Jak navrhnout a realizovat sádrokartonové konstrukce
Sádrokartonový podhled patří k nejrozšířenějším podhledům, alespoň co se výstavby rodinných a bytových domů týče. Jeho přednosti, jako je jednoduchá montáž, moderní vzhled a nízká cena, nahrávají jeho využitelnosti při realizaci podhledů nejen při rekonstrukci podkroví. Sádrokarton, nebo sádrokartonová deska, je materiál široce využívaný ve stavebnictví. Jedná se o desku vyrobenou z papíru obloženou oběma stranami vrstvou sádry. Sádrokarton se využívá pro vnitřní stavební účely, zejména pro vytvoření příček, podhledů a obkladů stěn. Jeho vlastnosti umožňují snadnou instalaci, opracování a tvarování podle potřeb a designových požadavků.
Pro výstavbu obytného podkroví je sádrokarton stále tou nejlepší volbou. Příliš nezatěžuje nosnou konstrukci, má dobré tepelné a akustické vlastnosti, vyznačuje se dlouhou životností, je ekologický a zdravotně nezávadný a práce s ním je poměrně snadná a rychlá. Sádrokarton nachází své široké uplatnění při rekonstrukci podkroví u starších domů i u novostaveb.
Typy sádrokartonových desek a jejich vlastnosti
Existuje několik různých typů sádrokartonu, které se liší svými vlastnostmi a použitím. Barevné provedení má svůj význam, není to jen otázka vzhledu. Složení desky se skládá ze sádrového jádra oboustranně opláštěného speciálním papírovým kartonem (podle druhu desky).
Základní provedení sádrokartonových desek:
- Bílá (šedá) sádrokartonová deska: Určená pro klasické aplikace do obytných místností, pokojů a chodeb. Standardní sádrokarton je vhodný pro běžné stěny a stropy.
- Zelená sádrokartonová deska: Má zvýšenou odolnost vůči vodě a je tedy vhodná do míst, kde lze zvýšenou vlhkost předpokládat, tedy například do koupelny, sklepních prostor apod. Hydrofobní sádrokarton je odolný vůči vlhkosti a používá se v koupelnách a kuchyních.
- Modrá sádrokartonová deska: Má lepší akustické parametry a je vhodná na konstrukce oddělující prostředí s velkým rozdílem hladiny hluku. Hodí se tedy například pro oddělení místností od sousedního bytu, od chodeb, výtahových šachet atd.
- Červená (růžová) sádrokartonová deska: Je protipožární. Má při velmi vysokých teplotách zvýšenou pevnost jádra. Při požárech se u protipožárních desek uplatní především rozptýlená skelná výztuž v jejich jádru.
Sádrokartonové desky jsou nehořlavé (sádra samotná je nehořlavá a navíc obsahuje krystalicky vázanou vodu, která zvyšuje protipožární vlastnosti sádrokartonových desek), elektricky a pachově neutrální, porézní, se schopností regulovat klima (zejména vlhkost) v místnosti, zdravotně nezávadné - pH-faktor sádry je prakticky shodný s hodnotou pH-faktoru lidské pokožky, lehce opracovatelné běžným nářadím, s minimálním odpadem a dobrými akustickými vlastnostmi.
Obecně platí, že nejběžněji používané sádrokartonové desky jsou široké 1250 mm, tlusté 12,5 mm a dlouhé 2000 až 2600 mm. Pro účely vnitřní výstavby doporučujeme formát o výšce místnosti a šířce 125 cm, nebo „jednomužné desky“ formátu 60 × 260 cm. Váha při tloušťce 12,5 mm je 10,5 kg/m². Pro zvláštní účely jsou k dispozici desky děrované nebo prořezávané (akusticky náročné prostory), frézované (vytváření zaoblených ploch), kašírované polyethylenovou, hliníkovou nebo olověnou fólií, a tepelně izolační (s polystyrenem nebo minerální vatou).
Čtěte také: Jak zajistit dlouhou životnost střešního pláště
Potřebné tloušťky desek podléhají dispozicím interiéru a jsou závislé i na stávající tloušťce příček. Tloušťku i typ sádrokartonových desek předdefinuje projektant.
Výhody sádrokartonových systémů:
- Lehká zpracovatelnost a nízká hmotnost (malé statické zatížení objektů).
- Malá dopravní a energetická náročnost.
- Rychlost a komplexnost montáže, minimální technologické prostoje.
- Suchý proces (s praktickým vyloučením vody ze stavby) ověřený stavebnicový systém bez potřeby znalostí a zkušeností z oblastí klasických zednických postupů.
- Souběžná montáž rozvodů (elektřina, voda, apod.).
- Široké možnosti povrchových úprav - nátěry, malby, tapety, obklady, šlechtěné tenkovrstvé omítky apod.
- Vytvořený rastr opláštíme sádrokartonovými deskami, doplníme konstrukci o minerální izolaci, uložíme do příčky potřebná instalační vedení a na závěr konstrukci zatmelíme.
Materiály a nástroje potřebné k montáži
Na stavbu se sádrokarton dostane ve formě velkoformátových desek, které se přišroubují k připravené nosné konstrukci. Nerovnosti mezi deskami se vyhladí, zatmelí sádrou a přebrousí. Ve výsledku dostaneme jednolitý bílý povrch, připravený na jakýkoliv finální nátěr.
Základní materiály:
- Sádrokartonové desky (bílá, zelená, modrá, červená)
- UD a CD profily / R-CD profily (pro nosnou konstrukci)
- Minerální vata (tepelná a zvuková izolace)
- Parozábrana
- Tmel na sádrokarton
- Výztužná páska na spáry (sklovláknitá, papírová, Habito® Flex)
- Šrouby do sádrokartonu (rychlošrouby, samovrtné šrouby typu LB, vruty typu FN 4,8×35 mm, šrouby TN 25/TN 35/TN 55)
- Hmoždinky a vruty pro upevnění profilů (plastové natloukací hmoždinky, ocelové hmoždinky DN6)
- Samolepicí pěnové těsnění (napojovací těsnění)
Potřebné nástroje:
- Nůž na sádrokarton (speciální nůž, Blade Runner)
- Vodováha (laserová doporučena)
- Laserové otočné měřidlo / zednická šňůra (brnkací šňůra)
- Špachtle, hladítko
- Brusná mřížka / ruční bruska
- Nůžky na plech (pro stříhání profilů)
- Profilové spojovací kleště (pro krimpování profilů)
- Jednoruční hoblík (pro srovnání hran)
- Vrtací pilka / děrovka (pro otvory)
- Trojitý hoblík na hrany (pro zkosení hran)
- Fixační svorky a upevňovací křížky
- Stropní podpěra (pro montáž desek na stropy a šikmé plochy)
- Šroubovací nástavec do sádrokartonu (pro dokonalé zahloubení šroubů)
- Plochá stěrka (pro tmelení a vyhlazování)
- Kartušová pistole (pro tmelení spár)
Postup montáže sádrokartonového podhledu
Montáž sádrokartonu na strop lze rozdělit na 4 základní etapy: Nejprve se zhotoví rastr sádrokartonového stropu, následně v rastru rozmístí elektroinstalace a položí tepelná či akustická izolace a poté se namontují sádrokartonové desky. Finální úpravy zahrnují tmelení a povrchovou úpravu.
1. Příprava a vytyčení
Na stěně vyznačte výškovou polohu budoucího podhledu. Použijte vodováhu, nejlépe laserovou, pro vyrovnání podhledu do roviny. Při výškovém umístění podhledu dbejte na zachování minimální světlé výšky v místnosti. V místnosti si vyměříme a značkovací šňůrou (nebo laserem či profilem) vytyčíme pozici podhledu. Zohledňujeme vždy i tloušťku opláštění.
2. Montáž UD profilů
Před ukotvením UD profilu na stěnu nalepte na UD profil ze zadní strany samolepicí pěnové těsnění, které výrazně zlepší akustické vlastnosti sádrokartonového podhledu a slouží k zvukové izolaci případných otřesů. Po obvodu místnosti připevníme UD profily (např. R-UD profily) k obvodovým stěnám a příčkám. Profily připevňujeme plastovými natloukacími hmoždinkami (v případě betonové podlahy) nebo jinými vhodnými připevňovacími prostředky dle druhu podkladu. Vzájemná rozteč připevnění je max. 800 mm.
Čtěte také: Kompletní průvodce hydroizolací plochých střech
3. Montáž nosné konstrukce (rastru)
Existuje hned několik variant, jak přistupovat k montáži sádrokartonových podhledů na strop. Zvolit můžete podhled montovaný přímo na strop, zavěšený podhled, samonosný podhled nebo kazetový podhled. Pro větší snížení stropu je vhodné montáž sádrokartonu na strop provádět na dvojité křížové podkonstrukci z R-CD profilů.
a) Rastr z R-CD profilů na krokvových závěsech:
Na strop místnosti si naznačte polohy závěsů a pomocí hmoždinek nebo trnů do stropu ukotvěte nosné dráty (nebo stavěcí třmeny), na které poté navlečete dvoubodový, nebo čtyřbodový závěs podhledu. Maximální rozteč krokvových závěsů pro R-CD profily je 500 mm. Montážní R-CD profily tak od sebe budou vzdáleny max. 500 mm. Vzdálenost krajního R-CD profilu od stěny musí být max. 500 mm a vzdálenost krajního závěsu od stěny v opačném (kolmém) směru je max. 1 000 mm.
Přímý závěs k nosnému stropu připevníme buď jednou ocelovou hmoždinkou DN6 do betonového stropu, nebo dvěma vruty s plochou hlavou typu FN do dřevěných nosných prvků stropu. Pro nosné kotvení podhledů k nosnému stropu není možné používat plastové natloukací hmoždinky. R-CD profily nasuneme do R-UD profilů a přišroubujeme je přímým závěsům pomocí dvojice samovrtných šroubů do plechu typu LB. Délku R-CD profilů můžeme nastavit pomocí spojovacích kusů pro tyto profily. Sousední napojení R-CD profilů vystřídáme min. o šířku desky (1250 mm).
b) Rastr z R-CD profilů na stavěcích třmenech:
Stavěcí třmeny přišroubujte rovnoměrně vruty na krokve. Stavěcí třmeny rozmísťujeme v rastru přibližně 100 x 50 cm. 100 cm je rozestup ve směru montáž profilů (těch, které jsou vkládány do UD profilů) a 50 cm v kolmém směru na tyto profily. Podkonstrukce na stavěcích třmenech se provádí až po vložení minerální izolace mezi krokve a po aplikaci parozábrany. Vruty typu FN 4,8×35 mm přišroubujte stavěcí třmeny ke krokvím. Maximální rozteč montážních R-CD profilů je 500 mm. Teď nasuňte R-CD profily do R-UD profilů a ke stavěcím třmenům je přimontujte dvěma samovrtnými šrouby do plechu typu LB 3,5×9,5 mm. R-CD profily můžete nastavit spojovacími kusy pro R-CD profily. Napojení sousedních profilů vystřídejte minimálně o 1 250 mm, tedy o šířku desky.
c) Rastr z dřevěných latí:
Podkonstrukci z dřevěných latí připevněte ke krokvím nebo kleštinám samořeznými šrouby o průměru 5 mm a délce 90 mm. Latě o průřezu 50/30 mm je možné použít pro vzdálenost krokví do 850 mm. Pro větší vzdálenost krokví (maximálně však do 1 000 mm) volte latě o průřezu 60/40 mm. Dřevěné latě je dobré naimpregnovat přípravkem proti plísním a dřevokazným houbám. Dbejte na to, aby dřevěné latě byly vyschlé (max. vlhkost 18 %, lépe 15 %) a v odpovídající kvalitě, také rovné a bez suků.
Čtěte také: Platné normy v oblasti zakládání staveb
Během montáže nosného rastru sádrokartonového podhledu nezapomínejte na průběžné kontrolování rovinatosti podhledu.
4. Izolace a parozábrana
Jakmile máte podkonstrukci dokončenou, vložte tepelnou izolaci z minerálních vláken a parozábranu. Pro dosažení potřebné tloušťky izolace můžete vložit další vrstvu izolace i pod krokve, čímž dosáhnete ideální tepelné kvality podkrovního prostoru. Na izolaci osadíte parozábranu, kterou je nezbytné dokonale utěsnit. Přelepte veškeré spoje a zároveň přilepte parozábranu ke všem konstrukcím střechy tak, aby nemohla žádná vlhkost z interiéru pronikat do vrstvy tepelné izolace. Při aplikaci tepelných izolací a parozábran v obvodových konstrukcích je vhodné řídit se projektovou dokumentací. Návrh tloušťky tepelné izolace vychází z tepelně-technického výpočtu.
5. Elektroinstalace a osvětlení
Již ve fázi plánování byste měli brát v úvahu instalační zóny. Duté prostory mezi kovovými profily poskytují místo pro instalační vedení a izolační materiál. Dříve, než uzavřete druhou stranu suché příčky, můžete protáhnout elektrické přívody. Než vyvrtáte otvory pro zásuvky a vypínače, musíte určit jejich přesnou polohu. Při tom vám pomůže šablona na krabice do dutých stěn. S pomocí značkovacích bodů na šabloně se obvyklé vzdálenosti mezi zásuvkami dají během chvilky přenést na stěnu. Děrovkou z uhlíkové oceli o Ø 68 mm se do sádrokartonové stěny vyvrtají otvory potřebné velikosti. Pro další instalace se skvěle hodí nastavitelná děrovka AH 45 - 130.
Po rozmístění elektroinstalace a položení tepelné či akustické izolace, vytvořte v sádrokartonových deskách patřičně velké otvory pro budoucí svítidla nebo světelný blok. Světelný blok se vsadí do připraveného otvoru a poté se zasune krytka.
6. Montáž sádrokartonových desek
Na montáž sádrokartonového podhledu musí být minimálně 2 pracovníci, z nichž jeden desku bude přidržovat a druhý ji bude kotvit do nosného roštu. Sádrokartonové desky montujte na nosný rastr speciálními rychlošrouby. Desky se začínají montovat vždy v rohu místnosti, a to delší hranou kolmo na nosný rastr. Šroubujeme od středu desky na CW-profily ve vzdálenosti cca 25 cm. Desky se na nosnou konstrukci upevňují stavebními šrouby TN 25 zásadně jen do nosných profilů CD, nikdy do obvodových UD - profilů. Desky se šroubují od středu nebo od rohu, čímž se eliminují možná vnitřní pnutí v deskách. Desky se upevní pomocí fixačních svorek a upevňovacích křížků a poté se přišroubují.
Mezi deskami podhledu a svislými stěnami se nechá spára široká cca 5 mm, která se posléze zatmelí vhodným tmelem. Příčný spoj desek je potřeba situovat na ocelovém profilu. Taktéž je nutné dbát na to, aby nevznikaly křížové spoje desek, tedy aby nevznikl průběžný příčný spoj. Spoje nastavovaných desek se nikdy nesmějí křížit (tj. nesmí vzniknout spojení typu „+“ ale jen „T“!).
Občas budete potřebovat desku seříznout či zkrátit. K tomu vám poslouží speciální nůž na sádrokarton, kterým se deska z jedné strany nařízne a deska se poté přes hranu odlomí. Čistě provedený řez podstatně usnadní pozdější tmelení spár. Jednoručním hoblíkem efektivně srovnáte hrany. Případné nerovnosti na hranách můžete srovnat stabilním jednoručním hoblíkem. Aby k sobě desky nepřiléhaly těsným čelním stykem, ale byla mezi nimi dilatační spára, která zamezí tvorbě trhlin, musejí se lícové hrany zkosit. To vyžaduje přesnost a cit v prstech. Trojitá čepel vytvoří v jediném pracovním kroku přesný úhel 35° s hladkými, čistými okraji řezu, které je pak možné tmelit rychle a bez nadměrné spotřeby tmelu.
Opláštění střešního okna se provádí až po jeho osazení. Je nutné dodržet svislý parapet se zalomením a vodorovné nadpraží se zalomením. Zalomení je potřeba z důvodu vytvoření prostoru pro tepelnou izolaci. Omezíte tím tak tepelné mosty. Izolaci vkládejte vždy po celém obvodu okna. Stýkají-li se šikmé plochy v podkroví, postup montáže podkonstrukce ani opláštění SDK deskami se nijak nemění. Ve styku šikmých ploch však musí být napojení jednotlivých dílů parozábrany spojité a těsné. K napojení použijte lepící pásky od výrobců parotěsných folií.
7. Tmelení a finální úprava
Sádrokartonový podhled poté zatmelte. Tmelení se provádí až tehdy, jsou-li všechny desky správně připevněné ke konstrukcím a je-li opláštění kompletně dokončené. Na spoje desek naneste tmel určený výrobcem, který namícháte dle předepsaného návodu s vodou. Tmel naneste pomocí špachtle v jedné vrstvě, do které po mírném zavadnutí tmelu vtlačte sklovláknitou výztužnou pásku, ihned jemně přetáhněte špachtlí a následně další tenkou vrstvou tmelu přetmelte. Spáru mezi podhledem a stěnami vyplňte výrobcem doporučenou páskou a poté zatmelte do roviny obdobným postupem, jako při tmelení podélných spojů desek.
Po zaschnutí první vrstvy tmelu naneste druhou vrstvu tmelu a roztáhněte ji do ztracena. Po zaschnutí tmelu můžete provést finální povrchovou úpravu. Jakost tmelení se dělí do 4 skupin Q1 - Q4. V mnoha případech postačí tmelení sádrokartonu jakosti Q2 (na zatmelenou spáru se aplikuje finální tmel na šířku hladítka) nebo jakosti Q3 (tmel na šířku hladítka se jemně přebrousí a poté se celoplošně nanese pastový tmel). Povrch se opět jemně přebrousí brusnou mřížkou a povrch je připravený na malování.
Na závěr je vhodné opatřit výztužnou páskou Habito® Flex vodorovné, šikmé i svislé plochy. Tato páska obsahuje kopolymerové jádro, které přenáší pnutí v konstrukci a zabraňuje tím praskání. Takto můžete ošetřit rohy, kouty i napojení na stěny. Páska se přizpůsobí všem atypickým šikminám, proto nezáleží na úhlu.
Sádrokartonové příčky
Konstrukce sádrokartonových příček vyzrála během jejich vývoje natolik, že mohou být využity ve velmi širokém rozsahu vnitřních nenosných příček - při výstavbě rodinných domů jako prostorové přepážky, příčky mezi pokoji, schodišťové stěny, instalační příčky mezi koupelnou a kuchyní - tedy všude tam, kde příčka neslouží jako staticky nosný prvek. Vzhledem k tomu, že Knaufovy sádrokartonové příčky díky své malé hmotnosti (cca 25 kg/m² tj. 10 x menší než u klasických stěn) nepotřebují zvýšené požadavky na nosnou konstrukci celé stavby. Může být nosná konstrukce „štíhlejší“. Jedná se o cenově přijatelné řešení, v současnosti jsou sádrokartonové podhledy společně se sádrokartonovými příčkami nejrozšířenější konstrukce pro úpravu interiéru.
Postup montáže jednoduché příčky na ocelových profilech s jednovrstvým pláštěm:
- Vyměření a rozkreslení příčky: Na podlaze vyměříme značkovací šňůrou nebo pravítkem hranu příčky (i s event. dveřním otvorem). Pomocí vodováhy přeneseme a vyznačíme hranu příčky i na stěny a strop.
- Připevnění UW-profilů: Na UW-profil se přilepí těsnící páska (šíře dle rozměru profilu). UW-profil se přiloží k vyznačené rysce na podlaze. Podle otvorů (jsou již v profilu vyraženy) se UW-profil připevní k podlaze univerzálními zatloukacími hmoždinkami K 6/35. V případě, že příčka je delší než 4 m (maximální délka UW-profilu), nastaví se dalším UW-profilem (ustřiženým na potřebnou délku) prostým přisazením. Analogicky se připevní UW-profily také na strop.
- Osazení CW-profilů: Profily CW se nastřihají na potřebnou délku (světlá výška místnosti -1 cm). Na CW-profil, který osazujeme na zeď, přilepíme těsnící pásku (stejné jako u UW-profilu) univerzálními hmoždinkami připevníme na zeď (předem se ale musí předvrtat otvory Ø 6 mm ve vzdálenosti cca 80 cm od sebe). Postupně osazujeme do stěn další profily v osnovové vzdálenosti 62.5 cm od sebe otevřenou stranou profilů ve směru postupu montáže sádrokartonových desek.
- Opláštění sádrokartonovými deskami: Připravenou sádrokartonovou desku (o plné šířce 125 cm) osadíme na nosnou konstrukci tak, že desku přisadíme ke stropu a přišroubujeme k nosné konstrukci. Šroubujeme od středu desky na CW-profily ve vzdálenosti cca 25 cm. Od podlahy musí být deska odsazena cca 1 cm. Další desky přikládáme těsně na doraz k předchozím. Šrouby na styku desek šroubujeme cca 1 cm od hrany desek. V případě, že délka příčky není násobkem šířky desky, je nutné poslední desku přiříznout na potřebnou šířku.
- Instalace rozvodů a minerální vlny: Do jednostranně opláštěné příčky instalujeme potřebné rozvody tak, že v CW-profilech vytvoříme potřebné otvory (k tomu jsou již předřazeny otvory typu „H“). Na vnitřní straně již přišroubovaných sádrokartonových desek se přilepí samolepicí úchytky, které zabraňují pozdějšímu event. sesunutí výplně z minerální vlny. Na úchytky se usadí minerální vlna požadované tloušťky a měrné hmotnosti (v závislosti na požadovaných protipožárních, tepelně a zvukově-izolačních vlastnostech).
- Dokončení opláštění příčky: Postupuje se analogicky jako v bodu 4. Opláštění začínáme ze stejného místa, ale s deskou o poloviční šířce 62,5 cm (desky z obou stran se musí „křížit“ - tj. na jednom profilu CW nesmí být sesazení desek z obou stran příčky!).
- Tmelení: V místě styku příčky se stropem nebo stěnami se pro zpevnění spoje používá papírová, resp. skelná páska s Uniflottem (spárovací hmota).
Montáž zárubní do sádrokartonových příček:
Pro sádrokartonové příčky jsou vyráběny speciální ocelové nebo dřevěné zárubně (např. KMI PORTA).
- V příčce se vyměří a vyznačí dveřní otvor.
- Připevní se UW-profily.
- Osadí se zárubeň.
- K zárubním se připevní CW-profily zesílené UW-profilem (při hmotnosti dveřního křídla do 25 kg); při hmotnosti dveřního křídla nad 25 kg se použije speciální UA-profil.
- CW-profily se k UW-profilům připevní šrouby (event. se spoj zesílí rohovými spojkami).
- Fixace zárubně se dokončí přišroubováním UW - profilu na její horní část, tento UW - profil se současně přišroubuje k CW - profilům.
- Zbývající CW - profily osadíme stejně jako v bodu 3.
- V nadpraží se osadí svisle CW - profily v takové vzdálenosti, aby nedošlo ke společné svislé spáře.
- Opláštění se začíná v prostoru zárubně tak, aby hrana sádrokartonové desky nelícovala se svislou hranou zárubně, nebo by hrana desky nebyla na CW-profilu, ke kterému je přišroubována zárubeň a přesahovala do nadpraží min. na 1/3 dveřního otvoru; opláštění druhé strany příčky se provádí obdobně s tím, že hrany sádrokartonových desek musí být oproti prvnímu opláštění posunuté.
