Nahazování omítek bez perlinky: Komplexní průvodce

Nanesení vnitřní a venkovní omítky patří k těm součástem stavby, po kterých celý dům či byt nádherně "prokoukne." Na nově omítnuté zdi je krásný pohled, avšak do té doby, než se na omítce vytvoří první trhlinky či vlhké mapy. Jak tedy omítky aplikovat, abychom předešli brzkému poškození? I když omítky jsou finálním estetickým doladěním interiéru i exteriéru, jejich funkce je především v ochraně zdiva před mechanickým poškozením vnějšími vlivy a ve zlepšení celkových technických vlastností konstrukce.

Při použití speciálních příměsí do omítky pak mohou omítky plnit i další funkce - funkci sanační, ochrannou, akustickou, protipožární či v poslední době velmi populární funkci tepelně izolační. Omítka je vrstva materiálu nanesená na stěnu, kterou poté zpevňuje a chrání. Dále také vyrovnává spáry, díry a veškeré nepravidelnosti.

Typy omítek a jejich vlastnosti

Před samotným omítáním je dobré pamatovat, že omítek je více druhů lišící se pevností, složením, ale hlavně i paropropustností. Existují omítky pro strojní i ruční omítání. Suché omítkové směsi se rozdělují na zdící malty, na omítky pro vnitřní a venkovní použití a omítky univerzální. Směsi se dělí i podle druhu pojiva, kterým může být cement, vápno, ale i další materiály. Mezi jejich hlavní výhody patří jejich moderní výroba, kdy jsou všechny parametry kontrolovány výpočetní technikou, čímž je zaručena rovnoměrná kvalita směsí a stálost materiálu.

Vlastnosti průmyslově vyráběných omítkových směsí jsou různé, jednotlivé výrobky se mohou lišit zrnitostí, poměrem vápna a cementu a samozřejmě také určením do interiéru či na vnější fasády. Existují i omítky univerzální (pro interiér i exteriér) a také například omítky, které se používají jako jádrová vrstva a zároveň je lze povrchově upravit bez natahování finální tenké vrstvy štukové omítky.

Speciální omítky:

  • Sanační omítky: Hodí se do sklepení a míst, které se potýkají s vlhkostí stěn a které umožní vodě se odpařovat ze stěn.
  • Akrylátové, silikátové a dekorativní omítky: Mohou představovat finální povrch.
  • Vnitřní omítky s plastickými stěrkami: Pro vytvoření reliéfu, nebo tzv. benátský štuk, který připomíná mramor.

Například omítku Knauf MV 1 můžete použít na vnitřní i vnější jádrové omítky na všechny stavební podklady kromě sádrových. Složení směsi umožňuje „zatočit“ povrch čerstvé omítky tak, že není nutné dělat následné štukování. Je ovšem třeba počítat s hrubší strukturou povrchu, než je tomu u štukové omítky. K úpravě povrchu omítnutého výrobkem MV 1 však štukovou omítku použít lze, stejně jako různé stěrky, šlechtěné omítky či finální nátěry. Zatočit povrch do hladka bez následného štukování můžete i u omítky Weber.dur mono RU. Směs se prodává ve čtyřicetikilovém pytli, má zrnitost 1 mm a je vhodná pro ruční nahazování zednickou lžící. Tloušťka nahozené vrstvy by neměla přesáhnout 15 mm, pak se omítka zarovná strhávací latí a po zavadnutí se povrch zatočí hladítkem.

Čtěte také: výhody olejových nátěrů na fasádu

Většina výrobců má v sortimentu i různé speciální interiérové či univerzální omítky, které mohou znásobit dobré vlastnosti některých zdicích materiálů. Například Cemix nabízí pod číslem 032 jádrovou lehčenou omítku určenou pro vnitřní i vnější omítání konstrukcí s požadavkem paropropustnosti povrchové vrstvy. Paropropustná omítka má zrnitost 1,2 mm, lze ji nanášet ručně či strojně v tloušťce vrstvy do 15 mm a balení 30 kg vystačí podle výrobce na dva metry čtvereční. Tato omítka zvyšuje tepelný odpor konstrukce.

Příprava podkladu před omítáním bez perlinky

Bez ohledu na druh omítky lze obecně říci, že omítky by měly být aplikovány na suchý, rovný, homogenní, drsný povrch zbavený prachu a nečistot. Příprava podkladu je jedním z nejdůležitějších úkolů při omítání. Stěna musí být suchá, čistá, bez prachu a trhlin. Vše odstraňte smetákem či kartáčem a prohlubně vyhlaďte stěrkovou hmotou.

Myslete také na to, že pokud je stěna čerstvě vyzděna, musíte ji nechat chvíli vyschnout. Důležité je i zachovat správný časový odstup od předešlého zdění, například beton se může omítat až šest týdnů po betonování. Vnější omítky by měly být prováděny minimálně dva měsíce po omítkách vnitřních, tak dojde k dostatečnému vysušení zdiva. Klasické cihlové zdivo musí být před omítáním čisté a ošetřené vápenocementovým postřikem. Namíchat ho můžete jako řídkou maltu se směsí na jádrovou omítku, na navlhčenou stěnu se postřik nahazuje zednickou lžící ze zednické naběračky tak, aby na zdivu vznikla souvislá podkladová vrstva. U některých zdicích materiálů ho lze nahradit chemickou penetrací (můstkem), ale u hrubších podkladů a při opětovném omítání starších očištěných zdí nástřikem nic nepokazíte.

Pokud chcete omítnout jen některé části stěny, vytyčte si omítaný prostor pomocí dřevěných latí připevněných ke stěně.

Míchání omítky

Omítkovou směs si můžete připravit buď doma, nebo si koupit už hotovou pytlovanou směs. Výhodou hotových omítkových směsí od různých výrobců je jejich snadná příprava. Obsah zpravidla třicetikilového balení rozmícháte nejsnáze pomocí míchačky či elektrického míchadla, v nouzi lze použít i míchací nástavec na vrtačku nebo zednickou lžíci. Smíchání omítky s vodou provádějte dle pokynů výrobce. Přestaňte míchat ve chvíli, kdy ve směsi nebudou žádné hrudky. Nechte několik minut odstát a poté znovu zamíchejte. Dávejte si také pozor na čas.

Čtěte také: Přehled sanačních omítek

Maltu si můžete namíchat sami z hašeného vápna, cementu, písku a případně vody. Poměr složek je 1:1:3. Malta nesmí být příliš hustá, protože by poté opadávala. Nesmí však být ani příliš řídká, protože by naopak stékala ze stěny. Hustota omítky by měla na zednické lžíci tvořit menší bochánek.

Na vnitřní omítky stěn a stropů se tradičně používá především vápenná malta. Plnivo v ní tvoří kopaný nebo říční písek, pojivem je hašené vápno nebo namočený vápenný hydrát. Lze přidávat i různé přísady pro zlepšení vlastností omítky. Míchá se zpravidla v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku. Dostatek pojiva je důležitý k tomu, aby se směs dobře zpracovávala. Příliš vysoký podíl vápna však sníží pevnost omítky a způsobuje po vyzrání vlasové trhliny. Pro jemnou finální vrstvu se používá štuková malta. Je to směs vápna a jemného prosátého říčního nebo kopaného písku v poměru 1 : 3.

Proces omítání bez perlinky

Omítání vyžaduje zručnost a cvik. Nejedná se však o nic, co byste nedokázali zvládnout bez zedníka.

Pravidla omítání:

  • V průběhu omítání by teplota neměla klesnout pod 5 °C. Většinou se jedná o teploty od 5 do 35 °C. S nízkou teplotou může dojít k narušení struktury a následnému opadání omítky.
  • Stěnu vždy omítejte od spodu nahoru.
  • Pro správnou funkci omítky je nutné dosáhnout patřičné tloušťky okolo 1,5 cm.
  • Pokud máte hotovo, vyčkejte na lehké zaschnutí a poté vyjměte omítníky.
  • Během nahazování si na zem můžete položit plachtu nebo kus desky, aby vám omítka nepadala přímo na podlahu a také proto, abyste ji mohli snáze sebrat a znovu nahodit. Při ručním nahazování omítky také doporučujeme používat ochranné brýle - omítka se vám může dostat do očí, takto si je ochráníte.

Kroky omítání:

  1. Příprava vodících patek a omítníků: Před samotným omítáním připevněte na stěnu latě, tzv. omítníky, které si pomocí provázku vyrovnáte. Tyto omítníky vám pomohou udržet stejnou tloušťku omítky a pomohou vám tak vytvořit rovný povrch. Namíchal jsem si z malty vodící patky, do nich vložil kovové omítníky, které jsem srovnal do váhy ze všech stran a povrch patek strhnul latí, po zavadnutí jsem patky vyhladil dřevěným hladítkem. Když byly vodící patky už trochu pevné, tak jsem zbylý prostor nahodil maltou, stáhl do roviny latí podle vodících patek a po zavadnutí dřevěným hladítkem zahladil celou plochu, dřevěné hladítko jsem namáčel.
  2. Nanášení jádrové omítky: Naberte maltu zednickou naběračkou či zednickou lžící a uvolněným zápěstím ji naneste na zeď rychlým pohybem. Omítku nahazujeme od spodní části zdi nahoru po jednotlivých „bocháncích“. Pokud je to nutné pro vyrovnání zdi, můžete jádrovou omítku nanášet ve více vrstvách, ale vždy až po dokonalém zaschnutí předchozí vrstvy. Nezapomeňte si každou vrstvu před nanesením nové zdrsnit, aby nová vrstva omítky snáze přilnula k podkladu.

    Schnutí jádrové omítky: Počítá se s tím, že každý 1 mm vrstvy schne jeden den.

  3. Srovnání omítky: Hliníkovou stahovací latí provádějte posuvné pohyby a přebytečnou omítku takto „zakrajujte“. Až je srovnaná, plynulým pohybem latě po omítnících omítku zahladíme. Místo hliníkové stahovací latě můžete použít i dřevěnou lať. Musí být ale rovná a dostatečně pevná, aby se při stahování omítky neprohýbala.
  4. Hlazení jádrové omítky: Vyčkejte pár desítek minut (záleží na teplotě a vlhkosti vzduchu) a nahozenou omítku srovnejte dřevěným hladítkem, někdy se mu říká také hoblík. Až je omítka zavadlá, hladítkem stěnu přebrousíme. Jde o to, aby povrch omítky nebyl příliš hrubý a částečně se zatáhly praskliny, které se při vysychání omítky vytvoří. Po „přebroušení“ je nahazování omítky hotové.
  5. Nanášení štukové omítky: Štukovou omítku nanášíme na navlhčenou jádrovou omítku. Natahuje se v tenké vrstvě pomocí ocelového hladítka, na které naberete dvě lžíce omítky. Pokud nepoužijete směs, kterou lze rovnou zatáčet hladítkem do finální vrstvy, je nutné použít finální štukovou vrstvu. Ta se natahuje na zavadlou jádrovou omítku ocelovým nebo plastovým hladítkem a po částečném zaschnutí se pak zatáčí filcovým nebo pěnovým hladítkem.
  6. Uhlazení štukové omítky: Nechte omítku zavadnout až na 40 minut. Další fází je uhlazení, které provedete pěnovým či molitanovým hladítkem mírně namočeným ve vodě.

Když jsem měl nalepen EPS a omítací lišty, natáhl jsem Webrtmel 700 na plochu a vmáčkl perlinku a plastové rohy s perlinkou, které jsem používal i na všechny rohy stěn. Pomocí kovového gletovacího hladítka jsem Webrtmelem 700 zahladil všechny špalety. Jádrovou omítku jsem si míchal v míchačce z pytlové směsi Multibat, kterou jsem míchal s maltovým pískem v poměru cca 1:5. Když jsem míchal maltu na strop, tak jsem do této směsi ještě přidával vápno. Ostatní stěny jsou z přesných pórobetonových tvárnic a jejich povrch jsem jen lehce zbrousil hoblíkem. Takto jsem měl připravené stěny pro finální omítku.

Čtěte také: Jak vybrat omyvatelný nátěr na omítku

Řešení problémů a opravy omítek

Nejrůznější trhliny jsou nejčastějším projevem závad na omítkách - a to i na nových čerstvě omítnutých domech. Trhlinky mohou vznikat v podkladu, jejichž nejčastější příčinou jsou vlhkostní či teplotní změny objemu podkladu omítky (například vlhký pórobeton). Dále to mohou být rozdílné stavební materiály v podkladu s různou pevností, nasákavostí či roztažností. Nakonec to mohou způsobovat i nerovnosti podkladu při skokových změnách tloušťky omítky. Trhliny mohou vznikat dokonce již v konstrukci, kdy konstrukce podléhá změnám objemu, tvaru a polohy a tím vznikají trhliny i v omítce. Příčinu vzniku těchto trhlin zvyšuje především nedostatečné vyschnutí hrubé stavby a rychlý postup výstavby. Pokud trhliny vzniknou již v konstrukci, je již téměř nemožné zabránit jejich vzniku také v omítce. Tam, kde je předpokládaný možný vznik trhlin, třeba délkovými změnami betonových konstrukcí, sedáním základů, teplotní deformací nosných stěn a sloupů, musí situace řešit architekt nebo projektant nosné konstrukce.

Při omítání různorodých povrchů na jedné stavbě mohou nastat komplikace, proto je dobré nanést vyrovnávací vrstvu.

Oprava starých omítek:

Pokud se chystáte opravit omítky ve vašem domě, máte na výběr ze dvou možností. Buď starou omítku kompletně osekáte a na zdivo nahodíte omítkou novou, nebo omítku nanesete přímo na původní omítku. Než kompletně odstraňovat původní starou omítku, je někdy vhodnější ponechat původní omítku na zdi a buďto ji pouze lokálně vyspravit nebo na ni natáhnout novou vrstvu omítky.

  • Odstranění nesoudržné omítky: Pokud natrefíte na poškozená místa, je potřeba nesoudržnou omítku nejprve odstranit v maximálně možném rozsahu, abyste zabránili pozdějšímu možnému opadávání nesoudržné omítky. Pro oškrabování malby je nejlepší použít klasickou špachtli, ovšem lze také pracovat s ocelovým kartáčem nebo bruskou či vrtačkou s drátěným kartáčem. Malbu nikdy neoškrabujte na sucho, ale vždy si zeď důkladně namočte, doslova nechte malbu nasáknout vodou.
  • Lokální opravy: Pokud potřebujete původní omítku pouze lokálně opravit, například zakrýt díry po hřebících nebo popraskanou omítku, nemusíte hned natahovat nový štuk, ale můžete na daná místa použít například omítkový nebo sádrový tmel. Tmel je vhodnější než samotná sádra, která sama o sobě má jiné vlastnosti než omítka a vlivem teploty tak může opravené místo znova popraskat.
  • Kompletní přeštukování: I když opravujete jen některá místa, nevyhnete se kompletnímu přeštukování celé stěny, protože jinak by byla nově opravená místa příliš vidět. Před nanášením nové štukové omítky se doporučuje starou zeď napenetrovat a teprve po zaschnutí penetračního nátěru, nanést štukovou omítku. Díky penetraci dosáhnete zpevnění a sjednocení nasákavosti podkladní omítky.

Jestliže jste některé části omítky osekali kvůli jejich nesoudržnosti nebo kvůli novým rozvodům, je třeba tato místa očistit, vyškrábat spáry a našpicovat. Teprve potom můžete nanést první vrstvu omítky, kterou bude jádrová omítka. Tato omítka slouží pro vyrovnání a sjednocení povrchu stěn. Pokud je to nutné pro vyrovnání zdi, můžete jádrovou omítku nanášet ve více vrstvách, ale vždy až po dokonalém zaschnutí předchozí vrstvy. Nezapomeňte si každou vrstvu před nanesením nové zdrsnit, aby nová vrstva omítky snáze přilnula k podkladu.

Zpevnění omítky bez perlinky - možnosti a rady

Malty, omítky, lepidla a další stavební hmoty pracují. Vlivem roztažnosti mohou začít praskat a drolit se. Pokud trhlinky vzniknou již v konstrukci, je již téměř nemožné zabránit jejich vzniku také v omítce. Tam, kde je předpokládaný možný vznik trhlin, třeba délkovými změnami betonových konstrukcí, sedáním základů, teplotní deformací nosných stěn a sloupů, musí situace řešit architekt nebo projektant nosné konstrukce.

Tam, kde je předpokládaný možný vznik trhlin, třeba délkovými změnami betonových konstrukcí, sedáním základů, teplotní deformací nosných stěn a sloupů, musí situace řešit architekt nebo projektant nosné konstrukce. Při omítání různorodých povrchů na jedné stavbě mohou nastat komplikace, proto je dobré nanést vyrovnávací vrstvu. I při klasickém omítání pak lze využít lepidlo například k pevnému a stabilnímu omítnutí rohů a hran. Dále si vytipujte místa, kde by omítka mohla praskat. To je většinou u napojení příček a nosných stěn, nebo v případě starších domů na místech, kde jsou drobné, staticky nevýznamné praskliny.

Dotaz zní - musí být mezi jádrovou omítkou a silikonovou omítkou perlinka zatažená v lepidle? Jde mi o to, že bych se lepidlu rád vyhnul, pokud to není nezbytné. Rád bych celou stavbu pokud možno co nejvíce difúzně otevřenou.

Alternativy zpevnění omítek bez perlinky:

  • Volba správné omítkové směsi: Vlastnosti průmyslově vyráběných omítkových směsí jsou různé. Při jejich nákupu zohledněte především to, zda je omítka vhodná k ručnímu zpracování a zda je určena pro použití v interiéru (má zpravidla nižší podíl cementové složky).
  • Kvalitní příprava podkladu: Základem je suchý, rovný, homogenní, drsný povrch zbavený prachu a nečistot.
  • Dodržení technologických postupů: Správný časový odstup od zdění, dodržení teplotních podmínek a správná aplikace omítky.
  • Sanační omítky: Pokud se potýkáte s vlhkostí stěn, sanační omítky umožní vodě se odpařovat ze stěn a tím předejít poškození.

Nahazování omítek je základní stavební dovednost, která se dá naučit. S trpělivostí a dodržováním správných postupů můžete dosáhnout kvalitního a trvanlivého výsledku i bez použití perlinky.

tags: #nahazovani #omitek #bez #perlinky

Oblíbené příspěvky: