Vše o podlahovém topení: Průvodce pro stavebníky a rekonstrukce

Stavíte dům nebo jste se pustili do rekonstrukce a přemýšlíte, jaké vytápění vybrat? Podlahové topení je pohodlné, efektivní a nenápadné - ale má i své nevýhody, na které je dobré myslet dřív, než se pustíte do realizace. Podlahové vytápění je moderním a oblíbeným způsobem vytápění domů. Je esteticky přitažlivé, efektivní a poskytuje rovnoměrné rozložení tepla. Navíc se nemusíte obávat nebezpečí ohřátých radiátorů, které mohou být rizikem pro malé děti nebo domácí mazlíčky. Dosažením optimální teploty vzduchu v obytných a pracovních místnostech je možné vhodným vytápěním.

Podlahové plošné topení není vůbec žádnou novinkou, i když se v České republice rozšířilo ve větší míře až v posledních deseti letech. V padesátých letech minulého století se začalo podlahové topení instalovat do rodinných domů. V této době bylo pro rozvody využito ocelových trubek, které byly použity i na radiátorové systémy. V šedesátých až osmdesátých letech se podlahové topení v podstatě neinstalovalo a většina domů byla vytápěna pomocí radiátorového topení. V devadesátých letech zažilo podlahové topení obnovený start v rodinných domech. Začalo se také využívat ve firmách, provozovnách, nemocnicích, školkách a dalších objektech.

Podlahové vytápění se řadí spolu se stěnovým a stropním vytápěním do skupiny velkoplošného vytápění. U velkoplošného vytápění tvoří otopnou plochu strop, stěna či podlaha nebo podobně velké ploché konstrukce. Velkoplošné vytápění předává teplo do vytápěného prostoru převážně sáláním. Podíl tepelného toku sáláním je u stropního vytápění zhruba 80 %, u stěnového 65 % a u podlahového 55 %.

Výhody podlahového topení

Tou největší výhodou je bezesporu rovnoměrné sálavé teplo, které stoupá od podlahy nahoru. Další velkou výhodou je šíření tepla bez cirkulace prachu. Proto je podlahovka skvělou volbou pro alergiky, astmatiky nebo domácnosti s malými dětmi. V neposlední řadě vaši peněženku potěší energetická efektivita - hlavně v kombinaci s nízkoteplotními zdroji, jako je kondenzační plynový kotel nebo tepelné čerpadlo. Podlahové topení pracuje efektivně i při nižších teplotách vody (např. 30-35 °C oproti 55-60 °C u radiátorů). S tímto systémem máte zajištěný perfektní pocit tepla od nohou. Teplo v místnosti je distribuováno rovnoměrně po celé ploše, takže nikde nenajdete studené kouty. Podlahovým topením se tak zajišťuje optimální vertikální i horizontální rozložení teplot v místnosti. Rozdíl teplot mezi podlahou a vzduchem bývá okolo 3 - 4°C. Pro tepelný komfort pak postačuje nižší teplota v interiéru, stává se tedy toto vytápění velice ekonomicky výhodné.

A konečně - podlahové topení je tiché a bezúdržbové. Pocitově navíc sálavé topení ohřívá stěny a ty pak nejsou vnímány jako chladný prvek (při použití radiátoru a ohřevu vzduchu) a je docíleno při nižší teplotě vyššího tepelného komfortu. V běžné praxi pro vytápění rodinných domů se využívá několik vytápěcích systémů. Každý systém má svoje výhody a nevýhody. Podlahové teplovodní topení patří k topným systémům, které má tolik výhod že se používá pro rodinné domy nejčastěji. V novostavbách rodinných domů začíná převažovat podlahové topení nebo kombinace topení radiátorového a podlahového.

