Obvyklá délka listů rostlin a jejich neuvěřitelná variabilita

List je postranní, většinou zelený orgán s omezeným růstem, v němž probíhá fotosyntéza, transpirace a výměna plynů s okolním prostředím. Světlo a jeho optimální využití v nepravidelném světelném prostředí je jasně dominantním faktorem, který ovlivňuje tvar listů ve fylogenezi (evoluci) i ontogenezi (vývoji jedince od embrya do dospělé rostliny). List je přizpůsoben také k optimalizaci příjmu oxidu uhličitého pro fotosyntézu a k optimalizaci vodního hospodářství rostliny. Listy jsou totiž hlavním místem, kde rostlina získává oxid uhličitý a zároveň odpařuje vodu, přičemž obojí je regulováno průduchy. Paleobotanické fosilní nálezy napovídají, že u nejstarších krytosemenných rostlin byly listy nedělené. Současná bohatost a proměnlivost listů krytosemenných je výsledkem opakovaného evolučního vzniku různě dělených, tvarovaných a složených listů, případně také návratů k původnímu jednoduchému nedělenému tvaru.

Většina rostlin kolem nás nemá jen jeden typ listů. Jejich tvar a velikost velmi záleží na stáří rostliny, ale také na světelných podmínkách. Když vědci srovnávali růst příbuzných druhů rostlin, zjistili, že v lesním porostu, kde se střídá stín a světliny, mají výhodu ty druhy, které dokážou výrazněji měnit tvar listů a na světlinách vytvářejí listy více členěné na obvodu. Vedle světla hraje při tvarování listů důležitou roli také ochrana proti potenciálním nepřátelům požírajícím listy, kterým se říká herbivoři. Zbraní proti různým housenkám je hlavně tvorba silně ztloustlých chlupů na pokožce (takzvaných trichomů). Ty většinou činí list méně atraktivním pro herbivory - nejen svou pichlavostí a tvrdostí, ale také obsahem různých látek. V případě obrany proti pastvě velkých savců modifikuje řada rostlin listy či celé větévky do tvaru trnů.

Variabilita délky listů u vybraných rostlin

Rostliny vykazují obrovskou škálu velikostí a tvarů listů, od miniaturních až po gigantické. Níže uvádíme příklady běžných délek listů u různých druhů rostlin:

Rostlina Typ listu Délka listu (přibližně)
Prunus tenella L. (mandloň nízká) Úzce elipčité listy 5-7 cm
Cananga odorata (kananga vonná) Oválné, celokrajné, zašpičatělé listy Není specifikováno, ale strom dorůstá až 33 m
Cordyline australis (dračinka jižní) Úzké mečovité listy 30-90 cm
Myrica gale (vřesna bahenní) Spirálovitě vyrůstající listy s pilovitými okraji 2-5 cm
Thlaspi arvense (penízek rolní) Podlouhlé, na okraji zoubkaté listy Není specifikováno, ale lodyha je 10-60 cm vysoká
Amaranthus retroflexus (laskavec ohnutý) Řapíkaté, vejčité, se zvlněným okrajem Není specifikováno, ale rostlina je až 2 m vysoká
Azolla filiculoides (azolla kapradinová) Drobné listy Kolem 1 mm
Raphia regalis (palma rafie) Zpeřené listy 19,81 m (až 24 m)

Další pozoruhodné příklady

  • Cunninghamia lanceolata (ostrolistec kopinatý): Jehličnan, u kterého jsou jehlice (listy) kopinaté, ale konkrétní délka není uvedena.
  • Fagus sylvatica (buk lesní): Listnatý strom, délka listů není specifikována, ale dorůstá až 40 m výšky.
  • Morus alba (morušovník bílý): Opadavý strom dorůstající až 18 m, délka listů není uvedena.

Anatomie a morfologie listů

List je postranní, většinou zelený orgán s omezeným růstem. Na rostlině můžeme rozlišit tři typy listů: dělohy - zárodečné listy se zásobní funkcí, mohou ale i fotosyntetizovat; asimilační listy - „typické“ listy s fotosyntetickou funkcí, obvykle členěn na řapík (připojení ke stonku) a listovou čepel (asimilační plocha); listeny - redukované listové struktury, často funkce opory pro jiné orgány. Většinou je možné rozlišit spodní a svrchní stranu listu: dvoulící (bifaciální) list, jen v některých případech plocha srůstá, nebo jednolící (monofaciální) list (např. kosatec).

Typy listů podle utváření listové čepele

  • Jednoduché listy: čepel nečleněná (celistvé listy), čepel členěná zářezy (dělené listy).
  • Složené listy: čepel rozdělená na samostatné lístky - dlanitě složené nebo zpeřené (licho-, sudo-).

Morfologicky lze list a jeho struktury popisovat velmi obšírně, využívá se toho především v botanických klíčích, kdy je jednoznačné vyjádření nezbytné.

Čtěte také: OSB desky: Kompletní přehled

Postavení listů na stonku

  • Střídavé listy: z každé uzliny vyrůstá jeden list.
  • Vstřícné listy: v každé uzlině proti sobě stojí dva listy.
  • Přeslenité listy: z každé uzliny vyrůstají listy nejméně po třech.

Listová žilnatina

Listová žilnatina je uspořádání cévních svazků v ploše listové čepele. Z hlediska rozkladu je nejodolnější část listu. Nejstarším typem je žilnatina vidličnatá (jinan). U dvouděložných je zpeřená (buk) nebo dlanitá (javor). U jednoděložných je rovnoběžná (trávy) nebo obloukovitá (lilie).

Modifikace listů

Listy mohou být značně modifikovány pro plnění specifických funkcí. Příklady modifikací listů zahrnují:

  • Výtrusnicové listy (sporofyly): U výtrusných rostlin.
  • Květy: U semenných rostlin.
  • Trny: Např. u dřišťálu; u akátu vznikají trny z palistů.
  • Šupiny pupenů.
  • Listové úponky: U bobovitých rostlin.
  • Cibule: Zdužnatělá bazální část listů.
  • Láčky masožravých rostlin.

Podstatná je také adaptace na možnou ztrátu vody v oblastech s jejím nedostatkem a zároveň s vysokým osvitem, jako třeba v polopouštích. Je docela dobře pochopitelné, proč kaktusy nemají vyvinuté listy, i když jejich předkové je měli. Dužnaté stonky mnohem lépe slouží jako zásobárna vody a omezují její výpar z rostliny. V poslední době se překvapivě ukazuje, jak do velikosti a tvarování listů zasahuje přechod ke kvetení - a to přímo prostřednictvím bílkovinného induktoru kvetení, jemuž se tradičně říká florigen. Schválně se zkuste podívat, jak se mění počet lístků ve složených listech růží směrem od kořenů ke květům.

Čtěte také: Masivní TV stolky

Čtěte také: Použití KVH hranolů o délce 5 metrů

tags: #obvyklá #délka #listů #rostlin

Oblíbené příspěvky: