PergolyParotěsná zábrana v podhledu mezi byty: Komplexní průvodce
Vzduchotěsnost konstrukce je klíčová pro ochranu staveb před nežádoucí vlhkostí. Zajišťuje ji nejen kvalita a neporušenost parozábrany, ale hlavně její kvalitní a spolehlivé vzájemné napojení. Tento článek se podrobně zabývá funkcí parozábrany, rozdílem mezi ní a parobrzdou, správnými postupy při utěsňování a specifickými problémy spojenými s parotěsností v podhledech, zejména mezi byty nebo vytápěnými a nevytápěnými prostory.
Co je parozábrana a proč je nezbytná?
Parozábrana (někdy též označovaná jako parotěsná nebo paropropustná zábrana) je neopomenutelnou vrstvou každé střechy, stropu nebo stěny, která zabezpečuje těsnost vnitřního pláště proti prostupu vodní páry do konstrukce, respektive do tepelné izolace, kde vlivem změny teplot kondenzuje a tím pádem škodí. Vodní pára je v těchto prostorách neustále přítomná, vzniká při výdechu, vaření, koupání i dalších činnostech. Pokud vodní pára projde stěnou, stropem nebo jinou překážkou a setká se s povrchem o jiné teplotě, pak kondenzuje.
Vrstva parotěsné zábrany musí vzduchotěsně oddělit vnitřní prostory od ostatních konstrukčních vrstev a zabránit prostupu a následnému hromadění vlhkosti hlavně v tepelné izolaci. Při její absenci nebo špatném napojení vlhkost výrazně zkracuje životnost krovu, izolace a dalších vrstev podkroví. Parozábrana odvádí vzniklou páru pryč z budov a místností. Díky tomu je stavba chráněna před nadměrnou vlhkostí, ochlazováním, korozí, vznikem plísní i hnilob. Nezbytná je parozábrana v podkroví i v podhledech mezi byty.
Rozdíl mezi parozábranou a parobrzdou
Při realizaci střechy nebo stropu se můžete setkat se dvěma pojmy - parozábrana a parobrzda. Rozdíl je ve veličině, která se označuje Sd a jmenuje se ekvivalentní difuzní tloušťka. Sd je u parozábrany například 1000 m a u parobrzdy například 200 m. Tedy parozábrana klade vlhkosti stejný odpor jako 1000 metrů vzduchu. Jinak řečeno, projít vlhkosti přes parozábranu trvá tak dlouho, jako když překonává 1000 m vzduchu. Parobrzda, jak už název napovídá, nezamezuje, ale brzdí. Některé parobrzdy mají schopnost odvádět přebytečnou vlhkost ve střeše zpět do interiéru, potom mají takzvanou proměnlivou ekvivalentní difuzní tloušťku.
Kondenzace vodní páry a její důsledky
Jednou z vlastností vzduchu je, že na sebe dokáže vázat vodu (respektive vodní páry), přičemž čím teplejší vzduch je, tím více vody dokáže absorbovat. Poměr mezi skutečným a maximálním možným množstvím vodních par se nazývá relativní vlhkost vzduchu (RH). Pokud začne klesat teplota, vzduch dokáže pojmout menší množství vodních par. Jejich skutečné množství však zůstává stejné a zvyšuje se tak RH. Pokud se tak stane a RH dosáhne hodnoty 100 % (rosný bod), vzduch již nedokáže vodní páry pojmout a musí se jich "zbavit". K tomu dochází kondenzací vzdušné vlhkosti (přechod skupenství pára -> voda).
Čtěte také: Správná instalace parotěsné zábrany s OSB
Vlivem běžného chodu domácnosti vzniká v interiéru vlhko, které se snaží dostat tam, kde je vlhkost nižší - ven. U izolovaných staveb by došlo k prostupu vodních par skrze izolaci, kde směrem ven dochází k poklesu teploty. Vzduch se tak ochlazuje, ztrácí schopnost pojmout původní množství vodních par a dochází k jejich kondezaci v úrovní izolace. To samozřejmě nechceme, protože se tím podstatně sníží životnost i funkce izolace. Problém nastává, když pod izolací není tato těsná fólie, která nám brání, aby do izolace pronikala z interiéru vlhkost. Samozřejmě, že do izolační vrstvy proniká teplý vzduch. Nicméně je zásadní, aby byl suchý. Vlhkost zatěžuje izolaci a snižuje její funkčnost zrovna v době, kdy ji nejvíce potřebujete, od podzimu do jara. No a protože je na vnějším povrchu izolace už zima, nebo mrzne, teplý vzduch se ve vrstvě izolace ochlazuje, což je v pořádku, ale vodní pára se mění v kapky. Tomuto jevu se říká kondenzace vodních par. A to je pro izolaci problém.
Tabulka: Maximální množství vodní páry ve vzduchu
| Teplota vzduchu | Maximální absorbované množství vodní páry |
|---|---|
| 0°C | 4,8 g/m³ |
| 20°C | 17,3 g/m³ |
Správná instalace parotěsné zábrany
K zabránění nechtěné kondenzace vodních par v izolaci domu, umisťujeme parotěsnou fólii na interiérovou stranu. Tak dokážeme vzduch udržet při teplotě, při které dokáže absorbovat potřebné množství vlhkosti, aby nedošlo k její kondenzaci. Kdyby byla parotěsná fólie umístěna až za izolací (ze strany exteriéru), došlo by k prostupu a ochlazení vzduchu uvnitř izolace a fólie by tak ztratila smysl. Parozábrana se obvykle lepí zevnitř budovy na tepelnou izolaci (mezi krokve) s pomocí lepidla na parozábrany. Některé fólie na sobě mají samolepicí pásku, která usnadňuje montáž.
Parozábrana musí být nainstalována maximálně vzduchotěsně tak, aby správně plnila svoji funkci. Preciznost montáže parotěsné fólie je stěžejní pro její následný efekt v dané skladbě. Při instalaci parozábrany se využívá i propočtů na základě parotechnických vzorců. V případě chybné instalace parozábrany nebo jakýchkoliv prasklin či otvorů může docházet k vyšší spotřebě tepla, k poškození základů, střechy a stěn i k nebezpečným situacím v případě, kdy by vlhkost pronikla k elektrické instalaci. Pozor si dejte při utěsňování prostupů u komínu.
Vzduchotěsné napojení parotěsné zábrany na obvodovou stavební konstrukci pod stropem je často opomíjeným detailem majícím velký vliv na smysluplnost řešení prostupu vodních par do zateplení. Základním detailem je vzduchotěsné napojení parotěsné zábrany na svislou konstrukci pomocí oboustranné lepící pásky nebo těsnícího tmelu v kartuši. Tento spoj musí být trvale přitlačen některou ze součástí stropní podvěšené konstrukce nebo samostatným prvkem po celém obvodě místnosti. Samotná parotěsná zábrana je ke konstrukci připevněna dočasně pomocí oboustranné lepící pásky a následně trvale přikotvena prvky konstrukce podhledu.
Velmi časté řešení umístění parotěsné zábrany přímo na nosnou konstrukci rastru podhledu pod interiérový obklad je nevhodné z důvodu perforace a poškození vlivem jiných řemesel, instalací osvětlení a podobně.
Čtěte také: klíč k úsporným stavbám
Typy parozábran a parobrzd
Parozábrany a další parotěsné fólie se dělí podle míry propustnosti. Jako parozábrana se obvykle používá silnější plastová, polyethylenová fólie. Standardně jsou parotěsné fólie vyrobeny z polyetylenu (LDPE) a vyztuženy armovací mřížkou. Dále existují fólie s hliníkovou vrstvou, která slouží k odrazu tepla zpět do místnosti a snižuje tak tepelné ztráty. Nejdůležitějším parametrem při výběru parotěsné fólie je její difúzní odpor.
Možnou alternativou kvalitní parotěsné fólie jsou OSB desky. Při jejich instalaci je ale nutné dbát na maximální vzduchotěsnost. Tuto variantu na základě zkušeností rozhodně nelze považovat za stoprocentně funkční náhradu parozábrany. S použitím parobrzdy je nutné počítat předem a dostatečně dimenzovat údržnost nosné konstrukce. V obou případech je nutné precizně přelepit veškeré spoje a prostupy takzvanou airstop páskou nebo lepidlem na parozábrany. Zda použít parobrzdu nebo parotěsnou fólii záleží na zamýšleném typu novostavby.
Parotěsnost v dřevostavbách a u starých stropů
Dřevostavby
Pokud právě řešíte dřevostavbu, určitě jste se setkali s problémem parotěsnosti. Difúzně otevřená nebo uzavřená dřevostavba se liší právě možností prostupu vodních par přes jejich konstrukci. U novostaveb odpadá problém s řešením parotěsných rovin obecně, protože každá nová stavba má v projektu jasně definováno, kde má parotěsná rovina být a jaký zvolit typ a postup prací. Zde problém odpadá i při instalaci celoplošně neprodyšných střešních materiálů, protože se nyní musí udělat dvojité bednění. Jedno se bude dotýkat izolace - nutno zhotovit z podstřešní difuzní fólie (která „dýchá“), nebo prken, nikoli z OSB desek. Pak následuje větraná mezera nad krovem a pak další bednění, nebo fólie a krytina. Tato větraná mezera zajistí odvod vlhkosti z izolace.
Staré stropy a rekonstrukce
Starší rodinné domy téměř výhradně parotěsné roviny postrádají. Je žádoucí, pokud je to technicky možné, parotěs pod izolaci umístit. Obecně lze říci, že parotěsné roviny jsou důležité. Zateplení starého stropu pod nevytápěnou půdou představuje specifické výzvy. U dřevěných stropů se obecně doporučuje jako mnohem vhodnější opatření umísťovat tepelnou izolaci nad nosnou konstrukci, tedy na podlahu nevytápěné půdy. Tím se dosáhne příznivějšího průběhu teploty. Vložení tepelné izolace do podhledu je de facto zateplení vnitřní, které se musí vždy pečlivě zvažovat a jeho návrh by měl být posouzen tepelně technickým výpočtem s důrazem na posouzení kondenzace v konstrukci.
Pravděpodobnost zvýšené kondenzace při vnitřním zateplení je vysoká. U dřevěných stropů ukončených nahoře betonovou mazaninou může být její spodní líc místem kondenzace. Parozábrana jistě ovlivní množství vodní páry, které se do konstrukce dostane, ale velmi záleží nejen na kvalitě fólie, ale především na způsobu provedení. Ohroženo je samozřejmě prioritně dřevo. Pokud bude dlouhodobě vystaveno vysoké vlhkosti v dutině stropu (může zde velmi kolísat a dosahovat i více než 90%) bude se zvyšovat i jeho vlhkost. Vlhkost dřeva zabudovaného ve stavbách by neměla ani krátkodobě převýšit kritickou hodnotu 20%.
Čtěte také: Průvodce instalací parotěsné fólie pod sádrokarton
Stav trámů pod nevytápěnou půdou lze zjistit sondou shora, nejlépe v rohu nebo v místě, kde se předpokládá nejnepříznivější stav, tepelný most. U stropu mezi přízemím a patrem se patrně jedná o strop mezi prostory se shodným teplotním režimem, tedy obě podlaží vytápěná, tudíž by zde nemělo k problémům docházet. Výjimkou může zase být uložení trámu ve zdi. Parozábrana, dobře provedená, nebude vést k tomu, že by se vlhkost zvýšeně kondenzovala v místech patek. Průtok vzduchu syceného vodní parou určitým místem s rosným bodem v tomto umožní kondenzovat páry ve vzduchu obsažené.
Typickým příkladem jsou stavby ze 70.-80. let, patrové, často řadové. Mezi stropem v 2. patře a střechou bývá průlezná malá dutina, vhodná pro doizolování. Například se starou slabou izolací, nebo škvárou. Na technicích je posoudit stav před zaizolováním a co se stane s konstrukcí po zateplení, navrhnout správný typ foukané izolace nejenom s ohledem na tepelný komfort, ale u podkroví i s ohledem na riziko přehřívání v létě a případně doporučit, jak vše provést, aby výsledek přinesl kýžený efekt. Každá izolace vám může zajistit výborný tepelný komfort, občas jí ale musíme pomoci k tomu, aby to dokázala po celý rok správně a efektivně. A to pomocí instalace parotěsných rovin. Ve většině případů dokážeme najít řešení.
Vzduchotěsnost a větrání
Vzduchotěsnost v podkroví souvisí s parozábranou a tepelnou izolací. Vzniká utěsněním parozábrany. Čím vyšší tloušťka izolace, tím více se špatná vzduchotěsnost ve střeše projevuje. Čím více tedy dáte izolace, tím více tepla se v interiéru zadržuje. Vzduchotěsnost se zajistí zapravením parozábrany u prostupů. Důležité je se při utěsňování interiéru nedostat do opačného extrému, neboli nezačít bydlet v sáčku. Je potřeba následně zajistit správné větrání několikrát denně a zaručit dostatečnou výměnu vzduchu v místnosti.
tags: #parotesna #v #podhledu #mezi #byty #informace