Čtěte také: Montáž dřevěné podlahy na topení

Nevýhody podlahového topení

První a často zmiňovanou nevýhodou jsou vyšší pořizovací náklady. Ať už zvolíte elektrickou variantu nebo teplovodní systém pro podlahové topení, rozpočet bývá znatelně vyšší než u klasických radiátorů. Kromě samotného topného systému je třeba počítat i s náklady na pokládku, vhodné vrstvy podlahy, izolaci a regulaci. Dalším specifikem je pomalejší reakční doba. Podlahové topení, zejména to vodní, se ohřívá postupně a stejně tak i chladne. To znamená, že nereaguje rychle na náhlé změny počasí nebo krátkodobé potřeby tepla. U teplovodních systémů může být nevýhodou také náročnější detekce a oprava závad. Pokud dojde k úniku vody nebo poruše v rozvodu pod podlahou, je třeba složitější diagnostika a často i částečné rozebrání podlahové vrstvy. Doba náběhu podlahového topení je v porovnání s radiátorem, který zahřeje místnost do několika minut, poměrně dlouhá. Závisí na venkovní teplotě, tloušťce podlahového betonu i zvolené podlahové krytině. V mrazivém počasí podlahové topení v místnostech s vysokými tepelnými úniky nemusí prostor dostatečně vytopit, protože tepelné úniky budou větší než teplo dodané.

Typy podlahového topení

Konstrukční provedení otopné plochy může být různé - teplovodní nebo elektrické. Oba systémy mají své využití. Pokud uvažujete o instalaci podlahového vytápění, měli byste vědět, že existují dva základní typy - elektrické a vodní. Teplovodní systém má například vyšší celkovou tloušťku podlahy než elektrický, což může být překážkou především u rekonstrukcí. Na druhou stranu, díky tomu má podlaha vyšší akumulační schopnosti držet teplo déle, avšak déle se pak ohřívá při změně na požadovanou teplotu. Výhodou je také možnost napojit topení na jakýkoliv zdroj tepla obdobně jako ústřední topení.

Teplovodní podlahové vytápění

Teplovodní podlahové topení - tepelný zdroj, např. kondenzační plynový kotel, tepelné čerpadlo, elektrokotel, krbová kamna s výměníkem. Je velmi důležité se s problematikou vytápění zabývat již při výběru skladby podlahy, která úzce souvisí s použitým systémem podlahového vytápění. Teplovodní systém je náročnější, protože je nutný projekt, odborná instalace a tlakové zkoušky. Potrubí se klade mezi nopy systémové desky z expandovaného pěnového polystyrenu. Nopy desky mají zámky, ve kterých je potrubí ukotveno. Deska je opatřena černou fólií z polystyrenu s přesahem, která tvoří ochranu proti protečení potěru. Potrubí se připevňuje polypropylenovými sponkami pomocí sponkovacího nástroje na desku z expandovaného polystyrenu opatřenou fólií s vyznačeným rastrem. Pokládka umožňuje vést potrubí bez omezení nopy na desce, např. kolem sprchových koutů. Potrubí je z výroby opatřeno suchým zipem a instaluje se na systémovou desku z expandovaného pěnového polystyrenu s nakašírovanou speciální textilií. Deska je opatřena na jedné straně přesahem, aby se zabránilo protečení potěru.

Konkrétní systémy teplovodního podlahového topení:

• Se systémovou izolační deskou: Systémová deska je využívána jako tepelná izolace a zároveň jako nosná konstrukce pro trubku v podlahových topných a chladicích systémech. Deska zároveň zajišťuje účinnou zvukovou izolaci díky dvojí hustotě izolace. Systém umožňuje instalaci PEX, PEX/AL/PEX a Pb trubek o dimenzích 16 - 18 mm.
• Systém SPIDER s velmi nízkou stavební výškou: Pro rekonstrukce a instalace s omezenou stavební výškou je určen tento systém, kdy deska z lisovaného polypropylenu opatřená samolepící vrstvou se pokládá na ošetřenou pevnou podlahu. Pro vytápění se používají trubky standartních rozměrů (16 - 18 mm) s kompletním zalitím, což zaručuje rovnoměrnost rozložení teploty a větší teplotní komfort.
• Izolační desky a trubka upevněná háčky (Originální Roth Tacker® systém): Zejména pro neobvyklé půdorysy je vhodný Originální Roth Tacker® systém. Deska je funkční tepelná a kročejová izolace, pro snadnou montáž je vytištěn rastr a trubky se upevňují Tackerem a háčky.
• S použitím vodicí lišty: Pokud se řeší velké plochy podlahového vytápění (výrobní haly, tělocvičny atd.), většinou se volí tento systém. Na rovnou izolaci s nakašírovanou folií, lze instalovat trubku přímo na desku, v tomto případě pomocí vodicích lišt. Vodicí lišty jsou 4 metrové a pokládají se po jednom metru.
• Suchá výstavba: Tento systém se používá, pokud nelze nosnou konstrukci zatížit betonovým nebo anhydritovým potěrem, nechceme mokré procesy, potřebujeme tenké souvrství. Celková výška konstrukce systému je 30 mm bez nášlapné vrstvy. Malá výška je zajištěna použitím pozinkovaného plechu ve dvou vrstvách o tloušťce 1 mm, příp. sádrovláknitou desku o tloušťce 12,5 mm, opět ve dvou vrstvách. Potrubí se klade do hliníkových lamel vsazených do drážek v desce z expandovaného pěnového polystyrenu. Roznášecí vrstvu tvoří dva navzájem přesazené podlahové sádrovláknité prvky. Systém se uplatní především tam, kde by vadila velká hmotnost nebo technologická voda betonu.
• Pro suchou skladbu podlahy (fermacell® Therm25): Tento systém se používá, pokud je zapotřebí rychlá pokládka s minimální výškou - například při rekonstrukcích. Systémová sádrovláknitá deska topení fermacell® Therm25 je zároveň i roznášecí deskou suché skladby podlahy. Systém má 35 mm i s krycí sádrovláknitou deskou a hotový je za den díky absenci mokrých procesů. Hodí se pro všechny oblasti zatížení a pro všechny suché skladby podlah.
• Izolační desky a trubka se suchým zipem (RAUTHERM SPEED): Potrubí se položí na fleecovou fólii systémové desky bez použití jakéhokoliv nářadí nebo příchytek. RAUTHERM SPEED umožňuje výrazně zkrátit dobu pokládky až o 30 % ve srovnání se stávajícími systémy podlahového vytápění a pokládku zvládne jeden montážník.

Elektrické podlahové vytápění

Elektrické podlahové vytápění využívá topné kabely nebo fólie, které jsou položeny pod podlahovou krytinu. Pro svépomocnou montáž je ideální elektrické podlahové topení (rohože nebo kabely). Tento systém je vhodný, hledáte-li bezúdržbový systém s nižšími pořizovacími náklady a dlouholetou životností. Pokud preferujete přesnou regulaci a kontrolu nad náklady na vytápění, je vytápění elektřinou ideální. Teplota lze nastavit individuálně v každé místnosti nebo i jednotlivých částí (k tomu může sloužit i mobilní aplikace).

Konkrétní systémy elektrického podlahového topení:

• Elektrické topné fólie: Podlahové folie se vyrábí pouze v takových výkonech, které odpovídají maximální povrchové teplotě podlahy (80 W/m², 60 W/m² a pro velmi dobře zateplené objekty (NED) ve výkonu 40 W/m²). Topné folie jsou nabízeny v šířce 600 a 1000 mm. Na topnou folii nelze lepit další vrstvy, např. dlažbu.
• Elektrické topné fólie pod lepené povrchy: Pokud budou nášlapnou vrstvou koberce a PVC, je třeba použít podložky HEAT-PAK. Na topnou folii nelze lepit další vrstvy, např. dlažbu.
• Přímotopný kabel pod dlažbu: Používá se pro systémy hlavního vytápění, ale i pro komfortní ohřev podlahy. Jde o nejrozšířenější způsob aplikace. Topný kabel je umístěn těsně pod nášlapnou vrstvou, obvykle ve flexibilní stěrce nebo samo-nivelačním potěru.
• Přímotopná rohož: Rohože jsou vhodné spíše pro pravidelné plochy. Snadno se instalují a zajišťují vysoce ekonomický provoz při spojení s vhodnou regulací. Z hlediska funkce není mezi kabelem a rohoží žádný rozdíl. Topné rohože jsou umístěny přímo pod dlažbu v tenké vrstvě pružného tmelu. Vhodné pro systémy hlavního vytápění, i pro systémy komfortního ohřevu podlahy.
• Přímotopný kabel nebo rohož s izolací: Podlaha s doplňkovou izolací může být prohřátá rychleji, za pouhých 10-15 minut. Tuto vlastnost oceníte zejména u doplňkového komfortního ohřevu podlahy - například v koupelně nebo v kuchyni.
• Topné kabely ve vrstvě tepelně vodivého materiálu: Výhodou tohoto systému je nižší pořizovací cena topných kabelů, které jsou jiné než u přímotopu, ale je třeba dodržet pravidla pro nosnou desku i náběh teploty. Jedná se o poloakumulační nebo akumulační vytápění. Jako vodivá vrstva se používá anhydrit, beton apod.

Instalace podlahového topení a skladba podlahy

Podlahovka je vhodná nejen pro novostavby. Pokud se rozhodnete pro podlahové topení ve starém domě, je důležité mít kvalitně zateplené podlahy a obvodové zdi. Instalace podlahového vytápění vyžaduje odborné znalosti a dovednosti. Aby podlahové topení fungovalo správně a úsporně, je klíčová dobře připravená skladba podlahy. Teplovodní podlahové topení lze integrovat do jakékoli skladby podlahy běžné novostavby, i když s tímto systémem topení stavební projektant nepočítal. Stačí využít standardní izolaci-polystyren, kterou navrhl stavební projektant a potrubí připevnit přes reflexní folii na tuto izolaci. Tímto se nevytváří další prvek podlahy, ale jen se podlahové teplovodní topení integruje do potěrové desky, což je velmi výhodné pro všechny stavebníky a stavby obecně. Provedení může být na nosnou betonovou desku, tam je položena tepelně-akustická izolace, která je překryta ochrannou folií proti zatékání. Na tento podklad se potom ukládá systémová podložka (může být s vodícími lištami nebo bez).

Čtěte také: Vlastnosti a výhody Thermowood palubek

• Tepelná izolace: Zabraňuje úniku tepla směrem dolů.
• Dilatace a separace: Po obvodu místnosti se instalují dilatační pásky, které nebrání podlaze v rozpínání při ohřevu.

Výška konstrukce podlahového systému se liší v závislosti na použitém instalačním systému. V případě mokrého systému, který se používá především pro systémy podlahového vytápění s vodním vedením, je instalační výška 90 mm. Trubky jsou umístěny přímo pod potěrem a ten je obklopuje. V případě suchého systému používaného pro elektrické podlahové vytápění se jedná o 50 mm a jsou trubky umístěny přímo v izolační vrstvě nebo těsně pod povrchem. Tloušťka samonivelační stěrky nad potrubím musí být v souladu s pokyny výrobce a pohybuje se mezi 3-15 mm. Výška betonové vrstvy, ve které je uložena trubka, musí být alespoň 65 mm, ideálně 72 mm. V případě anhydritových potěrů je minimální výška 55 mm.

Potěr na podlahové topení

Potěr na podlahové topení je potřeba volit podle toho, jaká podlahová krytina bude použita, z jakého konstrukčního systému je stavba a zda bude realizace probíhat v letních či zimních měsících, případně ve vlhku či průvanu. Použít můžete litý beton, který se dokáže sám srovnat do roviny a velmi rychle se s ním pracuje. Obsahuje však docela velký poměr vody, je tedy potřeba zajistit dobré vysychání směsi, abyste předešli deformacím podlahy. Na rozdíl od anhydritu je vhodný pro všechny vlhčí místnosti a místnosti s pomalým vysušováním. Zároveň není vhodný v případě nutnosti sklonu podlahy. Druhou variantou je litý anhydritový potěr, který se dokáže srovnat stejně jako litý beton, navíc je cenově přijatelnější, prakticky nezávislý na klimatických vlivech.

Regulace a optimální teploty

V rozhodování se o instalaci, vás možná napadá otázka: Jak regulovat podlahové topení? Je to jednoduché, u podlahovky máte možnost zónové regulace. Každá místnost může mít svůj vlastní chytrý termostat. Podlahové topení pak každou místnost vytápí podle potřeby - třeba jen ráno a večer. Použijte termostat s podlahovým senzorem, nastavte požadovanou teplotu podle typu místnosti. Pro obývací a dětský pokoj je ideální teplota 20-22 °C, pro ložnici 16-18 °C, pro chodbu 15 °C a v případě koupelny je vhodná teplota 24 °C. Na koupelnu se rovněž vztahuje výjimka maximální teploty, která je 29 °C. S ohledem na hygienickou normu je ideální teplota podlahy při podlahovém vytápění 19-29 °C. Teplotu podlahy je však žádoucí přizpůsobit konkrétní místnosti, v níž je podlahové topení instalováno. Nejnižší teplota vzduchu v místnosti je pro obývací pokoj 20 °C, dětský pokoj 20 °C, koupelna 24 °C, ložnice 18 °C a chodba 15 °C. Pro dobře izolované místnosti stačí cca 80-120 W/m². Do koupelny nebo na místa s vyššími požadavky se používá až 160 W/m². Zóny rozdělte podle místností. Netopí se pod nábytkem „napevno“ (kuchyňské linky, vestavěné skříně).

Jednou z charakteristických vlastností podlahového topení je, že teplota nášlapné vrstvy nesmí přesáhnout 29 °C v obytných místnostech (33 °C v koupelnách). Vyšší teploty jsou nepřípustné z důvodu negativního vlivu na lidský organismus, který je ve styku s podlahou.

Výběr podlahové krytiny

Při instalaci podlahového vytápění je důležité zvolit správný typ podlahy. Ne všechny typy podlah jsou vhodné pro podlahové vytápění. Tepelné vlastnosti materiálu ovlivňují spotřebu energie, tudíž je dobré promyslet, jaká podlahová krytina bude pro vytápění ideální. Podlahové topení lze položit pod jakoukoliv krytinu, například dřevo, laminát i vinyl. Ovšem vzhledem ke své výborné tepelné vodivosti je nejvhodnější keramická dlažba. Při výběru podlahového topení je důležité si ujasnit, zda jeho výhody či nevýhody jsou to pravé pro vaši stavbu či rekonstrukci. Nejdůležitějšími ukazateli při výběru podlahové krytiny na podlahové topení jsou nízký tepelný odpor krytiny a její tepelná vodivost. Čím nižší odpor tepelná krytina má, tím větší množství tepla propustí a čím vyšší má tepelnou vodivost, tím má větší schopnost teplo vést. Z tohoto hlediska jsou nejvhodnějšími podlahovými krytinami keramická i kamenná dlažba, polyuratanová podlaha či PVC. Použít můžete také dvouvrstvé a třívrstvé laminátové a dřevěné podlahy pokládané metodou lepení. Izolace, separační vrstvy a vhodná krytina ovlivňují výkon i spotřebu. Pozor! Při pokládce keramické dlažby je nutné počítat také se změnou rozměrů keramiky při kolísání teplot - převážně při přechodu do topné sezony.

Čtěte také: Bazarové podlahové palubky: Ušetřete!

Tabulka tepelného odporu podlahových krytin

Zde uvádíme pro představu tabulku krytin a jejich tepelného odporu:

Údržba a životnost

Životnost podlahového topení závisí na typu systému, kvalitě použitých materiálů a správné instalaci. Udávaná životnost podlahového topení je 50 let a stejně jako cena je ovlivněna řadou faktorů. Často se hovoří o možné životnosti až 100 let. Je tedy rozhodující, jak kvalitní podlahové topení si vyberete, jak kvalitní bude samotná instalace, jaký typ podlahy použijete, jak často bude podlahové topení v provozu a v neposlední řadě také na tom, jak se k podlahovému topení budete chovat vy sami. Obecně se doporučuje čištění podlahového topení před každou topnou sezónou. Pokud však systém dobře topí, není třeba vodu měnit. Provozní tlak u podlahové topení se ideálně pohybuje na úrovni 1,2-1,6bar. Systém podlahové vytápění vyžaduje velmi malý objem vytápěcí vody - proměrně to je jen 0,5 l na 1 m2 topné plochy.

Řešení problémů

Zkontrolujte nastavení termostatu, napájení a případně funkčnost čidel. U teplovodního systému může být problém v zavzdušnění nebo poruše čerpadla. U elektrického topení může být přerušený kabel nebo vadný senzor. Kdykoliv si nevíte rady, je lepší konzultovat problémy s odborníkem. Špatná instalace by se vám v budoucnu mohla nepěkně vymstít.

tags: #vše #o #podlahovem #topeni #stavebniny

Oblíbené příspěvky:

• spolehlivý chrlič pro pozinkový žlab
• Zábava s dřevěnými garážemi
• Protahování kabelu z kufru do palubky (Octavia)
• Beton pro extrémní podmínky
• vše o PVC kabelových žlabech