Cyklostezky, obrubníky a legislativa v České republice

Cyklistická doprava v České republice v posledních letech zažívá nebývalý rozmach. S tím souvisí i nutnost přizpůsobit infrastrukturu a legislativu potřebám cyklistů. Tento článek se zaměřuje na problematiku obrubníků na cyklostezkách a legislativní rámec, který ovlivňuje jejich navrhování a užívání.

Problematika obrubníků na cyklostezkách

Cyklostezky v Česku jsou tradičně zakončeny obrubníky, které jsou snížené z běžné výšky +12 až +16 cm blíže k úrovni vozovky, a to k +2 cm na výkrese. Ve skutečnosti se provedením velmi často blíží spíše +5 cm. To představuje zbytnou systematickou nerovnost na jinak hladké jízdě po povrchu stezky. Největší problém to představuje ve městech, kde jsou křížení cyklostezek s vozovkou častá a provozovaná jízdní kola jsou spíše městského typu bez tlumení rázů.

Při přejezdu 2-5 cm obrubníku na městském kole ucítí jezdec nepříjemný náraz, který zdravotně zatěžuje páteř a zápěstí. Pokud cyklostezka křižuje vozovku, jde o dva obrubníky, s ostrůvkem uprostřed vozovky hned o čtyři.

Správná řešení obrubníků

Správné řešení je plynulé snížení výšky na +0 cm. Toho lze dosáhnout použitím vhodného obrubníku s krátce zkosenou hranou nebo obrubníku se zaoblenou hranou o poloměru do 2 cm, který bude zapuštěn na +0 cm. Tam, kde to odvodnění vozovky vyžaduje, je vhodné použít obrubník šikmý uložený na +0 cm.

Už v raných 90. letech bylo určeno, že pro bezbariérové řešení z pohledu chodce je výška obrubníku 0 cm, maximálně 2 cm, a to zejména z důvodu bezproblémového odtoku vody po okraji vozovky do dešťové vpusti. Reálně je však nutno počítat s 1-5 cm podle realizační stavební přesnosti a je třeba přihlížet i k dlouhodobým deformačním změnám vozovky.

Čtěte také: Výběr a použití šroubů do sádrokartonu

Výše uvedené bezbariérové řešení chodníků je automaticky přejímáno na městské cyklostezky, ze kterých je ale také někdy třeba sjet a vydat se dále po vozovce. Princip zapuštěného obrubníku je běžně používán v pěších a obytných zónách, stavebně řešených příčných zpomalovacích prazích, chodníkových přejezdech a zvýšených křižovatkách, tedy všude tam, kde je jedna výšková úroveň ulice.

Projekční řešení

• Beton: Zapuštěný silniční obrubník ozn. dle Rochly** ABO 2-15 (b=12-15 cm, h=25 cm), je v řezu mírně zkosený se zaoblením místo hrany o poloměru 15 mm, výška nášlapu nad vozovkou +0cm. Nebo zapuštěný chodníkový obrubník ozn. dle Rochly** ABO 13-10 (b=10, h=15cm), je v řezu obdélníkový s jednou hranou zkosenou o 5-10 mm, výška nášlapu nad vozovkou +0cm. Ten se uplatní zejména tam, kde nebude navazovat na jiný silniční obrubník. Nebo Šikmý obrubník německých výrobců (b=15 cm, h=19-22 cm) Boecke: Querungshilfe type III, Berding: Schraegstein Nullabsenkung nebo (b=30 cm, h=17-20 cm) Meudt: Bordsteinsystem für Nullabsenkung.
• Kámen: Běžný silniční obrubník řady OP, jde typicky o OP3 se zkosenou hranou o 5 mm, výška nášlapu nad vozovkou +0 cm. Nebo šikmý obrubník dle požadavku projektanta, neboť kamenné obrubníky jsou předmětem poptávkové tj. kusové výroby.

Stavba vyžaduje dozor a dohled navrženého řešení. Jen pečlivý autorský dozor projektanta a technický dohled investora na prováděním tohoto detailu obruby zajistí vhodné provedení a použití předepsaných výrobků.

Dodatečné řešení

Vhodné dodatečné řešení prakticky neexistuje. Rozdíl výšky do cca 1 cm lze zalít tekutou asfaltovou směsí. Vyšší výškové rozdíly lze řešit jen přílepky zasahujícími do vozovky nebo odfrézováním materiálu obruby (což může snížit estetickou kvalitu výrobku a životnost).

Srovnání vlastností silničních obrubníků

Následující tabulka porovnává vlastnosti silničních obrubníků vhodných k zapuštění nebo s šikmým nášlapem.

Legislativa a cyklostezky

Jízda na kole je provozem na pozemní komunikaci a řídí se zákonem o provozu na pozemních komunikacích č. 361/2000 Sb. v platném znění a s ním souvisejícími předpisy, vyhláškou č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Dále se k provozu na pozemních komunikacích vztahuje zákon č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů, Vyhláška č. 341/2002 Sb.

Čtěte také: Špricování cihel: Klíč k trvanlivé omítce

Základním typem cyklostezky je „stezka pro cyklisty“, neboli značená cyklostezka. Stezku značí modrá značka s bílým piktogramem jízdního kola. Na tento typ stezky mají povolen vstup (vjezd) pouze jízdní kola. Podle českého práva se za jízdní kolo považuje také koloběžka, elektrokolo, elektrokoloběžka, nebo šlapací tříkolky a čtyřkolky. Na cyklostezku je umožněn vstup také na kolečkových bruslích nebo kolečkových lyžích. Kdo naopak nemá na stezku povolen vstup, jsou chodci.

Stezka pro chodce a cyklisty je oproti pouhé stezce pro cyklisty přístupná též chodcům. Od roku 2001 umožňují v České republice dopravní značky rozlišit, zda je stezka pro chodce a cyklisty rozdělena na samostatné pruhy, nebo zda celá šířka stezky je určena chodcům i cyklistům dohromady.

• Na stezce pro chodce a cyklisty je chodec povinen užívat pouze pruh vyznačený pro chodce a cyklista pouze pruh vyznačený pro cyklisty.
• Pruh vyznačený pro chodce může cyklista užít pouze při objíždění, předjíždění, odbočování a vjíždění na stezku pro chodce a cyklisty. Nesmí přitom ohrozit chodce jdoucí v pruhu vyznačeném pro chodce. Jiným účastníkům provozu je užití stezky zakázáno.
• Pruh pro cyklisty není určen k chůzi, vstupovat na něj mohou chodci pouze v odůvodněných případech, např. při obcházení a vcházení či vycházení ze stezky, přičemž nesmí cyklisty ohrozit.

Pokud není pruh pro cyklisty od vozovky pro ostatní silniční vozidla oddělen fyzicky (obrubníkem, dělicím pásem, pásem zeleně atd.), jde zpravidla pouze o tzv. vyhrazený jízdní pruh pro cyklisty, nikoliv o stezku pro cyklisty. Vztahují se na něj obdobně ta ustanovení pravidel silničního provozu, která byla psána prvořadě pro jízdní pruh vyhrazený pro autobusy nebo trolejbusy městské hromadné dopravy.

Cyklista je povinen užít stezku pro cyklisty, ale není povinen užít stezku pro chodce a cyklisty. Na tomto typu stezky nemají cyklisté povinnost tuto stezku použít. Přednost nemá nikdo. Všichni uživatelé mají stejná práva a musí se navzájem respektovat.

ČSN 73 6110 - Navrhování pozemních komunikací

Norma ČSN 73 6110 není obecně závazná, avšak její konkrétní části mohou být považovány za závazné, pokud na ně odkazuje schválený projekt na komunikaci, vyžaduje-li to smlouva mezi stavebníky. Norma se vyplatí přečíst si celou, jde ale o více než stostránkový dokument. Zajímavé jsou například pasáže věnované chodcům.

Čtěte také: vše o hydroizolaci zdiva a základů

• 4.1.1 Účelem projektování místních komunikací je zajištění co největší bezpečnosti všech účastníků dopravy v obcích, zejména chodců a cyklistů a vytvoření takových podmínek, aby prostor místní komunikace funkčních skupin B, C, D plnil v obci ve vzájemné rovnováze jak funkci dopravní, tak obslužnou a přiměřeně i pobytovou a společenskou.
• 4.1.4 Průjezdní úseky silnic obcemi: V návrhu průjezdních úseků silnic musí být v rovnováze podmínky jednotlivých druhů dopravy (chodců, cyklistů, veřejné hromadné, individuální automobilové, dynamické, statické).
• 8.1.2 Příčné uspořádání prostoru místní komunikace při rekonstrukcích v omezeném prostoru musí vytvořit příznivé podmínky jednotlivým účastníkům provozu v tomto pořadí důležitosti: chodci, veřejná doprava, cyklisté, motorová vozidla.
• 10.4.1.1 Cyklistická doprava přispívá ke zlepšení životního prostředí i k upevnění zdraví obyvatel a je přínosnou alternativou dopravy automobilové.
• 10.4.1.2 Návrh cyklistické infrastruktury je nedílnou součástí řešení dopravní soustavy obce a má být především plánováním nabídky pro rozvoj této dopravy. Pro cyklistickou dopravu má být v obci vytvořena ucelená síť, která umožní plošnou dopravní obsluhu a kvalitní spojení potenciálních zdrojů a cílů.
• 4.1.3 V zastavěném území obcí se navrhují místní komunikace s pruhy/pásy pro chodce a/nebo cyklisty oddělenými od hlavního dopravního prostoru buď zvýšeným obrubníkem a/nebo dělicím pásem.
• 10.4.3.7 Povrch jízdních pruhů/pásů pro cyklisty se doporučuje asfaltový a má být odlišen od přilehlého jízdního pruhu nebo pruhu pro chodce barevně.
• 10.4.3.5 Stezky pro společný provoz cyklistů a chodců se mohou navrhovat jen při nižších intenzitách provozu jak cyklistů tak chodců.
• 10.4.3.6 Stezky pro společný provoz cyklistů a chodců mají mít šířku ≥ 3,00 m. Pokud intenzita provozu na stezce překročí 180 chodců/h a 150 cyklistů/h, rozšíří se stezka na 4,00 m, nebo se provoz cyklistů a chodců oddělí. Při intenzitě ≤ 50 cyklistů/h a 100 chodců/h se šířka stezky může snížit na 2,00 m, ve stísněných poměrech na 1,75 m.
• 10.4.3.9 V podchodech a na lávkách využívaných pro cyklistický provoz, na kterých je navržen přístup pouze schodištěm, se musí umožnit vedení jízdního kola (např. pomocí vodícího žlábku).

Technické podmínky TP 179 - Navrhování komunikací pro cyklisty

V návaznosti na novelizované normy pro projektování komunikací (ČSN 73 6110 a ČSN 73 6101) vyšly už v květnu 2006 nové Technické podmínky Ministerstva dopravy TP 179 Navrhování komunikací pro cyklisty. Jsou určeny zejména projektantům a pracovníkům státní správy a místní samosprávy. Hlavním těžištěm TP 179 je navrhování komunikací pro cyklisty v zastavěném území (intravilánu). Zabývají se však i vedením tras mimo zastavěné území (extravilán).

Samotnému projektování a realizaci konkrétních cyklistických stezek v obci nebo městě by mělo vždy předcházet zpracování tzv. generelu (nebo studie) cyklistických tras. Správně navržená a postupně budovaná síť cyklistických tras by měla splňovat tyto základní zásady: ucelenost sítě; spojení zdrojů a cílů; atraktivita tras z hlediska délky trasy i bezpečnosti; celková srozumitelnost.

Oddělení cyklistů od ostatních druhů dopravy

Komunikaci pro cyklisty lze od jízdního pruhu s provozem motorové dopravy oddělit:

• vodicím proužkem;
• dělicím (zeleným) pásem;
• dělicím (zeleným) pásem a obrubníkem;
• obrubníkem a zábradlím nebo svodidlem.

O způsobu oddělení od provozu chodců rozhodují významnou měrou požadavky osob nevidomých a slabozrakých: hmatným pásem, dělicím pásem, obrubníkem, zábradlím.

Problémy současné legislativy a technických předpisů

S rychlým rozvojem opatření pro cyklisty se ale také ukazuje, že legislativa a technické předpisy zaostávají za skutečnými potřebami a stavem v ulicích.

• Nejsou stanovena pravidla na označování typických situací. Podobné místo tak v různých městech bude označeno jinými značkami s úmyslem zajistit stejná pravidla.
• Není nikde ukotvena role přejezdů pro cyklisty, automaticky se tak někdy předpokládá, že po přejetí cyklopřejezdu plynule pokračuje cyklostezka, která tedy nevyžaduje označení žádnou značkou, zatímco jinde se naopak bere za standard, že cyklopřejezd cyklostezku ukončuje.
• Není obecně jasná odpověď na otázku, zda v nároží křižovatky cyklostezka automaticky pokračuje do kolmé ulice či zda tam končí, není-li uvedeno jinak. A není jasně stanoveno, jak vlastně cyklostezky začínat a ukončovat.

Pokud něco vypadá jako chodník, tak to nejspíše je chodník, není-li svislým značením stanoven jiný režim. V technické praxi se například mluví o chodníkovém přejezdu, tedy místu, kde vozidlo přejíždí kolmo přes chodník. Zákon o provozu ale nic takového jako chodníkový přejezd nezná. Stavební uspořádání často cíleně navádí cyklistu k plynulému průjezdu, ve skutečnosti ho nabádá k nezákonnému chování. Buduje se tak veřejný prostor, kde vlastně není vůbec jasné, jak se v něm správně chovat.

Projektant dnes i přes ty nejlepší úmysly často není schopen navrhnout cyklostezku, po které by se dalo legálně projet bez jediného sesednutí. Pak mu nezbývá než stav prostě neřešit nebo se ho snažit zachránit množstvím nadbytečného svislého značení, na jehož umístění neexistuje žádný obecně platný vzor.

Možná řešení a novelizace zákona

Popsanou situaci je třeba systémově vyřešit. Nabízí se například doplnění zákona o paragraf, který by výslovně umožnil cyklistům jízdu po chodníku, je-li to nezbytné pro najetí z vozovky na bezprostředně přilehlou cyklostezku a je-li k tomu místo stavebně uzpůsobeno. Nebo by obecně mohl do zákona být zaveden pojem chodníkový přejezd, čímž by se vyřešilo více problémů naráz.

S účinností k 1. 1. 2022 byl dotčený § 57 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích novelizován zákonem č. 365/2021 Sb., a to přidáním dovětku „v daném místě a směru, ledaže by tím mohla být ohrožena bezpečnost nebo plynulost provozu na pozemních komunikacích.“ I z odůvodnění novelizace aplikovaného § 57 odst. 1 zákona o silničním provozu vyplývá, že není v souladu se záměrem zákonodárce vykládat povinnost cyklisty využít vyjmenované komunikace či jejich části určené pro cyklisty extenzivním způsobem.

Na silnici se souběžnou cyklostezkou nesmí cyklista pouze v případě, že to zakazuje značka zákazu vjezdu cyklistů. V případě pochybností ohledně výkladu § 57 odst. 1 zákona o silničním provozu je třeba také zohlednit uplatnění zásady in dubio pro libertate (v pochybnostech ve prospěch svobody).

tags: #cyklostezka #obrubník #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Pěstování dubu bahenního
• Vlastnosti a použití plastového obkladu
• Přečtěte si o implementaci rekonstrukce lesních cest
• Bezpečné upevňování do zateplených fasád
• Více o vrutu RAPID® Dual 8x60 TX