Vše o kotvení koutových lišt a stabilizaci plochých střech

Kotvící a lemovací lišty řady KL představují základní prvek pro mechanické kotvení a estetické ukončení hydroizolačních systémů na plochých střechách a terasách. Jsou plně kompatibilní s nejrozšířenějšími typy izolací, jako jsou EPDM, TPO nebo PVC fólie. Profilovaná lemovací lišta je speciálně navržená pro ukončení izolace na svislých konstrukcích, například u atik nebo stěn. Standardně se nabízejí lišty v provedení pozink pro běžné aplikace a nerez pro projekty s požadavkem na extrémní životnost a odolnost.

Správná instalace a prevence zatékání

Při montáži profilovaných lišt na svislé stěny se důrazně doporučuje horní hranu po celé délce zabezpečit vhodným tmelem, aby bylo zamezeno zatékání vody za izolaci. Pro ukončení nopových fólií vytažených na svislé stěně na úroveň terénu se používají ukončovací lišty PVC zahnuté do tvaru písmene Z. Lišta je vyztužená děrovaným pozinkovaným plechem s oboustranně provařenou fólií PENEFOL®. Její celková tloušťka je 3,5 - 4,0 mm. Lištu můžete kotvit do stavební konstrukce s následným navařením hydroizolační fólie PENEFOL® horkovzdušnou pistolí a dotlačením válečkem. Tím vytvoříte pevný a ukotvený okraj izolační vany z fólie PENEFOL®.

Přířezy z poplastovaného plechu nemají žádnou souvislost s orientací pásů fólie. Jsou umístěny na střeše v místech, kde je nutné fólii přivařit. Nakotvené poplastované plechy mají z výroby na horní straně nalaminovanou PVC fólii a vytváří tak na podkladu souvislou plochu, umožňující horkovzdušné přivaření hydroizolační fólie. Nejběžnější místa, kde se plechy používají, jsou:

• po obvodu střechy (okapnice, závětrné lišty)
• v přechodu vodorovná svislá (koutová lišta)
• ukončení horního vytažení fólie na stěnovou konstrukci (stěnová lišta)
• v místech, kde je nutné zajistit fólii v požadovaném tvaru.

Vliv větru na ploché střechy a kotvení

Stabilizace vrstev plochých střech kotvením je osvědčenou a bezpečnou technologií, pokud je prováděna v souladu s normami, předpisy a zdravým rozumem. Spolehlivost každé střechy je přímo závislá na správném provedení střešních detailů. Je tomu tak i u plochých střech, stabilizovaných kotvením proti destruktivním účinkům větru. Mělo by být samozřejmostí, že realizátor střechy bezchybně upevní dané střešní vrstvy k podkladu pomocí kvalitních kotev, jejichž počet a rozmístění v ploše střechy odpovídá kotevnímu plánu, předem zpracovanému podle platných norem a předpisů.

Pokud dojde k poruše kotvené střechy, velmi často je důvodem podcenění kotvení obvodového detailu, nejvíce namáhaného silami větru. Příčinou je často nesprávně provedené kotvení detailu okraje střechy a také zanedbání zdánlivého detailu, spočívajícího v nedodržení správné geometrie kotvy v přesahu upevňované hydroizolace.

Čtěte také: kotvení polystyrenu přes izolant do Ytongu

Intenzita větru a její klasifikace

Každá budova je vystavena námaze vyvolané větrem, sání větru působí jak na fasády budov, tak i na jejich střechy. Významnou složkou silného větru je nárazovitý vítr, který bývá častým impulzem při destrukci chybně provedených střech. Sílu větru klasifikuje a charakterizuje například Beaufortova stupnice, která určuje celkem 12 stupňů intenzity větru.

Beaufortova stupnice byla v roce 1805 vytvořena kontraadmirálem britského loďstva sirem Francisem Beaufortem. Původně byla tato stupnice určena pro vhodnost plavby po moři s určitým typem lodních plachet, pro nenámořní účely byla upravena v roce 1850, kdy byla také určena rychlost různých typů větru pomocí anemometru. Ze statistik meteorologů i energetiků vyplývá, že větrné kalamity trápí Českou republiku v průměru jednou za deset let. Ničivé vichřice zde škodily například v letech 1929, 1955, 1967, 1976, 1984, 1990, naposledy v letech 2007 orkán Kyrill, v roce 2008 vichřice Emma a roku 2017 vichřice Herwart. V návaznosti na tuto datovou řadu lze očekávat podobně ničivé vichřice v horizontu pěti až deseti let, přesně však nelze příchod orkánu předpovědět.

Nejvíce namáhané části střechy

Vítr namáhá plochou střechu v jejích sektorech s různou intenzitou, která navíc vzrůstá spolu s rychlostí větru. Podstatná je skutečnost, že právě okraj ploché střechy je nejvíce namáhán působením větru, zde hledejme pověstnou Achillovu patu kotveného systému. Mnoho havárií kotvených plochých střech má svůj počátek právě v nesprávném provedení detailu u obvodu střechy při přechodu hydroizolace z plochy na atiku nebo na přilehlou stěnu. Když se vlivem větrné námahy uvolní upevnění hydroizolace na okraji střechy a navíc dojde k podfouknutí hydroizolační vrstvy, nastává vážná destrukce střešního pláště.

Pokud dojde i jen k částečnému uvolnění upevnění kotvené hydroizolace u okraje střechy (nejčastěji koutového profilu, ale i ukončovacího profilu na atice či stěně), záleží pak již jen na intenzitě a trvání namáhání větrem, zda selhání upevnění tohoto detailu přispěje i k větší destrukci ploché střechy. Nastává dominový efekt a postupně selhává i kotvení v ploše, k čemuž přispívá i časté nerespektování další důležité montážní zásady, a tou je správné umístění kotvy v přesahu. Kotva v přesahu musí být umístěna tak, aby okraj talířku (podložky, teleskopu) byl vzdálen minimálně 10 mm od okraje upevňované hydroizolační fólie.

Nejčastější příčiny selhání koutových lišt

Poplastovaná lišta tvaru „L“ má být upevněna minimálně čtyřmi kotvami na běžný metr buď do svislé atiky (stěny), nebo do vodorovného podkladu skrz ostatní střešní vrstvy. Detail s koutovou lištou v praxi selhává zejména ze dvou příčin.

Čtěte také: Kompletní průvodce hydroizolací plochých střech

První příčinou kolapsu je uvolnění upevnění, aplikovaného do svislé konstrukce atiky. Uveďme dva velmi časté a problematické materiály, u kterých nejčastěji dochází k vytržení upevnění. Jedná se především o sendvičový fasádní panel, který u halových staveb zároveň vytváří atiku. Plech panelu, do kterého se aplikuje upevnění, je velice tenký, nejčastěji 0,4, popřípadě 0,5 mm, zcela výjimečně 0,6 mm. Upevnění lišty z poplastovaného plechu do takto tenkého ocelového plechu pomocí subtilních samovrtných šroubů je velmi rizikové. Jiným častým rizikovým podkladem z hlediska vytržení kotvení lišty je i dutinová a voštinová cihla.

Druhou příčinou kolapsu detailu koutové atikové lišty je fakt neznalosti a nerespektování ustanovení platné normy. Zásadní informaci k tomuto střešnímu detailu uvádí ČSN 73 1901:2011 Navrhování střech - Základní ustanovení, kde se v bodě 8.26.8 dočteme: „Připevňovací prostředky použité k tvarovému řešení hydroizolačního povlaku v konstrukčním detailu se obvykle nezapočítávají do mechanického připevnění povlaku proti účinkům zatížení větrem.“

Připevňovacím prostředkem je zde právě koutová lišta z poplastovaného plechu, kterou většina firem považuje za dostatečné zajištění obvodového kotvení ploché střechy. Tento předpoklad je však chybný, absentuje zde funkční, staticky účinné zajištění okraje střechy. První staticky účinná linie kotev je až v prvním přesahu dvou pásů fólie v ploše střechy, většinou ve vzdálenosti 1 až 2 metry od atiky. Kotevní profil z poplastovaného plechu by v souladu s ustanovením normy neměl být využíván pro staticky účinné upevnění hydroizolace v detailu atiky, tuto skutečnost by měly zohledňovat i statické výpočty (kotevní plány), které by měly vždy uvádět i potřebný počet kotev po obvodu střechy.

Pro funkční provedení popisovaného detailu je kromě volby vhodného upevnění a jeho bezchybné aplikace do podkladu nutné respektovat výše uvedené ustanovení normy a provést ve vzdálenosti cca 150-250 mm od paty atiky první linii staticky účinného kotvení proti účinkům větru (v případě podkladu z trapézového plechu se vzdálenost odvíjí od rozteče horních vln, do kterých je kotveno). Tato linie kotvení se při zpracování detailu následně překryje buď fólií přecházející po stěně atiky, nebo se volí samostatné překrytí kotev pruhem fólie, popřípadě samostatnými přířezy. Je tak provedena staticky účinná linie kotvení co nejblíže atiky, která na sebe přebírá zatížení větrem a upevnění vlastního koutového profilu nebo ukončovací lišty je mnohem méně namáháno.

Inovativní řešení s plechovými profily DEKMETAL

V Atelieru DEK se zabývali technickým řešením detailů okapových hran a atik plochých střech, ve kterém by nahradili dřevěné prvky jinými materiály, odolnými proti působení vlhkosti. Mezi různými navrhovanými materiály (mimo jiné byly prověřeny desky z recyklovaného plastu) se nakonec soustředili na plech, a to i na základě zkušeností s profilem UNIDEK. Profil UNIDEK byl již před mnoha lety vyvinut pro řešení okrajů rekonstruovaných plochých střech, jejichž nízké atiky zanikly v hmotě nové tepelné izolace. Zpočátku se naráželo na různá úskalí, zejména na pracnost a složitost provedení a na malou tuhost detailů.

Čtěte také: Efektivní turbošrouby pro stavebnictví

Finální verze řešení okapové hrany a atiky plochých střech s povlakovou hydroizolací s použitím plechových profilů DEKMETAL představuje základní prvek - univerzální podkladní „C“ profil s proměnnou výškou, který zajistí dostatečný sklon (5°) jak pro odtok srážkové vody z povrchu povlakové hydroizolace u okapu, tak i z koruny atiky. Základní prvek je příčně vyztužen U profily s proměnnou výškou. U okapu lze do těchto výztuh kotvit žlabové háky. Celek je zakryt plechem s okapnicí.

Základním materiálem pro výrobu všech profilů je oboustranně lakovaný pozinkovaný plech tl. 1 mm. Alternativně je možné použít nerezový plech tl. 0,8 mm. Podkladní profil musí být uložen na nosné obvodové konstrukci v minimální šířce 230 mm. Maximální vyložení, tedy šířka ETICS, je 210 mm. Šířku horního krycího plechu ovlivňuje u okapu šířka podokapního žlabu a u atiky pak tloušťka jejího vnitřního zateplení, která je maximálně 100 mm.

Podkladní profily mají z výroby vyražené kruhové otvory v řadách po 250 mm, které usnadňují spojení s výztuhou a kotvení profilů do nosné konstrukce. Také výztuhy jsou z výroby perforovány kruhovými otvory se stejnou roztečí jako podkladní profil. Výztuhy se běžně zasouvají do podkladního profilu v osové vzdálenosti 500 mm, tedy na každou druhou řadu vyražených otvorů podkladního profilu. Kotvení se provádí minimálně dvěma šrouby v místě výztuhy přes připravené otvory. Volba kotevního prvku závisí na druhu podkladu. Výztuha slouží zároveň jako podložka. Pro další zvýšení tuhosti detailů je možné navíc použít podložky HTV.

