Jiřina Šiklová: Život zasvěcený odvaze, vzdělanosti a pomoci druhým
Ve věku 85 let zemřela 22. května 2021 socioložka Jiřina Šiklová, signatářka Charty 77. Potvrdil to její syn Jan Šikl. Úmrtí Jiřiny Šiklové je pro celou zemi citelnou a smutnou zprávou.
Raný život a vzdělání
Jiřina Šiklová, rozená Heroldová, se narodila 17. června 1935 v Praze do rodiny pražského očního lékaře a učitelky. Její maminka byla spolužačkou Milady Horákové. V roce 1953 odmaturovala na dívčím gymnáziu Minerva a poté vystudovala historii a filosofii na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 1965 spolupracovala na zřízení katedry sociologie. V letech 1960-69 byla na téže fakultě odbornou asistentkou na katedře filosofie, později sociologie. Titul kandidátky věd (CSc.) získala v roce 1965 za práci „Československá YMCA: Příspěvek k ideologickým bojům o mládež a studentstvo v období první republiky“. V roce 1969 prošla habilitačním řízením na základě práce „Stoupenci proměn“, její habilitace však byla následně zrušena (obnovena 1990).
Politická angažovanost a disent
Od roku 1956 byla členkou KSČ, což vyplynulo z potřeby aktivity. V roce 1956, po XX. sjezdu KSSS a otevřené kritice stalinistického režimu, vstoupila do KSČ. V polovině šedesátých let spoluzakládala Katedru sociologie FFUK. V roce 1968 se pak na fakultě aktivně angažovala, aby podpořila reformní tendence uvnitř strany, byla zvolena předsedkyní fakultní organizace KSČ na filosofické fakultě UK. V listopadu 1969 podporovala studenty při okupační stávce a podporu u ní našli také v době, kdy se upálil Jan Palach. Téhož roku ze strany vystoupila a byla vyhozena z fakulty. Na počátku tzv. normalizace byla z filosofické fakulty propuštěna, pracovala v manuálních profesích, nejčastěji jako uklízečka (1970-71).
Uklízečka a sociální pracovnice
Ráno uklízela a potom studovala a psala materiály. Na začátku sedmdesátých let pak našla místo jako sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze (1971-88), kde inkognito pomáhala zpracovávat výzkumné práce. Pozdější angažmá sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice také využívala k transportu materiálů. Po propuštění z nemocnice opět pracovala jako uklízečka (1989).
Pašování literatury a věznění
Šiklová za normalizace pomáhala dostávat zakázanou československou literaturu z republiky do zahraničí a exilovou literaturu do Československa. Spolupracovala s Dokumentačním střediskem československé nezávislé kultury Viléma Prečana v německém Scheinfeldu a také se podílela na transportu exilové literatury, který z Londýna organizoval Jan Kavan. Tento kanál fungoval dvacet let. Podle Petra Pitharta Jiřina Šiklová dlouhá léta obsluhovala "nejsilnější pašovací kanál", kterým se do Československa dostávalo množství exilové literatury. Souběžně spolupracovala s Petrem Pithartem při pašování ilegálních tiskovin do zahraničí a zpět. V roce 1977 po něm převzala práci hlavní spojky, kterou vykonávala až do roku 1981, kdy byla akce prozrazena a StB pozatýkala desítky osob.
Čtěte také: Rozhovor s PhDr. Jiřinou Šiklovou
V roce 1981 však policie jeden z mnoha desítek kamionů zadržela - Jiřina Šiklová a dalších osm lidí šlo na rok do vězení. Jiřina Šiklová byla obviněna z podvracení republiky. I ve vězení Šiklová uplatnila svůj organizační talent, pro vězeňkyně uspořádala kurzy angličtiny a němčiny, zavedla ranní rozcvičky. Sama tento pobyt nazvala "zajímavým zúčastněným pozorováním". Po propuštění v roce 1982 spolu s Vilémem Prečanem a Wolfgangem Scheurem pašování literatury obnovila.
Tabulka: Klíčové události života Jiřiny Šiklové
| Rok | Událost |
|---|---|
| 1935 | Narozena v Praze |
| 1956 | Vstup do KSČ |
| 1965 | Spoluzaložení katedry sociologie FFUK |
| 1969 | Vystoupení z KSČ a propuštění z fakulty |
| 1977 | Převzetí role hlavní spojky pro pašování literatury |
| 1981 | Zatčení a uvěznění |
| 1982 | Obnovení pašování literatury po propuštění |
| 1989 | Založení Katedry sociální práce na FF UK |
| 1991 | Spoluzaložení Centra Gender Studies |
| 1999 | Získání Medaile T. G. Masaryka I. stupně |
| 2020 | Získání Stříbrné pamětní medaile Senátu |
| 2021 | Úmrtí |
Porevoluční činnost
Po změně režimu stála Šiklová u vzniku katedry sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterou do roku 2000 vedla. Založila také Gender Studies Centrum - knihovnu a organizaci, které jsou mezinárodně uznávané. V jejím bytě byla zřízena první genderová knihovna, z níž se později vyvinula patrně největší knihovna gender studies ve střední a východní Evropě. Na univerzitách propagovala genderová studia jako obor i téma. V roce 1991 založila nevládní organizaci Gender Studies, která je aktivní dodnes a je strategickým partnerem pražské kanceláře Heinrich-Böll-Stiftung. V plánech přednášek na společenskovědních fakultách v celé ČR prosadila téma problematiky genderu, tedy vztahu mezi oběma pohlavími.
Další angažmá a ocenění
Jiřina Šiklová byla doktorka filozofie, socioložka, signatářka Charty 77, disidentka, uklízečka, vězeňkyně, zakladatelka a propagátorka genderových studií. Publikovala v desítkách odborných časopisů, je autorkou několika knih. Za sebou má i angažmá v politice, několikrát kandidovala za Stranu zelených. Vždy prosazovala respekt k lidské důstojnosti a ochranu lidských práv. Bojovala za spravedlivější společnost, genderovou demokracii a diverzitu. Po celý život statečně zvedala hlas proti všem formám očerňování a diskriminace menšin. V duchu Heinricha Bölla žila podle zásady: „Je žádoucí se vměšovat“.
Šiklová během svého života získala několik ocenění. V roce 1999 jí prezident Václav Havel udělil Medaili za zásluhy I. stupně. Loni dostala k příležitosti 85. narozenin od předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) nejvyšší ocenění Senátu, Stříbrnou pamětní medaili, za její úsilí o záchranu zakázané literatury a o rozvoj občanské společnosti a svobody. „První medaile z mých rukou bude udělena ženě, která se v době nesvobody nebála říkat pravdu,“ prohlásil tehdy Vystrčil.
Čtěte také: Analýza české společnosti od Šiklové
Podle Petra Pitharta, někdejšího českého premiéra a předsedy Senátu, je celoživotní potřeba pomáhat všem, kdo na tom právě nejsou dobře, hlavní charakteristika zesnulé Jiřiny Šiklové. Jiřina Šiklová jednou řekla: „Život nezískává na hodnotě délkou, trváním, ale hloubkou, obsahem… Čteme-li něčí životopis, také jej nehodnotíme podle tloušťky knihy. ale podle bohatosti obsahu a formy zpracování.“
Čtěte také: Přečtěte si o Jiřině Šiklové a literárním debutu její dcery Terezy
tags: #Jiřina #Šiklová #Hradčanské

