Průvodce malířskými technikami: Od podkladu po finální vrstvu

Malířství je umění staré jako lidstvo samo. Již pravěcí lidé se zabývali výzdobou svých obydlí. Postupem času tak, jak se vyvíjelo umění, procházelo také malířství různými epochami, až nabylo své současné podoby.

Historie a vývoj malířských technik

  • Malířství v pravěku: Jedná se o prehistorické malby, které se zachovaly na stěnách i stropech v jeskyních. Po technologické stránce se sice jedná o zcela primitivní techniku malby, ale vzhledem ke stálému klimatu v jeskyních přežily takovou dlouhou dobu.
  • Starověké malby: Největšího rozmachu získalo malířské umění ve starověkém Římě, které bylo ve svých prvopočátcích ovlivněno uměním řeckým a helénistickým. V pozdějších fázích svého vývoje bylo ovlivňováno především uměním z Egypta.
  • Románský sloh (10. - 13. století): Malířské umění se v tomto slohu rozšiřovalo do zemí jižní, střední a západní Evropy. Vyznačovalo se především freskami, které byly v kostelích velice běžné.
  • Gotický sloh (13. a 14. století): Typický sloh vyspělého středověku.
  • Renesance (14. - 17. století): Znamená znovuzrození klasického antického slohu. Malíři se inspirovali antickými reliéfy. Do značné míry se stále udržuje náboženská tématika. Nově se v malířství setkáváme s pojmem např. krajina, portrét nebo zátiší.
  • Baroko (17. století a první desetiletí 18. století): Umělecký sloh, který dominoval evropskému umění. Rozbíjí ucelenou formu renesančního umění, porušuje zákony rovnováhy a vnáší do kompozice neobvyklý pohyb.
  • Rokoko: Umělecký směr, který se začal projevovat jako styl šlechtických interiérů. Hlavním poznávacím znakem se stala symetrie.
  • Klasicismus: Tento sloh nalezl svou inspiraci v antice.
  • Secese (19. století): Hlavními znaky byla ornamentálnost, plošnost, záliba v barvách a estetické využití rozdílných materiálů.
  • Impresionismus (konec 19. století): Umělecký směr, který byl reakcí na ateliérovou malbu.
  • Expresionismus: Umění vzniklo jako protiklad impresionismu.

Základní malířské techniky a jejich specifika

Pro vlastní výběr barvy je třeba položit si otázku: Jak moc se chci malbě věnovat a kolik času a financí jsem ochoten do tvorby investovat? Nelze všeobecně říct, jaká technika je vhodná pro koho. Každý si najde svou cestu. V malbě se často kombinuje i více technik v jednom díle dohromady. Fantazii a provedení se meze nekladou.

Temperové barvy

  • Tempery se používaly už ve středověku k nástěnné a deskové malbě. V té době bylo zvykem do barvy přimíchávat vejce, později přimíchání oleje dalo vzniknout prvním olejovým barvám.
  • Mezi hlavní výhody patří ředitelnost vodou, rychlé schnutí (což ale může být i nevýhoda), kryvost a fakt, že i po zaschnutí lze barvy znovu rozmýt barvou.
  • Mají hustší konzistenci a prodávají se v tubách nebo kalíšcích.
  • Pro předkres můžeme použít tužku nebo přímo temperovou barvu.
  • Barvy lze míchat na plastových nebo dřevěných paletách, pro malbu použijeme štětec nebo špachtle a jako podklad poslouží plátno, tužší papír, sololit nebo dřevo.

Akvarelové barvy

  • Akvarel je další technika, kde se používá barva rozpustná ve vodě. První akvarelové malby se dochovaly z dob starého Egypta, kde malovali na svitky papyru.
  • Později v 16. století akvarel významně pozvedl malíř a rytec Albrecht Dürer, který ho používal k dokolorování svých perokreseb.
  • Samostatným médiem se akvarel stal v průběhu 18. století, kde se začal hojně využívat mezi krajináři na anglické škole.
  • Výhodou akvarelových barev je snadná ředitelnost vodou a možnost následného rozmytí. Pracuje se s velkým množstvím vody, což vyžaduje cvik a jisté znalosti akvarelu.
  • Nevýhodou je, že barva nekryje a je tedy nutné počítat se světlými místy už od začátku malby. K tomu nám dobře poslouží i krycí guma, kterou si můžeme zakrýt místa na papíře a malovat přes ně.
  • Důležitou roli hraje vybraný podklad, tedy kvalitní papír s vysokou gramáží, která zaručí dobrou savost vody. Doporučujeme zvolit papír s gramáží 200g a více.
  • Neméně důležitý je výběr kvalitního štětce, který musí také pojmout větší množství vody. Výborné jsou přírodní štětce, např. veverčí chlup, sobol, ale v syntetických imitacích si lze také vybrat.

Kvašové barvy

  • Kvašová barva je nejvíce přirovnávána k barvám akvarelovým, také obsahuje arabskou gumu ale na rozdíl od akvarelu má v sobě krycí bělobu, díky které lze s barvami malovat i na tmavé podklady.
  • Technika kvaše byla používána ve 12. století v islámských zemích a později i v Evropě.
  • Barvy jsou ředitelné vodou a mají hustší konzistenci než barvy akvarelové. Po zaschnutí mírně zesvětlají.

Akrylové barvy

  • Akrylová barva je poměrně čerstvá technika, její první podoba přišla na trh až v roce 1949. Od samého začátku se stala velmi oblíbenou mezi umělci i amatéry.
  • Dnes se řadí mezi nejoblíbenější barvy, ať už z důvodu jednoduché aplikace nebo relativně nízké ceny.
  • Barvy jsou vodou ředitelné a velkou výhodou je, že drží téměř na každém povrchu. Kromě papíru a plátna je tedy můžeme aplikovat i na dřevo, sololit, kameny, zdi, plast, aj.
  • Výhodou ale i nevýhodou může být jejich rychlé schnutí, což lze ale zpomalit pomocí médií. Barvy jsou pěkně pružné a dobře přilnou k podkladu.
  • Akryl můžete zakoupit v tubách, sklenicích, kelímcích či jako inkoust nebo ve spreji. Dají se míchat mezi sebou a to na dřevěné nebo plastové paletě, kterou lze jednoduše umýt nebo zaschlou barvu seškrábnout.
  • Na akryl jsou vhodné syntetické štětce s jemným vlasem a pro větší vrstvu barvy můžeme použít i špachtle.

Olejové barvy

  • Olejomalba, jako jedna z nejstarších a nejvíce uznávaných technik výtvarného umění, má svůj původ již v období středověku.
  • Přestože moderní umělecké směry a trendy vytvářejí nové přístupy k vytváření obrazů, staromistrovská technika olejomalby zůstává nepřekonaným pilířem uměleckého dědictví, který stále fascinuje svou složitostí a krásou.
  • Olejomalba se řadí mezi mistrovské techniky. Vyvinula se postupně z vaječné tempery. Významně se rozšířila v době gotické díky bratrům Eyckovým a vynálezu terpentýnu a později byla hojně využívána napříč renesanční Itálií.
  • Olejové barvy se vyrábí třením pigmentového prášku v oleji (nejčastěji lněném). Nelze je tedy ředit vodou, což je jejich velká nevýhoda především pro začátečníky v malbě.
  • Do barev lze přimíchávat speciální média, ať už na olejové bázi nebo různá jiná ředidla.
  • Další nevýhodou jsou výpary látek obsažených v ředidlech a barvách, což může být problém, pokud nemáte oddělené prostory pro malbu od obývaných prostor.
  • Velkou výhodou olejových barev je delší doba schnutí, což nám umožní pracovat s obrazem více v klidu a delší časový úsek. Po dokončení malby je zas trochu nepříjemné čekání na finální zaschnutí obrazu.
  • Olejové barvy jsou po zaschnutí stále stejně syté a zářivé a životnost obrazů je zdaleka nejdelší ze všech technik.
  • Olejové barvy se prodávají v malých tubičkách, větších tubách a nebo plechovkách. Dají se sehnat i cenově dostupné barvy, některé přírodní pigmenty jsou však výrazně dražší z důvodu náročnosti jejich výroby.
  • S barvami lze malovat na plátno (bavlněné nebo lněné) nebo na dřevěnou desku. Dnes jsou v nabídce i plátna v bloku, což se může hodit pro zkoušení malby.
  • Barvy se míchají ideálně na dřevěné paletě nebo lze použít jednorázové papírové, které se po použití vyhodí.
  • Pro olejomalbu je důležité vybrat kvalitní štětec, v nabídce jsou jak syntetické tak klasické přírodní, na místě je také dobře se o štětce starat, aby se brzy nezničily.
  • Oblíbená je i technika kladení barev na plátno pomocí špachtlí.

Příprava podkladu pro malbu

Každá barva vyžaduje jiný typ podkladu. Tempera, kvaš a akvarel si nejvíce rozumí s papírem, ale lze s nimi malovat i na plátno. Akrylové barvy snesou jakýkoli podklad a olejové barvy si zaslouží kvalitní plátno, případně dřevěnou desku.

  • Příprava Plátna nebo Dřeva: Nejdříve je potřeba připravit povrch, na který bude obraz namalován. Dřevěné nebo sololitové desky lehce zbrousíme a už je můžeme šepsovat.
  • Napínání plátna: Plátno je třeba napnout na blind rám (slepý rám). Plátno napínáme vždy od středu do krajů. Můžeme použít napínací kleště.
  • Šepsování: C3 - podkladový nátěr - šeps - je vrstva nátěru který upraví podklad tak, aby na nej bylo možné malovat olejovými barvami. Šepsů je mnoho druhů. Doporučuji použití akrylového šepsu. Akrylový šeps naneseme širokým, plochým štětcem ve dvou až třech vrstvách, dle potřeby. Platí jak pro plátno tak i desky a papír. U plátna dbáme na to, aby nebylo vrstev šepsu příliš mnoho. Tím by totiž šeps ztratil svou pružnost a mohl by praskat. První vrstva může být ředěná vodou (podklad ještě saje), další vrstvy ředíme podle potřeby. Šeps lze po zaschnutí brousit. Je však třeba dát pozor, abychom vrstvu šepsu neprobrousily až na podložku.

Vrstvení barev: Staromistrovská technika

"Pravidlo důležité pro výstavbu olejového obrazu: Vždy je třeba malovat mastnější barvou na méně mastnou, nikdy ne naopak. To znamená, je možné malovat olejovými barvami na akryl, temperu, akvarel, ale nikdy ne vodovými barvami na olej. Pokud chceme malovat olejem ve vrstvách, první vrstvy olejové barvy mají mít sušší charakter a mají být dokonale proschlé!"

Při malbě nesmíme opomenout, jak důležité je vybrat si dobrý štětec, který se hodí k vybrané technice.

Čtěte také: Je fermež tou správnou volbou pro vaše dřevo?

Přehled jednotlivých vrstev obrazu vytvořeného technikou starých mistrů

  1. Příprava kresby a plátna: Kresbu provádím dle potřeby uhlem nebo tužkou. Poté celou kresbu obtáhnu inkoustovým perem (pokud zafixujete kresbu lihovým fixativem není třeba perokresbu provádět). Před započetím malby je třeba plátno potřít lněným olejem (dělá se to proto, aby barva lépe přilnula k plátnu a zároveň napomáhá k lepšímu mísení barev na plátně) a tím se původní kresba provedená tužkou či uhlem smaže. V další fázi malování bude perokresba prosvítat skrze následující vrstvy obrazu (imprimaturu, vrstvy umbry). Olej se nanáší na obraz dlaní (nebo štětcem) a rozetře se rovnoměrně po celé ploše. Poté se žiletkou seškrábe nadbytečný olej a tím i prach, který se na plátně usadil. Suchým hadrem otřeme plátno a tím odstraníme nadbytečný olej. Pokud necháte obraz schnout příliš dlouho, vytvoří se na povrchu malby ztuhlý olejový film tzv. linoxyn, který brání dostatečně absorbovat olej nanášený před každým započetím nové vrstvy.
  2. První olejová vrstva - Imprimitura: Je obtížné začít malovat na čistě bílé plátno. Nadměrný tonální kontrast může způsobit, že barva se jeví např. tmavší na bílém podkladě než pokud je namalována např. na podkladě tmavém. Z tohoto důvodu nám Imprimatura umožňuje lepší úsudek o tónu následné vrstvy. Další funkcí imprimatury je snížení savosti povrchu plátna. Barva pro tuto vrstvu by měla mít olivový nádech. Je složená z olovnaté běloby, okru žlutého, kostní černě a podle potřeby se přidá pruská modř a umbra pálená. Tón imprimatury by měl odpovídat nejsvětlejším místům budoucího obrazu. Imprimatura schne asi jeden týden.
  3. Druhá olejová vrstva - podmalba umbrou pálenou: Při malování této vrstvy se soustředíme na detaily naší malby a částečně na tonalitu. Zároveň určujeme podíl světla a stínu v naší kompozici. Tato monochromatická podmalba by měla být vyhotovena s co největší přesností pro získání vysokého stupně detailu (i když bude v dalších fází obrazu přemalována).
  4. Třetí olejová vrstva - druhá podmalba umbrou pálenou: V této fázi pracujeme na tonalitě obrazu, tj. je třeba správně porovnávat tonalitu jednotlivých prvků našeho obrazu. Rovněž i vylepšujeme detaily a kontrasty z předchozí vrstvy.
  5. Čtvrtá olejová vrstva - monochromatická podmalba (Grisaille): Tato další vrstva připraví naši malbu pro další barevné vrstvy. Je třeba si předem připravit 3-5 odstínů šedé barvy. Barva by měla být připravena z barev, které jsme použili pro imprimaturu. Grisaille můžeme zhotovit s teplým nebo chladným nádechem (podle malovaného motivu). Oblasti ve stínu malujeme slabou průsvitnou vrstvou.
  6. Pátá olejová vrstva - první barevná vrstva: Před započetím práce nezapomeňte potřít plátno vrstvou oleje. Množství barvy nanášené v této vrstvě je malé. V polostínech nechte prosvítat grissaile v největší možné míře. První barevná vrstva by měla být o jeden tón světlejší a barevnější ve světlých částech obrazu a barevnější a tmavší v oblastech stínu. Prozatím se příliš nezaměřujeme na detaily a texturu malovaného objektu. Prozatím používáme omezenou paletu barev (Olovnatou bělobu, Kadmium žluté tmavé, Okr žlutý, Kraplak, Kostní čerň) + barvy, které jsme použili v předchozí vrstvě. Je velmi důležité, abychom tuto vrstvu příliš nepřepracovali. Práci na detailech a textuře malovaného objektu necháme až na další vrstvy obrazu.
  7. Šestá olejová vrstva - druhá barevná vrstva: V této další vrstvě vyzdvihneme tón i barvu.
  8. Sedmá olejová vrstva - třetí barevná vrstva: V této závěrečné fázi malujeme nejjasnější části obrazu jako např. světelné odrazy atd.

    9. Doba schnutí a nanášení druhého nátěru

    Malování je proces, který vyžaduje pečlivé plánování a správné načasování, zejména pokud jde o aplikaci druhého nátěru. Druhý nátěr může výrazně ovlivnit konečný vzhled vaší malby, a proto je důležité vědět, kdy je ten správný čas jej aplikovat.

    1. Počkejte na úplné vyschnutí prvního nátěru: Nejdůležitější pravidlo při aplikaci druhého nátěru je počkat, až úplně vyschne první nátěr. I když se povrch může zdát suchý na dotek, může stále obsahovat vlhkost uvnitř, což by mohlo vést k problémům s přilnavostí a vzniku nežádoucích skvrn při aplikaci druhé vrstvy. Obvykle je doporučeno počkat nejméně 24 hodin, než aplikujete druhý nátěr, ale časový rámec se může lišit v závislosti na druhu použité barvy a podmínkách prostředí.
    2. Testujte povrch před aplikací druhého nátěru: Předtím, než začnete s druhým nátěrem, proveďte jednoduchý test přilnavosti. Pomocí lepící pásky nebo prstu lehce stiskněte malovanou plochu a rychle ji odstraňte. Pokud se barva drží a neodlupuje se, je povrch připraven na druhý nátěr.
    3. Zvažte potřebu přípravy povrchu mezi vrstvami: Pokud zjistíte, že povrch není dostatečně hladký nebo má nepravidelnosti, může být vhodné provést lehkou přípravu povrchu mezi vrstvami. To může zahrnovat jemné broušení nebo vyrovnání nepravidelností pomocí vhodného materiálu. Příprava povrchu mezi vrstvami může zajistit plynulý a rovnoměrný výsledek.
    4. Dodržujte pokyny výrobce: Každý typ barvy může mít specifické pokyny ohledně času sušení a načasování druhého nátěru.
    5. Nepospíchejte: Pamatujte si, že malování je proces, který si vyžaduje čas a trpělivost. Nepospíchejte s aplikací druhého nátěru. Místo toho si dejte dostatek času na vyschnutí prvního nátěru a pečlivě pracujte při aplikaci druhého. To vám pomůže dosáhnout profesionálního výsledku bez nežádoucích komplikací.

    Před aplikací závěrečného laku vyčkejte minimálně šest měsíců.

    Speciální techniky a materiály

    Pro práci s barvami si často nevystačíme jen s nimi, ale použijeme tzv. média - speciální přípravky, které mění nebo podtrhují požadované vlastnosti barev.

    Média, ředidla a sikativy

    • Média: Média jsou kapaliny, které se dají přidávat do barvy, aby měnily její konzistenci, dobu schnutí a strukturu. Média přidáváme do barev během malby.
    • Ředidla: Základní ředidlo je terpentýn (terpentýnový olej). Ředí olejové barvy, používáme ho na vymývání štětců, čištění palety a také k malbě samotné, k přípravě médií a laků. Kvalitní terpentýn se nedlouho po nanesení v tenké vrstvě bezezbytku vypaří. Je vhodné s ním ředit barvy při olejové podmalbě. Toluen je další možné ředidlo olejových barev.
    • Pryskyřice: Damarová pryskyřice nebo např. kopálová pryskyřice se také používají jako přísady k olejovým barvám. Dávají barvám lesk a také umožňují jejich dokonalé proschnutí a vytvrdnutí v celé vrstvě.
    • Sikativy: Zkracují dobu schnutí.

    Technika suchého štětce

    Malování suchým štětcem není sice až tak známou technikou, ale za to ji mnozí mají velmi v oblibě - a navíc je i zcela jednoduchá. Techniku se rychle naučíš i ty a dokážeš s ní namalovat skutečné díla. Začneš tím, že si zvolíš vhodný štětec, nejlépe syntetický a olejovou barvu. Díky této metodě vytvoříš stíny, různé barevné přechody zcela bez problémů. Další výhodou je rychlé schnutí.

    Sgraffito

    Odstranění barvy může být stejně důležité jako jeho aplikace. Sgraffito je pojem, který se používá pro odstraňování barvy, dokud není malba zcela zaschlá. Je to užitečné například při malování vlasů, škrábanců, trávy a podobně.

    Čtěte také: Oprava dřevěného nábytku s tvrdým olejovým nátěrem

    Štětce a špachtle

    K dispozici máš štětce různých tvarů a s rozmanitými typy vláken. Nejvšestrannější jsou syntetické štětce, které se dají použít s různými typy barev. Na tvorbu podkladu doporučuji použít větší, ploché či širší štětce. Štětců rozlišujeme celou řadu. Ploché a kulaté (nebo i vějířovité). Přírodní a syntetické. Malířské špachtle slouží k míchání barev na paletě a též je možné s nimi malovat.

    Reprodukce obrazů a jejich kvalita

    Trh s reprodukcemi slavných obrazů a personalizovanými malbami je nepochybně vzkvétajícím odvětvím, které prošlo různými fázemi. Reprodukce slavných olejových obrazů, jako ty, které vyrábí například Kuadros, jsou ručně malované kopie originálních obrazů. Například, pokud je kavárna Terraza por la Noche váš oblíbený obraz, můžete si objednat tuto olejovou reprodukci a bude ručně namalována profesionálním umělcem.

    Typy reprodukcí

    • Ručně malované reprodukce: Autentická replika obrazu bude vždy ručně namalována umělcem zručným ve výrobě těchto typů kopií. Konečný výsledek bude vždy záviset na kvalitě umělce. Společnosti, jako je Kuadros, zaměstnávají výhradně umělce absolvující umělecké školy.
    • Tiskové reprodukce: Jsou založeny na tradičních plátnech, primárně bavlněných, s inkoustovými tisky provedenými velkoformátovými tiskárnami. Také v této kategorii jsou zdobené látkové tisky. Kvalita umělecké repliky závisí do značné míry na kvalitě původního digitálního obrazu a jeho rozlišení. Bohužel, snímky tak vysokého rozlišení jsou velmi vzácné a těžko se shánějí.
      • Ofsetový tisk: Při ofsetovém tisku je obraz rozdělen do čtyř "barevných kanálů" známých jako CMYK. Tyto tisky, nazývané také ofsetové tisky, podléhají kvalitě zdrojového obrazu (rozlišení), použité tiskárny, inkoustů a papíru.
      • Tisk na fotografický papír: Dobré reprodukce obrazů na fotografickém papíře se vyrábějí na archivním matném papíře. To je nejlepší papír pro výtvarné umění, protože je ekonomický pro reprodukci obrazů a fotografických tisků. Reprodukce obrazu se provádí na hladkém povrchu těžkého papíru (230g), neutrálně bílém a matném.
    • Sérigrafie: Sérigrafie je nám známá nesčetnými způsoby. Kořeny sérigrafie jsou hluboce zakořeněny v historii. Toto médium bylo primárně používáno v zemích Dálného východu, v Číně a Japonsku, jako technika pro aplikaci šablon na látky a síta. V nejzákladnější podobě sérigrafie zahrnuje zakrytí částí hedvábí nebo podobného materiálu povlakem. Nejprve se hedvábí napne přes rám zavěšený na základně. Poté se obrazové okno maskuje lepicí páskou a nanese se vrstva šelaku nebo lepidla.

    Historie reprodukcí

    Reprodukce olejových maleb ve výtvarném umění sahají až do 16. století, kdy bylo běžnou praxí, aby studenti umění kopírovali své staré mistry, aby se naučili malovat. Proces kopírování mistrovského díla jim umožnil procvičit si zručný malířský styl a zároveň rozvíjet svůj vlastní styl. Kopírování obrazů bylo také používáno při studiu umění. Koncem 19. století Degas pilně kopíroval mistrovská díla svého oblíbeného umělce Ingres. Umělec proslulý svou sérií balerín také provedl pečlivou velkoplošnou kopii Únosu sabinek od Poussina.

    Hodnota reprodukcí

    Obecně platí, že umělecké reprodukce mají nízkou hodnotu ve srovnání s originály, které se často draží za miliony. Na druhou stranu, neexistuje žádná záruka, že původní umělecké dílo zvýší svou hodnotu. Samozřejmě, existují výjimky v uměleckých reprodukcích, zejména u reprodukcí olejových obrazů. Například, pokud by Banksy namaloval reprodukci Polibku od Klimta, pak by tato reprodukce měla velkou hodnotu, protože by byla namalována slavným umělcem.

    Faktory ovlivňující cenu reprodukcí

    • Umělec, který obraz maluje.
    • Velikost obrazu. Není totéž reprodukovat obraz 60x90 než plátno 120x200, protože se samozřejmě používá více plátna, více barvy a především času.
    • Plátno.
    • Pigmenty. Levné pigmenty mohou časem tvořit trhliny nebo ztrácet svůj původní odstín.
    • Počet postav na obraze.
    Porovnání malířských technik
    Technika Ředitelnost vodou Doba schnutí Kryvost Typické podklady
    Tempera Ano Rychlé Vysoká Papír, plátno, sololit, dřevo
    Akvarel Ano Rychlé Nízká (průsvitná) Kvalitní papír s vysokou gramáží
    Kvaš Ano Střední Vysoká (obsahuje bělobu) Tmavé podklady, papír, plátno
    Akryl Ano Rychlé (lze zpomalit) Vysoká Téměř jakýkoli povrch (papír, plátno, dřevo, kámen, plast)
    Olejomalba Ne Dlouhá (dny až týdny) Vysoká Kvalitní plátno, dřevěná deska

    Čtěte také: Tipy pro odstranění nátěru z terasy

    tags: #po #malirskem #nateru #prostupuji #obrazy #vysvětlení

    Oblíbené příspěvky: