Omítková stěrka s perlinkou: Vše, co potřebujete vědět o tloušťce a aplikaci

Omítat lze i hůře soudržné povrchy a méně nasákavé konstrukce včetně dřeva, OSB desek či heraklitu. Dnes je lze ve většině případů nahradit perlinkou nebo chemickými adhezními můstky. Tradiční metody se však vyplatí znát například kvůli využití zásob pletiva či rákosu, nebo při opravách omítek tam, kde je zachovalou podpůrnou konstrukci pod omítkou možné použít znovu.

Omítka na polystyren

Zpravidla se omítá fasádní polystyren, který se používá k zateplení vnějších zdí domů. Po upevnění polystyrenu na zdivo je třeba na všech plochách udělat zpevňovací armovací vrstvu ze skelné tkaniny (perlinky) a stěrkového tmelu (výztužné stěrky).

Aplikace perlinky a stěrky

Perlinka se zapravuje do vrstvy stěrky (lepidla, tmelu) na celé ploše, napojované pruhy perlinky je třeba překrývat minimálně 10 cm přes sebe. Stěrka se nanáší ve vrstvě min 2 mm až 5 mm. Na místech s vyšším očekávaným zatížením fasády se dělá stěrka dvojitá. Nanáší se vždy shora dolů ocelovým hladítkem. Do ní se vtiskne perlinka a upraví se hladítkem. Lepidlo nesmí být příliš řídké a nejméně ve vrstvě 1,5 mm. Raději více, to pak stáhnete. Perlinka nesmí být v lepidle po stěrkování vidět - vyčnívat síťka.

Jakmile zaschne a důkladně vytvrdne vrchní stěrková vrstva, můžeme nanášet penetrační vrstvu pod omítku. Penetrace sjednotí a sníží savost podkladu (stěrky) před nanesením svrchní vrstvy fasádní omítky. Na vyzrálou a napenetrovanou podkladovou vrstvu perlinkou armované výztužné stěrky podle návodu naneseme vhodný typ fasádní omítky.

Při stěrkování, čili provádění tzv. základní vrstvy zateplovacího systému, je třeba zastěrkovat síťovinu z okenních lišt kolem oken a na všech rozích včetně těch kolem okenních otvorů osadit rohové lišty se skleněnou síťovinou. Na této stavbě se používají dva druhy síťoviny: standardní perlinka s vlákny ve dvou na sebe kolmých směrech a zcela nový typ skleněné síťoviny 3force s vláknem vedoucím ve třech směrech.

Čtěte také: Návod na efektivní omítání rohů

Na části fasády, kde se použije standardní perlinka, se ještě připravují diagonální příložky perlinky pod úhlem 45°. Diagonální příložka brání vzniku trhlin v rozích otvorů. Pro základní vrstvu se používá stejný materiál jako pro lepení tepelné izolace - webertherm elastik. Začíná se nanášením první vrstvy stěrkové hmoty kovovým hladítkem na povrch tepelné izolace, a to ve svislém pruhu na šířku pouze o něco větší, než je pás skleněné síťoviny. Jednotlivé pruhy síťoviny se umísťují se vzájemným přesahem 10 cm, daným výrobcem systému. Síťovina se přesně zařezává kolem oken, dveří a dalších otvorů na fasádě.

Vždy musí být dodrženo minimální krytí skleněné síťoviny vrstvou stěrkové hmoty tloušťky 1 mm, v místech přesahů síťoviny nejméně 0,5 mm. Tloušťka stěrkové hmoty musí být přizpůsobena tak, aby vytvořením přesahů síťoviny nebyla narušena rovinatost povrchu a zároveň minimální krytí. Celková tloušťka základní vrstvy musí být 3-6 mm. Vyztužují se všechny rohy a ostění. Rohy jsou plastové s kusem perlinky. I vnitřní.

Omítka na OSB, Cetris nebo Fermacell desky

OSB, Cetris nebo Fermacell desky mají jinou strukturu než klasické materiály na bázi cementu. Jsou na bázi dřeva a disponují hladkým povrchem. Osvědčilo se jako separační vrstvu mezi OSB deskou a omítkovým souvrstvím používat izolační materiál, který dokáže těmto změnám odolat. Minerální vata nebo ideálně fasádní EPS polystyren. Tloušťka izolace se pak odvíjí od oblasti použití. V případě podbití stačí použít tloušťku izolantu 2-4 cm dle potřeby. Izolant se na OSB desky lepí polyuretanovou pěnou, která má vysokou přídržnost. Následně se ještě kotví vrutem do dřeva s přítlačným izolačním talířkem. Tento systém je například u podbíječek v dnešní době často používaný.

Tradiční podpůrné konstrukce pod omítku

Dříve se jako podpůrné konstrukce pod omítku přibíjely rákosové rozhože nebo role rabicového pletiva.

Rabicové pletivo

Rabicové pletivo je jednou z možných tzv. pomocných konstrukcí, kterými lze zvýšit soudržnost omítky s podkladem. Lze ho použít i ve více vrstvách. Pletivo se vyrábí z drátu o průměru 0,8 mm, prodává se v rolích (zpravidla po 50 metrech) a tradičně se používalo ke zpevnění omítky na podkladech s nerovnoměrnou či nízkou soudržností (opuka, pískovec, vepřovice), ale i na nerovných zdích ze smíšeného zdiva. Používá se jako podpůrný podklad pod omítku také při omítání tzv. heraklitu, dávalo se například i na trámy, pokud se používaly jako pomocný překlad.

Čtěte také: jak zajistit vysokou přilnavost podkladu

Aby splnilo pletivo svůj účel, musí se k podkladu dostatečně pevně ukotvit. Používají se k tomu hřebíky s podložkami (dříve často rozklepnuté vršky od piva), do nesoudržných podkladů (hlína, hlínou vymazané spáry mezi kameny) je možné použít uzlovací hmoždinky, nebo natlouct do podkladu tyčinky či háčky z betonářské oceli (6-8 mm průměr) a na ně rabicové pletivo navázat pomocí drátů. Příliš vyčnívající tyčinky se pak zkrátí flexou.

Rákosové pletivo

Používá se jako tradiční nosič hliněných omítek u nesavých povrchů. Jako podpůrnou nosnou konstrukci pro omítky lze rákosové pletivo (palach) použít i u cihlových zdí, ale také na stropy z dřevěných a OSB desek. Pletivo tvoří vlákna rákosu, spojená vázacím drátem. Na podklad se přibíjí hřebíky nebo skobami či sponkami.

Štukování a výběr omítky

Než se pustíte do samotného štukování, čeká vás výběr správného typu omítky. Výrobci nabízí kromě sypkých směsí také hotové omítky, které jsou připravené k okamžitému použití. Hotová omítka je ideálním řešením pro ty, které čeká štukování při rekonstrukci a nechtějí si znečistit vnitřní prostory nebo složitě připravovat omítku ze sypké směsi. Na druhé straně jsou sypké směsi cenově dostupnější a při dodržení postupu uvedeného na obalu vytvoří dokonalou konzistenci. Konkrétní typ štuku volte i podle velikosti zrna. Jemné omítky s hrubostí zrna kolem 0,4 mm jsou standardem. Oblíbená je například omítková směs Keraštuk v pastovité konzistenci, která má po zaschnutí šedobílou barvu.

Při štukování postupujte důkladně. V opačném případě by se mohlo stát, že by omítka mohla po čase začít praskat či opadávat. Základem štuku, který vydrží řadu let bez prasklin, je pečlivá příprava podkladu a nanesení hloubkové penetrace. Pro vytvoření rovnoměrné a vyhlazené omítky je pak zásadní nanášení v tenké vrstvě a správná technika vymývání, která vyžaduje trochu cviku. Rozhodně nepodceňte přípravu a vybavte se správným materiálem i nářadím.

Příprava podkladu před štukováním

Před štukováním je třeba upravit podkladovou vrstvu. Budete-li nanášet štukovou omítku na staré stěny, očistěte z povrchu původní nátěry nebo zbytky barev. Zapravit musíte i případné nerovnosti pomocí vyrovnávací stěrky. Stěny i stropy připravené pro štukování musí být odmaštěné a zbavené prachu či jakýchkoliv nečistot. Při štukování nepodceňujte význam hloubkové penetrace, která má za úkol zpevnit podklad a sjednotit jeho savost. Na podklad ji nanášejte pomocí válečku nebo štětky. Penetrace je důležitá před štukováním starých i nových stěn s jádrovou omítkou. Pokud se chystáte štukovat i stropy, začněte s jejich penetrací. Při štukování celých místností doporučujeme začínat od stropu.

Čtěte také: výhody použití APU lišt

Aplikace štuku

Připravenou směs štukové omítky naneste na plastové hladítko a co nejmenším počtem tahů ji natahujte v pruzích na stropu i stěnách ve směru odspodu nahoru. Štukové omítky se zpravidla nanášejí v tenkých vrstvách kolem 1 mm. Dejte si pozor, abyste při případném vyrovnávání nepřekročili maximální tloušťku uvedenou na obalu. Finální omítka by nebyla soudržná, mohla by po čase začít praskat a opadávat. Snažte se natahovat štuk v co nejtenčí vrstvě. Díky plastovému hladítku snadno nanesete připravenou směs štukové omítky.

Do vyhlazování štukové omítky se pusťte až ve chvíli, kdy trochu zaschne, přestane lepit a zesvětlá. Pak je ideální chvíle pustit se do vymývání pomocí filcového hladítka. Na omítku příliš netlačte, abyste ji nevymyli až moc a nebyla v některých místech tenčí. Po vyhlazení zkontrolujte kvalitu omítky. Na rozdíl od jádrové omítky štuk schne a zraje velmi rychle. Do výmalby stropů i stěn se tak můžete zpravidla pustit už po 24 hodinách od štukování.

Specifické typy omítek a jejich aplikace

Omítka na Ytong (pórobeton)

Na pórobetonové zdivo je ideální Rimat 100 DLP, který umí přenést drobné pnutí v podkladu. Perlinku doporučujeme použít jen v místech přechodů dvou různých materiálů a na kritických místech, jako jsou překlady nad okny, dveřmi a kouty. Podklad je třeba před aplikací omítky napenetrovat!

Penetrace, perlinka v lepidle, přebrousit, znovu penetrace a štuk. Přímo lze použít sádrovou omítku, ale chce si to nastudovat doporučené postupy od výrobce. Pracuje se zeshora. Odměříte, a zeshora dolů vtlačujete do lepidla. Možno lepidlo po přebroušení natáhnout i po druhé a znovu zbrousit. Dodržovat přesahy.

Sádrové omítky

Aplikaci omítky na beton je možné realizovat nejdříve 8 týdnů po betonáži a při teplotě nad +5 °C (minimálně stejnou teplotu by měl mít i podklad). Kovové části nesmí zasahovat do omítkové vrstvy a před začátkem omítání je nutné ošetřit všechny kovové části. Speciálně k těmto účelům je určena omítka Rimano UNI. Omítku lze zpracovat v jednom kroku - 60 minut po nanesení se vykletuje nerezovou špachtlí a okenní špaleta je hotová (není již nutné štukovat). Výhoda omítky Rimano UNI je nejen v produktivitě práce a v rychlosti (žádné technologické přestávky), ale hlavně v tom, že se na sádrové omítce neobjevují praskliny, omítka se nepropadá a dobře se napojuje na stávající okolní povrchy.

Sádrová omítka Rimano UNI se nemusí ve finále kletovat nerez špachtlí, ale povrch se může zatočit houbovým hladítkem jako při štukování. Doporučujeme použít okenní profily - APU lišty -, které vytvoří dilataci mezi omítkou a oknem. Doporučujeme vodou ředitelné disperzní interiérové nátěry, které jsou paropropustné. Neuzavírají podklad a tím pádem zajišťují prodyšnost omítek. Disperze obsažená v nátěrech zabezpečuje lepší adhezi (přilnavost) nátěru k podkladu. Tyto nátěry nezhoršují průchod vodní páry ze zdi. Před vlastní výmalbou doporučujeme použít penetrační nátěr (dle technologického předpisu výrobce).

Na lesklý, vykletovaný povrch sádrových omítek a stěrek se barvy bez použití penetrace relativně hůře aplikují a práce s nimi je obtížnější. Výhoda sádrových omítek spočívá v tom, že nedochází k degeneraci pigmentů v barevných nátěrech, k čemuž dochází u klasických vápeno-cementových omítek vlivem zbytkové alkality, pokud se nenechají dostatečně vyzrát. Z tohoto důvodu není nutná tak častá výmalba na sádrové omítky, protože barva si zachovává svůj původní odstín. Na sádrové omítky lze realizovat všechny malířské techniky a dekorace. Vedle materiálu Rimano UNI doporučujeme tradiční sádry - elektrikářskou či stavební.

Ano, avšak je třeba dodržet následující parametry teploty topných kabelů: teplota nesmí přesáhnout trvale 45 °C a po dobu 1 hodiny 60 °C. Pokud by teplota dané parametry přesáhla, ze sádrových omítek se odbourá krystalická voda a může dojít k vypraskání.

tags: #omitkova #sterka #s #perlinkou #tloustka #informace

Oblíbené příspěvky:

• Jak bezpečně kotvit do sádrokartonu
• Vše o vodicích lištách na motorové pily
• Jak sázet akvarijní rostliny z minerální vaty
• Více o Ondřeji Bělíčkovi a jeho hudební pouti
• Přečtěte si o vlastnostech butylové pásky