Kotvení a jeho uspořádání

Standardní minimální počet kotev je tedy 4 ks / bm profilu, což vyhovuje účinkům sání větru pro budovy do výšky 20 m, nacházející se v II. kategorii terénu a II. větrové oblasti. Pro vyšší zatížení větrem je možné zvýšit počet kotev na 5 ks / bm, a to přidáním šroubu s podložkou HTV mezi výztuhy, nebo až na 6 ks / bm, výztuhy vkládáme po 250 mm a kotvíme vždy min. 2 šrouby. Kotvení do obvodové stěny se provádí přes tepelný izolant, obvykle extrudovaný polystyren. Pro případ řešení požární odolnosti střechy skladbou COMBIROOF je ověřeno kotvení přes souvrství pěnového polystyrenu a minerální vaty se speciální výztuhou okraje minerální vaty.

Podkladní profily se kladou vedle sebe s překrytím 30 mm. Jejich okraj je k tomu upraven z výroby. Pro řešení rohů a koutů střech jsou dodávány rohové a koutové profily, také s úpravou pro spojení v překrytí. Pro osazení žlabových háků je již z výroby v boku podkladního profilu částečně vyseknutý otvor. Podle profilu háku se z otvoru vylomí jeden nebo dva díly plechu. Pak je možné vsunout žlabový hák. Ten se kotví přes výztuhu do podkladního plechu vždy minimálně dvěma samořeznými šrouby Ø 5,5 mm. Protože je perforace pro háky provedena vždy v osové vzdálenosti 250 mm (v místě možného umístění výztuhy v podkladním profilu), je možné žlabové háky osazovat v násobcích této vzdálenosti. Rozteč 250 nebo 500 mm se obvykle použije při větším zatížení žlabu nebo v rohu střechy.

Pro roh okapu nebo atiky bylo navrženo použití diagonální výztuhy spojené jak s podkladním plechem, tak i s krycím plechem. Z několika testovaných tvarů této výztuhy se nejvíce osvědčil profil omega. Výztuha se používá pro zpevnění rohů. Výztuha tvoří podklad pro diagonální spoj horních krycích plechů. Krycí plech je již také z výroby připraven na spojení překrytím tak, aby se na stavbě nemusel složitě stříhat. V podkladním i krycím plechu jsou z výroby vysekané otvory, které napomáhají správnému umístění plechů a jejich vzájemnému spojení.

Dokončovací práce

Krycí plechy je možné k podkladním plechům kotvit nerezovými nýty Ø 4,8 mm s širokou hlavou, nebo samořeznými šrouby s plochou hlavou. Na plechovou konstrukci okapu nebo atiky se již instalují povlakové hydroizolace. V závislosti na typu hydroizolace se zvolí ukončovací profily přinýtované ke konstrukci. Pro asfaltové pásy se použijí okapní plechy z pozinkovaného plechu, pro PVC-P fólie pak okapní plechy a závětrné lišty z poplastovaného plechu (Viplanyl).

Navrženým technickým řešením se chce eliminovat dřevěné prvky podléhající degradaci vlhkostí z exponovaných míst střech s povlakem. Takovými místy jsou okapy a koruny atik. Plechová konstrukce zajistí těmto detailům dostatečnou tuhost, trvanlivost a jednoduchou proveditelnost. Aby se pod hydroizolační fólii nedostala ani kapka vody, musí být správně položená.

tags: #vše #o #kotvení #koutových #lišt

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce aplikací silikonové omítky
• Prevence úrazů rukou u truhlářů
• Ekologické vytápění dřevem
• Masivní dětská postel
• PVC a zdraví dětí