Proč je špricování cihel před nahazováním omítky nezbytné?

Při omítání zdí je důležité dbát na správnou přípravu podkladu, která zajistí dlouhou životnost a kvalitu finální omítky. Jedním z klíčových kroků je špricování cihel před nahazováním omítky. Špric je vlastně podkladní vrstva omítky, neboli postřik, podhoz, přednástřik či špric (podle terminologie různých výrobců, avšak stále jedno a totéž - spojovací můstek mezi podkladem a první vrstvou omítky), která má za úkol zdrsnit povrch zdiva pro lepší přilnavost omítky.

Příprava podkladu

Podklad je nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály, v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.

Rozhodnutí mezi špricem a penetrací

Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné.

• Špric: Špric je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď, nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na něj lépe držela nahazovaná omítka. Pro zdrsnění povrchu zdiva pro lepší přilnavost omítky. Takový špric lépe přilne k podkladu.
• Penetrace: Penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost.

Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací je tak jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.

Příprava a aplikace špricu

Nejřidší směs použijeme na špricování - první prohození stěny. Tato řídká směs musí stékat po lžíci. Nejprve plochu pořádně pokropíme (prolijeme) vodou. A poté zcela pokryjeme řídkou směsí. Doporučená tloušťka špricu v jedné vrstvě je kolem 5 mm. Při špricování nesmí vzniknout souvislá vrstva. Spíše se povrch ušpiní a vytvoří ostré výstupky (řídkou krupičku), načež se bude lépe chytat omítka finální. Směs nahazujte zednickou lžící nebo lopatou. Je důležité odstraňovat spadlé zbytky, které by se později komplikovaly práci při nahazování jádra. Po nanesení špricu je nutné ho nechat vyschnout a vyzrát. Postřik, podhoz, přednástřik či špric by měl zrát 2 až 3 dny.

Čtěte také: Výběr a použití šroubů do sádrokartonu

Pro špric se často používají suché maltové směsi, které v doporučeném poměru je pouze naředit vodou. Jsou to továrně připravené směsi, použitelné jsou jak pro ruční, tak i pro strojní nanášení.

Nahazování jádrové omítky

Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Směs nahazujte zednickou lžící ze zednické naběračky a nahazujte na zeď uvolněným zápěstím. Tuto zručnost si prostě musíme postupně získat. První nahazovaná stěna bude katastrofou, proto je vhodné objednat si na tuto práci alespoň napoprvé zedníka a vše od něj okoukat. Malta musí ulpět na povrchu, ale nesmí se při nárazu na podklad rozstřikovat. Omítku nahazujeme lžící vždy odshora dolů, přičemž příliš tuhá konzistence, která tvoří na zdi koláče, není vhodná. Stejně jako malta řídká, která po zdi stéká. Maltu lze nahazovat i přímo ze zednické naběračky, chce to ale už opravdu zkušenost a malta musí být hodně mastná (vysoký obsah vápna, díky čemuž dobře lepí).

Příprava omítníků

Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky, je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů, dříve se nejčastěji používaly omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe, tím těžší bude stahování omítky.

Strhávání a zatažení omítky

Ihned po nahození omítku strháváme latí. Latí pohybujeme po omítnících zdola nahoru a zároveň střídavě do stran. Pro tento účel lze použít jakékoli prkno, kdo si ale zvykne například na dvoumetrovou hliníkovou vodováhu, nebo alespoň hliníkovou lať, už by neměnil. Strženou omítku zatahujeme kovovým a nebo dřevěným hladítkem. Pokud se objeví nerovnosti, dorovnáme je omítkou nataženou hladítkem. A včas vyspravíme i spáry po omítnících poté, co omítníky opatrně vyjmeme z čerstvé omítky. Hlubší spáry se nahodí a zatáhnou hladítkem, mělké můžeme pouze natáhnout omítkou z hladítka. Při natahování vždy používáme obloukový pohyb. S místy, ke kterým máme obtížný přístup, si pomůžeme zednickou lžící, dokud vrstva omítky nezavadne. Použijeme však masivnější zednickou lžíci bez ostrých rohů.

Technologické přestávky

Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den. Každá vrstva omítky, která tvoří podklad pro další vrstvu, musí zrát určitou dobu. Všechny druhy omítek pak jeden den na každý jeden milimetr tloušťky, nejméně však 14 dní, a to i při minimální tloušťce jedné vrstvy 10 mm.

Čtěte také: vše o hydroizolaci zdiva a základů

V současné době až nereálných požadavků na rychlost výstavby se na stavbách setkáváme s velice rychlým postupem omítkových prací. Omítky bývají prováděny na vlhké zdivo a jednotlivé vrstvy se provádějí za sebou ve velmi krátkých intervalech, takže vůbec nejsou schopny postupně vyzrát a vyschnout. Důsledkem časově napjatých smluv o dodávkách stavebního díla jsou nutně i vady povrchových úprav zděných konstrukcí, jejichž příčinou je ve většině případů nedodržení technologických postupů při jejich provádění.

Štukování

Po ztvrdnutí a vyschnutí omítky můžeme štukovat. Omítku musíme nechat před štukováním zrát podle její tloušťky. Počítejte s jedním dnem na 1 mm u omítek sanačních, jinak lze štukovat i rychleji, omítka ale musí být opravdu suchá a vyzrálá. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zacupovává se plstěným a nebo pěnovým hladítkem krouživými pohyby. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu.

Provádění hran a přechodů

Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti. Hrany provádíme pomocí rovného prkna, které se ke stěně přichytí zednickými skobami či háčky. Prkno ukotvíme k rohu stěny tak, aby přečnívalo přesně o požadovanou tloušťku omítky a drželo rovinu. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky. Až nakonec dočistíme přechod mezi stropem a omítkou. Provedeme napojení ostrými hranami a nebo půlkruhovým fabionem. Úplně posledním krokem je opět štukování.

Výběr omítky

Při volbě typu omítky musíme znát především vlhkost budovy. Na vlhké zdi totiž není vhodné používat sádrové ani cementové omítky, které by mohli později opadávat. Na vlhké zdi je pak nejlepší použít pod štuk vápennou omítku. Cementová omítka uzavře vlhkost ve zdivu a později se začne rozpadat. Čili staré cementové omítky oklepeme, zdivo necháme vyschnout a nahradíme je omítkami vápennými. Vápenná omítka je prodyšná.

Vnější omítky

Vnější omítky jsou totiž přímo vystaveny klimatickým vlivům, a proto tvoří určitý „nárazník“ proti působení vnějšího prostředí. Nároky na podklad pro vnější omítku jsou identické s nároky popsanými u vnitřních omítek. Jestliže se pro jádrovou vrstvu použije vápenocementová nebo cementová omítka, měla by být její tloušťka alespoň 15 až 25 mm. Pro vnější omítky bychom si měli vybírat suché maltové směsi s vyššími hodnotami pevnosti v tahu za ohybu a přídržnosti k podkladu.

Čtěte také: Jak správně izolovat komín

Celkový tepelný odpor stěnové konstrukce může významně ovlivnit použití tepelněizolačních omítek, které většinou bývají součástí omítkového systému. Tyto omítky mívají nižší pevnost v tlaku a jsou tedy méně odolné proti mechanickému poškození, jejich pórovitost zvyšuje nasákavost. Proto se opatřují krycí štukovou omítkou, která navíc zabraňuje nadměrnému vnikání atmosférické vlhkosti do porézního podkladu a zároveň umožňuje odvádět nadbytečnou vnitřní vlhkost do vnějšího prostředí. Krycí omítka s případným barevným nátěrem bývá též součástí celého omítkového systému.

Výkvěty na zdivu

Tzv. výkvěty vznikají na neomítnutém i omítnutém cihelném zdivu vynášením vodou rozpustných solí a vápenných sloučenin ze zdiva na jeho povrch. Zdrojem vyplavitelných částic mohou být jak cihly, tak zdicí malty a omítky. Výkvěty na zdivu vznikají pouze tam, kde je ve zdivu zvýšená až nadměrná vlhkost, která soli uvolní a pak je vynese k povrchu zdiva ve směru difuzního toku. Na povrchu zdiva se vlhkost odpaří a zůstane solný či vápenný povlak - výkvět. Odstraní se příčina zvýšené vlhkosti zdiva.

Doporučený seznam nářadí

Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat. Jedná se především o:

• Zednickou lžíci
• Vodováhu
• Olovnici
• Zednické hladítko
• Zednickou naběračku
• Velkokapacitní vědro
• Zednickou stěrku
• Míchadlo
• Stahovací lať
• Zednickou skobu
• Ruční omítačka (pro špricování zdí)
• Míchačka (pro větší plochy)
• Stavební kolečko (pro přepravu směsi)
• Omítníky
• Fasádní špachtle (pro tenkovrstvé omítky)

tags: #musi #se #cihly #spricovat #pred #nahazovanim

Oblíbené příspěvky:

• Jak postavit vyvýšený záhon
• Srovnání minerální vaty a polystyrenu pro zateplení domu
• komplexní přehled o izolaci dřeva
• Jak odstranit poškození a obnovit lesk plovoucí podlahy
• Jak vysoko by měl být marmolitový sokl?