Malování do čerstvé omítky: Kompletní návod krok za krokem

Omítání je činnost vyžadující zručnost a cvik. Omítání svépomocí může na první pohled působit složitě, ale ve skutečnosti jde hlavně o pochopení správného postupu a pečlivou přípravu. Omítání svépomocí se nejlépe hodí pro vnitřní omítky, kde nemáte extrémní nároky na rychlost ani dokonalost strojového provedení. Pro menší úpravy, jednu místnost nebo práci po etapách zůstává ruční omítání praktickou volbou. Než se pustíte do samotné práce, je dobré si celý postup krátce projít. V tomto článku najdete přehledně vysvětlené, kdy má smysl pustit se do omítky svépomocí, jaké omítky se používají, jak správně nahodit omítku krok za krokem a na co si dát pozor u starších zdí.

Typy omítek a jejich použití

K omítání zdí je možné použít různé typy omítek. Při výběru omítky je důležité zohlednit místo použití, stav podkladu i požadovaný výsledek. Ne každá omítka se hodí všude - některé slouží jako základní vrstva, jiné jako finální úprava a další řeší specifické problémy, jako je vlhkost nebo tepelná izolace. Omítek je více druhů lišící se pevností, složením, ale hlavně i paropropustností. Různé typy omítek vytvářejí odlišnou strukturu i finální vzhled stěny. Omítky v interiérech se skládají ze dvou vrstev. Nejběžnější omítkou je dvouvrstvá štuková vápenná omítka.

Jádrová omítka

Jádrová omítka patří k nejpoužívanějším typům a tvoří základní vrstvu omítkového systému. Jádro je z hrubé malty vápenocementové (MVC) o tloušťce 15-20 mm (podle nerovnosti stěny i více). Při požadavku zvýšené pevnosti se pro podkladovou vrstvu použije malta cementová (MC). Maltu vápenocementovou i maltu cementovou lze použít v různých pevnostech (MVC 15, MVC 20, MVC 25).

Štuková (fajnová) omítka

Druhá, vrchní vrstva - hladká je z vápenné jemné malty (štuk). Nanáší se v minimální vrstvě (2-4 mm). Přesto, že se této omítce říká hladká („fajnová“), má povrch se strukturou danou zrnitostí omítkoviny, která se pohybuje podle zrnitosti frakce od 1 do 2 mm. Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku.

Sanační omítky

Na vlhké zdi není vhodné používat sádrové ani cementové omítky, které by mohly později opadávat. Na vlhké zdi je pak nejlepší použít pod štuk vápennou omítku. Sanační omítky se hodí do sklepení a míst, které se potýkají s vlhkostí stěn a které umožní vodě se odpařovat ze stěn. Pokud se u zdiva dlouhodobě objevuje vlhkost nebo solné výkvěty, běžná omítka často nestačí. Při práci se sanační omítkou je důležité dodržet několik navazujících kroků, které zajistí její správnou funkci a dlouhou životnost. Dodržením tohoto postupu zůstane sanační omítka funkční, prodyšná a schopná dlouhodobě odvádět vlhkost ze zdiva. Při práci se sanační omítkou je přesné stažení a následná úprava povrchu klíčová.

Čtěte také: Tipy na odstranění barvy po malování

Dekorativní omítky

Vedle štukových omítek je v sortimentu celá řada stěrek, které mohou představovat finální povrch. Vnitřní omítky představují zcela samostatnou dimenzi možností, které do interiéru můžete přinést. Namátkou lze použít plastické stěrky pro vytvoření reliéfu, nebo tzv. benátský štuk, který připomíná mramor. Protipólem sádrové hlazené omítky je omítka strukturovaná. Tyto omítky mají hlavní uplatnění jako venkovní omítky na fasády domů, ale používají se i v interiéru. Jejich aplikace na všech stěnách interiéru není vhodná, protože větší plasticita omítky vytváří prostor k usazování prachu. Pokud přesto tento druh v interiéru užijeme, můžeme ho čistit například vysavačem s kartáčovou násadkou.

Potřebné nářadí pro omítání

Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat.

  • Zednická lžíce
  • Zednická naběračka (fanka)
  • Zednické hladítko (ocelové, pěnové, molitanové)
  • Vodováha
  • Olovnice
  • Velkokapacitní vědro
  • Zednická stěrka
  • Míchadlo (klasická míchačka pro větší plochy)
  • Stahovací lať (hliníková, dřevěná, trapézová, háčková)
  • Zednická skoba
  • Ruční omítačka (pro špricování zdí)
  • Stavební kolečko (pro přepravu namíchané směsi)
  • Omítníky (hliníkové, dřevěné, ocelové)
  • Fasádní špachtle (pro tenkovrstvé omítky)
  • Konev s násadou na zalévání (pro navlhčení stěny)
  • Jemnozrnný brusný papír
  • Maskovací páska
  • Plochý štětinový kartáč
  • Bruska na omítky (pro finální úpravy)

Postup omítání stěn

Pokud řešíte, jak udělat omítku svépomocí, je důležité pochopit, že omítání má několik navazujících kroků. Každý z nich ovlivňuje výsledný vzhled i životnost omítky. Omítání vnitřních stěn lze rozdělit do třech základních kroků. Pokud se budete držet tohoto návodu na omítání, minimalizujete riziko, že se vám vnitřní omítka nepovede.

1. Příprava podkladu

Správná příprava zdi je jeden z nejdůležitějších kroků při omítání zdí. Omítaná stěna musí být čistá a podlaha zakrytá. Omítání se nemůže provádět vždy. Omítání stěn může být prováděno pouze při teplotě min. +5 °C a maximálně zpravidla + 35 °C. Stěna určená k omítání musí být suchá, čistá, zbavená prachu a mastnoty.

  1. Oprava a vysušení zdiva: Podklad je nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály - v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Pokud je stěna čerstvě vyzděna, musí se nechat nějakou chvíli vyschnout. Stejně tak tomu je v případě, že omítáte starou stěnu, která je vlhká. Vlhkosti stěny ve starých objektech je zpravidla zapříčiněna chybějící či porušenou hydroizolací. Nejprve je tedy nutné použít sanační metody k odstranění příčiny vzlínání vlhkosti do stěny (podřezání stěn, tlaková chemická injektáž, …) a poté zdivo vysušit. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.
  2. Očištění a penetrace: Strop i stěny je třeba před aplikací sádrové omítky očistit a napenetrovat. Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky.
    • Špric: Aby byl povrch stěny sjednocen a vnitřní omítka na stěnu dobře přilnula, aplikuje se na stěnu špric, neboli cementový postřik. Jedná se o řídkou směs cementu, vody a písku frakce 0 - 4 mm. Špric je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na ni lépe držela nahazovaná omítka. Než však na stěnu nahodíte cementový postřik, navlhčete ji. Celou stěnu navlhčete, aby nevysávala vodu z cementového postřiku.
    • Penetrace: Penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost. Kontaktní můstek je určen spíše pro méně savé povrchy jako je beton. Můžeme si jej představit jako penetrační niť s obsahem plniva, například křemičitého písku nebo vápence. Po nanesení vznikne drsný a lepivý povrch, který pomůže vtvořit kotvu pro následnou omítku. Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.
  3. Příprava omítníků: Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítník je profil z PVC, ocele nebo dřeva, který usnadňuje omítání stěn a zaručuje nanesení předepsané tloušťky omítky. Slouží zároveň jako vodící plocha při stahování omítky latí do roviny. Omítníky se vyrábějí v různých šířkách, konkrétní typ volíme podle požadované tloušťky omítky. Omítníky se aplikují do nahozených „buchet“ omítky a vyrovnají do roviny pomocí vodováhy, olovnice a hliníkové latě. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe tím těžší bude stahování omítky. Na stěnu se nahodí „buchty“ omítky v rastru cca 1,2 x 1,2 m (příp. 1,5 x 1,5 m). Do těchto buchet se vloží omítníky tvořené dřevěnými latěmi či pevným ocelovým drátem o průměru cca 6 - 8 mm.

2. Nahození jádrové omítky

Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Konzistence malty na omítání má velký vliv nejen na průběh omítání, ale i na výslednou kvalitu vnitřních omítek. Maltu na omítání namícháte z hašeného vápna, cementu, říčního či kopaného písku a příp. vody. Jedná se o klasickou vápennocementovou omítku namíchanou tradičním způsobem. Poměr složek malty je 1:1:3 - 1:1:5, tedy 1 lopata vápna, 1 lopata cementu a 3 - 5 lopat písku. Konzistence malty na musí být taková, aby dobře lepila (malta je „mastná“) a aby držela na lžíci obrácené vzhůru nohama. Malta na omítání nesmí být ani moc řídká, ani hustá. Pokud bude malta hustá, nepřilne na stěnu a opadá.

Čtěte také: Jak vybrat barvy a připravit stěny na malování

  1. Aplikace omítky: Před omítáním opět nezapomeňte navlhčit stěnu - například pomocí konve s násadou na zalévání (opatrně však, aby se nevymýval cementový postřik). Při omítání stěny poslouží nejlépe zednická naběračka, lidově nazývaná fanka, příp. zednická lžíce. Naberte maltu na a uvolněným zápěstím omítku nahoďte na stěnu. Stěna se omítá od spodu nahoru. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu. Pro správnou funkci omítky je nutné dosáhnout patřičné tloušťky okolo 1,5 cm.
  2. Stahování omítky: Po nanesení se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky. Pokud nepoužíváme při aplikaci omítníky, stahování se vždy provádí ve dvou směrech, takzvaně do kříže.
  3. Úprava rohů: Omítání rohů stěny tradičním způsobem se provádí pomocí dřevěné ohoblované desky, která se zednickými skobami upne z jedné strany stěny tak, aby přečnívala přes roh o takovou šířku, jakou má mít omítka. Tato deska musí být v jedné rovině s omítníky na omítané stěně - její hrana slouží pro strhávání nahozené jádrové omítky.
  4. Odstranění omítníků: Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny. Nyní máte hotovou jádrovou omítku.
  5. Technologická přestávka: Jádrová omítka však musí vyzrát, doba zrání je závislá na tloušťce omítky. 1 mm omítky schne přibližně 1 den. Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě a vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den.

3. Natažení finální štukové omítky

Konečně se dostáváte k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuková omítka se dá koupit jako pytlovaná směs. Pro zhotovení finální štukové omítky je potřeba dobře připravit směs, která musí mít opět takovou konzistenci, která dobře drží na lžíci, nestéká, ale při natahování na stěnu se také nedrolí a neopadává. Štuková omítka se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku.

  1. Aplikace štuku: Štuk se natahuje o síle cca 2 - 4 mm, a to v několika směrech pomocí ocelového hladítka. Na hladítko se naberou dvě lžíce štukové omítky, hladítko se přiloží na stěnu pod úhlem cca 30° - 40° a tažením nahoru se štuková omítka aplikuje na stěnu v několika rovnoběžných pruzích.
  2. Filcování a gletování: Poté se nechá omítka zavadnout zhruba 20 - 40 minut a následně přichází na řadu filcování. Filcování se provádí pěnovým nebo molitanovým hladítkem. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Po gletování je omítka dokonale rovná a hladká. Gletování omítky se však neprovádí v koupelnách, kde na omítku bude lepen keramický obklad.
  3. Tvarování rohů: Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti, rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.

Malování na omítku

Jakmile omítka dostatečně vyzraje a povrch je suchý a sjednocený, můžete přejít k dalšímu kroku - malování. Malování (včetně penetračního nátěru) lze provádět pouze na dobře vyzrálou vápennou omítku (14 až 21 dní). Před dvěma vrstvami malby se nanáší jeden nátěr základní, někdy nazývaný též fixační nebo penetrační. V zájmu lepší přilnavosti následné malby aplikujeme tento základní penetrační nátěr přímo na omítku. Bílé nátěry, které stavba většinou provádí automaticky, jsou potom zbytečnou investicí, dokonce mohou ohrozit dokonalou přilnavost konečného nátěru.

Použití malířské šablony na dekorativní omítku

Krok za krokem vám ukážeme, jak vyrobit neobyčejnou dekoraci, která může zdobit nejen stěnu! Vyrobíme ji pomocí malířské šablony z knihy Nakleo Single Collection série a dekorativní omítky, jako podklad budou použity dřevěné desky. Naše instrukce vás budou přímočaře provázet vaší prací.

Příprava

Před zahájením práce s malířskou šablonou si připravte potřebné materiály a nástroje. Nejprve byste měli očistit povrch, na kterém chcete vytvořit vzor, a jemně jej obrousit jemnozrnným smirkovým papírem. Následně povrch pokryjte vrstvou laku na dřevo. Takto dobře připravený substrát byste měli nechat uschnout. Pokud použijete hotovou dekorativní omítku, nemusíte se starat o další přípravu - výrobek můžete začít nanášet hned po otevření balení.

Připevnění šablony

Před připevněním šablony si připravte několik kusů maskovací pásky a mějte je nejlépe po ruce. Umístěte výrobek na vybraný povrch a nastavte jej do správné polohy. Jakmile se rozhodnete, že je poloha správná, opatrně připevněte šablonu pomocí předem připravené pásky. V tomto případě nedoporučujeme používat lepidlo ve spreji - mohlo by zničit výsledný efekt.

Čtěte také: software pro návrh fasády domu

Nanášení omítky

Po přiložení šablony začněte nanášet hmotu. Pokryjte jím celou plochu vzoru tak, aby nezůstala žádná prázdná místa. Čím silnější je nanesená vrstva, tím je vzor vypouklejší. Jakmile se rozhodnete, že je vzor řádně pokryt hmotou, můžete začít šablonu odstraňovat. Postupujte jemně, abyste nerozmazali nanesenou strukturu. Při tomto postupu může dojít k drobným protahováním nebo dutinám betonu a zubatým hranám na povrchu omítky, ale v tu chvíli byste neměli provádět žádné opravy. Celý povrch nechte zaschnout.

Úprava vzoru

Jakmile zjistíte, že je hmota dostatečně zpevněná, můžete nežádoucí prvky obrousit a hrany vyhladit smirkovým papírem. Nakonec očistěte dekor - můžete k tomu použít jakýkoli kartáč nebo nějaký plochý.

tags: #malovani #do #cestve #omitky #navod

Oblíbené příspěvky: