Alfréd Radok a Marie Tesařová: Recenze Divadelních Her a Inscenací

Široké veřejnosti je Alfréd Radok znám především jako zakladatel slavné Laterny Magiky. Experimentoval jako filmař na divadle, divadelník ve filmu, ale hlavně dramatický umělec tam i tam. Jeho díla jsou předmětem této práce.

Tato práce se zaměřuje na jeho příběh. Třetí, nej obsáhlejší část podrobně analyzuje jednotlivé inscenace. Spravuje o podmínkách a okolnostech, za jakých inscenace vznikala. Děj dramat je rozčleněn do několika částí.

Život a Dílo Alfréda Radoka

• Alfréd Radok (17. prosince 1914, Koloděje na Lužnicí - 22. dubna 1976, Vídeň)
• Marie Tesařová-Radoková (2. ledna, 1922 Olomouc - 3. ledna 2003, Praha)

Alfréd Radok se narodil 17. prosince 1914. Jeho rodina vyznávala katolické náboženství. Gymnázium dr. Alfréd Radok navštěvoval gymnázium v Prachaticích. Studijní prospěch se mu nijak výrazně nezlepšil. Nedokončil gymnazijní vzdělání, a proto opět přestoupil na akademii. V roce 1937 nastoupil vojenskou službu v Benešově a v roce 1938 sloužil jako pomocník proviantního důstojníka u 6. pěšího pluku v Olomouci. Rozhodl se, že bude studovat. Alfréd Radok studoval filozofii, aby se dostal k praxi divadla. V letech 1938 a 1939 studoval na filozofické fakultě v Praze. Jméno Alfréd Radok se nevyskytuje v seznamech studentů z té doby.

Během Útoku nacistů, kteří 17. listopadu 1939 uzavřeli vysoké školy, studoval na Vysoké škole chemicko-technologické. Rodina se chtěla vyhnout perzekuci, ale Radokovi rodiče se rozhodli, že kvůli dědečkovi a silnému pudu patriotství zůstanou. Třebaže Alfréda neměl rád proto, že mu chodí za dcerou, v pohnuté době pomohl. Sokola. Radokovi však nešlo o to jen zkoušet a nacvičovat, ale hlavně o divadlo.

Následkem konexí Radok v září 1940 nastoupil do D 41 E. F. Buriana. Pracoval zde až do likvidace divadla, k níž došlo 11. března 1941, pod vlastním jménem. To vše bylo násilně zpřetrháno nacistickým vojskem, který v noci z 11. na 12. března 1941 Radoka vyslýchalo, ukončilo činnost divadla a zatklo E. F. Buriana. Inventář bývalého D 41, ale také většinu Burianova souboru převzal Nový divadelní kolektiv. Radokovi bylo nabídnuto místo režie. To už ale moc nacistických úřadů běsnila svou ničivou silou a když 27. května 1942 došlo k atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha, byla veškerá divadelní činnost zastavena.

Čtěte také: Článek o metrologii a prof. Tesařovi

Jeho první profesionální režie byla Srámkův Ostrov veliké lásky. V době působení v Mladé scéně užíval pseudonymu Karel Kat. Josefem Svobodou. Radok přijal nabídku na místo režiséra. V R. Vinohradech musel Radok divadlo opustit. 1. září 1944 byl transportován do pracovního tábora v Klettendorfu pro takzvané „položidy", který patřil mezi ty „mírnější". Bratr Emil koncentrační tábor také přežil. Otec byl zabit 5. února 1945. Po osvobození začal Radok pracovat v Divadle 5.května. V úterý 16. října 1945 se konala premiéra velmi diskutované hry Veselé vdovy?. Touschková bylo rodné příjmení Radokovy matky.

Koncem roku 1945 začala atmosféra v Divadle 5. května a dramaturgických změnách houstnout. Po premiéře Gorkého Vassy Zeleznovové (24. května 1946) odešel Radoka v Divadle satiry v Praze, kde působil jako uměleckým vedoucím. Na jaře roku 1947 podepsal smlouvu s Velkou operou 5. května, jenž byl provozovatelem jako Divadlo satiry. Vrcholilo také jeho manželské štěstí. Silný zážitek z narození vlastního dítěte přišel v životě Alfréda Radoka relativně pozdě. Proto tolik lnul ke svým dětem. Pozdějších těžkých depresí, jež se dostavovaly jako následek pronásledování, v osmačtyřicátém roce.

V Národním divadle nastaly výrazné změny. František Götz, šéf činohry Národního divadla podal 22. září 1948 návrh, aby byl Alférd Radok angažován do činohry Národního divadla. Alfréd Radok se 1. listopadu 1948 stal jejím režisérem. Promítal své trauma násilností koncentračních táborů, jež mu vyvraždily rodinu. Film přesto slavil úspěchy v zahraničí. 14. února 1950 byl obviněn z morálních i finančních podvodů na úkor Národního divadla. 1. července 1951 byl z Národního divadla propuštěn. 28. července 1954 se Radokovi narodil syn David. Po inscenaci Gorkého Nepřátele, byl Radok opět angažován do činohry Národního divadla. Od počátku druhé poloviny 50. let se uvolňují sevření komunistických dogmat. Později pracovně navštívil také Rakousko a Francii. Brusel, která proběhla na jaře roku 1958. Zbaven funkce uměleckého vedoucího a v červenci také šéfrežiséra Laterny magiky. divadel pražských Otou Ornestem. Nejvýraznější éry v Městských divadlech pražských. Přišla doba významných inscenací. Z těch nejvýraznějších např. inscenoval v divadle v Josefstadtu Švédskou zápalku. Stejnou inscenací otvíral Radok sezónu 1966-67 v Národním divadle. K režii Domu doni Bernardy, hře o lásce a smrti. Národního divadla Zdeňkem Hedbávným hru britského dramatika Saunderse Vůně květin. 26. srpna 1968 byli manželé Radokovi v Praze. Československo okupováno, rozhodli se k rychlému odchodu za hranice. Švédského Goteborgu, při které mu měla asistovat jeho žena. Hranice s Německem překročila rodina Radokova 23. srpna 1968. Působil také v Belgii a Německu, přestože byl v té době několikrát vážně nemocný. Jeho poslední režií byla inscenace Bölla Klaun (prem. 23. ledna 1976). Se svou ženou se setkal jen čtyřikrát, z toho jednou se svou ženou. Společně upravili a 10. prosince 1975 Georgese Feydeau Pán loví! Pohostinskou režii v norském Bergenu. Jeho zdravotní stav se však velmi zhoršil. Zemřel 22. dubna 1976 ve Vídni. Tesařové-Radokové. Infarkt (1961, 1962, 1970 a 1976), srdeční dilatace a plieni edém. Goteborgu. Československé republiky. Zemřela 3. ledna 2003 v Praze. 28. října 1991 byl Alfréd Radok vyznamenán řádem T.G. Masaryka III. třídy in memoriam. Alfréda Radoka. Lidové noviny, 7. 7. 1995.

Dramatická Tvorba a Její Kontext

V rozjitřené době, nedlouho před XX. sjezdem KSSS, se objevují dramata reflektující tematiky. Hry Stalo se v dešti, Podivné příhody pana Pimpipána a Divotvorný klobouk jsou apolitickými a divácky přitažlivými. Dramatická tvorba přelomu 50. a 60. let zaujímá ve společnosti významné místo. Začala se zajímat o tématiku a tematizaci společenských a lidských otázek či problémů. V ruce s těmito změnami se proměnilo i žánrové zařazení dramat. Už se tolik neobjevovala dramata se špionážní tematikou, přestože se stále objevovaly pokusy tyto žánry obnovit. Tvorba se rozdělila na dva proudy. Akcentování životního pocitu a atmosféry prostředí. Hry Švédská zápalka na motivy stejnojmenné povídky A. P. Čechova.

Analýza Inscenací

Stalo se v dešti

Historie a Koncept

Alfréd Radok považuje uvedení v Divadle Komedie 21. června 1961 za šťastné. Klementina. Hra však po ona tři léta nezůstala ležet v zásuvce. Vyzrálost přinesla manželům Radokovým a jejich inscenaci divácký úspěch. Srbochorvatštiny. Zpráva o jednom osudu. Tvůrcovskou vášeň, tedy prolínaní několika jevištních prvků. Součást svých, byť prvotně ryze činoherních, inscenací.

Čtěte také: Ordinační hodiny lékařské služby

Děj

Interiér odpovídá designu 50. let 20. století. Hra pojednává o deseti letech manželství Věry a Pavla. „Jsou jen dva. On a ona. Proto, že jsou stále jen a jen dva. Ještě jednou milostně poblouznění, příjemném šelestu deště. Manželství Pavla a Věry je ohroženo. Vnitřně a opravdově, i když pod vlivem zcela náhodných a vnějších okolností. Vzpomínek se vybavil zážitek. Seznámili se v dešti. Lze zapomenout? Stávají se opět tím, čím bývali před dávnými lety. Rozumu a snad i... Alfréd Radok slaví narozeniny 17. července. Příjemnou atmosféru, zatímco Pavel, posedlý čísly a desetinnými čárkami, řeší výdaje domácnosti. Těžko se bránit myšlence, že si hru manželé Radokovi nenadělili k desátému výročí svého sňatku (16. června 1955). A balíček s kravatou sama rozbalí. Domů. Je rozlícen z rozdílných cen a hodlá situaci řešit stížnostním telefonátem. Na malou oslavu. Volat Patočkovi. Neloupí tě jeho zrak a nedobývá stejnou zem, kde vítězem se stal.

Druhé dějství rozpoutává kolizi. Napadne využít tuto příležitost ke koketní hře. Tajemnou dívkou, jež obdivuje jeho zvučný a zpěvný hlas, považujíc jej za zpěváka. Proto dívce v tajemných telefonátech plných pochopení pokračovat. Samozřejmě se hrou na pokračování souhlasí. nejlíp říci vám, že vás mám rád. Dělat dál... Já nejsem Boccaccio, ni Don Juan, a proto ptám se, co dělat mám. Třetí dějství nás přenáší opět do prostor Doma. Že laškoval s jinou, snaží navodit příjemnou atmosféru. Roli strážce domácího rozpočtu, komentuje výdaje a celou finanční situaci domácnosti. Přece jen ve své realistické skepsi silnější. Romantický večer ve dvou při vzpomínkách na zamilované začátky jejich vztahu. Debatu vygraduje vyzváním Pavla, aby se k ní otočil zády a vyslovil barvu jejích šatů.

Telefonního spojení. Poslat po drátu, na vaše srdce záplatu... Jsou stále plné koketérií a romantických přirovnání. Hrála obojakou roli. Manželka. Neduhy, které nachází u Věry-manželky. Argumentuje motýlí přelétavostí. Zajímavější než všednost dní. Že vás mám rád ji vyzývá k setkání. Pátý obraz je obrazem Věry-manželky v roli diblíka. Dokonce sama sebe nazve motýlkem. Oknem. To Věru pochopitelně rozesmutní a zklame. Jedna, tys jak Tomáš nevěřící, nenecháš si nikdy říci. Čí je to vina? Jiná jen z viny tvé...! Následující, šestý obraz nás opět přemisťuje do telefonních budek. Hádkou s Věrou-manželkou, hledá pochopení u Věry-tajemné dívky. Věra přispívá svým příběhem o vdané kamarádce a jejím hrdém manželovi.

Stočí k debatě o potřebnosti statistiků a Pavlově smyšlené práci zpěváka v rozhlasu. Společné písni V dešti: „Pavel: Jdeš deštěm, oči sklopené, co asi potká tě, co ne...? Odhodlaně Věru vyzve k setkání. Kamaráda statistika, o němž byla řeč. Omyl? Pavel: Teď už se nic nestane. Věra: Myslíte? Však dialog rozpoutává mezi Pavlem a Věrou-manželkou. Z pod deštníku vzhlédne jeho žena Věra. abych se představil. Já jsem... Patočkovi. (v dešti se totiž seznámili), rozhodne se Pavel Věře přiznat. Vysvětlit, že jej k tomu všemu hnala jen zvědavost. Telefonní budky Věra v roli tajemné dívky a zvedá sluchátko. Aféru ukončit, a tak tajemné dívce přiznává, že je ženatý, že jedině jeho žena mu rozumí. Pravdou i snem, zákoníkem i básní. Nesejdou. Domů. Všechno co jí napovídal byla lež a že přece ani neví, kde Pavel bydlí.

Dívkou ukončil, že sice zná jejich adresu, ale že ji dovnitř nikdy nepustí. Dokonce o všem mluvily. Poté Věra odchází do pokoje za tajemnou dívkou. Otevřenou dveře, vstoupí Věra oděna stejně jako na schůzce v parku. Dikcí, jakou si vymyslela pro svou tajnou roli tajemné dívky. I onu lest při osudné poruše spojení. S Věrou smířeně švitoří jako čerstvě zamilovaný pár. „Pavel: Psst! Poslouchej...! Věra: Prší...!

Čtěte také: Silniční obzor a Jaroslav Franěk Tesař

Téma a Interpretace

Stalo se v dešti je obrazem nebezpečenství všednosti a stereotypu soužití. Lásky a opomíjení vzájemné úcty a respektu. Je i pro nás zápletka dramatu zcela odhalena. Je sice nevědomě, přesto však zcela podmaněn ženě.

Inscenační Prostředky

Ideologickým požadavkům apolitická dramata. Hned několik autorů: Ota Šafránek {Kudy kam? Prem. Divadlo S. K. Neumanna, 6.12. Vlasta Petrovičová {Slamník, prem. Vesnické divadlo, 5.6. prem. Divadlo Komedie, 6.1. parodizují. Představivosti. Navázat spojení s textem dramatu. Nedotknutelný. Zde je však nutno poznamenat, že po X X. sjezdu KSSS se dramatici se navraceli k tradiční sféře soukromého života člověka.

Hudba a Zvuk

Scénickou poznámkou (např. V první písni, jež zazní hned v prvním obraze, Když deset let... manželky) o vztahu mezi mužem a ženou po deseti letech manželství. Je v pořadí druhá píseň. Pojednává o ostýchavosti muže vyjevit své skutečné city. Dívkou. Mužům voláte? Což nás ani trochu neznáte? Tragického závěru nebezpečné hry omylu. Písní čtvrtého dějství je upravená píseň dějství druhého. Vystavěná formou dialogu. Nadcházející události. Dívkou. „Pavel: Jdeš městem, oči sklopené, co asi potká tě, co ne...? Vyžadují hudební kulisu kapek deště.

Realizace a Ohlas

V rolích s Lysenkovou a Dubským alternovali Běla Jurdová a Svatopluk Beneš. Scéna Josefa Svobody je vystavěna zcela realisticky. Pouze prvního hracího prostoru. Skutečně vyjevoval domácnost 50. let. Byť byla hra přijata kladně, nedočkala se mnoha uvedení. Oblastního divadla (premiéra 11.12. 1955), Krajského oblastního divadla v Mladé Boleslavi (premiéra 14.12. 1955), Východočeského divadla v Pardubicích (premiéra 5.2. 1956), Horáckého divadla v Jihlavě (premiéra 17.3. 1956), zájezdového Divadla Klatovy (premiéra 22.4. 1956), souboru zpěvohry Státního divadla Brno (premiéra 24.1. 1959), Divadla v Celetné (premiéra 6.4.1998) a Divadla klubu Plzeň v podání souboru operety Plzeň (premiéra 4.10. 2003). Lidové noviny, 17. 7. 1995.

Švédská Zápalka

Inspirace a Adaptace

Postihl Alfréda Radoka první infarkt myokardu. Jako technický výdobytek velice zaujala; ale také četbou. Zamiloval si povídku A. P. Čechova. Mnohem obyčejnější, střízlivější a přirozenější. Inscenaci vlastní úpravy Noveuxovy Zlodějky z města Londýna. Zlodějkou, jež předstírá, že je bohatá dáma. Vzájemně nastrojili, zamilují se do sebe. Oba jsou odhaleni a zatčeni. Popraven, zlodějka vypovězena. Milence. V bordelu. Přikomponoval jsem scénu, která se odehrává v zákulisí malého divadélka. Hudební zpracování. Zjevná je také tematická podobnost dalších inscenovaných dramat.

Děj

Nahlášením vraždy Marka Ivanyče Klauzova. Tuťujeva. Umění, lásku, ženskou krásu. Jednotlivých postav. Psekova, správce Klauzova statku, jež se shání po vyšetřovatelích. Případ šetřit. Obhlížejí venčí stavení a zjišťují, že dveře jsou zamčené zevnitř a okno pootevřené. Prohledávat pokoj. Nikolaška s Psekovem nakukují klíčovou dírkou. Vyšetřovatelé snad na nic nepřijdou, přestože je vidět na rybník. Švédskou zápalku. Jen ve městě. Kdo si švédské zápalky kupoval. Jefrem uvalí podezření na Nikolašku. S nožem neznámo kam. Psekov se vtom pokouší o Nikolaškovo alibi. Večer v zahradě. Prohledávání zahrady. Vyruší je Jefremov svým zapochybováním o udání Nikolašky. Vtom přichází Akulka; Jefremov ji viní z příčiny neštěstí a odchází. Vysvětluje, že přijela pro Doktora, Dukovskij ji ale začne obviňovat z nevěry. To už ale přichází Doktor s Cubikovem. Které je modrá nitka; Doktor třímá trs zkrvavené trávy. Olgy Petrovny, aby ji ihned navštívil, jelikož trpí velkými bolestmi. V okamžiku, kdy jsou Cubikov a Dukovskij sami, rekapituluj muže u řeky, krev, botu, dopis Olgy Petrovny Klazovovi.

Do hovoru jim vkročí Komisař, četník a Psekov přivádějící Nikolašku. Okny podřezával slepici, které se mu ale vysmekla a raněná prchla. Když dá Cubikov odvést Nikolašku na obvod, Dukovskij vyslýchá Pseko...

Tabulka: Přehled Inscenací Alfréda Radoka

tags: #krejca #tesař #recenze

Oblíbené příspěvky:

• Zahradní stěny z dřeva pro soukromí
• Rozcestník z prkna
• Vchodové dveře z masivu – Plzeňský a Jihočeský kraj
• Pokosové pily recenze
• Teplé a modré variace