Normy a metody posuzování vad otvorových výplní z PVC

Česká komora lehkých obvodových plášťů (ČKLOP) vydala směrnici, která se dotýká problematiky reklamací dodávek oken a dveří, zejména v oblasti neoprávněných nároků a nesprávných metod hodnocení kvality oken. I když dokumenty a normy určující kvalitu oken a dveří (obecně - otvorových výplní, dále jen OV) jsou v praxi zavedeny již více než 10 let, stále v oblasti jejich posuzování přetrvávají irelevantní interpretace a nepodložená hodnocení při některých reklamacích.

Směrnice si klade za cíl vysvětlení a objasnění základních pojmů používaných při hodnocení oken v souladu s právně závaznou normou ČSN EN 14 351-1 + A2, jak pro laickou, tak i pro odbornou veřejnost. Chce také vysvětlit postup srovnání a kontroly provedení výrobku dle této normy. Směrnice tedy hodnotí zejména ty vady OV, které vyplývají ze snížení funkčnosti nebo změny vlastností OV, deklarovaných právě dle ČSN EN 14 351-1 + A2, a u každého výrobku jsou doloženy CE-štítkem, resp. Prohlášením o vlastnostech/shodě.

Je naprosto nežádoucí, aby při hodnocení kvality OV byly do praxe zaváděny metody, které nemají oporu v platných normách, a stejně tak není možné, aby dodavatelé těchto výrobků prokazovali spolehlivost svých produktů jinak, než stanovují příslušné normy.

Deklarace vlastností a zkušební metody

Technické požadavky na okna a dveře a výchozím dokumentem pro jejich hodnocení byl původně Zákon č. 22/1997 Sb., a navazující Nařízení vlády č. 190/2005 Sb., které bylo později zrušeno a nahrazeno v 6/2013 Nařízením Evropského parlamentu a rady 305/2011 prostřednictvím harmonizované normy ČSN EN 14351-1+A2. Všechny tyto předpisy navazují na evropskou směrnici Rady 89/106/EHS, o stavebních výrobcích (CPD) a zavádějí systém značení výrobků OV symbolem CE.

Cílem značení OV tímto symbolem je jednak sjednocení podmínek obchodu v rámci EU, a zejména pak zpřístupnění údajů o technických vlastnostech konkrétního výrobku. Z celého souboru vlastností je nutné deklarovat ty vlastnosti, které norma ČSN EN 14 351-1+A2:2018 definuje v příloze ZA jako povinné (mandatorní) pro jejich uvedení na štítcích CE nebo Prohlášení o vlastnostech.

Čtěte také: Vše o stavebním řezivu

Vlastnosti se prokazují tzv. Prohlášením o vlastnostech/shodě, kterým se přenášejí výsledky a třídy zkoušek reprezentativního vzorku podrobeného zkoušce ITT na výrobky konkrétního výrobce. Norma nepřipouští jiný způsob hodnocení mandatorních vlastností než ten, který je v normě popsán, a který musí probíhat předepsanými postupy ve zkušebně pod dohledem notifikované osoby. Jen výrobek, který odpovídá předepsané technologii výrobce oken a rozměrově se blíží zkoušenému vzorku, může vykazovat deklarované vlastnosti.

K těmto vlastnostem patří stanovení součinitele prostupu tepla (Uw) buď výpočtem podle EN ISO 10077-1, nebo měřením metodou tepelné skříně podle EN ISO 12567-1. Dále pak průvzdušnost podle ČSN EN 1026. Každá výše uvedená vlastnost OV je zkoušena a vyhodnocena podle příslušné evropské normy a je ověřena pod dohledem autorizované zkušebny dle postupu nastaveného v normě. Výjimkou jsou radiační vlastnosti, výška (jen u dveří) a odolnost vůči nárazu (jen u prosklených dveří), kde za posouzení odpovídá výrobce.

Počáteční zkoušky typu (ITT) musí být provedeny k prokázání shody vlastností OV v souladu s evropskou normou ČSN EN 14 351-1+A2. Počáteční zkoušku typu zajišťuje buď dodavatel systému profilů pro výrobu OV pro sebe a své zpracovatele, kteří mohou výsledky ITT využít za podmínky souhlasu dodavatele systému a dodržení jeho technologie výroby OV (viz bod 1.2 a čl. 7.2.5.2 ČSN EN 14351-1+A2:2018), nebo si tuto zkoušku může provést každý výrobce sám u notifikované osoby. Výrobce musí zavést, dokumentovat a udržovat systém řízení výroby (FPC), zajišťující, že výrobky umístěné na trh dodržují stanovené funkční vlastnosti.

Jakákoliv jiná hodnocení nebo měření vlastností nejsou přípustná už z toho důvodu, že dodavatel přejímá záruku pouze za mandatorní vlastnosti deklarované na štítku CE, nebo v Prohlášení o vlastnostech, pokud se nedohodl s objednatelem jinak. Všechny výrobky (OV) uváděné na trh v EHP (Evropský hospodářský prostor) musí splňovat požadavky normy ČSN EN 14351-1+A2, která rovněž určuje jedinou přípustnou metodu stanovení jejich vlastností, a to jak mandatorních, tak i dalších nemandatorních vlastnosti, podle dobrovolného výběru zkoušek a klasifikačních norem ze strany výrobce nebo objednatele. Další základní podmínkou je dodržení FPC, jež dokumentuje dodržování technologie výroby OV a materiálového složení profilů.

Posuzování kvality a vad zabudovaných oken

Při hodnocení výrobků po zabudování do stavby již nelze vlastnosti oken a dveří nijak měřit či porovnat, neboť jsou deklarovány podle výsledků ITT. Za těchto okolností je jedinou metodou, jíž je možné posoudit míru kvality provedení okna ve vztahu k deklarovaným vlastnostem, posouzení výrobku z hlediska materiálových a geometrických vlastností ve smyslu jeho shody s předepsanou technologií a vzorkem, který byl podroben zkoušce ITT. Tak je tomu například u výztuží, nebo tlouštěk stěny profilu, některých krytek, či spojovačů. U některých součástí okna se připouští zaměnitelnost komponent jako je typ kování, nebo zasklení vzhledem k tomu, že jejich vlastnosti včetně tolerancí jsou definovány jinými předpisy a normami.

Čtěte také: Průvodce skladováním chemických látek

Základem a smyslem geometrického posouzení a hodnocení výrobku je předpoklad, že pokud má výrobek splňovat vlastnosti deklarované na základě výsledků zkoušek ITT, měl by se co nejvíce ve svých geometrických parametrech blížit zkoušenému vzorku a splňovat předepsanou technologii výroby (např. umístění výztuh). Z provedeného proměření lze následně vyhodnotit, zda byla dodržena předepsaná technologie a pravidla FPC. Povinností výrobce je i provádění kontrol výrobků, a to i rozměrových. Každý výrobce musí mít vypracovaný systém pro rozhodnutí, kdy je výrobek shodný a kdy ne.

V praxi však v důsledku následné manipulace s předmětným výrobkem může dojít k fyzikálním změnám, které vlastnosti výrobku mohou změnit (např. manipulaci s OV uživatelem, tzn. svěšení křídla). To je několik důvodů, proč zabudované výrobky mohou vykazovat odchylku, která může být buď odstranitelná, nebo ne, a je klasifikována jako vada. Kontrola vlastností se provádí zásadně v uzavřeném (funkčním) stavu, při poloze kliky uzavřeno. Dveře musí být při měření zamknuty, pokud není deklarováno jinak.

Geometrické parametry a jejich vliv na funkčnost

O kvalitě a funkčnosti těsnicí soustavy rozhodují především geometrické parametry jejího vytvoření a uspořádání.

  • Rozměry křídla vůči otvoru v rámu (přesah): Pro správnou funkčnost a těsnost musí být vnější rozměr rámu křídla o definovaný rozměr větší než vnitřní rozměr otvoru v rámu. Měřeno z interiéru, křídlo je vždy o definovanou délku větší, než je vnitřní rozměr otvoru v rámu (např. o 16 mm), a to z toho důvodu, aby byla vytvořena dostatečná plocha, na niž je přitisknuto těsnění. Při správném umístění křídla potom jeho vnější obrys překrývá otvor v rámu o polovinu rozdílu velikostí křídla a otvoru v rámu. Tento přesah je podstatný pro funkci těsnicí soustavy. Jde o to, aby těsnění vložené mezi obě plochy bylo stlačeno na dostatečné ploše. Je vždy žádoucí seřídit umístění okna tak, aby míra přesahu na protilehlých stranách byla stejná. Tyto rozměrové parametry jsou individuální podle systému a jsou ve zkratce uvedeny v tzv. Systémovém detailu. Nejen správná velikost křídla, ale i jeho pozice vůči okennímu otvoru, ovlivňuje hodnotu přesahu. Manipulací dopravou, či špatným seřízením se může stát, že křídlo není přesně vystředěno, a jeho přesah na protilehlých stranách může být různý. To může způsobit na straně nedostatečného přesahu zhoršenou funkčnost těsnění a může dojít k zhoršení průvzdušnosti.
  • Svěšení a prohnutí křídla: Jsou rovněž chybou, která ovlivňuje přesah křídla, tentokrát ale asymetricky. Svěšení křídla vzniká působením tíhy okenního křídla. Těžiště okna může způsobit deformaci křídla takovou, že na straně oproti pantům je dolní roh níže než roh u pantů, a křídlo se deformuje do kosodélníku, má tedy v dolní části větší přesah, ale na horní protilehlé straně je přesah již nedostatečný. Podobně tíhou zasklení a jeho špatným podložením může dojít k prohnutí spodního rámu křídla a zhoršení parametru infiltrace a zatékavosti.
  • Prohnutí profilů křídel v otevřeném stavu: Jedná se o jiný typ prohnutí než od tlaku větru - je způsoben tepelnou dilatací materiálu. Fyzikálně nelze délkovou dilataci/kontrakci působením změny teploty u materiálů vyloučit. Prohnutí profilů křídel v otevřeném stavu není funkční závada.
  • Vytvořené překrytí křídla: Je důležitým parametrem těsnicí soustavy s rozhodujícím vlivem na těsnost (průvzdušnost) okna. Překrytím se rozumí výška plochy křídla na vnitřní straně nad plochou rámu. Hodnota překrytí je definována dodavatelem systému a jedině pokud je dodržena, může být zajištěna těsnost okna, neboť je dimenzována s ohledem na tvar použitého těsnění a jeho pružnost a je zajišťována zvoleným kováním. To definuje, jakou silou bude křídlo přitaženo k ploše rámu. Je však do jisté míry ovlivňována tuhostí konstrukce a vzdáleností uzavíracích bodů. Z praktického hlediska je proto vhodné změřit výšku přítlaku na více místech obvodu křídla. Parametr překrytí však může být ovlivněn ve výrobě špatným nastavením šablony na montáž kování, nebo nesprávným tvarem profilu.

Každý výrobce profilů pro výrobu OV (bez ohledu na materiál rámů) v rámci svého systému definuje a v technologickém předpisu uvádí základní geometrické charakteristiky, které musí být splněny, aby okna byla funkční a odpovídala zkouškám ITT a mohla tak převzít deklaraci vlastností. Vzhledem k tomu, že většinu deklarovaných vlastností již není možné retrospektivně po zabudování do stavby ověřit měřením ve zkušebně, je jediným možným kontrolním opatřením ověření geometrických parametrů a jejich souladu s technologií a předpisem výrobce profilů. V tomto případě se jedná i o dodržení pokynů dodavatele kování a opět lze předpokládat, že i na etalonu, na němž byly vlastnosti systému ověřovány při počáteční zkoušce typu, byly body kování podle předpisu dodrženy. Z toho lze vyvodit, že pokud kování bylo nějak ochuzeno, nebo vzdálenosti uzavíracích bodů byly větší, nevztahuje se na tento výrobek prohlášení o vlastnostech a podmínky pro dosažení deklarovaných vlastností (např. těsnost, průvzdušnost).

Chybné metody posuzování

Bohužel, v praxi se při posuzování oken a dveří lze stále více setkat s metodami, které nemají dostatečnou vypovídací a průkaznou hodnotu. Nejbližší vypovídací schopnost mají metody podle geometrických parametrů a umožňují tak posouzení do jaké míry se výrobek shoduje se vzorkem podrobeným ITT. Přitom by mělo platit pravidlo, že jestliže je konkrétní výrobek materiálově a geometricky shodný s ITT a vyrobený v souladu s technologickými pokyny výrobce profilového systému, je deklarace vlastností oprávněná a daný výrobek deklarovanou vlastnost poskytuje. Shodný výrobek tedy projde obojím.

Čtěte také: Jak se liší ČSN 74 4505 a DIN 18202 u pokládky dlažby?

Mezi často používané, avšak nedostačující metody patří:

  • Měření rychlosti proudění vzduchu anemometrem: Naměřené hodnoty nejsou schopny rozlišit netěsnosti oken od dalších součástí obálky. Tato metoda je součástí často používané metody zkoušení těsnosti obálky budovy jako Blower-door test, nicméně pro izolované posouzení okna je nevhodná.
  • Kontrola těsnosti pomocí plamene svíčky: Nejstarší a často používaná metoda při reklamaci těsnosti oken. Jedná se spíše o subjektivně ovlivněné pozorování, které nemá žádnou vypovídací hodnotu. Problém je v tom, že ono třepetání plamene svíčky je ovlivněno jak pohybem ruky, tak i pohybem vzduchu v interiéru. Nicméně, tato metoda může indikovat místo větší netěsnosti, kde je potřeba provést kontrolu geometrie, či kování, nebo těsnění. Nelze však na základě takového měření konstatovat, že není splněna deklarace průvzdušnosti.
  • Papírová zkouška (odhad síly nutné na protažení papíru): Ani tato zkušební metoda nemá pro OV v zabudovaném stavu alternativu a nemá vypovídací hodnotu.
  • Zkoušky poléváním nebo postřikováním vodou z hadice: Nemají vypovídací schopnost a jsou nepřípustné jako argument posouzení, minimálně z toho důvodu, že neodpovídá tlak vzduchu ani vody podle zkušební normy.
  • Termografické měření (ČSN EN 13187): Nelze aplikovat k určení hodnoty součinitele prostupu tepla OV, ani v oblasti povrchových teplot. Termografii nelze použít k určení hodnoty povrchové teploty nebo výměny vzduchu (průvzdušnosti), v tomto jsou podmínky okolí a nejistoty měření příliš velké, aktuálně jsou nepřesnosti např. v odhadu hodnoty U termografií v rozmezí 15 % až 36 %. Ke špatné interpretaci termogramu postačuje uzavření oken těsně před snímkováním, nebo snímkování při tzv. čtvrté poloze kliky. Proudící vzduch ochladí hrany křídla i rámu, a to se projeví modrým zbarvením. Skoro na každém termogramu okna zevnitř i zvenku je zřetelný barevný rozdíl nahoře a dole. To je způsobeno nerovnoměrným teplotním polem v interiéru. Okno je konstruováno nahoře i dole stejně, ale teplý vzduch stoupá nahoru. Už to je zásadní rozdíl proti měření koeficientu prostupu tepla metodou teplé skříně, neboť tam se udržuje homogenní teplotní pole v celém průřezu okna. Stejně tak při stanovení součinitele prostupu tepla výpočtem. V praxi se často tato nehomogennost přičítá průvzdušnosti okna, neboli jeho netěsnosti, ale ve skutečnosti to je způsobeno tím, že teplý vzduch v interiéru nedostatečně temperuje až třetinu okna ve spodní části. Vzduch stoupá vzhůru a v dolní části okna nad parapetem se vytváří tepelný, chladný stín. Celkem přehledně lze pomocí termografie odhalit anomálie v montážní spáře (tepelné mosty), a na základě těchto zjištění provést kontrolu nejlépe odkrytím, nebo sondou v dané části.

Časté mylné interpretace vad

  • Rosení oken: Často bývá mylně přičítáno nízkému koeficientu prostupu tepla OV, nebo vysoké průvzdušnosti, avšak samo o sobě není průkazem špatné kvality zabudování, nebo konstrukce OV. Vždy je vhodné ověřit geometrické vlastnosti oken, ale pravděpodobnou příčinou, například jejich rosení, může být teplota a vlhkost v interiéru, nebo špatné napojení na okolní zdivo z důvodů nesprávné montáže okna. Zjištění tepelně technických podmínek v interiéru (tlak, teplota, vlhkost - zjištěno vždy u OV, nikoliv např. uprostřed místnosti!) je nezbytné vždy, když předmětem závady má být rosení oken.
  • Tepelné mosty: Jsou jistě závadou na montáži okna a jsou odhalitelné pomocí termografie. Při posuzování kvality a vad montáže se provede hodnocení faktického stavu v porovnání s příslušnými předpisy, zejména ČSN 74 6077 Okna a vnější dveře - Požadavky na zabudování. Podstatné je však, jaký mohou mít vliv na celkový součinitel prostupu tepla oknem.

Hodnocení kvality povrchu a skel

Posuzování kvality povrchu a skel se obecně provádí běžným okem ze vzdálenosti 3 - 5 metrů. Vady, které nejsou z této vzdálenosti zřetelně vidět, nejsou výrobním nedostatkem a nemohou být předmětem reklamace.

Vzhled výplně

  • Vzhled výplně, tedy konkrétně barva, kvalita povrchu a skel a celkový pohledový dojem se posuzuje za denního světla, pouhým okem ze vzdálenosti 3 - 5 metrů od dveřní výplně. Eventuální vady, které nejsou z této vzdálenosti rozpoznatelné, nemohou být předmětem reklamace.
  • Posuzování odstínu fólií dekoru dřeva je prováděno dle oficiálních vzorníků dodavatelů těchto fólií - Renolit, Hornschuh a Cova. Výrobce neodpovídá za rozdíly odstínů mezi jednotlivými foliemi dodavatelů v případě použití rozdílných folií pro rám a křídlo v závislosti na druhu objednané folie pro dveřní výplň (např. Zlatý dub Renolit 2178001 vs. Zlatý dub Hornschuh 436-2036).
  • Dekorové folie jsou pro profily a dveřní výplně zpracovávány odlišnými technologiemi. Výsledný design dekoru dřeva tak nemusí být naprosto identický. Může docházet k rozdílu v odstínu barvy dekoru dřeva, „natažení“ folie atd.
  • Při rozdílných materiálech, použitých na 1 výrobku (například lakovaná deska v kombinaci s probarveným PVC) může vlivem dlouhodobého působení povětrnostních podmínek docházet k rozdílným barevným změnám jednotlivých dílů.
  • Vady, vzniklé během používání výrobku a v průběhu záruční doby, ovlivňující vzhled, či funkčnost výrobku, budou předmětem reklamačního řízení.
  • Nástřik RAL je proveden dle zadaného čísla RAL a musí se shodovat se vzorníkem RAL K5 CLASSIC POLOMAT. Reklamace neshody odstínu barev dveřní výplně a rámu budou posuzovány dle tohoto vzorníku.

Prosklení

  • Případné zamlžení vnitřní části prosklení dveřní výplně je považováno za vadu a může být předmětem reklamace.
  • Vady, které mění vzhledovou jakost skla = viditelné vady, např. škrábance - ostré mechanické poškození povrchu skla (mohou být lineární/ protáhlé nebo bodové - viz. ČSN EN 572-8).
  • Prasknutí skla: Sklo patří mezi křehké materiály, u kterých nedochází k plastické deformaci. Po překročení meze odolnosti okamžitě praská. Praskání je způsobeno působením mechanického a tepelného pnutí na sklo, které překračuje hodnotu přípustnou pro daný formát a je závislé na velikosti plochy skla, použitých typech ornamentních skel atd. Pokud bylo dané sklo dodáno zákazníkovi v celku a k prasknutí skla došlo během používání skla, důvody prasknutí je třeba hledat ve faktorech, které působily na sklo v okamžiku jeho prasknutí (náraz působením průvanu, mechanické poškození úderem apod.). Prasknutí skla tedy nemůže být samovolné a nemůže být předmětem případné uznatelné reklamace.

Deformace dveřní výplně

  • Prohnutí dveřního panelu, resp. vstupních dveří, vlivem rozdílné tepelné roztažnosti použitých materiálů nezadává důvod k reklamaci, pokud je zachována funkčnost výrobku ve vztahu k deklarovaným parametrům dle ČSN EN 14 351-1, uvedených v Prohlášení o vlastnostech nebo uvedených na štítku CE.
  • Povrchové desky podléhají délkové roztažnosti vlivem změny teplot okolního prostředí. Tuto vlastnost není možné výrobcem ovlivnit. Vzhledem k těmto vlastnostem dochází vlivem střídání povětrnostních vlivů (teplo a zima) k roztažnosti a pnutí materiálu, které se mohou projevit nejčastěji jako prohnutí či kroucení dveřní výplně. Tento jev nelze eliminovat a ani se nedoporučuje ho nějak výrazněji omezovat, mohlo by pak dojít k prasknutí svrchní pohledové desky (platí pro plast).
  • Při dodržení montážních podmínek, především ponechání dilatačních mezer pro rozpínání výplně, neovlivňují výše zmíněné deformace funkci ani vzhled dveřní výplně. Z výše zmíněných důvodů nemůže být prohnutí výplně posuzováno jako reklamační nárok.

Základní vlastnosti PVC profilů pro okna a dveře

Evropská norma ČSN EN 12608 popisuje základní vlastnosti a zkušební metody pro profily z neměkčeného PVC pro výrobu oken a dveří. Uvádí především požadavky na materiál a vzhled profilů, jejich rozměry a tolerance, odolnost profilů proti proražení, chování po tepelném namáhání, odolnost proti povětrnostním vlivům, stálobarevnost a svařitelnost profilů. Norma stanovuje zkušební metody pro ověřování těchto vlastností a předepisuje také způsob označování plastových profilů.

Hlavní profily, které mají v okně nosnou funkci, jsou mj. klasifikovány podle tloušťky jejich stěn. Rozlišují se klasifikační třídy A, B a C, přičemž do třídy A patří profily s tloušťkou pohledových stěn min. 2,8 mm a do třídy B s tloušťkou pohledových stěn min. 2,5 mm.

Součinitel prostupu tepla OV se stanovuje buď výpočtem podle EN ISO 10077-1, nebo měřením metodou tepelné skříně podle EN ISO 12567-1. Hodnoty součinitele prostupu tepla pro plastové rámové konstrukce v současnosti běžné na českém trhu se pohybují zhruba v rozmezí Uf = 1,0 - 1,5 (W/m2.K), u speciálních konstrukcí určených pro pasivní domy i méně. Další žádoucí snižování těchto hodnot lze u plastových rámových profilů dosáhnout např. použitím výplní komor plastových profilů tepelně izolačními materiály, nahrazením kovových výztuží jinými materiály nebo jinými technickými řešeními, nebo použitím alternativních materiálů pro profily samotné. Z technického hlediska pak lze konstatovat, že malé rozdíly mezi hodnotami Uf různých konstrukcí na trhu bývají přeceňovány.

V průběhu svého vývoje v důsledku tlaku na stálé snižování koeficientu prostupu tepla profilem vznikaly komplikovanější a složitější vnitřní struktury profilů. Samotný profil je v podstatě duté těleso, jehož tvar je držen vnějšími stěnami profilu, ale také vnitřními přepážkami. Tyto přepážky kromě zvyšování pevnosti profilu vytvářejí i vzduchové komory, jejichž pozitivní účinek zpomaluje prostup tepla profilem. Dnes jsou běžným standardem profily pětikomorové, ale je možné vidět i profily, které mají více jak 7 komor. Nejdůležitější je tzv. hlavní komora, ve které je uložena ocelová výztuž zajišťující statiku okna. První komora zase slouží k odvodu vody a zavzdušnění funkční spáry. Ostatní komory zvyšují strukturní pevnost profilu a zejména tepelně izolační vlastnosti. Vzduch uzavřený v každé z těchto komor představuje odpor vedení tepla. Účinnost komor se však s jejich počtem snižuje. Dalším důležitým parametrem, který má vliv na tepelně izolační vlastnosti profilu je jeho stavební hloubka. Je zřejmé, čím větší bude tato stavební hloubka, tím větší je i odpor vůči vedení tepla.

Současné plastové profily se vyznačují velmi dlouhou životností, jejichž skutečnou délku lze zatím jen těžko odhadnout, ale předpokládá se, že to bude více než 80 let. Po celou tuto dobu si profily ponechají svoji funkční a vzhledové vlastnosti za předpokladu pravidelné údržby.

Hodnocení vzhledu profilů

Posuzovanými plochami jsou pohledové plochy ze strany exteriéru a interiéru. Při hodnocení vlastnosti vzhledu je rozhodující přímý pohled na pohledovou plochu. Hodnocení vnějších ploch se provádí při rozptýleném denním světle, vnitřní plochy je nutno posuzovat při běžném difúzním (ne bodovém, nebo šikmém) osvětlení z přirozeného pozorovacího úhlu. Důležité je při provádění vzhledového hodnocení vycházet z principu "nepředpojatého pozorovatele", tedy bez upoutání pohledu na konkrétní, předem definovaná, či označená místa. Před praktickým provádění hodnocení je nutné nejprve odstranit stopy způsobené užíváním např. otisky rukou, otisky těsnění, či stopy po čistících prostředcích.

tags: #norma #posuzovani #vad #v #pvc #informace

Oblíbené příspěvky: