Odtrhová zkouška a komplexní metody kontroly hydroizolací střešních plášťů
Výstavba všech druhů objektů se dělí na několik velice významných etap. Každá pak je něčím specifická a hraje významnou roli v rámci celého díla, ať už pozitivní či negativní. Aby bylo možné eliminovat ona negativní rozhodnutí při celém stavebním procesu, je potřeba se nad každou částí stavby zamyslet globálně, a to nejen při samotné realizaci, ale i při předprojektové přípravě a následném návrhu.
Ať už máte dům postavený před dvaceti lety nebo vloni, neměli byste zapomínat na kontrolu ploché střechy. Tato část domu je nejvíce vystavena povětrnostním vlivům. Prudké sluneční záření, nárazové deště, bouřky, vichřice nebo přívaly sněhu znamenají pro vaši střechu velkou zátěž. Při zatékání střechy musíte situaci řešit okamžitě. Rychle, ale promyšleně.
Důležitost kontroly a zkoušení hydroizolací
Problémy s netěsnými izolacemi a následná často velmi složitá nápravná řešení, obzvláště v rámci izolací spodních staveb, značně psychicky i finančně zatěžují nejen dodavatele izolačních fólií a dodavatele staveb, ale především samotné majitele a uživatele objektů. Mnoha problémům lze v praxi snadno předejít pomocí osvědčených kontrolních mechanismů. Bez odpovědné kontroly a řádného odzkoušení fóliových izolací včetně jednoznačného písemného výstupu nelze nikdy s jistotou tvrdit, že je dílo provedeno řádným a zcela spolehlivým způsobem, a že není nikde z jakéhokoli důvodu poškozeno.
Hydroizolační souvrství je nejdůležitější částí každého střešního pláště, a proto je nutné věnovat jeho provádění maximální pozornost. Jakékoli porušení hydroizolačního povlaku znamená budoucí zatékání a obvykle komplikovanou demontáž vrchních vrstev střešního pláště, aby bylo možné opravit porušené místo. Tyto opravy jsou finančně nákladné, u pojížděných střech je jimi omezen provoz a pro všechny zúčastněné jde o značně nepříjemné záležitosti. Kontrolování provádění této vrstvy je velmi důležité.
Provozní střechy jsou nedílnou součástí moderních budov a každý z nás je ve větší či menší míře využívá. Aby tyto konstrukce byly kvalitní, funkční a měly dlouhou životnost, pak je nutné se jim důkladně věnovat od samotného návrhu přes realizaci až po údržbu při provozu.
Čtěte také: "Na kávě s..." - zkouška prkna
Metody testování těsnosti hydroizolací
K hledání míst, kudy zatéká, lze využít mnoho možností, od vizuální kontroly až po využití exaktních věd a přístrojů. Velmi často je v praxi využívaná zátopová zkouška, ale existují i jiné metody.
Optická kontrola
Optickou kontrolu je možno považovat za základní nástroj kontroly izolací jak ve svarech, tak v ploše a v detailech. Naprosto nezbytné je její vykonání před zakrytím hydroizolačního povlaku měkkými ochrannými a dalšími stabilizačními či provozními vrstvami. Za nevyhovující se považuje místo, kde hrot jehly vnikne do spoje mezi fólie zcela nebo i částečně.
Jiskrová zkouška (elektroimpulzní zkouška)
V současné době je většina hydroizolačních vrstev plochých střech realizována z elektricky nevodivých materiálů, jako je PVC, TPO, EPDM, asfaltové pasy nebo tekuté hydroizolace. To umožňuje provést jiskrovou zkoušku, která naprosto spolehlivě odhalí netěsnosti díky průchodu elektrického napětí trhlinou (až 55 kV) v hydroizolaci ke konstrukci střechy uzemněné na vodivý element. Přístroj je schopný s absolutní jistotou detekovat netěsné místo, i když pouhým okem není poškození vůbec rozpoznatelné.
Impulz stejnosměrného proudu vytváří elektrický potenciál a následné rozdíly lokalizují poruchu dle toho, jakým směrem je veden elektrický proud. Místo netěsnosti je tak lokalizováno velmi přesně. Povrchová vlhkost slouží jako vodič elektrického proudu přivedeného přes generátor impulzů, jehož směr proudění je detekován měřicími tyčemi.
Zátopová zkouška
Pro zátopovou zkoušku těsnosti izolací v současné době existuje v ČR závazná normová úprava, a sice "ČSN 75 0905 Zkoušky vodotěsnosti vodárenských a kanalizačních nádrží". Pro zátopové zkoušky plošných konstrukcí (střechy a podlahy) není dosud platná legislativa k dispozici. Nicméně je možné a účelné postupovat v některých bodech provedení zkoušky s přihlédnutím k ustanovení jednotlivých článků ČSN 75 0905 včetně využití vzoru "protokolu o zkoušce". Provedení zátopové zkoušky by mělo být součástí smluvního ujednání.
Čtěte také: Jak namontovat obkladové panely
Zátopová zkouška se provádí na základě úspěšně vykonané optické kontroly spolu s kontrolou všech svarů po jejich celé délce zkušební jehlou. Optimální doba trvání zkoušky je 48 hodin a počíná běžet okamžikem naplnění daného zkoušeného sektoru vodou. Zkouška je ukončena a hodnocena jako úspěšná, pokud se po 48 hodinách neobjeví na spodním líci stropní konstrukce žádné průsaky. V případě, že se průsaky objeví, je potřeba zkoušku okamžitě ukončit, vodu ze zkoušeného sektoru odčerpat a znovu zkontrolovat zkoušený sektor. Po úspěšném dokončení zátopové zkoušky je nutné provést zápis do stavebního deníku s popisem zkoušky, datem, časem, výsledkem a s podpisem všech zúčastněných stran.
Velikost zkoušených sektorů není omezená, záleží na konkrétních podmínkách každé stavby a zejména na povoleném maximálním zatížení nosné střešní konstrukce. Při provádění zátopové zkoušky a zejména kvůli jejímu odpovědnému vyhodnocení je potřeba zajistit, aby při deštích nemohla voda podtékat pod zkoušenou izolaci nedokončenými úseky izolačního povlaku, stejně tak zabezpečit maximálně možnou úroveň hladiny zkušební kapaliny.
Vakuová zkouška
Zkouška se využívá ke kontrole, zda jsou spoje hydroizolační fólie správně utěsněné. Provádí se pomocí speciálního vakuového boxu, tzv. zvonu, vybaveného vzduchotěsným těsnicím profilem na spodní hraně. Před přiložením zvonu se zkoušená oblast nejdříve zbaví prachu a nečistot a na povrch se nanese detekční kapalina s povrchově aktivním činidlem (saponátový roztok). Zkušební kapalina nesmí být těkavá, nesmí při teplotě zkoušení během doby zkoušení zasychat, musí být viskózní a nesmí při sníženém tlaku pěnit. Zkušební zvon se umístí nad zkoušené místo a přitiskne se k podkladu. Test se provádí při podtlaku 0,2 bar (0,02 Mpa) u fólií z PVC-P a 0,5 bar (0,05 Mpa) u fólií z PE-HD a TPO. Dosažená hodnota podtlaku by měla být konstantní po dobu min. 30 sekund. Případná netěsnost je detekována tvorbou bublin. Metoda se používá hlavně pro kontrolu spojů, zejména T-spojů a rohů. V těchto místech se nasazují speciální rohové boxy. Kvůli pracnosti a časové náročnosti se zkouška provádí jen namátkově - doporučuje se kontrolovat přibližně 5 % všech spojů. Zkouška probíhá podle normy ČSN EN 1593 - Nedestruktivní zkoušení: Zkoušení těsnosti - Bublinová metoda pomocí průhledných zvonů.
Tlaková zkouška
Tento druh zkoušky se používá v případech, kdy je spodní stavba objektu izolována dvouvrstvým hydroizolačním povlakem s aktivním kontrolním a sanačním systémem z PVC-P nebo TPO fólií. Podmínkou provedení této zkoušky je vytvoření dvoustopých svarů pomocí horkovzdušných svařovacích automatů, tzv. horkých klínů. Tato zkouška umožňuje testování celkové délky spoje v jedné operaci. Zkouška přetlakem se smí provádět až nejméně 1 hodinu po provedení vlastního svaru. Hodnota zkušebního tlaku je stanovena podle metodiky Ö NORM S 2076 pro DB 3, tzn. PVC-P pásy v parametru od 100 - 200 kPa. Pro izolační pásy z materiálu TPO je tento referenční tlak možné zvýšit na 250 - 350 kPa. Hodnota zkušebního tlaku by měla být přizpůsobena teplotě fólie a okolí, šířce zkušebního kanálku, tloušťce a materiálu svařované fólie. Pomocí vývěvy se ze zkoušeného sektoru vysaje vzduch na hodnotu -0,5 bar. Během vysávání se postupně kontroluje uzavíráním ventilu změna tlaku. Po ustálení tlaku se ventil uzavře a vývěva vypne. Zkoušený sektor je možno považovat za těsný, pokud po uplynutí následujících 10 minut nárůst tlaku není větší než 20 %, tzn. max.
Dýmová zkouška a detekce plynu
Netěsnosti na plochých střechách mohou dlouhé měsíce zůstávat skryté, až do chvíle, kdy způsobí vážné škody na konstrukci i interiéru. Aby bylo možné spolehlivě odhalit jejich přesné místo, používají se pro lokalizaci tzv. destruktivní metody, jako je dýmová zkouška nebo detekce plynu. Tyto metody umožňují prověřit těsnost detailů i v místech, kam se běžné diagnostické techniky nedostanou.
Čtěte také: Materiály pro sokl
- Dýmová zkouška - vizuální detekce netěsností. Dýmová zkouška pracuje na principu vhánění kouřového plynu pod hydroizolační vrstvu pomocí generátoru. Použitý kouř je bezpečný pro zdraví a životní prostředí a prostupuje vertikálně nahoru.
Postup diagnostiky - praktický přehled:
- Předběžná kontrola: Vizuální kontrola povrchu, označení prostupů a detailů.
- Příprava testovacího místa: Provedení otvoru do krytiny pro zavedení trysky.
- Vhánění kouře / plynu: Generátor nebo tlaková nádoba vhání médium pod krytinu.
- Monitoring: Sleduje se výstup kouře nebo detekce plynu.
- Lokalizace a dokumentace: Místa úniku se označí, vyfotí a zakreslí do výkresu.
- Oprava a ověření: Poruchy a defekty se opraví a následně přetestují pro potvrzení těsnosti.
Používané plyny a kouř jsou netoxické, bez zápachu a nezávadné pro životní prostředí. Zasahuje se jen do malé části vrstvy, která je po testu odborně opravena. Dýmová zkouška je vhodná pro menší plochy. Detekce plynu je vhodná i pro ploché střechy s vegetační vrstvou, terasy a obtížně přístupné části. Orientačně 10-15 minut vhánění dýmu plus příprava a dokumentace. Stačí zajistit přístup na střechu a odstranit volné předměty z testované plochy. Ostatní přípravu, včetně těsnění otvorů a instalace zařízení, zajistí technici.
Odtrhová (pull-off) zkouška
Většina produktů má ochrannou nebo estetickou povrchovou úpravu. Předčasné porušení této úpravy může vést k nákladům na opravu nebo jiným problémům. Z diagnostických nebo kontrolních důvodů může být u mnoha materiálů požadováno zjištění povrchové tahové pevnosti. Odtrhová (pull-off) zkouška skýtá ideální řešení problému. Odtrhová zkouška vypovídá o skutečné přilnavosti - o dokonalosti spojení dvou nebo více vrstev. Zkouška přilnavosti po odtržení je způsob, který vám pomůže zjistit, jak odolné a trvanlivé budou vaše nátěry, jakmile se váš výrobek dostane do reálného světa. Proto je nezbytnou součástí spolehlivého procesu zajištění kvality.
Co je testování adheze po odtržení?
Zkouška adheze při odtržení je metoda měření odolnosti povlaku proti oddělení od podkladu při působení kolmé tahové síly.
Jak probíhá zkouška přilnavosti při odtržení?
Zkouška přilnavosti při odtržení funguje tak, že na nátěr a podklad působí kolmá tahová síla. Obvykle se zkouška provádí na digitálním nebo ručním stroji pro zkoušení adheze pull-off s vozíkem. Před zahájením zkoušky je třeba očistit vozík i povlak. Poté se připraví lepidlo a přidá se do panenky, která se následně přiloží k povlakovanému povrchu. Poté se na panenku umístí pohon stroje a vyvíjí se tlak až do okamžiku, kdy adheze selže.
Proč testovat adhezi?
Potřebujete vědět, jak dobře přilne nátěr k podkladu, platí pro obrovskou škálu aplikací a průmyslových odvětví. Není to jen kosmetický problém, ale může mít i významné bezpečnostní důsledky. Například ve stavebnictví a při údržbě vyžadují epoxidové nátěry používané k ochraně oceli pevné spoje, aby se zabránilo opotřebení a korozi.
Jaké průmyslové normy existují pro testování přilnavosti při odtržení?
Na rozdíl od mnoha jiných zkoušek existuje jen velmi málo průmyslových nebo aplikačních norem pro posouzení, zda určitý nátěr a podklad vyhoví nebo nevyhoví zkoušce přilnavosti při odtržení. Technické normy ČSN - informace o normách, prodej norem. Norma specifikuje tři metody (tj. s jedním tělískem nebo se dvěma tělísky na natřeném vzorku nebo se dvěma tělísky, z nichž jedno slouží jako natřený podklad) stanovení přilnavosti provedením odtrhové zkoušky na jednovrstvém nátěru nebo na vícevrstvém systému připraveném z nátěrových hmot nebo obdobných výrobků. Je jednou ze dvou norem (spolu s ČSN EN ISO 2409), které popisují metody hodnocení přilnavosti jednovrstvého nátěru nebo vícevrstvého systému připraveného z nátěrových hmot nebo obdobných výrobků. Hodnocení se v této normě provádí měřením minimálního napětí v tahu nutného k oddělení nebo roztržení nátěru ve směru kolmém k podkladu. Tuto zkoušku lze použít u velice různých podkladů. V normě jsou uvedeny různé postupy podle toho, zda je podklad deformovatelný (např. tenký kov, plasty a dřevo) nebo pevný (např. tlustý beton a kovové desky). Aby se zabránilo deformaci podkladu během zkoušky tahem, obvykle se používá sendvičová sestava.
Porovnání efektivity elektroimpulzní a zátopové zkoušky
Jaká zkouška je nejvíce efektivní? Chcete-li využít spolehlivou zkoušku, která používá nejmodernější techniku a postupy, pak si pozvěte odborníky na elektroimpulzní zkoušku.
| Kritérium | Elektroimpulzní zkouška (EIZ) | Zátopová zkouška (ZZ) |
|---|---|---|
| Přesnost | Využívá moderní přístroje a měřící techniku s přesností na milimetry. Zkouška je běžně používaná v Německu a dalších evropských zemích. | V praxi je v ČR hojně využívaná, i když se používá pouze pro ověření těsnosti povrchové hydroizolace. Nelze pomocí ní určit přesně místo, kudy zatéká. |
| Délka zkoušky | Kontrola střechy EIZ může být provedena během několika hodin. Závisí na velikosti zkoumané střechy, povětrnostních podmínkách a účelu, pro který je střecha dále využívaná. | Probíhá ve standardním režimu 2 až 3 dny. Pokud se po prvním provedení nezjistí místa, která mají za následek zatékání, pak se zkouška opakuje znovu. Během té doby je budova vyřazena z provozu. |
| Efektivita | Zkouška je velmi přesná, dokáže odhalit konkrétní místa netěsností. Není nutné odstraňovat vrchní zatěžovací vrstvu (např. při souvislém zazelenění). Efektivitu prokazuje v poměru cena/výkon/čas. | V případě zjišťování netěsností zátopovou zkouškou působí na střechu tlak a velké množství vody. Při provedení pozitivní zkoušky může dojít k destrukci střechy s kolosálními následky. |
| Ekologie | Nepřetěžuje životní prostředí. Je spotřebováno pouze minimální množství vody, které je potřeba k zavodnění pro dosažení potřebného stupně vlhkosti. | Je neekologická, protože spotřebovává obrovské množství vody a vykazuje také značnou spotřebu energie. |
| Velké plochy | U velkých ploch okolo 5000 m2 probíhá elektroimpulzní zkouška formou sektorování s napojením okružného vedení. | N/A |
Doporučení pro kontrolu a dokumentaci
Při samotné výstavbě navrženého střešního pláště by měla být kontrola prováděna z několika stran. Ze strany zhotovitele díla kontrolují správnost prováděných prací mistr nebo předák pracovní čety izolatérské firmy. U větších staveb pak do procesu kontroly kvality provádění logicky vstupují stavbyvedoucí, úsekový stavbyvedoucí nebo jimi pověřené osoby. Z opačné strany by měl kontrolu provádět technický dozor investora nebo sám investor. Samozřejmostí je právo provádění autorského dozoru ze strany projektanta.
Ať už provádíme dozor z jakékoli pozice při provádění jakéhokoli druhu střešního pláště, nikdy nesmíme zapomenout na to, že je třeba si krýt záda. Můžeme si být sebe více jisti, že jsme všechno uhlídali, ale co když ne? Jak potom dokázat, kde je chyba, proč něco nefunguje? Není nic jednoduššího než koupit si pořádnou zbraň - digitální fotoaparát s dostatečným množstvím baterií a paměťových karet. Cokoli co se vám nezdá je nutné vyfotit a když se vám zdá všechno dobré, pak to vyfoťte také!
Ovšem nejen fotoaparát je mocná zbraň. Nejvyšší váhu má stavební deník a zápis do něj. Tato knížka opravdu není pro to aby se na ní svačilo, ale jde o regulérní a právně silný poklad pro všechny případné spory. V deníku by měly být zaznamenány všechny kontroly, přebírky a předávky vrstev, zjištěné spory, nedostatky, vady, jejich nápravy apod. Kromě stavebního deníku je vhodné zejména u velkých staveb psát protokoly o denních kontrolách, kde se objevují všechny poznatky z provádění, specifikují se zde doporučení, návrhy a opatření pro dokonalé provádění. Rovněž se můžeme setkat s povinností dokladování provedených prací, kontrol a souvisejících úkonů za určený časový úsek.
tags: #odtrhova #zkouska #hydroizolace

