Nebezpečné látky ze spalování PET a PVC materiálů: Rizika pro zdraví a životní prostředí

Na úvod a zjednodušeně lze říci: Nespalujte vše, co hoří. Spalování se může na první pohled jevit jako poměrně bezproblémový způsob nakládání s odpady. Mohlo by se zdát, že spálený odpad prostě zmizí, maximálně z něj zbydou nějaké ty emise vypouštěné do ovzduší, z velké části zachycené filtry spaloven, ale není tomu tak. Také ve spalovnách, jako i všude jinde, funguje zákon o zachování hmoty. Po spálení odpadů zůstanou zbytky o hmotnosti rovnající se přibližně jedné třetině původního množství. Konkrétně, po 1 tuně spálených odpadů zůstane zhruba 250 - 350 kg převážně toxického popílku, popelu a strusky.

Domácí spalování plastů: Závažná rizika

Rázené kamna budí zdánlivý dojem, že dokážou ve svých plamenech pohltit téměř jakoukoliv věc. Pokud nám tato věc nevypadne celá dole v popelníku, tak podlehneme dojmu, že ji můžeme doma klidně spalovat. Problém je však v tom, že při domácím spalování v kamnech, nebo na ohništi může vznikat více nebezpečných škodlivin a jedů z důvodu nízkých teplot, při kterých probíhá hoření a z důvodu nedokonale okysličovaného paliva. Výsledkem je nedokonalé spalování.

Při dodržování správných postupů nepřipravujete sebe ani své bližní o zdraví a ulevíte přírodě. Pokud máte možnost, ostatní odpad třiďte. A předcházet vzniku odpadu můžete tak, že omezíte jeho zbytečný nákup. Naše vytápěcí zařízení byla zkonstruována ke spalování k tomu určených paliv - dřeva nebo uhlí.

Nebezpečné látky vznikající při spalování plastů

Plasty jsou obohaceny různými látkami, jako jsou změkčovadla, barviva a stabilizátory. Ty často obsahují těžké kovy - hlavně kadmium a zinek. Při spalování se těžké kovy jednak uvolňují do ovzduší, jednak zůstávají v popelu. Při nedokonalém hoření plastů vzniká také hodně oxidu uhelnatého (CO). Tento plyn je jedovatý, neboť je schopný vázat se na krevní barvivo - hemoglobin.

• Únik ftalátů: Ftaláty mají schopnost hromadit se v lidském těle.
• Vznik monomerů: Při spalování mohou vzniknout i monomery příslušného plastu (základní stavební kameny jeho uhlovodíkového řetězce). Jsou to hlavně etylén (vzniká při spalování PE, HDPE, LDPE), propylén (při spalování PP) a styrén (při spalování PS). Ve vysokých koncentracích jsou monomery jedovaté nebo mají na lidské zdraví dlouhodobé účinky (mají narkotické účinky a působí negativně na krevní oběh).
• Spalování dřevotřísky a překližky: Pro jejich výrobu se používají tmelící látky - formaldehydové pryskyřice. Při hoření se rozkládají na formaldehyd (který většinou shoří) a fenoly, které unikají do ovzduší.
• Spalování umělých textilních vláken (silon, nylon): Při jejich nedokonalém hoření se uvolňuje zejména čpavek. Ten už při nižších koncentracích dráždí oči, sliznice nosu, způsobuje nevolnost a bolesti hlavy.
• Spalování gumy: Vznikají oxidy síry, které dráždí dýchací cesty, a saze, které obsahují již zmíněné polychlorované bifenyly.

Při nedokonalém hoření při spalování odpadů vždy vznikne hodně škodlivých plynů a nám to tepla vůbec nepřidá. Pokud spalujeme v kamnech jiné palivo, než pro které jsou určena, uniká z našeho komínu čpavek, fenoly, kyanidy, dehty. Tyto látky nepříjemně zapáchají, dráždí sliznice horních cest dýchacích, vedou k bolestem hlavy, nebo působí jako nervový jed. Polyaromatické uhlovodíky obsažené v dehtech jsou dokonce prvními látkami, u kterých byly dokázány rakovinotvorné účinky.

Čtěte také: proč jsou minerály klíčové pro život

Rizika spalování PET

Konečnými produkty dokonalého spalování polyethylenu (PE), polypropylenu (PP) a polyethylenglykol-tereftalátu (PET) jsou oxid uhličitý a voda. V reálné situaci vznikají kromě konečných produktů dokonalého spalování také produkty nedokonalého spalování. Byly jich za různých podmínek identifikovány stovky, avšak charakteristické jsou saze, oxid uhelnatý a akrolein. Oxid uhelnatý je známý "krevní jed", akrolein je látka silně dráždivá (jedna z příčin štiplavého zápachu kouře). Saze bývají považovány za formu uhlíku, ale ve skutečnosti obsahují značná množství kondensovaných aromatických uhlovodíků (PAH), z nichž mnohé jsou karcinogenní.

Rizika spalování PVC

Nejnebezpečnější je spalování PVC - polyvinylchloridu! Za velmi škodlivé se považuje i dokonalé spalování tohoto plastu, tedy při vysokých teplotách ve spalovně. Hořením PVC vzniká kyselina chlorovodíková (HCL), která silně dráždí horní cesty dýchací. Například při hoření kusu instalační trubky z PVC o délce 0,5 m se může vyprodukovat dostatek plynného chlorovodíku na to, aby usmrtil dospělého člověka. Při spalování uniká do komínu i monomer PVC - vinylchlorid. Je to velmi jedovatá látka s rakovinotvorným účinkem. Dým ze spalovaných PVC obsahuje i už zmíněné karcinogenní dioxiny.

Spálením 1 kg PVC se může vyprodukovat takové množství dioxinů, které by stačilo na vyvolání rakoviny u 50 000 laboratorních zvířat. Uvolňuje se i plynný chlór, či ještě agresivnější fosgen. Jde o nebezpečné látky, které se používaly v první světové válce jako bojové plyny. Vysoké koncentrace mají za následek poleptání plic a okamžitou smrt, nižší vedou k onemocnění dýchacích cest. Proto spalování PVC musí být doprovázeno náležitým čištěním spalin, aby byla tvorba polychlorovaných dibenzofuranů a dioxinů minimalizována.

Plasty z PVC jsou jednou z nejnebezpečnějších látek, kterou člověk vyrábí a jejíž použití je značně rozšířené. Celý životní cyklus PVC - výrobu, používání i likvidaci - doprovází úniky toxických látek. Mnohé z nich jsou rakovinotvorné, způsobují poruchy reprodukce, vrozené vady, poškozují imunitní systém. Ftaláty přidávané do PVC jako změkčovadla mají bioakumulativní vlastnosti (hromadí se v těle a neodbourává se) a jsou podezřelé z poškozování hormonálního systému člověka, podobně jako dioxiny. Zpráva Evropské komise konkrétně konstatuje, že změkčovadla přidávaná do PVC se z něj mohou uvolňovat do životního prostředí a vstupovat do potravního řetězce. Dále říká, že PVC působí problémy jak na skládkách, tak ve spalovnách odpadu. V České republice je to zřejmě na příkladu spalovny odpadu v Chropyni, kde se pálí odpad z provozu vyrábějícího obalové fólie z PVC.

Produkty nedokonalého spalování

Při nedokonalém hoření dochází k tepelnému rozkladu - pyrolýze - přičemž se uvolňují hořlavé plyny, které se dále spalují. V reálné situaci vznikají kromě konečných produktů dokonalého spalování také produkty nedokonalého spalování. Byly jich za různých podmínek identifikovány stovky, avšak charakteristické jsou saze, oxid uhelnatý a akrolein. Oxid uhelnatý je známý "krevní jed", akrolein je látka silně dráždivá (jedna z příčin štiplavého zápachu kouře). Saze bývají považovány za formu uhlíku, ale ve skutečnosti obsahují značná množství kondensovaných aromatických uhlovodíků (PAH), z nichž mnohé jsou karcinogenní. Hoření plastů na vzduchu je vždy doprovázeno také tvorbou oxidu dusnatého a dusičitého, společně označovaných jako NOx. To platí ovšem pro každé hoření na vzduchu.

Čtěte také: Jak minerály ovlivňují kosti

Tabulka: Nebezpečné látky při spalování a jejich dopady

Popílek, popel a struska ze spaloven

Menší, za to však toxičtější část (zhruba desetinu) tvoří takzvaný popílek. Popílkem jsou zjednodušeně označovány zbytky z čištění spalin, které mohou mít různorodý charakter a složení závislé na zvolených metodách filtrace škodlivin vypouštěných do ovzduší. Zbytek tvoří popel a struska, tedy všechen nedokonale spálený odpad. Může jít například o kusy kovu, keramiky, skla, ale i papíru či jiných materiálů.

Pevné zbytky spalování, především pak popílek, jsou z hlediska obsahu toxických látek výrazně koncentrovanější než původní odpad. Popílek obsahuje mimo jiné vysoké koncentrace velmi nebezpečných chlorovaných dioxinů (většinou zkráceně označovaných dioxiny), o nichž víme, že poškozují vývoj nervové soustavy u dětí a narušují imunitu, fungování štítné žlázy nebo reprodukční systém člověka. Kromě své toxicity jsou dioxiny také bioakumulativní, což znamená, že se jen velmi pomalu odbourávají jak z životního prostředí, tak z lidského organismu. Jejich množství v životním prostředí nebo v těle člověka se tak postupně hromadí.

Brom se může vyskytovat například v některých plastových výrobcích ve formě bromovaných zpomalovačů hoření. V některých spalovnách se bromované sloučeniny záměrně vstřikují za účelem snížení emisí rtuti. Bromované dioxiny jsou pro člověka podobně nebezpečné jako dioxiny chlorované. Jejich koncentrace se přitom v popelu a strusce ze spaloven většinou vůbec nesledují.

Pokud popílek, popel a struska obsahují takto nebezpečné látky, je potřeba s nimi zacházet jako s nebezpečným odpadem a ukládat je na speciálně zabezpečených skládkách. V opačném případě totiž hrozí uvolňování toxických látek do půdy, spodních vod nebo řek a jejich kontaminace, a to zvláště při kontaktu s vodou nebo povětrnostními vlivy. I přes to jsou popel a struska ze spaloven někdy využívány jako příměs do stavebních materiálů. Často se tak děje i ve směsi s mnohem toxičtějším popílkem. Legislativa umožňuje vydávání certifikátů, které otevírají cestu k využití odpadů ze spaloven jako stavebního materiálu.

V řadě míst světa bylo zjištěno, že dioxiny se z popílků ze spaloven odpadů uvolňují do okolního prostředí a tak kontaminují potravní řetězce. Konkrétně to bylo doloženo na vejcích volně chovaných slepic, ve kterých dioxiny převyšovaly až dvacetinásobně limit stanovený pro jejich obsah evropskými normami.

Čtěte také: jak zajistit koním dostatek minerálů v létě

Dopady na zdraví obyvatel v okolí spaloven

Lidé žijící v okolí spaloven ZEVO jsou vystaveni riziku negativního dopadu na zdraví způsobenému emisemi a vypouštěním nebezpečných látek do ovzduší, půdy a vody. Toxické látky, jako jsou dioxiny, furany, těžké kovy a další, mohou mít negativní dopad na dýchací soustavu, nervový systém, játra, ledviny a další orgány. Další faktory, jako jsou hluk, vibrace a doprava spojená s provozem spaloven, mohou také přispět k negativnímu dopadu na zdraví a pohodu lidí v okolí.

Studie ukazují, že existuje korelace mezi expozicí znečištěním ovzduší vznikajícím při spalování odpadů a výskytem některých zdravotních problémů, jako jsou předčasné porody, dětská nízká porodní hmotnost, respirační onemocnění, kardiovaskulární onemocnění a některé druhy rakoviny. V případě, že by spalovna odpadů byla postavena v blízkosti obytných oblastí, mohou být lidé v této oblasti vystaveni zvýšenému riziku těchto zdravotních problémů, zejména lidé se zvýšenou citlivostí, jako jsou těhotné ženy, kojenci, malé děti, starší lidé a lidé s respiračními onemocněními. Neexistuje jednotná odpověď na otázku, jaká je bezpečná vzdálenost od spalovny pro bydlení. V různých zemích platí různé předpisy týkající se minimální vzdálenosti mezi spalovnou a obytnými oblastmi. Nicméně, některé studie ukazují, že i vzdálenost několika kilometrů od spalovny nemusí zaručovat ochranu zdraví lidí a životního prostředí.

Existuje riziko, že vaše půda, ovoce a zelenina mohou být kontaminovány toxickými látkami, které se uvolňují z provozu spalovny. Tyto látky mohou putovat ovzduším, půdou i vodou. V ovzduší mohou být přítomny částice a plyny, jako jsou těkavé organické sloučeniny (VOC), oxidy dusíku (NOx), oxid uhličitý (CO), oxidy siřičité (SOx) a rtuť. Tyto látky mohou být transportovány vzduchem na velké vzdálenosti od spalovny a usazovat se na povrchu půdy a plodin. Pokud jsou látky uloženy v půdě, mohou se dostat do kořenů rostlin a způsobit kontaminaci ovoce a zeleniny.

Emise škodlivých látek z moderních spaloven

Ano, i přes vysokou úroveň technologií a filtračních systémů mohou moderní spalovny odpadů stále produkovat emise škodlivých látek, které mohou mít negativní dopady na zdraví lidí a životní prostředí. V blízkosti některých moderních spaloven odpadů byly nalezeny zvýšené koncentrace škodlivých látek, jako jsou dioxiny, furany, těžké kovy a další nebezpečné chemikálie. Příčinou tohoto jevu může být například chybná konstrukce nebo provoz spalovny, nedostatečná údržba zařízení, nebo neodborná manipulace s odpady před a během procesu spalování. Pokud jsou emise škodlivých látek vypouštěny do ovzduší, mohou se rozptýlit v okolním prostředí a nakonec se mohou dostat do vody a potravinového řetězce.

Měření emisí a nezohledňované látky

Ano, je pravda, že měření emisí u spaloven odpadů se provádí při standardním provozu a při jiných podmínkách (např. rozhořívání a dohořívání) se emise mohou zvýšit. Při rozhořívání dochází k vysokým teplotám, které mohou vést k neúplnému spalování a vzniku většího množství nebezpečných látek, jako jsou dioxiny a furany. Dohořívání může také způsobit emise, protože hořlavé plyny, které nebyly v průběhu spalování zcela spáleny, mohou unikat do ovzduší.

Při spalování odpadů vzniká řada chemických látek, a to jak při procesu spalování samotném, tak při kontrolních procesech, jako je například odsiřování. V České republice se běžně měří emise oxidů dusíku, oxidů siřičitého, prachových částic, těkavých organických látek (VOC), těžkých kovů a polychlorovaných bifenyly (PCB). Další látky se mohou měřit pouze za specifických podmínek, na zvláštní žádost nebo jen příležitostně. Vzhledem k tomu, že emisní limity jsou stanoveny pro tyto látky, které jsou považovány za nejvíce toxické a škodlivé, je sledování těchto emisí považováno za nejdůležitější.

Pravda, některé emise, jako například PFAS (per- a polyfluorované alkylové látky), se v průběhu běžného měření emisí nezohledňují. PFAS jsou skupinou chemických látek, které se používají v mnoha průmyslových odvětvích, včetně výroby zboží běžné spotřeby. Tyto látky jsou velmi odolné vůči rozkladu a mohou se hromadit v životním prostředí a v tělech živých organismů, což může mít negativní dopad na zdraví. Existuje však snaha o zahrnutí měření PFAS do průmyslových standardů pro měření emisí, a to jak v Evropské unii, tak i v jiných zemích.

Mikroplasty a spalování odpadu

Mikroplasty, drobné částice o velikosti několika mikrometrů, pronikající do všech ekosystémů a ohrožující zdraví lidí i zvířat, jsou aktuálně jedním z největších environmentálních problémů. Až dosud se veřejnost i odborníci zaměřovali spíše na mikroplasty dostávající se do oceánů, půdy, vody a potravin. Spalování komunálního odpadu bylo naopak vnímáno jako moderní a efektivní řešení, které dokáže plastový odpad zcela eliminovat. Nová zjištění však toto tvrzení nabourávají.

Již delší dobu je známo, že mikroplasty zůstávají po spalování v popelu, strusce a popílku - například tato studie zjistila, že v tuně spáleného odpadu se nachází 360 až 102 000 mikroplastových částic. Nejnovější výzkumy však ukazují, že to není zdaleka všechno. Odhalily další alarmující skutečnost: spalovny komunálního odpadu uvolňují nebezpečné mikroplasty i přímo do ovzduší. Nová vědecká studie poprvé prokázala, že spalovny komunálního odpadu (označované často jako “zařízení na energetické využívání odpadů”, zkráceně ZEVO) uvolňují i přes pokročilý filtrační systém mikroplasty do ovzduší. Každý rok tak může z jedné jediné spalovny podle výpočtů vědců uniknout do vzduchu přes dva biliony mikroplastových částic, z nichž většina je menší než 10 mikrometrů. Minimální velikost umožňuje průnik hluboko do plic nebo až do krevního oběhu.

Přestože se tedy spalovny běžně označují za „čisté“ technologie, ukazuje se, že kromě těch již dobře známých emitují navíc i nové formy znečištění, které dosud nejsou nijak měřeny ani regulovány. Vdechování mikroplastů představuje pro lidské zdraví značné riziko. Podle řady studií mohou způsobovat řadu zdravotních problémů, včetně respiračních onemocnění, zánětů, imunitních reakcí a potenciálně i rakoviny. Některé studie dokonce naznačují, že mikroplasty mohou narušovat nervový systém a způsobovat další zdravotní komplikace. Odhaduje se, že ročně můžeme vdechnout až 22 milionů mikro- a nanočástic plastů. Zvláště nebezpečné jsou nanočástice plastů, které jsou menší než jeden mikrometr a mohou pronikat hluboko do plic, a dokonce se dostávat do krevního oběhu a dalších orgánů.

Na mezinárodní úrovni se problematika emisí ze spalování odpadů, včetně mikroplastů, zatím nedostala do centra pozornosti ani při jednáních o globální dohodě o plastech. Současné kontroly emisí často nezahrnují data o spalování plastového odpadu, což vede k podhodnocování celkového množství vypouštěných škodlivin. Monitorování emisí mikroplastů ze spaloven do ovzduší a jejich regulace zatím zcela chybí.

Prevence a řešení

Žádný způsob likvidace (spalování, skládkování apod.) problém odpadů nevyřeší. Vždy se totiž znovu objeví v nějaké jiné formě (plynné - dým stoupající z komínů nebo tuhé - škvára, popel, smetiště atd.). Řešením ale není NEODHAZOVAT, ale NEVYRÁBĚT. Začněme u sebe. Pokud máte možnost, ostatní odpad třiďte. A předcházet vzniku odpadu můžete tak, že omezíte jeho zbytečný nákup. Na kompostování můžeme využít nejen listí, ale i kuchyňský bioodpad. Spálením organického odpadu doslova vypouštíme do vzduchu vynikající hnojivo a měníme ho na škodlivé plyny.

tags: #nebezpecne #latky #ze #spalovani #pet #a

Oblíbené příspěvky:

• Lišta kapoty Octavia: Funkčnost a design
• Pokládka plovoucí podlahy na dřevěný podklad: návod
• Průvodce spárováním břidlicové dlažby
• Stavba venkovních betonových schodů krok za krokem
• návody na vánoční dekorace z polystyrenu