Komplexní kontrola požární provozuschopnosti střech a požárně bezpečnostních zařízení

Problematika kontroly požární provozuschopnosti a s ní související otázky bývají předmětem různých odborných diskusí. Rozhodnutí Nejvyššího soudu (judikát sp. zn. 21 Cdo 1502/2016) upozornilo na v praxi chybné uplatňování požadavku platného zákona o požární ochraně v oblasti kontrol, údržby a servisu požárně bezpečnostních zařízení. Na něj navázalo vyjádření Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR vydáním „Sjednocení aplikační praxe při provádění kontroly provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení“.

Požárně bezpečnostní zařízení a věcné prostředky požární ochrany

Za požárně bezpečnostní zařízení jsou vyhláškou o požární prevenci považovány systémy, technická zařízení a výrobky pro stavby doplňující požární bezpečnost stavby, příp. jiného zařízení. Za věcné prostředky požární ochrany vyhláška považuje prostředky používané k ochraně, záchraně a evakuaci osob, k hašení požáru a prostředky používané při činnosti jednotky požární ochrany při záchranných a likvidačních pracích a ochraně obyvatelstva při plnění úkolů civilní ochrany, popřípadě při činnosti požární hlídky.

Z § 11 zákona o požární ochraně (č. 133/1985 Sb.), ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že odborně způsobilá osoba a technik PO jsou oprávněni zabezpečovat plnění povinnosti udržovat instalovaná požárně bezpečnostní zařízení a věcné prostředky požární ochrany v provozuschopném stavu [§ 5 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně]. To mimo jiné zahrnuje kontrolu provozuschopnosti, údržbu a opravy (servis) těchto zařízení a prostředků bez ohledu na to, kdo je jejich výrobcem. Zvláště je třeba upozornit na skutečnost, že v § 5 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona je řešeno udržování v provozuschopném stavu nejen požárně bezpečnostních zařízení, které řeší výše uvedený judikát, ale též věcných prostředků požární ochrany. Výše uvedené oprávnění se vztahuje i na některé příslušníky Hasičského záchranného sboru ČR - viz § 33 odst.

Problematika provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení a věcných prostředků PO je řešena jak v zákoně o požární ochraně, tak i v prováděcí vyhlášce o požární prevenci. Zásadní jsou ustanovení § 7 odst. 4 a § 9 odst.

Kontrola provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení

V § 7 odst. 4 výše uvedené vyhlášky se uvádí: „Kontrola provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení se provádí v rozsahu stanoveném právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací jeho výrobce nejméně jednou za rok, pokud výrobce, ověřená projektová dokumentace nebo prováděcí dokumentace anebo posouzení požárního nebezpečí nestanoví lhůty kratší.“ Tedy zdroje pro stanovení rozsahu provedení kontroly jsou tři - právní předpisy, technické normy a průvodní dokumentace (lhůta může být upravena dalšími dokumenty).

Čtěte také: Jak zajistit dlouhou životnost omítek

Kontroly provozuschopnosti věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení jsou nezbytnou součástí zajištění požární bezpečnosti objektů a činností. Jejich cílem je ověřit, zda jsou tato zařízení a prostředky v provozuschopném stavu a připravena k použití v případě požáru. Povinnost provádět tyto kontroly vyplývá z Vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci. Každý vlastník nebo provozovatel objektu je povinen zajistit pravidelné kontroly a údržbu těchto zařízení, aby byla zajištěna jejich funkčnost.

Podrobnější požadavky na provoz, kontroly, údržbu a opravy požárně bezpečnostní zařízení (dále jen PBZ) jsou obsaženy v § 7 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci. Při provozu se postupuje podle normativních požadavků a průvodní dokumentace výrobce, popř. podle ověřené projektové dokumentace nebo podrobnější dokumentace. Pokud nejsou požadavky na postup kontroly provozuschopnosti stanoveny, kontrola se zaměří např. na to, zda je PBZ umístěno "tam, kde má být" - např. v souladu s požadavky ověřené projektové dokumentace, zda funkční vybavení dveří [§ 2 písm. p) vyhlášky č. 246/2001 Sb.] apod.

Provozuschopnost PBZ se kontroluje nejméně 1x za rok, pokud výrobce, ověřená projektová dokumentace anebo posouzení požárního nebezpečí nestanoví lhůty kratší (§ 7 odst. 4 vyhlášky o požární prevenci). Kontroly provozuschopnosti je nutno provádět u všech instalovaných PBZ.

Odbornou způsobilost osob zpravidla zajišťuje výrobce daného zařízení, pokud je takto vyžadováno v průvodní dokumentaci výrobce. V zásadě se taková osoba musí prokázat oprávněním od výrobce, že může tuto činnost vykonávat a je k ní náležitě proškolen. Je-li požárně bezpečnostní zařízení shledáno nezpůsobilým plnit svoji funkci, musí se tato skutečnost na zařízení a v prostoru, kde je zařízení instalováno, zřetelně vyznačit. Provozovatel v takovém případě provede opatření k jeho neprodlenému uvedení do provozu a prostřednictvím odborně způsobilé osoby nebo technika požární ochrany zabezpečí v potřebném rozsahu náhradní organizační, popřípadě technická opatření.

Obsahové náležitosti dokladu o kontrolách provozuschopnosti upravuje § 7 odst. 8 vyhlášky o požární prevenci; jedná se zejména o údaje potřebné k prokázání funkčnosti daného zařízení a odbornosti osoby, která kontrolu provedla. Systém provádění těchto kontrol a formální zpracování dokladu o kontrole provozuschopnosti si právnická osoba a podnikající fyzická osoba může stanovit způsobem, který bude nejlépe vyhovovat jejím podmínkám. Forma zpracování není právním předpisem blíže upravena. Z toho lze odvodit, že není nutné, aby na každé PBZ byl zpracován samostatný doklad. Organizačně lze zjednodušit zpracovávání dokladů o kontrole provozuschopnosti, např. je možné mít zpracovány seznamy instalovaných PBZ, na které je možné se odvolat v konkrétním dokladu o provedené kontrole. Přehled o umístění PBZ je např. přílohou požárního řádu (§ 31 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci), který vedou provozovatelé činností se zvýšeným a vysokým požárním nebezpečím. U vyhrazených PBZ, a stanoví-li tak průvodní dokumentace výrobce i u dalších PBZ, se provozuschopnost prokazuje také záznamy v příslušné provozní dokumentaci (§ 7 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci). Obdobně i požární kniha slouží k záznamům o kontrole, údržbě nebo opravě PBZ (§ 37 vyhlášky o požární prevenci). Písemné potvrzení, že osoba, která provedla montáž, revizi, kontrolu, údržbu a opravu níže uvedených zařízeních, odpovídá za kvalitu provedené činnosti a že při tom splnila podmínky stanovené právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentace výrobce konkrétního typu požárně bezpečnostního zařízení nebo hasicího přístroje. Požárně bezpečnostní zařízení v pojetí platného zákona o požární ochraně představují širokou skupinu zařízení, na jejichž funkčnosti závisí např. zajištění evakuace osob nebo zabránění šíření požáru.

Čtěte také: Jak správně kontrolovat a opravovat střechu

Kontrola provozuschopnosti přenosných hasicích přístrojů

Jednou ze základních povinností všech provozovatelů činností je zajistit bezpečnost práce (BOZP) a požární ochranu, a s tím spojené vybavení pracoviště věcnými prostředky požární ochrany (VPPO). Mezi něž patří především přenosné hasicí přístroje (PHP). Jedná se o jeden ze základních požadavků, který řeší požární ochrana - konkrétně zákon o požární ochraně (zákon č. 133/1985 Sb.) a vyhláška o požární prevenci (vyhl. č. 246/2001 Sb.).

Přenosný hasicí přístroj je technický prostředek obsahující hasivo, které může být vytlačováno vnitřním přetlakem a nasměrováno do ohniska požáru. Konstrukce PHP umožňuje jeho snadné přenášení a ruční obsluhu. Stejně jako ostatní zařízení ve firmě musí i přenosné hasicí přístroje pravidelně procházet kontrolami. U většiny zařízení se provádějí revize, ale u PHP se jedná o kontroly provozuschopnosti, které může provádět osoba odborně způsobilá v požární ochraně, technik PO nebo osoba proškolená na kontrolu provozuschopnosti PHP výrobcem daného PHP, a to v rozsahu stanoveném právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací výrobce.

Z § 9 odst. 2 vyhlášky o požární prevenci vyplývá, že kontrola hasicího přístroje se provádí v rozsahu stanoveném právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací výrobce po každém jeho použití nebo tehdy, vznikne-li pochybnost o jeho provozuschopnosti (např. při mechanickém poškození) a nejméně jednou za rok, pokud průvodní dokumentace výrobce, ověřená projektová dokumentace nebo posouzení požárního nebezpečí pro některé případy instalací (např. v chemicky agresivním prostředí) nestanoví lhůtu kratší. První kontrola provozuschopnosti hasicího přístroje musí být provedena nejdéle jeden rok před jeho instalací.

Pro přenosné a pojízdné hasicí přístroje platí technická norma ČSN ISO 11602-2:2002 (38 9162) Požární ochrana - Přenosné a pojízdné hasicí přístroje - Část 2: Prohlídka a údržba. Ta uvádí, že vlastník objektu, určená osoba nebo uživatel objektu, v němž jsou hasicí přístroje umístěny, jsou odpovědné za jejich prohlídku, údržbu a opakované plnění. Dále uvádí, že pro provádění jí stanovených měsíčních prohlídek jsou nezbytné minimální znalosti, avšak pro servis (údržba a opakované plnění) hasicích přístrojů stanovuje v příloze A požadavky na osobu, která jej může provádět. Požaduje absolvování výcviku nebo odborné praxe po dobu nejméně tří měsíců a účast ve výcvikovém kurzu. Na jeho konci musí být úspěšně absolvována zkouška. Výcvik, podle normy, musí vést výrobce nebo jiný kvalifikovaný a uznaný orgán.

Jednotlivé body kontroly provozuschopnosti hasicích přístrojů:

  • povrchová kontrola,
  • kontrola značení,
  • kontrola vnitřku nádoby,
  • zkouška, zda je přístroj dostatečně pevný,
  • kontrola, zda je nádoba dobře utěsněná,
  • zkouška těsnosti spouštěcí armatury či ventilu,
  • zkouška pojistného ventilu.

Aby byly splněny všechny náležitosti bezpečnosti práce (BOZP), musí být každý zkontrolovaný PHP opatřen plombou spouštěcí armatury a trvale čitelným kontrolním štítkem. Ten se umisťuje tak, aby byl viditelný při pohledu na instalovaný hasicí přístroj, nevylučuje-li to konstrukční provedení hasicího přístroje.

Čtěte také: Vše o požární odolnosti OSB desek

Hasicí přístroje se umísťují tak, aby byly snadno viditelné a volně přístupné a musí umožňovat snadné a rychlé použití. Je-li to nezbytné (např. z provozních důvodů), lze hasicí přístroje umístit i do skrytých prostor (např. prostředky městské hromadné dopravy). V případech, kdy je omezena nebo ztížena orientace osob z hlediska rozmístění hasicích přístrojů (např. ve velkých halách, podzemních garážích, ve vícepodlažních objektech), musí být trvale označeny bezpečnostními značkami.

Přenosné hasicí přístroje se umísťují na svislé stavební konstrukci a v případě, že jsou k tomu konstrukčně přizpůsobeny, na vodorovné stavební konstrukci. Rukojeť hasicího přístroje umístěného na svislé stavební konstrukci musí být nejvýše 1,5 m nad podlahou.

Následné provedení kontroly se prokazuje dokladem (podle podmínek stanovených vyhláškou 246/2001 Sb.), kontrolním štítkem a plombou spouštěcí armatury. Pokud dojde ke kontrole HZS a ten zjistí neprovádění těchto povinných kontrol, může Hasičský záchranný sbor uložit pokutu až do výše 500 000 Kč.

Kontrola provozuschopnosti evakuačních a požárních výtahů

Nové znění ČSN 27 4002:2018 Bezpečnostní předpisy pro výtahy - Provoz a servis výtahů řeší i kontrolu provozuschopnosti evakuačních a požárních výtahů.

Požární bezpečnost střech

Kromě hlediska hydroizolace, tepelné izolace, šíření vlhkosti, zatížení a jiných rozhoduje při návrhu střechy i hledisko požární bezpečnosti. Požadavky jsou stanoveny v ČSN řady 73 08 Požární bezpečnost staveb: 73 0802 Výrobní objekty, 73 0804 Nevýrobní objekty a 73 0810 Společná ustanovení. U střech se posuzuje jednak požární odolnost, čili působení při požáru pod střechou, a také šíření požáru po povrchu střechy.

Šíření požáru po povrchu střechy

Z hlediska šíření požáru po povrchu střechy se rozlišuje, zda je střecha nebo její část v požárně nebezpečném prostoru (PNP), nebo mimo něj. Pokud je střecha v požárně nebezpečném prostoru, čili zjednodušeně na ni mohou padat hořící části, případně se na ní může šířit oheň z jiné části stavby, je třeba, aby splňovala klasifikaci Brooft3, čili aby byla odzkoušena v požární zkušebně na tuto klasifikaci. Pokud je střecha mimo PNP a její plocha je do 1500 m2, nemusí mít žádnou klasifikaci. Pokud její plocha přesahuje 1500 m2, musí mít klasifikaci Brooft1, která se prokazuje rovněž zkouškou, vzorek je zde ale vystaven pouze ohni, nikoliv sálavému teplu a větru. Druhou možností, kterou uvádí norma, je rozdělení střechy na části s plochou menší než 1500 m2 pruhy šířky 2 m s klasifikací Brooft3. Uvedené se z důvodu velikosti plochy netýká rodinných domů a obvykle ani bytových domů. Řešit je to však nutné např. u velkých halových objektů.

Požární odolnost střech

Z hlediska požární odolnosti musí střechy splňovat tzv. mezní stavy R, RE nebo REI - únosnost a stabilita (R), celistvost (E), izolační schopnost (I). Požární odolnost je stanovena v minutách dle stupně požární bezpečnosti, který závisí na druhu konstrukčního systému, výpočtovém požárním zatížení a požární výšce. Každopádně např. u nejvyšších stupňů požární bezpečnosti (VI a VII) je kromě času v minutách předepsána konstrukce typu DP1. Z uvedeného například vyplývá, že střecha se stupněm požární odolnosti VI nebo VII nesmí mít parotěsnicí vrstvu z asfaltového pásu umístěnou např. na nosné konstrukci z trapézového plechu, protože nelze zabránit jejímu vzplanutí. Nosná konstrukce musí být z jiného materiálu (např. ŽB deska) nebo musí být parotěsnicí vrstva zespodu chráněna např. minerální izolací. Uvedené je ovšem třeba brát jako příklad.

Lehké požárně odolné střechy na trapézovém plechu

Nároky na požární bezpečnost staveb podobně jako u jiných odvětví průmyslu stále stoupají. Lehké požárně odolné střechy na trapézovém plechu, které jsou základním řešením moderních halových objektů, se dnes téměř standardně navrhují s požární odolností. Firem, které mají k dispozici skladby s nějakou požární odolností, je celá řada. Výsledky těchto požárních zkoušek a navazujících klasifikací se však zásadním způsobem liší. Některé firmy ve snaze uplatnit své skladby pro více střech zatajují některé důležité skutečnosti a mohou v tomto důsledku způsobit návrh tzv. „fiktivní“ požární odolnosti.

Požární odolnost lehkých střech na TR plechu se v ČR začíná zkoušet od roku 2002. Zajímavostí je, že první dvě zkoušky byly zcela nezávisle na sobě připraveny jak s minerální tepelnou izolací, tak ve verzi s kombinovanou izolací EPS+MW. V roce 2002 se také podařilo obě uvedené varianty úspěšně odzkoušet na tehdy vynikající výsledek REI 15. V následných letech byla provedena celá řada požárních zkoušek uvedených střech a nejvyspělejší společnosti, jako je Saint-Gobain Isover, mají k dispozici klasifikované skladby s požární odolností od REI 15 do REI 90 DP1 - DP3 dle konkrétní skladby. Lehké požárně odolné střechy musí zajistit dostatečný čas k evakuaci osob.

Při vlastní zkoušce se sleduje celá řada parametrů tj. skladby, zatížení, detaily ukotvení, rychlost a velikost průhybu, teploty na neohřívaném povrchu apod. Vlastní skladbu, rozpon, zkoušený TR plech, jeho tloušťku, způsob jeho přikotvení, skladbu tepelné izolace a druh hydroizolace atd. si volí zadavatel samostatně. Zatížení TR plechu při zkoušce je tak limitní hodnotou, na kterou je v případě úspěšné zkoušky také vázána požární klasifikace. Pokud to tedy zjednodušíme, zadavatel se snaží zatížit střešní konstrukci u požární zkoušky tak akorát, aby dobré statické parametry využití trapézového plechu měl i v navazující požární klasifikaci, ale na druhou stranu hodně zatížená konstrukce nebude za požáru dlouho fungovat. Tak se provádějí další a další zkoušky, s různým zatížením, s různými variantami tepelných izolací atd., aby se výsledky a rozsah požární klasifikace mohly postupně vylepšovat.

Dokladování požární odolnosti střech

Informace ohledně požární odolnosti plochých střech předávané projektantům, investorům i státnímu dozoru mají velmi rozdílnou kvalitu. Poměrně častým případem je sdělení firmy v prospektu „Máme v sortimentu požárně klasifikovanou střechu na RE 30.“ V tom samém prospektu se již ale nedočteme, co vše je třeba splnit, aby podmínky požární klasifikace byly naplněny. Zejména jsou často zatajovány statické omezující podmínky, které jsou v požární klasifikaci uvedeny a bez jejichž splnění střešní plášť žádnou požární odolnost nemá. Tím jsou projektanti, investoři i státní dozor velmi často uváděni v omyl.

Dokládání požární odolnosti střech ke kolaudaci také není zcela jednoduchou záležitostí. Na tyto konstrukce je obvykle provedeno několik požárních zkoušek, expertiz a požárních klasifikací a tyto není možno v kopii přikládat ke každé střeše. Například společnost Isover pro každou jednotlivou střechu vystavuje tzv. Ujištění o požární odolnosti. V tomto Ujištění je potvrzeno použití materiálů schválených v systému a je také základní součástí dokumentace ke kolaudaci. Předmětné Ujištění o požární odolnosti je prioritně určeno pro doložení požární odolnosti v procesu kolaudace stavby. Vystavuje se ale také tzv. pracovní verze s vodotiskem a bez podpisů pro účely komunikace mezi projektantem, investorem a realizační firmou popř. zástupcem státního dozoru. Tato pracovní verze se může v průběhu projektu i několikrát měnit a všichni zúčastnění tak mají k dispozici pracovní dokument dokládající, že v uvedeném provedení střecha odpovídá vydané požární klasifikaci a požární odolnost bude formou orazítkovaného a podepsaného Ujištění o požární odolnosti doložena také ke kolaudaci.

Pro jednoduché pochopení výše uvedeného je nejlepší si uvést konkrétní příklad závadného dokladování požární odolnosti ploché střechy jednou nejmenovanou firmou. Tato firma také začala pro ploché střechy vydávat tzv. Ujištění o požární odolnosti, kde uvádí informace jako například „Pro zajištění požadované požární odolnosti námi dodávaného střešního pláště je zapotřebí, aby návrh střešních trapézových plechů ze statického hlediska splňoval hodnotu na maximální stupeň využití mí nula v čase T nula za požárně návrhové situace: 0,377.“ To jsou však zcela jiné statické informace než obsahuje požární klasifikace. Firma tak projektanta, investora ani pracovníka státního dozoru vůbec neinformovala, že musí pro splnění požární odolnosti REI 30 dodržet zatížení max. 0,54 kN/m2, maximální rozpon 6 m, maximální ohybové momenty a posouvající síly atd. Projektant je tak uveden v omyl a na základě předané informace může navrhnout střechu, které je v rozporu s vydanou požární klasifikací a na kterou žádné odpovídající požární zkoušky provedeny nebyly.

Důležité závěry ohledně dokladování požární odolnosti:

  • Na trhu se v oblasti lehkých požárně odolných střech vyskytuje několik firem, které zatajují důležité informace pro jejich navrhování a kontrolu.
  • Doložení požární odolnosti ploché střechy například formou Ujištění o požární odolnosti je možné. Toto Ujištění o požární odolnosti musí obsahovat všechny důležité informace tj. zejména veškeré statické i jiné omezující podmínky dané příslušnou požární klasifikací.
  • Veškeré dokladování požární odolnosti je kontrolovatelné i zpětně.
  • Odborně způsobilé osoby v procesu návrhu a realizace mají za povinnost podezřelé střechy přiměřeně ověřit. Jednoduchým řešením je např. porovnání s platnou požární klasifikací.
  • Úmyslné zatajování informací v oblasti požární odolnosti plochých střech halových staveb může být v krajním případě považováno za nedbalostní obecné ohrožení.

Zajištění provozuschopnosti PBZ a VPPO

Stanovisko Nejvyššího soudu jasně poukázalo na nutnost přehodnotit u každé právnické a podnikající fyzické osoby, kdo jí zajišťuje provozuschopnost požárně bezpečnostních zařízení a potažmo i věcných prostředků požární ochrany, resp. jakou má poskytovatel této služby pro to kvalifikaci. V žádném případě to však neznamená automatickou náhradu dosavadní firmy technikem PO.

Máte zájem o provedení kontrol, potřebujete poradit? Využijte kompletního zastoupení během hlášených i nehlášených kontrol (jak PO, tak i BOZP) a nestrachujte se z případné penalizace. Můžete se obrátit na společnost EXTÉRIA, která vám s tím pomůže.

tags: #kontrola #pozarni #provozuschopnosti #strechy #informace

Oblíbené příspěvky: