Místo, kde se vyrábějí cihly: Proces výroby a historie

Historie pálených cihel sahá až do starověkých civilizací, jak o tom svědčí prolog v Eposu o Gilgamešovi. První důkazy o používání pálených cihel pocházejí z období kolem 7500 př. n. l. v oblasti Blízkého východu, konkrétně z dnešního Turecka a Jericha. Cihla nahrazovala kámen tam, kde ho byl nedostatek. Nejstarší nálezy pocházejí z doby přibližně 7500 př. n. l. objevené při archeologických vykopávkách starověkého Jericha. Jednalo se však ještě o nepálené cihly (vepřovice). Pálené cihly se objevily kolem roku 3000 př. n. l. v Mezopotámii. Jelikož se výroba prodražila, využívaly se pálené cihly jen ke zvláštním účelům, například jako střešní tašky nebo pro vnější zdi paláců. Teprve až vynález kruhové pece ve druhé polovině 19. století umožnil masovou výrobu pálených cihel.

Stavby se v minulosti stavěly nejen z kamene, ale také z cihel. Těmto stavbám se v němčině říká Backsteingotik (doslova gotika z pečeného kamene). Cihelná gotika byla rozšířena v Dánsku, Pobaltí, Severním Německu a Polsku. Nejbližším příkladem takové stavby je Bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí v Brně, postavená v první polovině 14. století. Znalost pálených cihel se rychle rozšířila, a tak jednoduché cihelny bývaly v každé větší vesnici.

Historické rozměry cihel a standardizace

Rozměry cihel v českých zemích se v průběhu historie měnily a byly různorodé, což odráželo regionální a časové rozdíly ve stavebních technikách. Například za vlády Marie Terezie se používaly tzv. "císařské cihly". V roce 1872 byl v Rakousko-Uhersku, do něhož patřily i české země, přijat zákon o standardizaci rozměrů cihel. Tento standard stanovil rozměry cihel na 29 × 14 × 6,5 cm. Tento rozměr se stal základem pro dnešní klasické rozměry tzv. "plných cihel".

Typy cihel

Cihly se dělí do dvou tříd: A a B, přičemž třída A je nejpevnější a nejméně nasákavá. Existuje celá řada různých typů lícových cihel, obecně však tvoří „tvář“ budovy. Jsou tvrdě pálené, aby získaly pevnost a trvanlivost, kterou potřebují, aby odolaly nesmírně rozdílným teplotám a klimatu. Měkké, nepravidelné lícové cihly se vyrábějí lisováním mokré hlíny do pískovaných forem. Mnohé lícové cihly se v EU tvarují drátkováním. Hlína se protlačí přes matrici, kde získá svůj dokonale pravoúhlý tvar. Poté se přidá líc. Existují i cihly, které se uvolňují z formy pomocí vody. Tyto cihly se vyrábějí ručně. Jde o mimořádně nákladný proces, při kterém se při skládání hlíny do forem vytvářejí v cihle výrazné rýhy (úsměvy).

Inženýrská cihla prochází složitějším procesem výběru hlíny, pečlivého drcení, vypalování a tvarování, aby byla skutečně velmi tvrdá. Technické cihly lze používat pod zemí a často se pokládají jako izolační vrstva proti vlhkosti. Označení „obyčejné cihly“ vychází ze skutečnosti, že ačkoli jsou vypálené dostatečně tvrdě, aby se daly použít pro většinu nosných zdicích prací, jsou méně kvalitní než lícové nebo technické cihly. Používají se převážně na vnitřní příčky a na části (nebo pláště) stěn, které nebudou vidět. Jsou lehčí než lícové a technické cihly. Rekultivované cihly mohou být různorodé a mohou být směsí výše uvedených obkladů. Protože regenerované cihly pocházejí většinou ze starších budov, mají často spíše imperiální než metrické rozměry.

Čtěte také: Bohatá historie Sušice

Speciální cihly se tak nazývají proto, že jsou vyrobeny pro splnění specifického úkolu. Příkladem speciální cihly je cihla, jež se používá k zakončení horní části zdi nebo dokonce jako okenní parapet. Zvláštní kapitolou jsou cihly vyráběné pro kolektory. Mezi další často používané speciální cihly patří soklové cihly, římsy, obloukové klíče a mnoho dalších. Všechny cihly mají různé využití, ale všechny musí vydržet určité opotřebení.

Proces výroby cihel

Před moderními technologiemi byl celý proces výroby cihel velmi pracný a vyžadoval značné množství lidské práce a zkušeností. Hlína byla často smíchána s vodou a někdy i s dalšími materiály, jako je tzv. ostřivo, aby byla zajištěna lepší konzistence a pevnost. Cihly musely být důkladně vysušeny před vypalováním. Během procesu výroby cihel se sleduje kvalita všech vstupních surovin a jednotlivých procesů.

Cihly z různých cihelen se vyznačují mírně odlišnými vlastnostmi v závislosti na původu těžené suroviny (např. barvou). Deklarované vlastnosti cihel však musí být splněny vždy každou cihelnou. Některé typy cihel je totiž možné použít bez rozdílu jejich původu - např. cihly pro vnitřní zdivo či příčky. Různé typy hlín pro výrobu cihel se na první pohled liší barvou. Barvy hlín bývají velmi různé, protože to závisí na jejich mineralogickém složení. Např. oxid železa ve formě hematitu zabarvuje hlíny do červenohnědé až rezavé barvy, příměs pyritu zase zbarví hlínu do modrošeda.

Hlína pro výrobu cihel se těží povrchovou těžbou. Po vytěžení ji dopravník po běžících pásech do výrobní budovy k prvnímu zvlhčovacímu mísiči. Dále probíhá zpracování ve velkém kolovém mísiči, kde se hlína pasíruje přes síta. Materiál následně prochází třecím zařízením, které třením zajišťuje dokonalou homogenitu hlíny a zbavuje ji hrudek. Protřená hlína se poté podává dopravníkem do vytlačovacího stroje, který plastický materiál formuje do nekonečného pásu. Z tohoto pásu jsou pak odsekávány jednotlivé kusy - cihly v surovém stavu.

Tyto polotovary jsou odebírány pořadačem a skládány na police. Následně jsou odváženy k volnoprostorovému sušení a v případě nevhodných klimatických podmínek do vytápěných sušáren. Po vysušení, když má sušený materiál zhruba jen tři procenta vlhkosti, putuje do pecí. Po vychladnutí se vypálené cihly třídí a ukládají na palety, kde jsou tzv. "zafóliovány" a připravené na transport k zákazníkovi.

Čtěte také: Vlastnosti a využití OSB a sádrokartonu

Kromě standardní výroby klasických pálených cihel se vyrábějí též různé produkty na zakázku. Ve srovnání s poloautomatickou sériovou výrobou standardních cihel se jedná o maloobjemovou výrobu se značným podílem ruční práce. Navíc je nutné nejdříve zhotovit jednoúčelovou formu pro tvarování těchto speciálních výrobků. Proto je také třeba počítat s podstatně vyššími náklady.

Cihelny v Česku

Lomnice

Kdy byly vyrobeny první pálené cihly v Lomnici, nevíme. S jistotou je doložena panská cihelna na začátku 19. století, zachycena je pak na katastrálních císařských otiscích z roku 1826 na pozemcích dnešního rodinného domu čp. 56 při ulicích Bokošovec a Nová. Dům a přilehlá budova se téměř kryjí s půdorysem původních budov cihelny. Na mapě z roku 1826 je zde uvedené hliniště a přilehlý malý rybník. Tedy vše potřebné k výrobě cihel. I ostřivo (písek) byl lehce dostupný v lokalitě Na Pískách, odkud kopali písek pro stavbu svých domů lomničtí občané ještě ve 20. století.

Zajímavostí doposud nepovšimnutou je fakt, že židovský hřbitov byl založen a rozkládá se na vytěženém hliništi zaniklé cihelny. Pokud vezmeme v úvahu, že Židé přicházejí do Lomnice na začátku 18. století, mohla panská cihelna s ligaturou AS (Antonín Amantus Serényi) vyrábět cihly již na konci 17. nebo počátku 18. století. Fragment cihly s ligaturou AS byl nalezen v klášteře Porta coeli u zdi u dnešního rybníka, což by mohlo dokládat prodej cihel na opravu klášterní zdi cisterciačkám.

Nedaleko od této panské cihelny existovala další malá cihelná pec. Byla přistavěna ke mlýnu, který byl více než jedno století ve vlastnictví rodiny Borkovců. Filip Borkovec, který zdědil mlýn po svém otci, se nebál podstoupit spor s lomnickou vrchností, která chtěla prostřednictvím hospodářské správy panství jeho výrobu cihel zakázat. Filip Borkovec byl člověkem podnikavého ducha. Když zjistil, že se na jeho pozemku nachází vhodná hlína k výrobě cihel, předložil vrchnosti žádost o novou výstavbu stájí a cihelné pece, která u mlýna byla, jak v žádosti uvádí, již od konce 18. století. Ovšem lomnický pán v té době také podnikal v cihlářství, a tak vrchnost Borkovcovi po předložení žádosti a kresebných plánů odmítala povolení udělit.

Borkovec se však nevzdal a odvolal se k Brněnskému krajskému úřadu. Ve své stížnosti argumentoval, že jako vlastník pozemku má právo nakládat se svým majetkem podle libosti a že lomnický úřad si neoprávněně přisvojuje pravomoci zákonodárce. Rovněž poukazoval na vysokou cenu cihel z vrchnostenské cihelny a nedostatečnou kapacitu pro uspokojení všech stavebních potřeb. Nakonec, i přes jeho úsilí, byla výroba cihel na mlýně zakázána. Dne 25. července 1826 došlo k zamítnutí jeho odvolání.

Čtěte také: Moderní řešení pro koupelny

Při obhlídce mlýna bylo zjištěno, že ještě stojí kamenná zeď lednice (protilehlou stěnu pak tvoří samotná budova mlýna), která byla společnou zdí cihelné pece a navazující hospodářské budovy. Cihly z Borkovcovy produkce nebyly signovány, na rozdíl od cihel z panské cihelny, které nesou dvojí provedení ligatur HL (Herrschaft Lomnitz). To snad dokládá, že se cihelna po vyčerpání cihlářské hlíny přestěhovala na nové místo za Lomnici, blízko k odbočce do Brusné. Původní, jakoby ručně psaná písmena snad pocházejí ze starší cihelny u židovského hřbitova, novější pak z cihelny nové. V této lokalitě cihelna fungovala ještě po II. světové válce.

Tišnov

V roce 1965 byla uzavřena poslední tišnovská cihelna na Trnci. Cihelna v těchto místech byla založena a fungovala od poloviny 19. století. V první třetině 20. století zde byla vybudována na svou dobu moderní kruhová pec. Cihelna byla ve vlastnictví společnosti Macků a Bílých. Část v této lokalitě vytěžených hlinišť byla zavezena komunálním odpadem a po zasypání hlínou zde byla založena zahrádkářská kolonie. Další cihelna společnosti Zicha byla na místě později zbudované Brabcovy pily - u křižovatky ulic Olbrachtova, Brněnská a Trnec. Třetí cihelna - Dusíkova - pak byla pod dnešním letním kinem. V Předklášteří na začátku 20. století byla rovněž v provozu cihelna.

Novosedly na Břeclavsku

V Novosedlech na Břeclavsku působily původně dvě cihelny. V roce 1889 vznikla v Růžových kopcích cihelna manželů Leopolda a Terezie Soglových-Tollhammerových. Výroba byla zastavena na podzim 1941 kvůli nedostatku personálu a dieselového oleje. Dnes se v Novosedlech nachází moderní cihelna, která zaměstnává přes šedesát lidí. Ročně odsud odvezou nákladní auta mezi devadesáti až sto deseti tisíci paletami cihel. Cihelny se staví tam, kde je dobré podloží a jíl. Jíl je na různých místech vždy specifický a hodí se k výrobě určitého typu cihel. Novosedelské cihelně dominuje obrovský komín.

Jakub Šafář, ředitel závodu Wienerberger v Novosedlech, popisuje, jakým způsobem se těží hlína z až čtyřicet metrů hluboké jámy. Hlína je následně zpracována na téměř automatizované robotické výrobní lince. Zde se nejprve lisuje nekonečný pruh ze směsi jílu a pilin, který je následně rozřezán na kusy a odvezen do sušárny. Suší se zde o teplotě asi osmdesát až devadesát stupňů Celsia. Jakmile má sušený materiál zhruba jen tři procenta vlhkosti, putuje do pecí. Cihly z každé cihelny, včetně té novosedelské, mají jinou barvu. Spoustu lidí překvapuje, že jsou zpočátku cihly šedivé. Typicky červenou barvu totiž získávají až výpalem, což souvisí s obsahem železa. Čím je ho více, tím je barva cihel ohnivější.

V novosedelské cihelně se vyrábějí cihly EKO+ Profi s velmi tenkými stěnami a malými komůrkami vzduchu uvnitř, nebo jednovrstvé cihly plněné minerální vatou bez nutnosti další izolace. V cihelně se v současné době uvažuje o využívání čistší energie k výrobě, včetně elektrifikace a instalace solární elektrárny. Jedna z nejnáročnějších položek co se týče výrobních nákladů je pro ně totiž plyn, kterým v pecích topí. V Novosedlech mají zásoby hlíny minimálně na dalších třicet až čtyřicet let.

Časté mýty o cihlách

Mezi lidmi koluje řada mýtů o cihlách. Často se říká, že se domy z cihel špatně omítají, že jimi uniká teplo, nebo že jde o zbytečně drahý luxus. Nic z toho není samozřejmě pravda. Nejčastějším argumentem proti nákupu cihel je pak jejich cena. Cihly zpravidla tvoří jednu desetinu celkové ceny rodinného domu. Mnoho lidí neřeší, že obvodové zdivo je základ domu, který už není možné vyměnit tak jako třeba kuchyňskou linku, kterou si přitom během třiceti let někdy mění i třikrát.

V posledních letech ceny stavebních materiálů vzrostly, což ovlivňuje i cihly. Byla obrovská poptávka i inflace, to vše hrálo jistě roli. Cena za novostavbu stoupla za poslední čtyři roky minimálně o čtyřicet procent. Teď se lidé upínají v naději, že to bude levnější, k rekonstrukcím. Zaměstnanci cihelny si nemyslí, že by cena stavebních materiálů nezačala postupně klesat.

V tabulce níže jsou shrnuty základní informace o některých historických a současných cihelnách v Česku.

tags: #misto #kde #se #vyrabeji #cihly #proces

Oblíbené příspěvky:

• Jak pomoci dítěti při otravě a předejít úpalu
• Vliv zrnitosti štuku na výsledný vzhled stěn
• Prohlédněte si detaily této PVC koncovky
• Vlastnosti fasádní barvy Baumit SilikonTop
• Řešení problémů s panoramatickou střechou Škoda Superb