Suché podlahy ze sádrokartonu
Knauf Brio umožňuje vytvořit dokonalý podklad pro dokonalou podlahu. Sádrovláknité desky vyrobené nejmodernější technologií lze pokládat v jedné vrstvě. Jsou opatřeny vyfrézovanou stupňovou drážkou a nabízejí výrazné přednosti ve srovnání s běžnými, tzn. lepenými podlahovými deskami. Lepší stabilita, rozměrová přesnost a jakost spolu s vyšší tvrdostí povrchu - to je jen několik výhod.
Suché podlahy navíc nevyžadují dlouhou dobu schnutí. Ihned po vytvrzení lepidla je podlaha pochozí a můžete začít s pokládkou běžné vrchní podlahové krytiny. Tím ušetříte čas i peníze. Díky dobré tepelné vodivosti jsou vhodné pro instalaci podlahového vytápění.
Postup montáže suché podlahy Brio:
- Na stěny suché a rovné podlahy (nerovnosti vyrovnáme suchým podsypem např. Liapor) připevníme dilatační pruhy z minerálního vlákna. Krajovou desku přiřízneme a dorazíme k okrajovému pásku.
- Podlaha se pokládá na vazbu, začíná se v rohu místnosti. Dílce se velmi jednoduše skládají přiložením shora do drážky, kam se před položením další desky nanese lepidlo FALZKLEBER.
- Následuje jednoduché spojení šrouby. Maximální osová vzdálenost šroubu je 300 mm.
- Po vyschnutí lepidla je možno položit běžné nášlapné krytiny např. koberce, laminátové podlahy, dlaždice. Před pokládáním dlaždic je nutné provést penetraci ESTRICHGRUND. Dlaždice následně nalepíme (FLEXKLEBER) na napenetrovaný povrch. Max rozměr dlaždic je 33 x 33 cm.
Finální povrchové úpravy sádrokartonových desek
Před provedením finální úpravy je nutno viditelné plochy natřít příslušným základním nátěrem KNAUF GRUNDIERUNG. Desky se mohou upravovat následovně:
- Nátěry: disperzní barvy, olejové barvy, matové lakové barvy, akrylátové barvy, polymerové barvy, polyuretanové barvy, epoxidové barvy - vždy podle doporučení výrobce!
- Omítky: disperzní, minerální omítky s vícebarevným efektem.
- Tapety: papírové, textilní, z umělých hmot.
- Obklady: keramické, polystyrenové.
Je zakázáno používat všechny prvky obsahující vápno, vodní sklo silikáty! Disperzní silikátové barvy se mohou používat výjimečně a pouze po doporučení jejich výrobce. Sádrokartonové desky, které jsou delší dobu vystaveny slunečnímu záření, mohou v těchto exponovaných místech žloutnout. Odstranění tohoto negativního efektu je možné tím, že se tato exponovaná místa natřou minimálně 2x základovým nátěrem KNAUF.
| Typ desky | Barva | Hlavní vlastnosti | Doporučené použití |
|---|---|---|---|
| Standardní | Bílá (šedá) | Běžné stavební vlastnosti | Obytné místnosti, pokoje, chodby, příčky, stropy |
| Impregnovaná (hydrofobní) | Zelená | Zvýšená odolnost vůči vodě | Koupelny, toalety, kuchyně (v blízkosti dřezů), sklepy |
| Akustická | Modrá | Lepší akustické parametry | Prostory s velkým rozdílem hladiny hluku (mezi byty, chodby, výtahové šachty) |
| Protipožární | Červená (růžová) | Zvýšená protipožární odolnost, pevnost jádra při vysokých teplotách | Oblasti s požadavkem na požární odolnost (dle projektové dokumentace), řadové zástavby |
tags: #jak #navrhnout #konstrukci #sádrokartonu

