce považována za dvouplášťovou, v tom případě by ovšem druhý plášť tvořila poslední stropní konstrukce v objektu. Tento výklad je ovšem v rozporu s definicí střechy dle ČSN 73 1901: konstrukce krovu tvoří nosnou konstrukci střechy a skládaná krytina se svou podpůrnou konstrukcí (laťováním) vytváří jeden střešní plášť. Dále bychom zde mohli zařadit střechy ze slámových či rákosových došků. Tato krytina je schopna současně plnit funkci skládané hydroizolační vrstvy i tepelného izolantu. Zároveň zajišťuje snadný prostup vodních par konstrukcí a udržuje přirozené vnitřní mikroklima.

Šikmé střechy s dřevěnou nosnou konstrukcí

Dále se tento článek zabývá konstrukcemi vhodnými pro šikmé střechy s dřevěnou nosnou konstrukcí o větším spádu. Obvykle se jedná o tzv. nadkrokevní systémy. Střešní plášť umístěný nad krokvemi obsahuje obvykle tyto základní vrstvy: podhled, parozábranu, tepelnou izolaci, pojistnou hydroizolaci, krytinu - dle typu s případným laťováním a kontralatěmi. Tepelná izolace je u nadkrokevních systémů realizována v celé ploše střešního pláště až k hřebeni střechy. Použitá tepelná izolace musí vykazovat zejména dostatečnou pevnost (kvůli mechanickému kotvení, tíze krytiny a povětrnostnímu zatížení), a protože se pokládá z realizačních důvodů obvykle v jedné vrstvě, spoje jsou řešeny zámky, ozuby, přesahy nebo perem-drážkou. Materiály tepelné izolace mají vyšší pevnost, je potřeba dbát na správně realizované kotvení všech vrstev pláště, omezený je výběr střešních krytin pro tyto střechy apod. Kritickými mohou být nesystémové spoje tepelné izolace (úžlabí, nároží apod.), kdy výrobci doporučují použití polyuretanové pěny, která je bez ošetření velmi nasákavá a může způsobovat problémy.

Čtěte také: Konstrukce jednoplášťové ploché střechy

Kompaktní skladba střechy

Kompaktní skladba střechy využívá tepelnou izolaci z pěnového skla, která je pokládána na plnoplošné bednění do horkého asfaltu. Styky desek, spoje a horní povrch tepelněizolační vrstvy jsou opět potřeny horkým asfaltem. V případě větších sklonů je použito studené asfaltové lepidlo a systémové kotevní příponky pro uchycení tepelné izolace (neprostupují celou výškou izolantu). Kompaktní střecha s pěnovým sklem se používá v kombinaci s asfaltovými pásy nebo hladkou plechovou krytinou, která je kotvena do speciálních kovových příponek vlepených asfaltem do tepelné izolace. Hlavní výhodou, pokud bereme v úvahu varianty s tepelnou izolaci umístěnou nad krokvemi, je bezesporu minimalizace tepelných mostů (v rámci tepelněizolační vrstvy nenajdeme dřevěné prvky krovu, pouze se zohledňují kotevní prvky). U kompaktního systému pak navíc odpadá nutnost mechanického kotvení skladby, které má vliv na výsledné tepelně-vlhkostní chování konstrukce - způsobuje lokální tepelné mosty a kotvení prostupuje hydroizolační či parotěsnicí vrstvou. Výjimku v tomto smyslu tvoří kompaktní skladba s pěnovým sklem, která je naopak velmi parotěsná a s výhodou se používá pro konstrukce nad vnitřním prostředím s vysokou relativní vlhkostí vzduchu.

Obrácená a Duo střecha

Teorie říká, že nejvýhodnější skladba střešního pláště je taková, kde jsou tepelně izolační materiály umístěny na vnější straně konstrukce, zatímco parotěsné vrstvy na straně vnitřní. Bohužel v případě plochých střech s klasickým pořadím vrstev tomuto doporučení nelze vyhovět, neboť mezi parotěsné vrstvy musíme počítat i povlakové krytiny. Proto nelze vyloučit výskyt kondenzace vodních par. Jistým řešením tohoto problému jsou tzv. obrácené střechy. Abychom vyhověli výše uvedenému požadavku, musíme ve skladbě střešního pláště vyměnit pořadí vrstev. Obrácenou (inverzní) střechu získáme záměnou tepelné izolace a hydroizolace. Tepelná izolace se tak dostává do přímého styku s vnějším prostředím, proto je bezpodmínečně nutné, aby byla nenasákavá. Nejběžněji používaným materiálem pro tepelné izolace obrácených střech je nenasákavý extrudovaný polystyren, avšak v poslední době se začíná prosazovat i polyuretan.

Nicméně ani obrácená střecha není zcela bezproblémová. Desky extrudovaného polystyrenu se často kladou na podložky, aby mezi nimi a hydroizolací byla mezera (drenážní vrstva) pro odvedení srážkové vody. Kritické období pro obrácené střechy je jaro, kdy na střechách taje sníh. Studená tající voda, která má teplotu 0 °C, se v drenážní vrstvě dostává do přímého kontaktu s hydroizolací a nepříznivě ochlazuje nechráněné vrstvy pod ní. Proto se pod hydroizolaci vkládá druhá doplňková tepelná izolace, která již být nenasákavá nemusí. Tak vzniká tzv. Duo střecha (někdy nazývaná obrácená střecha kombinovaná).

Důležité aspekty při návrhu jednoplášťové střechy

Tepelně-vlhkostní posouzení

Důležité při návrhu jednoplášťové střechy je pak zejména tepelně-vlhkostní posouzení skladby, kdy mohou za určitých okrajových podmínek vznikat problémy s kondenzací v rámci tepelné izolace, zejména pak v místech spojů desek tepelné izolace a prostupů střechou. Teoretické výpočty, ale i prováděný aplikovaný výzkum, prokázaly, že jednoplášťovou střechu s klasickým pořadím vrstev (to znamená, že se hydroizolace nachází ve skladbě střechy úplně nahoře) nad běžným prostředím v podstatě nelze navrhnout bez výskytu kondenzátu, a to i v případě, že použijeme kvalitní parozábranu. Pokud však vzniklý kondenzát neohrozí funkci střechy a v letním období se z konstrukce vypaří, tzn. že se v konstrukci nehromadí, můžeme omezené množství kondenzátu připustit. Jednoplášťové střechy jsou jednou z možností řešení zakrytí staveb. Jejich nevýhodou je skutečnost, že v nich prakticky nejsme schopni vyloučit výskyt kondenzace vodní páry.

Minimalizace vlhkosti

Při návrhu jednoplášťové střechy je snahou projektanta, aby se vodní pára do střešní konstrukce nedostala, případně aby se jí do konstrukce dostalo co nejméně. Tedy takové množství, které neohrozí funkci střechy. Toho dosáhneme použitím kvalitní parozábrany co nejblíže k vnitřnímu líci konstrukce. Je však třeba zdůraznit, že kvalitní parotěsná fólie musí být zároveň kvalitně provedena. V opačném případě její účinnost klesá. Laicky si můžeme představit nafukovací balónek: jestliže se v něm objeví i sebemenší otvor, vzduch se z balónku okamžitě vyfoukne. Z hlediska hydroizolačního a tepelně-izolačního to zajistíme správným navržením střešní konstrukce a výběrem kvalitního materiálu. Při výběru je zásadní účinná parozábrana. Ta zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace, které by mohly účinnost tepelné izolace snížit. Správná konstrukce i výběr materiálu je důležitý pro funkčnost ploché střechy.

Čtěte také: Střešní systémy pro panelové domy G 57

Součinitel prostupu tepla (k)

Na tomto místě je však vhodné připomenout, že nám všem zažitý pojem „tepelný odpor“ (značení „R“) již jako technický termín od roku 2005 neexistuje. Byl nahrazen „součinitelem prostupu tepla“ (značení „k“), který je zjednodušeně řečeno převrácenou hodnotou původního tepelného odporu (viz ČSN 73 0540). Přestože technické normy jsou již několik let z větší části pouze doporučené, pro ČSN 73 0540, která stanovuje maximální přípustný součinitel prostupu tepla (minimální tepelný odpor) obvodových konstrukcí, to neplatí. Její dodržení je povinné a zákonem vyžadováno.

Požadavky na součinitel prostupu tepla v průběhu času

Je patrné, že požadavky na úsporu tepla stále rostou a nelze předpokládat, že se v brzké době zastaví. Svědčí o tom i tak často diskutované pasivní domy. Proto je vhodné při návrhu tepelné izolace s tímto trendem počítat.

Výhody a nevýhody jednoplášťových střech nad dřevěnou konstrukcí

Výhody

• Minimalizace tepelných mostů (u variant s tepelnou izolací umístěnou nad krokvemi).
• U kompaktního systému odpadá nutnost mechanického kotvení skladby.
• Možnost otevřené dispozice v podkroví a zvětšení využívaného prostoru spojené s viditelnými prvky krovu.
• Relativně snadná realizace a spolehlivost (u moderních řešení).

Nevýhody

• Vyšší pořizovací náklady kvůli speciálnímu provedení a materiálovému řešení.
• Složitější návrh a provádění konstrukčních detailů (například v místě osazení střešních oken).
• Omezený výběr střešních krytin.
• Možné problémy s kondenzací vodní páry v rámci tepelné izolace, zejména v místech spojů desek a prostupů střechou.
• Pohledově může střecha vypadat mohutněji (zejména v přesazích u okapu nebo přes štítovou stěnu).
• U vegetačních střech má skladba větší hmotnost a obvykle vyžaduje zvýšení použitých profilů u nosné konstrukce střechy.
• Montáž vegetačního souvrství je složitější a vyžaduje pravidelnou údržbu.

Provozní střechy a střešní zahrady

Provozní střechy jsou střešní konstrukce, které umožňují "využití střech jako pochůzných nebo pojížděných teras nebo střešních zahrad, sportovních hřišť, bazénů, odpočinkových ploch atd."

• Pochůzná střecha: je určena pro trvalé využívání osobami. Jedná se o terasy, balkony, či lodžie na střechách nadzemních i podzemních objektů.
• Pojížděná střecha: je určena pro trvalé využívání, např. pro pojíždění vozidel a jejich parkování. Provoz na pojížděné střeše působí na skladbu souvrství koncentrovaným svislým zatížením prostřednictvím kol vozidel (tlakové síly) a dále účinky akceleračních a brzdných sil (vodorovné smykové síly).
• Střešní zahrady (event. též vegetační či zelené střechy): esteticky dotváří objekty a slouží jejich aktivnějšímu využívání. Zahrady lze různě kombinovat s pochůznými nebo pojížděnými střechami a i jinak využívanými plochami. Vegetační souvrství slouží v případě jednoplášťové šikmé vegetační střechy jako přídavná tepelná izolace střechy. Zabraňuje extrémnímu kolísání teploty na střeše během dne, přispívá tak k menšímu rozpínání materiálů a tím i k jejich delší životnosti. Střecha s vegetací má být (v souladu s ČSN 731901) vybavena přívodem vody nebo zařízením pro zálivku rostlin.
• Extenzivní střešní zeleň: odolné, nenáročné a do plochy se rozrůstající rostliny, např. mechy, trávy, divoké byliny, kobercové trvalky, skalničky a event. kontejnerovou zeleň (přemístitelná, mobilní): umístěná v kontejnerech, přemístitelných nádobách nebo ve velkoobjemových květináčích.

I proto je důležité ji správně udělat na první pokus. Nestrácejte čas hledáním a mějte vše na jednom místě. Důrazně doporučujeme seznámit se s potřebnými informacemi a vyvarovat se obvyklých chyb. Nejdůležitější je zajistit konstrukční ochranu dřeva.

Čtěte také: Výhody valbové střechy

tags: #jednoplášťová #střecha #nad #dřevěnou #konstrukcí #informace

Oblíbené příspěvky:

• izolace šikmých střech pro úspory
• Výběr glazované dlažby
• Moderní koupelna s betonovou mozaikou
• Selské prkno lamela – klíčové vlastnosti
• Přečtěte si o odolnosti poplastovaných plechů