Obrácená vrstva šikmé střechy: Principy a důležité aspekty návrhu

Článek je úvodem do hlavních zásad návrhu šikmých střech, především z pohledu tepelné ochrany budov. Šikmé střešní konstrukce se v posledních letech těší značnému zájmu jak projektantů, tak i investorů a uživatelů budov. Příčinu tohoto jevu je třeba spatřovat především ve snaze o efektivní využití podkroví, kde obvykle lze realizovat atypické, často mimořádně rozlehlé a exkluzivní uživatelské prostory.

Pro předcházení vadám a poruchám šikmých střešních konstrukcí je třeba znát základní funkční principy tohoto typu střešních plášťů a respektovat pravidla pro návrh jednotlivých částí šikmého střešního souvrství. Návrh šikmého střešního pláště z hlediska stavební tepelné techniky představuje řešení komplexu navzájem provázaných a na sobě závislých problémů, což vyžaduje nejen značné penzum odborných znalostí a zkušeností, ale i použití výpočtových metod k ověření funkčních vlastností střešního pláště a kvalifikovaný návrh jednotlivých konstrukčních detailů. Rutinní návrh bez výpočtového ověření není garancí správné a bezchybné funkce střešního pláště a jeho dlouhodobé spolehlivosti a vysoké míry životnosti.

Skladba šikmé střechy a její vrstvy

Důležitým faktorem pro dokonalou funkci střechy je její správná skladba. Ta dnes závisí na několika faktorech, jako jsou klimatické podmínky v dané oblasti či regionu, optimální volbě materiálu, zvýšených nárocích na energetickou úspornost, design a požadavcích na dlouhodobou životnost.

Skladba střešního pláště se navrhuje s ohledem na typ střechy, využití podstřešního prostoru a okolní podmínky. Obvykle se skládá z tepelněizolační, hydroizolační a parotěsné vrstvy. Některé vrstvy mohou ve střeše plnit více funkcí, např. parotěsná vrstva může zároveň plnit funkci vzduchotěsnou. Pro všechny funkce vrstvy musí být proveden komplexní návrh včetně napojení na související konstrukce.

Skladba šikmé střechy pak je dnes odshora nejčastěji tato:

Čtěte také: Vše o obrácených plochých střechách

1. Finální krytina
2. Větrací mezera
3. Kontralatě
4. Střešní latě
5. Doplňková hydroizolační vrstva (pojistná hydroizolace)
6. Tepelná izolace
7. Parotěsná vrstva (parozábrana)
8. Nosná konstrukce

Nosná konstrukce

Nosná konstrukce je základem celé střechy. Přenáší vlastní hmotnost střešního pláště i zatížení od sněhu, větru a dalších vlivů. Dřevěný krov tvoří v převážné většině případů základ nosné konstrukce střechy. Dřevo je standardní volba pro šikmé střechy, nicméně se stále častěji objevují i kovové krovy. Zde je však nutno účinně zabránit vzniku tepelných mostů.

Správně navržený nosný systém zajišťuje dlouhou životnost a stabilitu celé stavby. Podle typu budovy a požadovaného tvaru střechy se používají různé konstrukční systémy:

• Krokevní soustava - nejběžnější řešení u rodinných domů, vhodná zejména pro menší rozpětí a klasické sedlové střechy.
• Vaznicové a hambálkové soustavy - u šikmých střech s většími rozpony, kde je potřeba rovnoměrně rozložit zatížení.
• Ocelové a železobetonové konstrukce - u průmyslových a halových objektů, kde se často navrhuje plochá střecha s velkou únosností.

Parotěsná vrstva (Parozábrana)

Parotěsná vrstva v šikmém střešním plášti se navrhuje na základě výsledků numerického tepelně technického hodnocení konstrukce. Parozábrana patří k nejčastěji podceňovaným, ale zároveň k nejdůležitějším vrstvám ve skladbě střechy. Jejím úkolem je zabránit pronikání vodní páry z interiéru do vrstev tepelné izolace. Pokud se vlhkost dostane do izolace, dochází ke kondenzaci, tedy ke srážení páry uvnitř izolačního materiálu.

Materiálové řešení parozábrany nejčastěji vede při montáži zespodu na použití speciálních fóliových materiálů. U skladeb střech s tepelnou izolací umístěnou výhradně nad krokvemi, kde se provádí parotěsnicí vrstva shora, se používají i těžké materiály - asfaltové pásy apod. Z fyzikálního hlediska je ideální jejich poloha co nejblíže interiérové straně konstrukce.

Tento požadavek je však v konfliktu s požadavkem na celistvost parotěsnicí vrstvy, která je nezbytná pro zachování jejích očekávaných funkčních vlastností. Je dlouhodobě známo a řadou experimentů potvrzeno, že pokud perforace, mechanická poškození a další imperfekce v celistvosti parotěsné vrstvy dosahují hodnoty jednoho procenta plochy této vrstvy, je parotěsná vrstva z funkčního hlediska zcela neúčinná a tudíž bezcenná. Z tohoto pohledu je třeba navrhovat polohu parozábrany tak, aby byl minimalizován počet prostupů všech závěsných a instalačních prvků a aby se omezil i vliv dalších prvků, degradujících tuto vrstvu.

Čtěte také: průvodce montáží obrácené střechy

Pro spolehlivou funkci parozábrany je třeba nejenom omezit možnosti její degradace jinými konstrukčními prvky, ale zajistit i její těsnost především ve vzájemných stycích jednotlivých izolačních pásů, tak i v návaznosti na okolní konstrukce (příčné stěny, stropní konstrukce, okenní rámy a podobně), kde je aktuální nebezpečí pronikání vlhkého vzduchu do prostoru za parozábranu, a tím i jednoznačná šance pro funkční kolaps této velmi důležité vrstvy. Pro napojení parozábrany na navazující konstrukce se používají samolepicí pásky odpovídajícího typu a kvality, pro napojení jednotlivých pásů parozábrany již řada výrobců používá samolepicí vrstvy, které jsou integrální součástí parozábrany.

Funkci parozábrany lze v řadě případů jednoduše a spolehlivě prověřit provedením blower-door testu, který se obvykle realizuje dvakrát, a to po montáži parotěsné vrstvy a následně i po dokončení všech stavebních prací.

Pro provedení parozábrany se používají nejčastěji speciální fólie z polyetylenu, polypropylenu nebo s hliníkovou vrstvou, které se instalují z vnitřní, vytápěné strany střechy. Velmi důležité je, aby byly všechny spoje pečlivě přelepeny systémovou páskou - jen tak může vrstva plnit svou funkci. V moderních projektech střech se často využívají také inteligentní parozábrany, které dokážou přizpůsobit svou paropropustnost aktuálním vlhkostním podmínkám. Díky tomu může konstrukce střechy „dýchat“, a přesto zůstává účinně chráněna proti nadměrné vlhkosti.

Funkce parozábrany a vzduchotěsné vrstvy ve skladbě střešního pláště je nezbytná pro zajištění funkčnosti a trvanlivosti materiálu zabudovaných ve střeše. Vhodným návrhem parozábrany do skladby střešního pláště je třívrstvá parotěsná fólie Membran 100 2S, která je tvořena polypropylenovou netkanou textilií s hliníkovou vrstvou. Hliníková vrstva zajišťuje vysoký stupeň paronepropustnosti. Fólie je opatřena dvěma samolepicími pruhy pro zajištění homogenního spoje. Používá se volně na krokve, pod krokve, na celoplošné bednění a také pod nadkrokevní tepelnou izolaci BramacTherm.

Tepelná izolace

Poloha tepelně izolační vrstvy je z hlediska koncepce návrhu šikmého střešního pláště rozhodujícím faktorem. S ohledem na současné požadavky na tepelně izolační vlastnosti střešních konstrukcí tloušťka této vrstvy dosahuje hodnoty až 300 milimetrů, u energeticky pasivních domů to někdy jsou hodnoty ještě vyšší.

Čtěte také: Materiály pro vyrovnání nerovností pod OSB

Hlavní funkce tepelné izolace ve skladbě střešního pláště je zamezit úniku tepla z interiéru do exteriéru. Tím se redukují tepelné ztráty a uspoří se peníze za vytápění. Další funkcí je zajistit optimální vnitřní povrchovou teplotu střešního pláště tak, aby nedocházelo na povrchu pláště ke kondenzaci vlhkosti nebo k růstu plísní.

Výběr tepelné izolace závisí převážně na tepelně - technickém návrhu střešního pláště a na umístění izolace v rámci skladby. Tepelná izolace se umisťuje pod krokve, mezi krokve, nad krokve nebo se zvolí kombinace zmíněných způsobů.

Nadkrokevní tepelná izolace

Tepelně izolační vrstva nad krokvemi má zásadní výhodu v totální eliminaci tepelných mostů. Další její výhodou je možnost vytvoření této vrstvy z velkoplošných dílců (často i kompletizovaných), které jsou jednak s ohledem na použitý materiál vodotěsné, jsou navzájem spojovány zámkovým systémem a bezprostředně v jejich konstrukci je často řešeno i upevnění jednotlivých prvků střešní krytiny.

Nevýhodou tohoto systému je poměrně velká tloušťka izolantu nad nosnou konstrukcí střechy, která výrazně ovlivňuje vzhledové vlastnosti nejen střechy, ale i celého objektu, což je z pohledu mnoha architektů zcela zásadní a těžko překonatelný problém.

Naopak pro izolaci umístěnou nad krokve je požadována vyšší pevnost s ohledem na vyšší zatížení. Výhodou je, že díky pokládce celoplošně na krokve se zabrání vzniku tepelných mostů. Volí se deskové materiály z PIR pěny (polyisokyanurátové pěny) na bázi polyuretanu nebo z tvrzené fenolické pěny označované také jako Resol. Nadkrokevní izolace z tvrzené fenolické pěny má, v rámci všech deskových izolantů, nejlepší tepelně izolační vlastnosti. Je vhodná jak pro zateplení novostaveb, tak i rekonstruovaných objektů.

Výhody nadkrokevní izolace:

• Celistvé zateplení střechy bez tepelných mostů
• Rychlá a jednoduchá montáž
• Možnost přiznat dřevěný krov jako estetickou součást interiéru
• Nesnižuje se světlá výška podkroví
• V případě rekonstrukce lze zateplení střechy provést bez zásahu na straně interiéru

Nadkrokevní tepelná izolace BramacTherm (materiál PIR i RESOL) je tvořena pěnovým materiálem s uzavřenou strukturou s velmi malými buňkami a velmi tenkými buněčnými stěnami. Tím je výrazně omezen transport tepla a docíleno nejlepších tepelně-izolačních schopností (nejnižší hodnota součinitele prostupu tepla U). Pro rekonstrukce je vhodný BramacTherm Kompakt, pro novostavby BramacTherm Top. Na zateplení střech komplikovaných tvarů či na ploché střechy použijte BramacTherm Basic. BramacTherm Clima Comfort je vyroben z tvrzené fenolické pěny a je vhodný pro zateplení všech typů objektů.

Systém byl podroben zkouškám podle evropských předpisů, splňuje tedy podmínky pro použití v členských státech Evropského společenství. Protokol o zkoušce požární odolnosti č. Pr-18-2.196 pro výrobek Vodorovná nosná konstrukce, Dřevěná střešní konstrukce ve sklonu 30° byla vyzkoušena podle ČSN EN 1365-2. Sestavu lze podle podmínek ČSN 73 0802 tab. 12 a ČSN 73 0804 tab. použít pro IV. respektive i pro V. Výše popsaným řešením se významně rozšiřují aplikace pro konstrukce šikmých střech.

Jistě, nabízí se řešení v podobě v současnosti nejvíce preferované nadkrokevní izolace, které je bezpochyby vhodné. Toto řešení však nelze použít ve všech případech, například pokud již byla provedena nová střešní krytina včetně laťování a majitel objektu pochopitelně odmítá její sejmutí a zpětnou aplikaci, kterou si nadkrokevní provedení tepelné izolace vyžaduje. V této složité a zdánlivě neřešitelné situaci nabízí společnost Kingspan® optimální řešení s pomocí využití tepelněizolačních desek na bázi fenolické pěny z řady Kooltherm®. Obě tyto typové desky jsou dokonalým tepelným izolantem. Jejich tepelněizolační schopnost je přibližně dvakrát lepší než u tepelných izolantů z minerální vlny. Jasné výhody systém přináší v podobě tenkého střešního pláště. Investor tedy získá větší prostor v obytném podkroví a lepší osvětlení podkrovních prostorů díky subtilnímu ostění střešních oken. Z hlediska podmínek požární bezpečnosti staveb je popsané řešení plně vyhovující předpisovým požadavkům platným v České republice.

Doplňková hydroizolační vrstva (Pojistná hydroizolace)

Doplňková hydroizolační vrstva ve skladbě šikmého střešního pláště má především funkci hydroizolační. Jistí pod ní ležící tepelně izolační vrstvu před srážkovou vodou, která může do střešního pláště proniknout v důsledku lokální ztráty vodotěsnosti střešní krytiny. Tuto funkci vrstva plní i v případech, kdy z jakýchkoliv důvodů dojde ke kondenzaci vodní páry na spodním líci střešní krytiny a vzniklý kondenzát odkapává do prostoru tepelné izolace.

Za určitých podmínek lze vodotěsnosti této vrstvy využít i v období montáže střešního pláště, kdy slouží jako provizorní ochranná vrstva. V současné době jsou preferovány tak zvané kontaktní fólie, které se ukládají přímo na tepelněizolační vrstvu. Použití dříve hodně využívaných nekontaktních mikroperforovaných fólií, které vyžadují vytvoření odvětrávané vzduchové vrstvy mezi touto fólií a tepelněizolační vrstvou (čímž v podstatě vznikne tříplášťová provětrávaná střecha) se v současné době nedoporučuje, protože takováto skladba přináší problémy spojené s realizací a umožňuje průnik venkovního studeného vzduchu do tepelného izolantu. Navíc v důsledku provětrávání nepřispívá tento typ doplňkové hydroizolační vrstvy ke zvýšení vzduchotěsnosti střešního pláště a o dlouhodobé spolehlivosti takovéhoto střešního souvrství vznikaly často oprávněné pochybnosti.

Doplňková hydroizolační vrstva chrání skladbu střešního pláště před podfouknutým deštěm a sněhem. Dále chrání před kondenzátem, který se může vytvořit na vnitřní straně krytiny. V případě poškození střešního pláště přejímá jeho ochrannou funkci proti dešti. Ve skladbě střešního pláště je tvořena střešními fóliemi a podle hodnoty difuzní tloušťky Sd se rozdělují na fólie difuzní a nedifuzní. DHV se vytváří z vhodných syntetických fólií, z asfaltových pásů nebo z různých stavebních desek.

Způsob provedení doplňkové hydroizolační vrstvy závisí na sklonu střechy, počtu zvýšených požadavků, kterým je střecha vystavena, a na typu (modelu) skládané krytiny. Čím více zvýšených požadavků působí na střechu, tím těsnější proti možnému průniku vody musí být provedení DHV.

Difuzní fólie

Vytváří doplňkovou hydroizolační vrstvu provětrávaných šikmých střech. Její hodnota difuzní tloušťky Sd je ≥ 0,3 m. Pokládají se přímo na tepelnou izolaci nebo na bednění. Portfolio BMI BRAMAC nabízí širokou paletu difúzních fólií včetně kompletní příslušenství pro pokládku a použití fólií. Difuzní fólie s označením RESISTANT spolehlivě chrání nejen před zatečením vody v místě probití fólie hřebíkem, ale jsou i odolné vůči impregnaci používané na střešní konstrukci.

Nedifuzní fólie

Nedifuzní fólie představují dodatečnou hydroizolační vrstvu pro tříplášťové střechy, kde pomáhají zvyšovat odolnost dřevěných prvků vůči chemickým prostředkům. Nedifuzní folie VELTITECH, z portfolia BMI BRAMAC, je určená k položení přímo na konstrukci střechy a není vhodná pro pokládání na bednění ani na tepelnou izolaci. K dosažení nejlepších výsledků je vhodné dodržovat doporučený sklon střechy. Záleží na konkrétním typu střešní krytiny, ale obecně se doporučují sklony mezi 22° až 30°.

Větrací mezera a systém odvětrání

Větraná vzduchová vrstva se navrhuje téměř u všech střešních krytin a slouží k bezpečnému odvedení vodní páry, difundující z interiéru do střešního pláště a případnému zamezení kondenzace vodní páry na spodním líci střešní krytiny. Minimální tloušťka vzduchové vrstvy je dána hodnotou 40 mm, při nižších sklonech a velké délce vzduchové vrstvy se její rozměr zvětšuje.

Pro zajištění potřebného proudění vzduchu v této vrstvě, která funguje na principu komínového efektu, je třeba navrhnout systém otvorů pro přívod a odvod větracího vzduchu. Ideální řešení pro přívodní otvory je průběžná větrací štěrbina, situovaná u paty střešní konstrukce - odvětrání se řeší buď speciálními tvarovkami, umístěnými těsně pod vrcholem každého větracího pole nebo speciální úpravou, provedenou ve hřebenu střechy. Všechny takovéto otvory musí být zabezpečeny proti nepříznivým účinkům větrem hnaného deště (nejlépe žaluzií z nekorodujícího materiálu) a opatřeny síťkou (také nekorodující) proti vnikání hmyzu do dutiny střechy.

Větrací vzduchová mezera se obvykle umisťuje mezi střešní krytinu a střešní fólii (doplňkovou hydroizolační vrstvu). Její hlavní funkce je odvádět vlhkost, která se do skladby může dostat přes střešní tašky z vnějšího prostředí nebo z interiéru přes tepelnou izolaci. Dále pak odvádí zabudovanou vlhkost v dřevěné konstrukci krovu nebo vlhkost vzniklou z chyb a nedostatků v provedení detailů. V létě vzduchová mezera odvádí teplo vzniklé absorpcí slunečního záření krytinou a přispívá tak ke zlepšení tepelné pohody budovy.

Podmínkou pro spolehlivou funkci provětrávané vzduchové mezery je nutné zajistit dostatečnou výšku vzduchové mezery a dostatečnou plochu přiváděcích větracích otvorů v okapní hraně a odváděcích otvorů v hřebeni. Vzduchová mezera se musí provést bez překážek a přerušení ve směru od okapu k hřebeni. Výška provětrávané vzduchové mezery je dána výškou kontralatí.

Tabulka: Přehled typů větracích systémů šikmých střech

Kontralatě a střešní latě

Kontralatě se umisťují souběžně na krokve, v úrovni pod střešními latěmi a nad doplňkovou hydroizolační vrstvou. Jejich výška se odvíjí od navržené velikosti větrací mezery. Nejčastěji se kontralatě navrhují výšky 40 mm. Šířka kontralatí se musí navrhnout tak, aby umožňovala bezpečné připevnění k podkladu (tj. dimenze šířky musí odpovídat velikosti navržených spojovacích prostředků). Nejběžněji se navrhuje profil 40x60 mm.

Střešní latě se připevňují ke kontralatím a slouží k pokládce skládané krytiny. Vzdálenost střešních latí závisí na modelu střešní tašky, sklonu střechy a na min. délkovém překrytí dle technických podkladů od výrobce. Před připevnění latí ke kontralatím je nutné provést rozměření střechy pomocí tzv. horizontálního šňůrování.

Střešní krytina

Střešní krytina tvoří vnější povrch střechy, který chrání střešní konstrukci a budovu před vnějšími vlivy jako je vítr, déšť, sníh, slunečné záření, atd. Zároveň plní funkci architektonickou. Střešní krytina šikmé střechy se navrhuje buď jako lehká nebo těžká. Mezi lehké střešní krytiny řadíme ty, které mají plošnou hmotnost do 25 kg/m², jsou to například plechové střešní krytiny, asfaltové šindele, atd. Těžké střešní krytiny mají plošnou hmotnost nad 25 kg/m² a řadíme sem betonové a keramické (pálené) krytiny.

Betonové tašky Bramac se vyznačují vysokou trvanlivostí, odolností proti mechanickému poškození, oděru, tlaku a dalším deformacím. Vyrábí se z vysoce kvalitních surovin: písku, vody, portlandského cementu a pigmentů oxidu železa. Keramické pálené tašky Bramac představují tradiční střešní krytinu vyráběnou z prvotřídního jílu. Jsou vhodné pro novostavby, rekonstrukce i pro památkově chráněné budovy.

Důležité aspekty při návrhu a realizaci šikmé střechy

Funkční střecha chrání stavbu před vlhkostí a také ji tepelně izoluje. Proto tašky a další krytiny vyžadují odvětrání, které odvádí vlhkost, aby nepronikala do tepelné izolace, krovů, či dokonce do podkroví.

Důležité je použít pojistnou hydroizolační fólii pod primární hydroizolaci a zabezpečit odvětrání a odtok případné vody z hydroizolační fólie kontralatěmi. Dále je nutno dbát na správné řešení detailů hydroizolace a používat pouze střešní latě předepsané výrobcem střešní krytiny a rozmístit je podle jeho pokynů. Střešní krytina musí být kompaktní a musí dokonale plnit svou funkci.

Je důležité navrhnout správný typ tepelné izolace v dostatečné tloušťce. Nesmí se zapomenout na výběr správného systému zateplení šikmé střechy - mezi, pod nebo nad krokvemi. Izolace musí být do konstrukce vložena natěsno po celém obvodu prostoru obytného podkroví. Je nutno navrhnout správný typ parotěsné fólie, která zpravidla slouží i jako vzduchotěsná vrstva. Důležité je správně navrhnout umístění parotěsné fólie, tj. co nejblíže k interiéru. Jednotlivé pásy fólie lze ukládat se stanoveným přesahem cca 100 mm, spoje musejí být přelepeny oboustrannou páskou pro vytvoření vzduchotěsného spoje. Kritické je správné napojení vzduchotěsné a parotěsné fólie na ostatní konstrukce - na štítové zdivo, v místě pozednice atd. Prostupy elektřiny a rozvodů se musejí provést vzduchotěsně.

U budov s obytným podkrovím je nutné navrhovat (dvou i tříplášťové) odvětrané střešní skladby v souladu s normami. Tyto skladby musí být ověřeny tepelně technickým výpočtem. Všechny práce a použité součásti musí odpovídat normám, předpisům a doporučením výrobce pro montáž střešní krytiny platným v době zalaťování.

Typy šikmých střech

Šikmé střechy jsou střechy se sklonem nad 5°. Šikmé střechy nad 45° se poté nazývají „strmé střechy“. Se šikmými střechami se u obytných domů setkáme nejčastěji. Šikmé střechy mohou mít různé tvary s různými sklony.

Sedlová střecha

U nás se nejčastěji pro rodinné domy používá střecha sedlová. Díky jejímu tvaru se jí také říká „áčková“. Tento klasický tvar se skládá ze dvou šikmých střešních rovin, které jsou ohraničené okapní hranou a štíty. Tyto dvě střešní roviny jsou v horní části spojeny. Tento spoj se nazývá hřeben. Výhodou sedlové střechy je relativně snadná montáž střešních prvků a cenová dostupnost. Jednoduchý tvar také minimalizuje riziko zatékání.

Valbová střecha

Valbová střecha využívá klasického tvaru střechy sedlové. Nicméně, místo štítů jsou na obou koncích v celé šířce šikmé střešní roviny neboli valby. U valbové střechy se všechny okapy umísťují do stejné výšky. Výhodou valbové střechy je její relativně jednoduchá konstrukce.

Polovalbová střecha

Polovalbová střecha se od valbové liší tím, že okapy u polovalb jsou výš než okapy u dvou hlavních střešních rovin.

Pultová střecha

Pultovou střechu tvoří jedna střešní rovina, která nemá hřeben a je ohraničena pultovou hranou, levým a pravým okrajem a okapní hranou. Pokládka je nenáročná, a díky jednoduchosti konstrukce je tento typ střechy nejméně cenově nákladný. Pultová střecha se často používá pro zastřešení verand, teras a přístaveb. V současnosti ale její obliba stoupá i v rámci rodinných domů. Díky nízké spotřebě tepla (menší prostor pro vytápění i únik tepla) je populární zejména pro moderní nízkoenergetické stavby.

Stanová střecha (Jehlanová)

Stanová střecha, někdy také nazývaná jehlanová, sestává ze čtyř střešních rovin sbíhajících se do středového vrcholu. Používá se tak zejména na stavby s půdorysem čtverce. Často se s ní setkáme na věžích kostelů a jiných církevních staveb. Dále také při zastřešení altánů, pergol a dalších přístřešků.

Mansardová střecha

Mansardová se nazývá podle tzv. mansardy - vnitřního obytného prostoru. Její konstrukce vychází ze střechy sedlové. Namísto dvou šikmých rovin se každá polovina mansardové střechy skládá ze dvou střešních rovin odlišného sklonu. Ve vrchní části střechy to bývá sklon 30° až 50°, ve spodní části 60° až 80°. Výhodou je maximální využití prostoru v podkroví. Tento typ střechy je však velice náročný na pokládku.

tags: #obracena #vrstva #sikme #strechy #princip

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro škrábání omítky
• Instalace sprchového žlabu: Co musíte vědět
• jak ochránit a sjednotit vzhled fasády
• historie českého venkova ve skanzenu Kouřim
• Vše o bílé akrylátové barvě