Hmoždinky v Čechách: Historie, typy a správné použití

Řešení v mnoha situacích nabízejí hmoždinky, spojovací prvky se širokou škálou možností využití. Některé materiály jsou natolik tvrdé, odolné nebo naopak nestabilní, že není možné umístit do nich ani vruty ani hřebíky. A pokud se to přece jen povede, nemusí v nich držet dlouho.

Historie hmoždinek

K předchůdcům hmoždinek patří dřevěné špalíčky, které byly vkládány do otvorů ve zdi, zasádrovány či zaplněny cementovou maltou (lepší řešení). Dodnes jsou dobrým řešením pro velmi špatné zdi; do omítky a zdiva vysekejte díru hlubokou nejméně 30 mm. Poté vložte do díry přiměřeně velký kónický špalík, předem však do něj vyvrtejte otvor, do něj vložte hřebík, abyste po zarovnání omítky špalík bezpečně našli.

S tímto problémem bojovaly celé generace profesionálně i na domácí úrovni, zvláště pak poté, co se začátkem 20. století začaly v budovách zavádět elektrické rozvody. První „hmoždinka“ tehdy byla jen trubička zaražená do zdi. V roce 1926 došlo k přiznání patentu hmoždinky z konopné šňůry s vlisovanou plechovou vložkou, které v leckteré kutilově, zejména postarší, dílně ještě dnes najdete. Byl to skvělý nápad, dobře slouží.

První univerzálně použitelné hmoždinky, tehdy z nylonu, byly patentovány v roce 1957. Její předchůdcem byl konopný provaz napuštěný údajně zvířecí krví, kterým byl otvor určený k montáži vrutů či šroubů ve zdivu vyplněn.

Artur Fischer a moderní hmoždinka

Artur Fischer (31. 12. 1919 - 27. 1. 2016) ji „jen“ částečně rozřízl a opatřil z vnějšku fixačními „křidélky“. Budoucí vynálezce a konstruktér se narodil v Tumlingenu v Německu jako syn vesnického krejčího Georga a Pauliny Fischerových. Měl štěstí v tom, že jeho matka rozpoznala technické nadání svého syna a podporovala ho. V letech 1930 až 1933 navštěvoval reálku v Dornstettenu a po ní se vyučil stavebním zámečníkem. Při nástupu do vojenské služby si přál stát se letcem nebo alespoň důstojníkem, ale proto, že nosil brýle a také kvůli chybějící maturitě to nebylo možné. Sloužil potom jako letecký mechanik u Jagdgeschwader 52 a se svou jednotkou se účastnil bitvy u Stalingradu. Z obklíčeného „kotle“ podle vlastních slov „unikl posledním letadlem“. Na italské frontě padl do britského zajetí, z něhož se mu podařilo uprchnout. V roce 1946 se vrátil domů, kde začal pracovat v konstrukční kanceláři Edgara Rößgera. Se svým zaměstnáním v konstrukční kanceláři ale přestal být brzy spokojený a v roce 1948 založil v Hörschweileru malou dílnu „Artur Fischer GmbH & Co. KG“. Ta se postupem času rozrostla a stala známou jako továrna Fischerwerke. K nejznámějším a také nejužitečnějším vynálezům Artura Fischera patří hmoždinka pocházející z roku 1958, vyrobená z plastu (polyamid), provázená reklamním sloganem „Drží v díře jako zvíře.“. Znamenala konec vysekávání zdí, upevňovaní dřevěných špalíčků sádrou do vzniklého otvoru a až do nich potom natlučených skob. Druhým hitem se stala stavebnice „Fischertechnik“ (1965) připomínající Lego, ale více technicky zaměřená. Od roku 1980 vede rodinný podnik Arturův syn Klaus Fischer, a to velmi úspěšně. V roce 2012 dosáhly pobočky Fischer Group po celém světě obratu přes 618 miliónů eur, z velké části díky produkci kotevní a upevňovací techniky. Arturu Fischerovi se nevyhnula ani významná ocenění. Nedávno zemřelý vynálezce hmoždinky, Němec Artur Fischer, znamená pro domácí kutilství to samé, co Bill Gates pro výpočetní techniku.

Čtěte také: Objevte římské dědictví v českých zemích

Typy hmoždinek a jejich použití

Hmoždinky z plastu či kovu spolehlivě upevní vruty, šrouby i hřebíky v nepružných materiálech. Většina hmoždinek se upevňuje do předvrtaných otvorů. Na trhu je v současné době tolik nejrůznějších hmoždinek, že v nich laik ztratí. Abyste byli schopni vybrat správnou hmoždinku, musíte vědět, do jakého stavebního materiálu ji budete upevňovat. Kromě materiálu musíte při výběru hmoždinky zohlednit i zatížení, způsob použití a další požadované vlastnosti.

Dají se spolehlivě ukotvit nejen v sádrokartonu, dřevě a pórobetonu, ale i v dalších materiálech. Existují také univerzální hmoždinky.

Univerzální hmoždinky

Mezi nejrozšířenější typ hmoždinek patří ty univerzální, které by měl mít po ruce v dostatečném množství každý kutil i řemeslník. Univerzální stavební hmoždinky jsou vhodné jak pro kotvení do plných stavebních materiálů, tak těch dutých. Svůj účel splní například při připevňování svítidel nebo lehkých skříněk. Vyrábí se v několika provedeních lišících se tvarem. Princip je však u všech stejný - po zasunutí hmoždinky do předvrtaného otvoru a zašroubování vrutu se roztáhne a zajistí pevné kotvení. Vyrábí se typy s límečkem i bez něj. Do děrovaných cihel se aplikují většinou univerzální hmoždinky, s límcem nebo bez.

Natloukací hmoždinky

Nejpoužívanějším druhem hmoždinek jsou natloukací hmoždinky. Jejich výhodou je snadná a rychlá manipulace. Na trhu jsou k dostání v obrovském rozsahu velikostí a rozličného provedení pro aplikaci do všech podkladových materiálů vyjma dutin. Natloukací hmoždinky jsou vlastně kompletem plastové části s kovovým vrutem již částečně zavrtaným do hmoždinky. Pro jednoduchou a rychlou montáž se skvěle hodí natloukací hmoždinky, které obsahují našroubovaný vrut. Stačí jen předvrtat otvor, hmoždinku zatlouct a vrut přitáhnout. Natloukací hmoždinky se používají pro kotvení obvodových profilů sádrokartonových konstrukcí ke stávající nosné konstrukci.

Hmoždinky do sádrokartonu

Pro deskové materiály jsou vhodné i hmoždinky s krátkou rozpěrnou délkou, které se jednoduše montují díky vytvarovanému vnitřnímu závitu. Do sádrokartonu se používají plastové hmoždinky univerzální nebo s límcem. Často je nutné použití ještě dalšího přídavného materiálu, jako je sádra, speciální lepidlo nebo montážní pěna. Jestliže potřebujete připevnit předměty do sádrokartonových předstěn, stropů nebo jiných SDK konstrukcí, sáhněte po speciálních hmoždinkách určených právě do sádrokartonu. Jsou vybavené ostrým samozřejmým závitem, a tak se instalují bez předvrtávání. Na těžší břemena sáhněte po kovových hmoždinkách vybavených deštníčkem s velkým rozpěrným rádiusem. Neexistuje univerzální doporučení, pro jaký typ hmoždinky do SDK sáhnout.

Čtěte také: Tmelení a finální úpravy sádrokartonu

Hmoždinky do pórobetonu

Pro kotvení do pórobetonového zdiva zvolte speciální hmoždinky, které jsou vhodnější než univerzální typy nebo hmoždinky do plného zdiva. Typy určené pro montáž do pórobetonových tvárnic nebo panelů mají po obvodu žebírka, která se po zašroubování vrutu do materiálu „zakousnou“. Hmoždinka GB je vyrobena z kvalitního nylonu a osazuje se do zatlučením kladivem do otvoru předvrtaného bezpříklepovým vrtáním.

Hmoždinky do děrovaného zdiva

Mezi speciální typ hmoždinek, který je vzhledem k rozmachu využití dutých cihel stále vyhledávanější, patří hmoždinky do voštinového (dutého) zdiva. Princip kotvení spočívá ve vytvoření přímého tvarového styku s dutou cihlou. Hmoždinka buď vysouvá zoubky, nebo se zauzluje a opře za příčku v cihle. Nabízí se i možnost aplikace hmoždinek v podobě drátěných sítí.

Hmoždinky do betonu a těžkých prvků

Do betonu je možné použít celokovové hmoždinky. Vhodné k ukotvení těžkých prvků. Využití naleznou u pergol, zárubní, teras. Některé celokovové hmoždinky fungují stejně jako hmoždinky plastové, to znamená, že se po zašroubování kotvícího prvku ve zdi roztáhnou.

Hmoždinky pro zateplovací systémy

Samostatnou kategorii hmoždinek tvoří ty určené pro kotvení do zateplovacích systémů. V takovém případě je výběr vhodného provedení obzvláště důležitý, protože volbou špatné hmoždinky můžete narušit funkci zateplení a vytvořit nežádoucí tepelné mosty. Konkrétní typ hmoždinek je třeba vybrat s ohledem na typ použitého izolantu. Kvalitní hmoždinky tvoří ucelenou sestavu, která zajistí přerušení tepelného mostu, dokonalé kotvení i utěsnění. Některé typy sestav jsou například tvořené kombišroubem, protichladovým kuželem se skelnovláknitou výztuhou a plastovou zátkou pro utěsnění. Vždy se řiďte doporučeným postupem udávaným výrobcem konkrétního zateplovacího systému a poraďte se s odborníky. Pro montáž zateplovacího systému se používají fasádní talířové hmoždinky. Talířové hmoždinky mají jednoznačnou funkci. Díky zvětšené talířovité části jsou schopny spolehlivého zajištění polystyrenových desek přilepených k zateplovaným zdem. Do polystyrenu se využívají talířové hmoždinky. Zvláštní pozornost pak věnujte při vrtání a upevňování předmětů do zateplovacích systémů. U nich je potřeba zabránit riziku pronikání vlhkosti a vytváření tepelných mostů, které mohou negativně ovlivnit energetickou náročnost domu.

Další speciální hmoždinky

• Síťkové hmoždinky: Jsou vhodné do nestabilních nebo drolících se materiálů.
• Pružinové sklopné (rozpěrné) kotvy: Montují se nejčastěji do stropů a dutých stěn. Na šroubu jejich upevňovacího prvku jsou výklopná křidélka.
• Turbošrouby: Pro uchycení zárubní oken a dveří se používají turbošrouby. Tento upevňovací prvek je vyráběn z pozinkovaného hutního železa a k fixování ve zdivu nepotřebuje již žádný další prvek. Turbošrouby se uchytí v předvrtaném otvoru samořezným závitem.
• Talířové hmoždinky se šroubem do dřeva: Do dřeva se využívá speciální typ talířových hmoždinek se šroubem do dřeva.
• Ocelové kotvy: Samostatnou kategorii tvoří ocelové kotvy, se kterými bezpečně připevníte i těžká břemena.

Jak vybrat a správně použít hmoždinku

Jestliže potřebujete poradit, obraťte se na odborníky. Typ hmoždinky vybírejte vždy primárně dle materiálu zdi. Pro specifické materiály volte raději hmoždinky pro konkrétní druh materiálu. I když se běžně používají univerzální stavební hmoždinky, nikdy nezajistí takovou pevnost jako speciální hmoždinky určené přímo pro daný typ materiálu. V obchodech naleznete opravdu velké množství nejrůznějších typů hmoždinek. Výrobci hmoždinek a kotevní techniky vyrábí různé typy, které jsou předurčené pro speciální použití. Nabídka hmoždinek je velká, počínaje univerzálními a konče speciálními kotvícími systémy určenými profesionálům. Pokud si správně vyberete, dokážete s pomocí hmoždinek upevnit cokoli do čehokoli.

Čtěte také: Přečtěte si, jak Haas Fertigbau plní sny o bydlení

Pár rad na začátek

Základní rozlišení, do čeho hodláme přidělat hmoždinku, lze provést zaklepáním. Pokud zní materiál dutě, jde o děrované nebo dutinové cihly. Pokud zvuk dutý není, odvrtejte malý kousek zdi a prozkoumejte prachové částice.

Určení materiálu podle prachu z vrtání:

Cihly a děrované cihly poznáte podle červeného prachu při vrtání. Sádrovláknité desky produkují bílý vláknitý prach a sádrokarton bílý jemný prach, který zůstává na vrtáku. Při vrtání do betonu vzniká jemný sypký bílý prach. U pórobetonu je prach bílý, hrubozrnný a lehce mastný. Vápenopísková cihla má bílý prach, který je na dotek pískový.

Postup vrtání a montáže:

1. Zahajte vrtání vypnutým příklepem a nízkým počtem otáček. Až vrták zabere, zvyšte počet otáček. Pokud vrták nezabírá, zapněte vrtačce příklep.
2. Vrtání do zdiva, jako jsou cihly, pórobeton, či další měkčí minerální materiály lze použít klasickou vrtačku bez příklepu. Do tvrdších materiálů volte vrtačku s příklepem. Do betonové zdi se dostanete pouze za pomoci pneumatického kladiva.
3. Důležité: Jakmile jste zvolili vhodný typ hmoždinky pro danou příležitost, je nutné vybrat ještě vhodnou velikost hmoždinky. Průměr vrtáku se ve všech případech shoduje s průměrem hmoždinky. Například pro hmoždinku s označením S8 zvolte vrták o průměru 8 mm.
4. Při vrtání do měkkých stavebních materiálů sáhněte po vrtáku menším o 1 mm. Při montáži se nebude hmoždinka protáčet a zvýší se její nosnost a bezpečnost.
5. Hloubka vrtaného otvoru by pak měla odpovídat délce hmoždinky + 1 cm. Pro vrtání otvorů pro hmoždinky musí být jejich hloubka alespoň o 10 procent větší, než je délka hmoždinky. Před jejím osazením je nutno otvor vyčistit (vyfoukat prach).
6. Z vrtaného otvoru vždy odstraňte prachové částice ideálně vysavačem a umístěte hmoždinku. Pokud nejde vsunout, můžete ji opatrně zatlouct kladivem.
7. K hmoždince musíte pořídit samozřejmě i vhodné vruty nebo háčky odpovídajícího průměru a délky. Vrut musí do hmoždinky pasovat naprosto přesně. Správnou délku spočítáte pomocí jednoduchého pravidla: délka hmoždinky + tloušťka montovaného předmětu + průměr šroubu/vrutu. Při výběru vrutu nebo šroubu dbejte na to, že každý typ hmoždinky vyžaduje jiný typ. Vždy se řiďte údaji na obalu.
8. Když je hmoždinka na pozici, umístěte vrut do hmoždinky. U většiny hmoždinek se při zašroubování vrutu hmoždinka roztáhne, čímž se připevní k okolnímu materiálu. To platí i u kovových hmoždinek, pro něž je vhodnější používat šrouby s metrickým závitem či speciální zarážecí trn.

Hmoždinka umožňuje rozložit síly do plochy v upevňovaném materiálu. Ta musí být rovnocenná nebo vyšší, než síla vytvořená tíhou uchycovaného předmětu. Pro uchycení velmi těžkých materiálů do stěn apod. je nutné sílu rozložit do více hmoždinek. Ale pozor - příliš malá vzájemná vzdálenost hmoždinek může způsobit destrukci stavebního materiálu; rozteče by měly být alespoň dvojnásobkem délky hmoždinky.

Časté chyby při montáži

Důvodů, proč hmoždinky ve vyvrtané díře nedrží, může být hned několik. Nejčastěji je chyba v samotném kutilovi, který měří jen jedno nebo který měří na špatných místech. Často může dojít k provrtání většího otvoru, než je potřeba, tudíž hmoždinka vypadává. Taky se často stává, že se vyvrtá malá díra.

Odstranění hmoždinky

Jednoduchý pracovní postup odstranění hmoždinky: Nic složitého to není. Můžete ji odvrtat starým vrtákem do dřeva. Nebo zhruba do třetiny hloubky našroubujte šroub, kývavými pohyby hmoždinku uvolněte a pak ji kleštěmi vytáhněte. Nejde to? Potom je šroub příliš hluboko a hmoždinku roztahuje.

tags: #kdy #se #zacaly #v #cechach #pouzivat

Oblíbené příspěvky:

• Montáž do zdi skrz izolaci: Podrobný průvodce
• Oprava betonu a omítek
• Hranoly a jejich použití
• Proč je součinitel λ důležitý pro epoxidové nátěry?
• Komplexní návod pro hydroizolaci atiky ploché střechy