PergolyJežíš: Prezentace více než tesař – historické důkazy
Každý člověk je disponován, aby obdarovával druhé. Být spravedlivým znamená dělit se o vše, co Bůh člověku svěřil tak, aby bohatým nepřebývalo a chudým nechybělo. Týká se to světového i osobního vlastnictví.
O počátku světa existují lidé bohatí i chudí. Nejde zde o nějaké vyvolení nebo předurčení. Jde o realitu se kterou se musí lidstvo permanentně vyrovnávat. Bohatí se musí dělit o vše s chudými a chudí v sobě nepěstovat hněv či nenávist vůči majetným.
Neustále je třeba směřovat ke spravedlivému užívání všech svěřených hřiven. Nezapomínat na to, že pýcha vždy předchází pád.
Evangelium je především dobrá zpráva o příchodu Božího království a to bez účtů za hříchy a viny. Stačí jenom tento dar Boží s kajícností a zadarmo přijmout.
Obrazně řečeno, ať se nám to líbí nebo nelíbí, jsme na první pohled rozpolceni. Tělo si žádá, abychom uspokojovali jeho potřeby a taktéž nás zaměstnává svět kolem nás. Obojí je však od Boha! Proto tyto tendence nestojí proti nám, ale je třeba jim neustále vymezovat patřičné hranice. Tj. korigovat svoje názory a následně své chování podle Kristova příkladu. Tak respektovat Boží vůli a nechat se vést moudrostí Ducha Svatého.
Čtěte také: Rousseau: Emil
Přátelství s Bohem je pramenem pokoje. Proto ten, kdo se nechová svévolně, netrpí výčitkami svědomí - klidně usíná a spokojeně vstává.
Již od MŠ či ZŠ vadí druhým ten, kdo je lepší než oni. Sirachovcova rada nabádá ke skromnosti, aby se ten, kdo toho více ví či dostal nevychloubal a nepovyšoval nad druhými. Přece vše, čím člověk disponuje není jeho sláva, ale je to dar o Pána.
Ježíšovým „jhem“ je plnit vůli svého nebeského Otce a protože je oba spojuje Láska - Duch Svatý, je to pro něj sladké a lehké. Máš také ty podobnou lásku k Bohu Otci či k jeho Synu Ježíši Kristu? Poznáš jak jsi na tom podle toho, že plníš Boží vůli ochotně a radostně a máš v srdci pokoj.
Otcova sláva má rozměr kosmický a zároveň osobní. Zjevila se v Ježíši Kristu a má své pokračování v Kristově mystickém Těle - Církvi. Církev ohlašuje Boží slávu a a zve národy k víře. Proto slávou člověka je víra projevovaná skutky. Vrcholným skutkem víry je láska.
Jednota s Otcem se rozvíjí následováním Krista: Skrze něho, s ním a v něm. Má rozměr osobní, ale i komunitní. Jsou to vlastně spojené nádoby.
Čtěte také: Článek o metrologii a prof. Tesařovi
Štěstí člověka neohrožuje varování před zlem, ale mlčení o nebezpečích, která každému člověku hrozí. Také v současnosti je člověk přesycován konzumní kulturou a tak cíleně či nevědomky „uklidňován“ před tzv. zbytečnými úvahami. Dopřejme si všichni čas na přemýšlení a nedejme si vzít možnost k vytváření vlastních názorů a jejich výměnu s podobně smýšlejícími.
Z uvedeného výroku plyne, že pro následování Krista je zásadní překážkou slepota či hluchota. Kdo neslyší Boží slovo a nevidí jeho svědky, ten se snadno nechá svést názory druhých, protože není dostatečně vybaven měřítkem víry, naděje a lásky.
Veliká noc - Pascha - byla pro Hebrejce cestou ke svobodě do země zaslíbené a pro faraona a Egypťany důvodem k nářkům. Ve svých prvorozencích totiž Egypťané ztratili naději do budoucnosti a odchodem Izraelitů levnou pracovní sílu. Bůh nás o Veliké noci každoročně volá k obnově svobody v našem Pánu Ježíši Kristu, potvrzuje aktuálnost křtu a z toho plynoucí vyvolení k věčnému životu.
Smrt jako přechod z času do věčnosti je trvalou výzvou k bdělosti. Jen tak se totiž můžeme vyhnout bolestným trampotám očistce.
Jsme pozemšťané, ale máme žít jako nebešťané. Jak to funguje? Nelpíme na ničem, a na nikom. Všechna dočasná dobra užíváme s vědomím, že jsme jen správcové. Bůh od nás očekává, že to, co nám svěřil zhodnotíme k jeho slávě, k naší spáse a užitku našich bližních. Také naše země se nemá stát místem zpustošení, ale ozvěnou ztraceného ráje.
Čtěte také: Ordinační hodiny lékařské služby
Být bohatý před Bohem znamená mít otevřené konto v nebi a nevázat se na pomíjivé poklady na zemi.
Vzít na sebe hříchy druhých a skutečně se obětovat pro přemožení zla mohl vykonat jen Bůh a to skrze svého Syna Ježíše Krista. Proto mu můžeme své všechny starosti i radosti přeposílat k posouzení, proměně a uskutečnění v Kristově jménu. Navíc se můžeme dovolávat přímluvy našich nebeských přátel, našich svatých ochránců a pomocníků.
Být „dostupný“ znamená nemít mobil jen pro sebe, ale také pro druhé. Mobilování je projevem touhy být ve spojení s druhý a zvonění telefonu je signálem, že nas někdo potřebuje a nebo naopak máme potřebu se sdělit s někým, kdo nám rozumí. Takto funguje i modlitba. Spojuje nás s Bohem, Pannou Marií a svatými. Umocňuje naše síly a garantuje, že naše plány budou i Boží. Nebo spíše to má platit opačně?
Každé Boží „navštívení“ je spojeno s projevy Ducha Svatého. Jeho přítomnost dává obdarovanému naději, že bude povzbuzen k aktivní spolupráci a zároveň posílen, aby unesl s tím spojené těžkosti. Nejdůležitějším ovocem je posílení Kristova života v nás a následně jeho užitek pro druhé.
Uchopení Božího slova a další jeho požehnané působení se týká více srdce než našeho intelektu. Kontemplace je víc jak meditace a meditace užitečnější než pouhé racionální pochopení zvěstovaného poselství. Farizeové a zákoníci toho hodně věděli, ale málo chápali a praktikovali.
Každý živý tvor na zemi je veden pudem sebezáchovy. Tento instinkt je dán i člověku, ale převyšuje jej zákon lásky. Ten dává člověku schopnost svůj život darovat - obětovat ve prospěch druhého. Svobodu i sílu k oběti dává člověku Bůh nadějí na život věčný.
Program Božího království je dán každému člověku přímo do srdce a nazývá se přikázání lásky. Je zacílen k Bohu, bližním i nám samotným.
Znakem Božího království v nás a mezi námi je Církev a jeho dovršením nebeský Jeruzalém. Už pozemský předobraz nebe na zemi je důvodem k radosti a to i přes nářky na různé nedostatky jednotlivců nebo údobí. Tak to bylo, je a bude zakoušet každá generace, každé pokolení. I nedokonalé výsledky našeho snažení o svatost života jsou pro Boha důkazem naší dobré vůle. Není třeba je podceňovat či zpochybňovat. I dobré pole přináší úrodu sto, šedesáti i třiceti násobnou. Míra dokonalosti se měří nejenom výsledky, ale také danými dispozicemi a následnou pílí. Komu bylo více dáno, od něho se též i více očekává.
Pokojná mysl pramení z věrnosti Bohu, bližním i vlastní osobě. Ten, kdo se nechává vést Kristem, ten nestaví svůj život jen na lidském základě, ale čerpá z nadčasového pramene moudrosti Svatého Ducha.
Každý hlasatel Evangelní zvěsti je „ andělem“ pro ty ke kterým je poslán. Přijmout tuto službu může však jen ten, kdo je „osvobozen“ z vlády světa, peněz a slávy. Nedůležitější Boží dílo - vykoupení a spása člověka - je svěřeno slabým lidem, ale silným ve vztahu s Otcem, Synem a Duchem Svatým.
Trojjediný Bůh - Otec, Syn a Duch Svatý je od věčnosti vybaven veškerou modrostí a jeho aktivita nikdy neustává. V něm žijeme, hýbáme se a jsme a s námi i celý kosmos. Pro nás je učení i práce spojena s námahou, potem i slzami - u Boha Otce se vše děje bez námahy - dokonce se dá nazvat hrou. Jinak je to u jeho Syna. Jeho lidství vše prožívá v plné účasti těla, duše i ducha. Působení Ducha Svatého je pak shodné první božskou osobou.
Letnice byly nejstarším židovským svátkem. Zjevení Hospodina na hoře Sinaj při promulgaci Desatera znamenalo znovu potvrzení Mojžíše v úloze Patriarchy vyvoleného národa. Křesťanské Letnice jsou pak ustanovením Utěšitele - Ducha Svatého, „který od Boha Otce a Syna vychází.“ jako pokračovatele a uskutečňovatele Božího plánu se světem. Bez působení Ducha Svatého není možné, aby probíhala Christianizace světa. Proto i biřmování - jako svátost křesťanské dospělosti - má „confirmovat, tj. upevnit pokřtěného v jeho věrohodnosti a vyzvat ho k misijnímu poslání.
tags: #jezis #prezentace #více #než #tesař #historické
