PergolyHistorie Jilemnice a Zvědavá Ulička: Od Požáru k Současnosti
Ačkoli je Jilemnice pouze maličké město v Podkrkonoší, skrývá velké množství historických památek a zajímavostí. Žádný návštěvník Jilemnice však nikdy nezapomene navštívit Zvědavou uličku. Je to jeden z nejvýraznějších architektonických znaků města.
Zvědavá Ulička: Unikátní Architektonický Skvost
Zvědavá ulička se nachází v samém srdci historického centra Jilemnice, jen pár kroků od náměstí a kostela sv. Vavřince. Název Zvědavé uličky vychází z unikátního stylu výstavby jejích domů.
Jak ulička stoupá a mírně se zužuje, domky nejsou vyrovnané v jedné linii. Namísto toho je každý dům vysunutý o pár metrů do ulice před ten předchozí, jako kdyby „zvědavě“ nahlížel přes ten, co stojí před ním. V dřívějších dobách bylo totiž ze Zvědavé uličky vidět až na jilemnické náměstí, kde se konaly rušné trhy, jarmarky a všelijaké městské akce.
Jilemnické hospodyňky zcela přirozeně toužily o všem vědět a nechtěly při každém povyku vycházet neustále ven. Zdálo se jim proto jako praktičtější řešení postavit si domy tak, aby na náměstí viděly pohodlně přímo z okna světnice. Proto se ulice zužuje - každý domek přesahuje ten další právě o jedno okno. Dnes už odtamtud na náměstí samozřejmě nevidíme, protože přibyla nová zástavba. V osmnáctém století však byla situace jiná.
Vznik a Proměna Uličky
Tato unikátní ulička vznikla právě v osmnáctém století, přesněji po velkém požáru Jilemnice, který vypukl 18. července roku 1788. Ačkoli přesný původ ohně zůstává neznámý, pro obyvatele to byla naprostá katastrofa. Oheň, pravděpodobně podpořený suchým letním počasím a tehdejší dřevěnou zástavbou, zničil obrovskou část města - odhadem až 114 budov, což na tu dobu bylo nesmírné množství. Ušetřena nebyla ani tehdejší radnice, fara či kaple svaté Alžběty.
Čtěte také: Životní příběh Petra Strupa
Jak se ale říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Jilemničtí občané, postavení před zničené domovy a živobytí, se volky nevolky pustili do stavby nových domů. Tentokrát je však budovali s ohledem na větší protipožární odolnost. To se projevilo v kombinaci tradiční dřevěné roubené konstrukce se zděnými prvky, například v přízemí nebo na štítech, což dodnes dodává domům jejich charakteristický vzhled.
Roubená technika, při níž se opracované trámy skládaly na sebe a spáry se vyplňovaly, byla v Podkrkonoší hojně využívána z důvodu dostatku dřeva a zručnosti místních tesařů. Domy ve Zvědavé uličce jsou ale unikátní ještě jedním charakteristickým znakem - mají nádherné lomenice neboli štíty.
Doba, kdy se Jilemnice vzpamatovávala z požáru a Zvědavá ulička získávala svou dnešní podobu, byla fascinujícím obdobím i v širším kontextu evropských a světových dějin. Evropa stála na prahu obrovských změn. Byla to éra osvícenství - věku rozumu, kdy se kladly základy moderní vědy a společnosti. V habsburské monarchii, jejíž součástí Jilemnice byla, vládl císař Josef II.
Život v Uličce
Historicky byla Zvědavá ulička převážně místem řemeslného a obchodního života. Zdejší obyvatelé byli především řemeslníci - ševci, pekaři, truhláři, bednáři a zejména tkalci, neboť Jilemnice vynikala výborným plátenictvím a zdejší výrobky byly proslavené i za hranicemi habsburské monarchie.
V přízemí domků se v této slavné uličce nacházely dílny a prodejny, kde se celý den tvrdě pracovalo, zatímco obytné prostory rodin byly v patře. Každodenní život v uličce byl plný ruchu a zvuků práce. Můžeme si dnes pouze představit, jak se zde kdysi ozýval klepot tkalcovských stavů, tlukot truhlářů nebo hlasy obchodníků lákajících zákazníky. To vše však pouze zvenku.
Čtěte také: Plzeňský rodák Petr Čech
Ačkoli domky mají dnes trochu muzejní vzhled, většina domů je stále obydlena a nachází se v soukromém vlastnictví.
Šaldův Statek: Neopomenutelná Součást Uličky
Neopomenutelnou součástí Zvědavé uličky je i Šaldův statek, jehož historii samozřejmě nemohu opomenout. Šaldův statek se nachází na východním rohu dolní části Zvědavé uličky, a jelikož je to první dům na jejím začátku, rozhodně ho nemůžete přehlédnout. První zmínky o tomto statku se datují už do roku 1732.
Od té doby byl několikrát přestavován a rekonstruován. Za zmínku by tu znovu stál velký požár Jilemnice v roce 1788, při němž statek sice celý nevyhořel, ale pravděpodobně byl trochu poškozen a poté částečně opraven. V té době pravděpodobně došlo k výměně původních došek šindelem. Opraveny byly i některé původní trámy, omítka či okenice.
Na přelomu 19. a 20. století usedlost získala rodina Šaldova. Ti tu žili po několik generací, pěstovali zeleninu, chovali dobytek a statek celkově využívali. To se ale změnilo v roce 1984, kdy jeho majitelé odešli raději do novostavby, protože statek už byl starý, nepohodlný a neprošel zásadní rekonstrukcí. Od té doby statek výrazně chátral, začala padat omítka, trámy byly ztrouchnivělé a střecha se na několika místech propadala.
V letech 1997 až 1999 se statku naštěstí dostalo záchrany a prošel novou rekonstrukcí. A to vcelku důslednou. Celý statek byl trám po trámu, šindel po šindeli rozebrán a přesunut o necelých 30 metrů blíže ke Zvědavé uličce. Samozřejmě s vyměněnými trámy - pouze těmi poškozenými, ty v dobrém stavu byly zachovány.
Čtěte také: O Smíchovské průmyslovce
Rekonstrukce probíhala pod pečlivým dohledem památkářů, kteří dbali na to, aby se používal správný původní materiál a statek si tak zachoval svůj původní vzhled. To se jim velmi povedlo, jelikož výsledkem je dům věrný své podobě z konce 19. století. Zde se dokonce můžete podívat i dovnitř, nečekejte však muzeum.
Ochrana a Současnost
Dnes je Zvědavá ulička součástí městské památkové zóny Jilemnice, což zajišťuje zachování jejího jedinečného historického rázu. Některé domy jsou dokonce samostatně zapsány na seznamu kulturních památek. Zvědavá ulička je skutečně unikátní - stále zde žijí lidé, a tak skvěle propojuje historii se současností. Její návštěva je tedy vskutku okouzlujícím zážitkem.
Spor o Železniční Pražce: Ekologický Kontext
Na Kokořínsku už několik let zuří tzv. „trampské války“. Není to ale žádná reálná válka, žádní trampové tam proti sobě fyzicky nebojují, jde spíše o iniciativu několika ekologistických aktivistů, kteří trvají na striktním výkladu zákona 114 o ochraně přírody a krajiny. Jeden z nich získal libozvučnou přezdívku Kulbába - ukrajinsky pampeliška, protože údajně stačí lehce do něj zafoukat, načež kolem sebe rozeseje semena nepravd a urážek. Má ovšem také přezdívku Pan Pražec.
Proč se téma toxických pražců objeví v každé diskuzi o trampských kempech? Proč je pražcová linka tak důležitá při sledování sporu o tom, zda trampové mohou rozdělávat ohně pod převisy a proč jsou pražce důvodem k šikaně člověka, který upozorňuje na jejich toxicitu?
Honza Brďák a Odhalení Problému
Janovi Vallovi je již sedmdesát tři let, celý život pracoval manuálně a také trampoval, především v hlubokých brdských lesích - proto dostal přezdívku Honza Brďák. Jako bývalý člen Českého svazu ochránců přírody dobře ví, že igelitová plachta do přírody nepatří a utěsnit si trampský srub montážní pěnou je nepřípustné. Ale jako tramp také dobře ví, že toto není standart, ale spíše exces. Ty se přitom dají spočítat na prstech.
Honza Brďák se nepustil do diskuzí o tom, zda je přípustné spát pod skalními převisy, nebo ne, rozdělávat tam oheň nebo používat plynový vařič. Zjistil, že jeden z protitrampských aktérů pod tlakem přímých i nepřímých důkazů vystoupil z anonymity a že přestože kritizuje trampy za porušování zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a za jejich neekologické chování, sám tento zákon porušuje, chlubí se tím veřejně v médiích, rozdělává v lese oheň, vstupuje do prvních zón v národních parcích a břehy potoka, který protéká jeho pozemkem v Kruhu u Jilemnice má zpevněné „dřevěnými železničními pražci, které byly impregnovány dehtem, krezolem, karbolem, ropnými deriváty a dalšími jedovatými svinstvy a kancerogenními fujtajbly“.
Železniční pražce, které Ivan Brezina instaloval do břehu potoka v Kruhu u Jilemnice.
Možná tento přístup ke světu Honza Brďák nechápal ze dvou důvodů. Ten druhý důvod je rodinná výchova - Jan Valla je totiž vnukem Bedřicha Vally, plukovníka prvorepublikové armády a skauta, protinacistického odbojáře, který byl vězněn v Terezíně a na následky utrpení krátce po válce zemřel. Jeho syn, vychovaný v étosu pravdy a souladu činů a slov, tuto výchovu předal i svému synovi, Janu Vallovi - Honzovi Brďákovi.
Marná Snaha o Nápravu
Dnes po třech letech Jan Valla nelituje svého rozhodnutí pustit se do pražcového sporu s absolventem systematické biologie a ekologie se specializací parazitologie (závěrečná práce na téma paraziti v psích hovnech), ale lituje toho, že výsledek, přestože je jasný, nic nezměnil.
Honza Brďák do pomyslného truhlářského ponku sevřel zbyrokratizovanou státní správu, obeslal všechny možné instituce, až nakonec Státní zdravotní ústav odebral z pražců vzorky a konstatoval, že železniční pražce z opěrné stěny pozemku přiléhající ke korytu potoka u domu čp. 72 v Kruhu u Jilemnice jsou nebezpečným odpadem ve smyslu zákona č. Bohužel se ale nic nestalo. Ing. Pražce v Kruhu u Jilemnice jsou nebezpečným odpadem ve smyslu zákona.
K Brezinovým pražcům se vyjádřilo i Ministerstvo životního prostředí.
Udavačské Peklo a Kyberšikana
A Janu Vallovi začalo peklo. A nejen jemu. Ivan Brezina o Janu Vallovi
Shodou okolností na sociálních sítích začal vznikat anonymní stránky Vallova pražcová hlídka, Trampský kemp pplk. Bedřicha Vally nebo také Brďákovy brdské kempy. Anonymní autor se tam vydává za Honzu Brďáka - Jan Vallu, různými způsoby jej zesměšňuje a také zveřejňuje souřadnice trampských kempů (což je v trampské subkultuře považováno za neetické jednání) a tak vytváří Janu Vallovi negativní reklamu. Nedivím se proto, že Jan Valla po této dlouhodobé kyberšikaně těžce onemocněl.
Příklad kyberšikany uplatňované vůči Janu Vallovi
Jan Valla toto jednání považuje za vyhrožování a šikanu. Snažil jsem se ho potěšit ironizací, že může být rád, že je celebrita, když má vlastního stalkera. Jenže to není humorné. Když se Vallův odpůrce dozvěděl, že se INFO.CZ chce věnovat pražcovému ekologickému problému v Kruhu, stal jsem se i já obětí šikany. Mým nadřízeným jsou neustále zasílány vzkazy, že pokud dojde ke zveřejnění, tak o mě dotyčný zveřejní cosi z mé minulosti. Zatímco já a i další účastnící sporu (včetně 27 českých vědců, kteří podepsali petici proti šíření dezinformací o trampském působení na Kokořínsku) máme dostatečné možnosti mediální obrany, Jan Valla je v horší pozici.
tags: #petr #truhlar #jilemnice #historie
