Jiřina Šiklová: Život zasvěcený odvaze, vzdělanosti a pomoci druhým

Ve věku 85 let zemřela 22. května 2021 socioložka Jiřina Šiklová, signatářka Charty 77. Potvrdil to její syn Jan Šikl. Úmrtí Jiřiny Šiklové je pro celou zemi citelnou a smutnou zprávou.

Raný život a vzdělání

Jiřina Šiklová, rozená Heroldová, se narodila 17. června 1935 v Praze do rodiny pražského očního lékaře a učitelky. Její maminka byla spolužačkou Milady Horákové. V roce 1953 odmaturovala na dívčím gymnáziu Minerva a poté vystudovala historii a filosofii na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 1965 spolupracovala na zřízení katedry sociologie. V letech 1960-69 byla na téže fakultě odbornou asistentkou na katedře filosofie, později sociologie. Titul kandidátky věd (CSc.) získala v roce 1965 za práci „Československá YMCA: Příspěvek k ideologickým bojům o mládež a studentstvo v období první republiky“. V roce 1969 prošla habilitačním řízením na základě práce „Stoupenci proměn“, její habilitace však byla následně zrušena (obnovena 1990).

Politická angažovanost a disent

Od roku 1956 byla členkou KSČ, což vyplynulo z potřeby aktivity. V roce 1956, po XX. sjezdu KSSS a otevřené kritice stalinistického režimu, vstoupila do KSČ. V polovině šedesátých let spoluzakládala Katedru sociologie FFUK. V roce 1968 se pak na fakultě aktivně angažovala, aby podpořila reformní tendence uvnitř strany, byla zvolena předsedkyní fakultní organizace KSČ na filosofické fakultě UK. V listopadu 1969 podporovala studenty při okupační stávce a podporu u ní našli také v době, kdy se upálil Jan Palach. Téhož roku ze strany vystoupila a byla vyhozena z fakulty. Na počátku tzv. normalizace byla z filosofické fakulty propuštěna, pracovala v manuálních profesích, nejčastěji jako uklízečka (1970-71).

Uklízečka a sociální pracovnice

Ráno uklízela a potom studovala a psala materiály. Na začátku sedmdesátých let pak našla místo jako sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze (1971-88), kde inkognito pomáhala zpracovávat výzkumné práce. Pozdější angažmá sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice také využívala k transportu materiálů. Po propuštění z nemocnice opět pracovala jako uklízečka (1989).

Pašování literatury a věznění

Šiklová za normalizace pomáhala dostávat zakázanou československou literaturu z republiky do zahraničí a exilovou literaturu do Československa. Spolupracovala s Dokumentačním střediskem československé nezávislé kultury Viléma Prečana v německém Scheinfeldu a také se podílela na transportu exilové literatury, který z Londýna organizoval Jan Kavan. Tento kanál fungoval dvacet let. Podle Petra Pitharta Jiřina Šiklová dlouhá léta obsluhovala "nejsilnější pašovací kanál", kterým se do Československa dostávalo množství exilové literatury. Souběžně spolupracovala s Petrem Pithartem při pašování ilegálních tiskovin do zahraničí a zpět. V roce 1977 po něm převzala práci hlavní spojky, kterou vykonávala až do roku 1981, kdy byla akce prozrazena a StB pozatýkala desítky osob.

Čtěte také: Rozhovor s PhDr. Jiřinou Šiklovou

V roce 1981 však policie jeden z mnoha desítek kamionů zadržela - Jiřina Šiklová a dalších osm lidí šlo na rok do vězení. Jiřina Šiklová byla obviněna z podvracení republiky. I ve vězení Šiklová uplatnila svůj organizační talent, pro vězeňkyně uspořádala kurzy angličtiny a němčiny, zavedla ranní rozcvičky. Sama tento pobyt nazvala "zajímavým zúčastněným pozorováním". Po propuštění v roce 1982 spolu s Vilémem Prečanem a Wolfgangem Scheurem pašování literatury obnovila.

Tabulka: Klíčové události života Jiřiny Šiklové

Rok Událost
1935 Narozena v Praze
1956 Vstup do KSČ
1965 Spoluzaložení katedry sociologie FFUK
1969 Vystoupení z KSČ a propuštění z fakulty
1977 Převzetí role hlavní spojky pro pašování literatury
1981 Zatčení a uvěznění
1982 Obnovení pašování literatury po propuštění
1989 Založení Katedry sociální práce na FF UK
1991 Spoluzaložení Centra Gender Studies
1999 Získání Medaile T. G. Masaryka I. stupně
2020 Získání Stříbrné pamětní medaile Senátu
2021 Úmrtí

Porevoluční činnost

Po změně režimu stála Šiklová u vzniku katedry sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterou do roku 2000 vedla. Založila také Gender Studies Centrum - knihovnu a organizaci, které jsou mezinárodně uznávané. V jejím bytě byla zřízena první genderová knihovna, z níž se později vyvinula patrně největší knihovna gender studies ve střední a východní Evropě. Na univerzitách propagovala genderová studia jako obor i téma. V roce 1991 založila nevládní organizaci Gender Studies, která je aktivní dodnes a je strategickým partnerem pražské kanceláře Heinrich-Böll-Stiftung. V plánech přednášek na společenskovědních fakultách v celé ČR prosadila téma problematiky genderu, tedy vztahu mezi oběma pohlavími.

Další angažmá a ocenění

Jiřina Šiklová byla doktorka filozofie, socioložka, signatářka Charty 77, disidentka, uklízečka, vězeňkyně, zakladatelka a propagátorka genderových studií. Publikovala v desítkách odborných časopisů, je autorkou několika knih. Za sebou má i angažmá v politice, několikrát kandidovala za Stranu zelených. Vždy prosazovala respekt k lidské důstojnosti a ochranu lidských práv. Bojovala za spravedlivější společnost, genderovou demokracii a diverzitu. Po celý život statečně zvedala hlas proti všem formám očerňování a diskriminace menšin. V duchu Heinricha Bölla žila podle zásady: „Je žádoucí se vměšovat“.

Šiklová během svého života získala několik ocenění. V roce 1999 jí prezident Václav Havel udělil Medaili za zásluhy I. stupně. Loni dostala k příležitosti 85. narozenin od předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) nejvyšší ocenění Senátu, Stříbrnou pamětní medaili, za její úsilí o záchranu zakázané literatury a o rozvoj občanské společnosti a svobody. „První medaile z mých rukou bude udělena ženě, která se v době nesvobody nebála říkat pravdu,“ prohlásil tehdy Vystrčil.

Čtěte také: Analýza české společnosti od Šiklové

Podle Petra Pitharta, někdejšího českého premiéra a předsedy Senátu, je celoživotní potřeba pomáhat všem, kdo na tom právě nejsou dobře, hlavní charakteristika zesnulé Jiřiny Šiklové. Jiřina Šiklová jednou řekla: „Život nezískává na hodnotě délkou, trváním, ale hloubkou, obsahem… Čteme-li něčí životopis, také jej nehodnotíme podle tloušťky knihy. ale podle bohatosti obsahu a formy zpracování.“

Čtěte také: Přečtěte si o Jiřině Šiklové a literárním debutu její dcery Terezy

tags: #Jiřina #Šiklová #Hradčanské

Oblíbené příspěvky: