Kompletní průvodce omítáním stěn a použitím kamínkové omítky

Omítání vyžaduje zručnost a cvik. Nejedná se však o nic, co byste nedokázali zvládnout bez zedníka. Na začátek si pojďme vysvětlit, k čemu vlastně omítka slouží. Jedná se o vrstvu materiálu nanesenou na stěnu, kterou poté zpevňuje a chrání. Dále také vyrovnává spáry, díry a veškeré nepravidelnosti.

Druhy omítek a jejich využití

Před samotným omítáním je dobré pamatovat, že omítek je více druhů lišících se pevností, složením, ale hlavně i paropropustností.

• Sanační omítky: Tyto omítky se hodí do sklepení a míst, které se potýkají s vlhkostí stěn. Umožňují vodě se odpařovat ze stěn a díky své nízké nasákavosti a vysoké paropropustnosti napomáhají postupnému vysychání zdiva.
• Vápenná omítka: Je prodyšná a vhodná na vlhké zdi, kde cementové ani sádrové omítky nejsou doporučeny.
• Cementové omítky: Uzavírají vlhkost ve zdivu, což může vést k jejich rozpadu. Nejsou vhodné na vlhké zdi.
• Strojní a ruční omítky: Existují omítky určené pro strojní i ruční omítání.

Kamínková (mozaiková) omítka: Dekorativní a odolná volba

Pokud vás nebaví obyčejné povrchy a hledáte originální alternativu do interiéru či exteriéru, pak je pro vás ideálním řešením mozaiková (kamínková) omítka. Jedná se o dekorativní materiál složený z drobných přírodních kamínků a pojivové pryskyřice. Mozaiková omítka je vysoce odolný materiál s širokým využitím.

Využití mozaikové omítky:

• V interiéru se skvěle hodí do kuchyně (na pracovní desku, za kuchyňskou linku), na chodbu nebo schodiště. Působí moderně a je vysoce praktická.
• Je ideální pro obložení komína, kde je důležitá odolnost materiálu.
• Vhodná je i pro úpravu okolí zahradních bazénů.
• Je to odolná fasádní dekorativní omítka, která se aplikuje na různé druhy povrchů.

K poškození mozaikové omítky může dojít při nedodržení doporučených podmínek aplikace nebo běžným opotřebením v čase. Některé chyby se projeví až po letech, jiné už druhý den po nanesení.

Příprava podkladu pro omítání

Příprava podkladu je jedním z nejdůležitějších úkolů při omítání. Stěna musí být suchá, čistá, bez prachu a trhlin.

Čtěte také: Informace o kamínkové dlažbě na terasy

1. Oprava výtluků a trhlin: Podklad je nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké, je potřeba zvážit jejich příčinu. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály - v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou.
2. Vyschnutí zdiva: Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Myslete také na to, že pokud je stěna čerstvě vyzděna, musíte ji nechat chvíli vyschnout. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.
3. Čištění stěny: Vše odstraňte smetákem či kartáčem a prohlubně vyhlaďte stěrkovou hmotou.
4. Zvýšení přilnavosti: Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky.
   • Špric: Je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na něj lépe držela nahazovaná omítka. Při špricování nesmí vzniknout souvislá vrstva.
   • Penetrace: Je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost. Penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.

Příprava podkladu pro sanační omítku na vlhkou zeď

Před aplikací omítky na vlhkou zeď je nutné důkladně připravit podklad. Odstranění staré omítky je nezbytné do výšky minimálně 1,5násobku tloušťky zdiva nad nejvyšší viditelnou úrovní vlhkosti. Spáry mezi cihlami je třeba vyškrábat do hloubky asi 2 cm a zdivo důkladně očistit.

Postup při aplikaci sanační omítky na vlhkou zeď:

Aplikace sanační omítky na vlhkou zeď přináší i určitá rizika. Pokud není příčina vlhkosti odstraněna, může dojít k opětovnému poškození omítky. Důležité je také dbát na obsah solí ve zdivu, které mohou snižovat životnost a funkčnost sanační omítky.

Nářadí pro omítání

Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat.

• zednická lžíce
• vodováha
• olovnice
• zednické hladítko (kovové, dřevěné, pěnové, molitanové, plstěné)
• zednická naběračka
• velkokapacitní vědro
• zednická stěrka
• míchadlo
• stahovací lať (hliníková)
• zednická skoba
• ruční omítačka (pro špricování zdí)
• klasická míchačka (pro větší plochy)
• stavební kolečko (pro přepravu namíchané směsi)
• omítníky (dřevěné, hliníkové)
• fasádní špachtle (pro tenkovrstvé omítky)
• smeták či kartáč (na čištění)
• provázek (pro vyrovnání omítnic)
• prkno (pro tvorbu rohů a hran)

Míchání omítky

Nejdříve si řekneme, jak namíchat maltu na omítání. Malta se skládá z hašeného vápna, cementu, písku a případně vody.

1. Tradiční malta: Poměr složek je 1:1:3 (vápno, cement, písek). Malta nesmí být příliš hustá, protože by poté opadávala. Nesmí však být ani příliš řídká, protože by naopak stékala ze stěny.
2. Míchání fasádní omítky: Provádíme ve stavební míchačce. Buďto koupíme suchou omítkovou směs, nebo si směs namícháme sami. Do míchačky nejprve nalijeme 60 až 70% potřebného množství vody, přidáme vápno a cement (v případě vápenných omítek minimum cementu, stačí 1 lopata na celou míchačku). Přimíchat lze též univerzální pojivo (Profimalt a jiné). Tuto směs necháme cca minutu míchat a poté přidáme písek v odpovídajícím poměru. Nakonec dolijeme vodu a směs tak naředíme do potřebné konzistence.
3. Smíchání omítky s vodou: (opět dle pokynů výrobce). Přestaňte míchat ve chvíli, kdy ve směsi nebudou žádné hrudky. Nechte několik minut odstát a poté znovu zamíchejte. Dávejte si také pozor na čas.

Postup omítání

Před omítáním nezapomeňte, že omítání nelze provádět za všech teplotních podmínek. Většinou se jedná o teploty od 5 do 35 °C. S nízkou teplotou může dojít k narušení struktury a následnému opadání omítky. Pokud omítáme v interiérech, vždy začínáme stropem. Stěny přijdou na řadu až poté.

Čtěte také: Složení venkovní omítky

Příprava omítníků

Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky, je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů, dříve se nejčastěji používali omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Před samotným omítáním připevněte na stěnu latě, tzv. omítnice, které si pomocí provázku vyrovnáte. Tyto omítnice vám pomohou udržet stejnou tloušťku omítky a pomohou vám tak vytvořit rovný povrch. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe, tím těžší bude stahování omítky.

Nahazování jádrové omítky

Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Malta musí ulpět na povrchu, ale nesmí se při nárazu na podklad rozstřikovat. Pro správnou funkci omítky je nutné dosáhnout patřičné tloušťky okolo 1,5 cm.

1. Nanášení malty: Maltu nabíráme zednickou lžící ze zednické naběračky a nahazujte na zeď uvolněným zápěstím. Tuto zručnost si prostě musíme postupně získat. Omítku nahazujeme lžící vždy odshora dolů, přičemž příliš tuhá konzistence, která tvoří na zdi koláče, není vhodná. Stejně jako malta řídká, která po zdi stéká. Maltu lze nahazovat i přímo ze zednické naběračky, chce to ale už opravdu zkušenost a malta musí být hodně mastná (vysoký obsah vápna, díky čemuž dobře lepí). Stěnu vždy omítejte od spodu nahoru. Naneste rovnoměrnou tloušťku omítky na stěnu. Nezapomeňte i na vyrovnání případných šikmých stěn.
2. Strhávání omítky latí: Ihned po nahození omítku strháváme latí. Latí pohybujeme po omítnících zdola nahoru a zároveň střídavě do stran. Pro tento účel lze použít jakékoli prkno, kdo si ale zvykne například na dvoumetrovou hliníkovou vodováhu, nebo alespoň hliníkovou lať, už by neměnil.
3. Zatažení omítky hladítkem: Strženou omítku zatahujeme kovovým a nebo dřevěným hladítkem. Pokud se objeví nerovnosti, dorovnáme je omítkou nataženou hladítkem. A včas vyspravíme i spáry po omítnících poté, co omítníky opatrně vyjmeme z čerstvé omítky. Hlubší spáry se nahodí a zatáhnou hladítkem, mělké můžeme pouze natáhnout omítkou z hladítka. Při natahování vždy používáme obloukový pohyb.
4. Použití zednické lžíce: S místy, ke kterým máme obtížný přístup, si pomůžeme zednickou lžící, dokud vrstva omítky nezavadne. Použijeme však masivnější zednickou lžíci bez ostrých rohů.

Zesílení kritických míst

Dále si vytipujte místa, kde by omítka mohla praskat. To je většinou u napojení příček a nosných stěn, nebo v případě starších domů na místech, kde jsou drobné, staticky nevýznamné praskliny. Tato místa je dobré vyztužit výztužnou sítí.

Technologické přestávky

Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě a vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den. Počítejte s jedním dnem na 1 mm u omítek sanačních, jinak lze štukovat i rychleji, omítka ale musí být opravdu suchá a vyzrálá.

Natažení fajnové omítky (štukování)

Konečně se dostáváte k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem. Štukovou omítku nanášíme na navlhčenou jádrovou omítku. Natahuje se v tenké vrstvě pomocí ocelového hladítka, na které naberete dvě lžíce omítky. Poté nechte omítku zavadnout až na 40 minut. Další fází je uhlazení, které provedete pěnovým či molitanovým hladítkem mírně namočeným ve vodě.

Čtěte také: Průvodce výběrem přechodových lišt

1. Štuk se zacupovává plstěným a nebo pěnovým hladítkem krouživými pohyby. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu.

Tvorba rohů a hran

Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti. Rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.

Přechod mezi stropem a omítkou

Až nakonec dočistíme přechod mezi stropem a omítkou. Provedeme napojení ostrými hranami a nebo půlkruhovým fabionem. Úplně posledním krokem je opět štukování.

Důležité upozornění:

Pokud chcete stěnu či část stěny obložit obklady, nikdy předtím nenanášejte štuk.

Závěrem

Omítky v interiérech se skládají ze dvou vrstev. Vedle štukových omítek je v sortimentu celá řada stěrek, které mohou představovat finální povrch. Jsou zde například omítky silikátové, akrylátové i dekorativní. Vnitřní omítky představují zcela samostatnou dimenzi možností, které do interiéru můžete přinést. Namátkou lze použít plastické stěrky pro vytvoření reliéfu, nebo tzv. benátský štuk, který připomíná mramor.

Jestliže se rozhodnete nanášet omítky svépomocí a ušetřit poměrně výraznou částku, je potřeba si dopředu připravit nejen požadovaný stavební materiál, ale také nářadí a trochu si práci rozplánovat. Technologický postup omítky není nijak náročný, ale je potřebné chytit správný grif do ruky.

tags: #kaminkova #omitka #na #zed #informace

Oblíbené příspěvky:

• Výzvy a řešení sběru dešťovky z paneláků
• Komplexní průvodce minerální vatou
• vinylové vydání kultovního alba Wanastowek
• Vše o stresových izolacích
• Komplexní přehled bezpečnosti elektroinstalací