Pohledový beton a distanční prvky: Klíč k moderní architektuře a trvanlivosti

Pohledový beton, známý také jako architektonický beton, se v posledních letech stal nepostradatelným prvkem moderní architektury. Slovní spojení pohledový beton souhrnně označuje viditelný povrch betonové konstrukce, pro který je architektem či projektantem požadován určitý předem definovaný vzhled. Z toho vyplývá, že jsou zde kladeny vysoké nároky na estetiku při zachování všech ostatních důležitých vlastností betonu. V podstatě vždy, když je předem definován vzhled betonové konstrukce, se jedná o pohledový beton. Pohledový beton může mít různé podoby, od hladkých povrchů bez pórů až po hrubou, pórovitou strukturu. Vytvořit lze také zajímavé povrchy s otisky, ať už se jedná o využití hrubě hoblovaných bednicích desek, nebo se k tomuto účelu použijí moderní elastické matrice s různou strukturou (lze jimi imitovat vzhled dřeva, kamene, geometrické obrazce, aj.).

Definice a specifikace pohledového betonu

Pro výrobu různých druhů betonových povrchů platí norma DIN 18217 "Betonové povrchy a překližky". Estetické ukazatele nejsou v této normě stanoveny, protože pro zhotovení pohledového betonu neexistují závazné předpisy. To je pochopitelné, neboť tvůrčí činnost projektanta nemůže být standardizována. S vydáním německé publikace Pohledový beton, která definuje konkrétní třídy pohledového betonu, je projektantům, vyhlašovatelům veřejné soutěže a prováděcím firmám k dispozici skvělá odborná podpora. Požadavky na pohledový beton je vhodné přesně definovat ve smluvních vztazích, aby se předešlo sporům ohledně očekávaného vzhledu. Zejména pro hladké povrchy jsou k dispozici technická pravidla ČBS 03 Pohledový beton, která stanovují různé třídy pohledovosti (PB0 - PBS), podle kterých lze řídit požadovanou kvalitu. Lze se i odkazovat na dříve provedené konstrukce.

Třídy pohledovosti dle ČBS 03 Pohledový beton:

  • PB0 - betonové plochy s nízkými požadavky na vzhled, např. povrchu bez hnízd hrubšího kameniva s plošnou pórovitostí do 0,9 %.
  • PB1 - betonové plochy s vyššími požadavky na vzhled, např. jsou otevřené póry o maximálním průměru do 15mm.
  • PB2 - betonové plochy s velmi vysokými požadavky na vzhled, např. architektonicky exponované plochy zvláštního významu, např. budovy, mosty, tunely, silnice, přehradní nádrže, elektrárny atd.

Realizace pohledového betonu

Cesta od nápadu k realizaci pohledového betonu je komplexní proces, který zahrnuje spolupráci a komunikaci mezi investorem, architektem, projektantem, realizační firmou, dodavatelem bednění, výrobcem betonu a dalšími. V první řadě je nezbytně nutné definovat požadavky investora nebo architekta. Aby pohledové betony byly opravdu perfektní, je potřeba jejich realizaci věnovat skutečnou pozornost. Pohledové betony patří k moderní architektuře, bohužel ne vždy se jedná o povedené kousky. Někdy je na vině nerealistická představa architekta, jindy špatně zvolené bednění nebo beton či laxnost při realizaci.

Výběr a příprava bednění

Pro pohledové betony je klíčový výběr typu bednění a bednicí desky. Například rámová bednění Doka Framax nebo Frami poskytnou uspořádaný spárořez rámů bednění, integrovaná kompozitní deska Xlife zase hladký povrch. Na výběr jsou ale také nosníková bednění pro velké plochy, která mají možnost výbavy povrchu celou škálou bednicích desek od hladkých až po rustikální či speciální povrchy. Klíčovým prvkem, majícím vliv na kvalitu pohledového betonu, je bezesporu bednění. Pro dosažení hladkého povrchu betonu s minimem vzduchových kaveren je nezbytné použití nových, nebo minimálně zánovních bednících dílců bez jakéhokoliv poškození v celé ploše. Bednění pro pohledové betony by mělo mít nejvyšší možnou kvalitu, kterou by si také mělo uchovat. Proto je jeho skladování důležité. Bednění pro pohledové betony by mělo být skladováno odděleně od bednění pro betony konstrukční. Mělo by být označeno a nejlépe skladováno „na stojáka“, s mezerami a bednicími stranami k sobě. PERI nabízí svým zákazníkům ve stavebním průmyslu praktickou pomoc výběrem, plánováním a poskytnutím bednicích desek a systémů bednění, které jsou navrženy optimálně pro daný projekt. To správné řešení pro každý povrch pohledového betonu, od standardního bednění až po speciálně vyrobené sestavy.

Odbedňovací prostředky

Nedílnou součástí pak musí být i kvalitní odbedňovací olej, určený speciálně pro pohledové betony, který se na bednění musí aplikovat rovnoměrným nátěrem či nástřikem, a to v co nejkratší možné době před betonáží, aby nedošlo k jeho stékání či vysychání. Zejména v případě pohledového betonu je důležité sjednotit vybranou bednicí desku, recepturu betonu a odbedňovací prostředek, který zajistí lehčí oddělení bednění od betonových ploch i hladší rozlití betonové směsi po povrchu bednění. Kromě toho odbedňovací prostředky chrání povrch bednění a prodlužují jeho životnost. Odbedňovací prostředek by se měl nanášet v tenké vrstvě, rovnoměrně, ideálně pomocí rozprašovače s plochou tryskou. Takto připravené bednění je třeba až do betonáže chránit před deštěm, silným UV zářením a znečištěním. A pozor na otisky prstů v odbedňovacím prostředku. Je potřeba myslet také na to, že nejen vlastnosti betonových směsí, ale i vlastnosti separačních prostředků (např. viskozita) se mění s ohledem na roční období a aktuální teploty prostředí.

Čtěte také: Pohledový beton a bednění

Spojování a těsnění bednění

Při stavbě bednění je nutné dbát na přesnost spojování, stejnou pozornost je potřeba věnovat i spárám. Pokud by při betonáži přes hrany nebo spoje unikla voda, cementové mléko, nebo dokonce jemné částice, tato místa budou pravděpodobně tmavší, mohou vzniknout i štěrková hnízda. Zabránit tomu lze použitím těsnicích pásek na spojích panelů a prvků, těsnicí šňůry nebo trojúhelníkových a trapézových lišt. U kotevních otvorů je vhodné použít na kotevní kónusy těsnicí podložky. Stejně tak důležité je dbát na správné dotažení všech kotevních tyčí. Při betonování svislých konstrukcí působí na bednění velké tlaky a dochází k roztahování jednotlivých dílců bednění. Při betonáži pohledových konstrukcí je potřeba veškeré spoje průběžně kontrolovat a dotahovat, případné netěsnosti včas utěsnit.

Výběr a složení betonu

Výběr betonu a jeho poměr je pro pohledový beton klíčovou záležitostí. Magická hodnota pro poměr vody a cementu nebo vody a pojiva (hodnota w/c nebo w/b) by měla být menší nebo rovna 0,55. Receptura pro pohledový beton by měla zabezpečit vyšší obsah cementové pasty a přiměřené množství jemných částic, protože cestou ke kvalitnímu otisku je to, že beton dokáže zatéct do každé části formy. Ačkoliv pro dosažení kvalitního povrchu pohledového betonu může některým zhotovitelům stačit běžný beton pevnostní třídy C20/25, jedná se spíše o výjimky potvrzující pravidlo. Z našich dlouhodobých zkušeností vyplývá, že ke zhotovení povrchu v základní třídě pohledovosti PB0 je potřeba použít minimálně beton třídy C25/30. V případě konzistence čerstvé směsi lze dosáhnout skvělých výsledků i s betonem ve stupni S3 v kombinaci s odpovídajícím způsobem hutnění, daleko častěji je pak vhodné použití tekutějších (S4 - S5) nebo samozhutnitelných betonů (SF1 - SF3), aby nedocházelo ke vzniku nedostatečně zhutněných míst a kaveren. Složení použitého betonu musí odpovídat především navržené geometrii konstrukce, statice, hustotě vyztužení nebo plánovaným postupům betonáže.

Kamenivo a konzistence

Pro výrobu betonové směsi určené do pohledových betonů platí, že je vhodné použití drobného a hrubého těženého kameniva do Dmax 16 mm, ve výjimečných případech lze použít i kamenivo drcené. Například pro betonáž úzkých sloupů či konstrukcí s hustou výztuží je vhodné použít beton s kamenivem frakce 4/8 mm, tzv. beton Dmax 8 mm. Samostatnou kapitolou je volba vhodné­ho bednění, ať už z pohledu tvaru, nebo použitého materiálu bednících prvků. Nejčastěji používanými typy jsou rámové a nosníkové bednění. Zatímco u rá­mových bednění tvoří plášť zpravidla překližka potažená fólií nebo plastem, u nosníkových bednění lze použít různé materiály pláště od hrubých hoblovaných prken po pryžové matrice, nebo ocelové plechy.

Speciální typy betonu

Jako pohledový beton se dá využít např. samonivelační beton COMPACTON. Jedná se o litý beton, jehož vlastnosti umožňují mimo jiné i betonáž tvarově složitých konstrukcí při zachování pohledové kvality. Využít lze ale i jiné betonové směsi. Barevné betony představují atraktivní řešení pro moderní architekturu, kde estetika hraje klíčovou roli. Díky přidá­ní pigmentů lze beton obarvit do široké škály odstínů, což umožňuje tvůrcům dosáhnout výrazného vizuálního efektu a začlenit konstrukce do konkrétního designového konceptu nebo přírodního prostředí. Barevné betony tak dodávají stavbám jedinečný charakter a mohou výrazně podtrhnout architektonické záměry.

Betonáž a hutnění

Následnou betonáž je vhodné provést co nejdříve, protože rychlá realizace pomáhá předcházet nežádoucím vlivům. Betonáž pro pohledové betony by měla být opatrná. Pokud je pro konstrukční beton povolena maximální výška betonáže 1,5 m, pak při pohledovém betonu by tato výška měla být třetinová; tedy 0,5 m. Beton je pak nutné ukládat ve vrstvách, vibrovat pomocí ponorného vibrátoru a spojovat čerstvé vrstvy s čerstvými. Při betonáži je důležité sledovat a dodržovat maximální povolený tlak čerstvého betonu, například pomocí senzorů Xact. Teplotu a vyzrávání pevnosti betonu je možné sledovat například pomocí systému Doka Concremote, který pomocí senzorů sleduje vývoj hydratačního tepla a na základě dříve zadaných údajů ho přesně vyhodnocuje. Proces ukládání pohledového betonu vyžaduje vysokou úroveň odbornosti a pečlivosti všech zúčastněných pracovníků, kteří by měli být dostatečně proškoleni a způsobilí pro práci s tímto specifickým materiálem. Klíčová je také návaznost ukládky betonu, která by měla být plynulá a bez výrazných časových prodlev, aby nedocházelo k ne­žádoucímu vrstvení a vzniku viditelných spár. Při ukládání je navíc nutné dbát na to, aby beton nebyl volně shazován do bednění z výšky přesahující 0,5 m.

Čtěte také: Techniky aplikace pohledového betonu

Odbednění a ošetřování

Čas odbednění výrazně přispívá k optimálnímu výsledku pohledového betonu. Až když je beton dostatečně zralý, teprve tehdy je možné dosáhnout dostatečnou odolnost a nosnost stejně jako téměř homogenní barvu jednotlivých betonových prvků. Aby se zabránilo odlupování betonu nebo odlamování hran, je nutné při uvolňování bednění postupovat opatrně. Při odbedňování upřednostněte plastové kladivo před tesařským. Předejdete tak možnosti poškození hran betonu, nebo dokonce jednotlivých prvků bednění. Mladý stavební prvek, který má zůstat v nejvyšší kvalitě, je třeba po odbednění chránit před vnějšími vlivy. Nejde přitom jen o povětrnostní podmínky, ale také o náhodné kontakty. Každý zaměstnanec na stavbě by měl vědět, že se jedná o pohledové povrchy, které je třeba chránit, a to například pomocí fólií nebo dalších možností fyzického zakrytí. Dodatečná ochrana slouží ke klidnému kompletnímu vyzrání, což dodá betonu potřebnou pevnost i pěkný vzhled.

Distanční prvky pro pohledový beton

Betonáž je proces, který vyžaduje pečlivou přípravu a preciznost, aby byla zajištěna vysoká kvalita výsledné konstrukce. Jednou z klíčových komponent, která zaručuje stabilitu a správné usazení výztuže v betonu, jsou distanční prvky. Při armování betonových konstrukcí tedy představují distanční prvky jeden z klíčových komponentů a zajišťují dlouhou životnost a pevnost konstrukce. Distanční prvky také chrání ocel před korozí. Právě koroze bývá častým důvodem poškození železobetonových konstrukcí. Distanční prvky najdeme u nejrůznějších typů staveb, jako jsou budovy, mosty, tunely, silnice, přehradní nádrže, elektrárny atd. Zjednodušeně řečeno, distanční prvek zajišťuje, aby betonová výztuž měla po celé své ploše či délce konstrukce stejnou tloušťku krycí vrstvy betonu. Pro dosažení trvanlivé a kvalitní betonové konstrukce je klíčové dodržet správné postupy a použít vhodné materiály.

Výběr distančních prvků

Při vázání výztuže je důležité, aby se už osazené bednění nedostalo do kontaktu s výztuží. Proto je třeba osadit dostatečné množství distančních prvků a zároveň dodržet dostatečné krytí betonu. Pokud je výztuž naplánována příliš hustě, je zároveň třeba počítat s plnicími a vibračními kanály. Volba konkrétního typu distančních prvků závisí na požadavcích daného projektanta nebo stavbyvedoucího.

Faktory ovlivňující výběr distančních prvků:

  • Pokyny pro výběr distančního prvku s ohledem na expoziční třídu dle DIN 1045-1.
  • Pokyny pro výběr distančního prvku v závislosti na druhu konstrukčního dílu a na typové skupiny distančního prvku dle Směrnice DBV „Distanční prvky“.
  • Požadované betonové krytí dle DIN 1045-1, odst. 6.3 jmenovitá tloušťka betonového krytí Cnom.
  • Zatížení distančních prvků hmotností výztuže a dodatečné zatížení např. při betonáži, při ukládání sítí a volné výztuže.
  • Průměr a polohu výztuže - stěna/strop.
  • Druh výztuže - prutová výztuž nebo sítě.
  • Jednoduché, rychlé a hospodárné uložení.
  • Způsob připevnění - bez drátu, s drátem, s ocelovou nebo plastovou svorkou.
  • Vnější vlivy působící na beton.

Typy distančních prvků dle materiálu

Na trhu existuje mnoho typů distancí, které se liší materiálem, tvarem a způsobem použití. Nejčastěji se vyrábějí z betonu, plastu nebo oceli.

  • Plastové distančníky: Jsou nejlevnější a jsou vhodné např. pro docílení krycí vrstvy spodní vrstvy výztuže stropních desek tam, kde nejsou žádné požadavky na pohledovou kvalitu. Po vytvrdnutí desky a odstranění bednění zůstanou na líci desky distanční prvky částečně viditelné. Plastové prvky se používají také např. do sloupů či stěn, které se následně omítají.
  • Betonové distančníky: Pro pohledové povrchy je ovšem vhodnější použít betonové distanční prvky, které se po zalití betonovou směsí stanou homogenní součástí desky a ve výsledku nejsou viditelné. Tyto prvky se používají také do voděodolných železobetonových konstrukcí, tzv. bílých van.
  • Ocelové distanční prvky: Bývají ze všech variant sice nejdražší, ale v místech, kde nám jde o vyšší pevnost distančního prvku, jsou nenahraditelné. Používají se zejména jako distanční prvky mezi dolní a horní vrstvou výztuže v deskách, ale i jinde. Ocelové distance se vyznačují mimořádnou odolností, proto se využívají hlavně u složitějších konstrukcí, kde je nezbytná maximální pevnost a nekompromisní stabilita výztuže. Ocelové distanční prvky mohou mít různou délku, hmotnost a provedení.

Ocelové distanční prvky: Typ D a Typ S (UTH)

Klíčovými ve stavebnictví jsou kovové distanční prvky typu D a distanční prvky typu S (UTH).

Čtěte také: jak na pohledové zdivo z PORFIXu

  • Distanční prvky typu D: Jsou navrženy tak, aby poskytovaly stabilní a pevnou oporu pro vodorovnou výztuž, např. v podlahových deskách nebo stropních konstrukcích. Vyznačují se jednou horní a dvěma spodními pásnicemi spojenými diagonálními prvky. Jejich plochá základna zajišťuje dobrou stabilitu na bednění. Např. při stavbě velké průmyslové haly jsou ocelové distanční prvky typu D použity pro zajištění rovnoměrné vzdálenosti mezi kari sítěmi v podlahách. Typ D na rozdíl od typu S vyrábíme v rozmezí výšek 50 mm až 500 mm.
  • Distanční prvky typu S: Vyznačují se svým charakteristickým zakřiveným tvarem připomínajícím písmeno „S“. Tento typ distancí slouží k vymezení roztečí mezi roxory nebo betonářskou ocelí. Hlavním účelem distančních prvků typu S (UTH) je udržet požadovanou tloušťku betonové krycí vrstvy mezi výztuží a bedněním, a tím zajistit ochranu výztuže a její správné uložení v betonovém prvku. Díky značné hloubce zakřivení je tento typ distančních prvků prostorově velmi stabilní a také odolný vůči tlakovému působení. Jde o ideální řešení pro vodorovné výztuže ze sítí a rovných prutů. Velkou výhodou tohoto typu distancí je nižší hmotnost a cena a mnohem jednodušší montáž. Další výhodou je variabilita rozmezí výšek od 30 mm do 240 mm.

Typy distančních prvků dle způsobu podepření

  • Bodové: Příkladem bodového prvku je betonové distanční tělísko (koupené od výrobce či vyrobené na stavbě), plastová stolička či kruhový distanční prvek, tzv. sluníčko. Betonová bodová tělíska na spodní krytí BFX se svorkou pro snadné upevnění k armatuře se vyznačují vysokou únosností. K armatuře se připevňují pomocí dvojité svorky. Betonová bodová tělíska na spodní krytí BUR betonová podložka vyrobena z jemného betonu bez azbestových vláken. Je možno natočit tak, že zajišťuje několik krytí.
  • Liniové: Mezi liniové prvky může zařadit např. plastové distanční lišty či hadovce. Betonové podložky na spodní krytí - plošné FBS (had) zajišťují plošné krytí. Jsou vyrobena z vláknobetonu s vysokou únosností. Betonová podložka FBD (faserbeton) - podložka pro spodní krytí trojúhelníkového profilu 1 v délce 1,00 m. Použití také pro pracovní spáry k oddělení betonových ploch. Betonová podložka KONKAV - faser (2 dráty) délka 33 cm je podložka pro spodní i boční krytí délka 33 cm (varianta i délka 18 cm) se dvěmi dráty.
  • Plošné: Plošné distanční prvky se skládají z několika liniových lišt poskládaných dohromady, např. do radiálního tvaru.

Distanční prvky z vláknobetonu

Speciální distanční prvky vyrobíme rychle a racionálně podle Vašich přání. V rozsahu od masivního podpěrného profilu pro vnitřní bednění mostních tubusů až po drobné distanční prvky Vám nabízíme nesčetná, technicky dokonalá a cenově příznivá řešení. Speciální rozměry a tvary zhotovíme rychle a racionálně podle Vašich návrhů. Výroba z vláknobetonu je možná i v malých množstvích s nízkými náklady na úpravu výrobního zařízení. Vysoká pevnost v tlaku, ani při vysokých teplotních rozdílech nedochází k deformacím, přesné dodržení požadované tloušťky betonového krytí. Stabilní uložení při uzavírání bednění i při betonáži. Velmi vhodný do vodostavebného betonu, nevznikají vlasové trhlinky mezi distancí a betonem. Odolnost vůči požáru dle nejvyšších požadavků DIN 4102 - třída 1A (nehořlavé). Speciální směs ze síranům vysoce odolných cementů speciálních barev, např. bílé (Dyckerhoff) nebo červené (Terrament). Betonová podložka WBT je distanční podložka pro pohledové betony - s vybráním na spodní „hraně“. Proti zlomení je armována betonářskou ocelí nebo nekovovou výztuží. Na přání lze vyrobit podložku armovanou plast. tyčí a s betonem s PP vláknem.

Krycí vrstva betonu

Při vkládání betonářské výztuže do bednění hraje klíčovou roli její přesné osazení. Výztuž musí být při betonáži vždy bezpodmínečně celá obalena betonovou směsí, aby bylo dosaženo dobré soudržnosti mezi výztuží a betonem, a tím zaručeno jejich vzájemné spolupůsobení. Toto obalení betonem se odborně nazývá krycí vrstva betonu (zkráceně krytí), značí se písmenem c jako „cover“ a její tloušťku určuje na základě přesného výpočtu obvykle statik. Dle definice se tedy krytí rovná vzdálenosti povrchu drátu výztuže od nejbližšího povrchu betonového prvku - desky, stěny, sloupu apod. Na stavbě je nutno tuto hodnotu krytí v rámci přípustných tolerancí (obvykle +/- 5mm) bezpodmínečně dodržet. Předepsané krytí se na stavbě zajistí pomocí různých distančních prvků.

Distanční prvky zkoušené dle Směrnice DBV

Distanční prvky zkoušené dle Směrnice DBV jsou opatřeny následujícím označením: DBV - c - L2/F/T/A/D. Tyto údaje znamenají:

  • Obvyklé požadavky:
    • DBV - tento distanční prvek splňuje požadavky těchto směrnic.
    • c - Tloušťka betonového krytí c v mm.
    • L - Výkonová třída L1 nebo L2:
      • L1 = žádné zvýšené požadavky na nosnost a stabilitu vůči převržení, např. nepochozí výztuž.
      • L2 = zvýšené požadavky na nosnost a stabilitu vůči převržení - standardní distance v monolitickém betonu.
  • Zvláštní požadavky:
    • F - Na zvýšenou mrazuvzdornost.
    • T - Na vhodnost pro konstrukční díly, které jsou vystaveny teplotnímu namáhání.
    • A - Na vysokou odolnost proti pronikání vody a odolnost proti chemikáliím a chloridům v expoziční třídě XA, XD a XS.
    • D - Na dovolený průměr oceli (pouze event.).

Bodové distanční prvky s jedním betonovým krytím 15 a 20 mm splňují třídu L1: DBV - c - L1. Distanční prvky s jedním krytím od betonového krytí 25 mm splňují třídu L2: DBV - c - L2. Distanční prvky s vícenásobným krytím jsou testovány dle Směrnice DBV-Merkblatt, nemohou však být opatřeny označením DBV, protože mají dvě, resp. tři rozdílná betonová krytí. Totéž platí pro plošné distanční prvky o délce > 35 cm. Výrobky s osvědčením DBV-c-L/F/T/A jsou v tomto ceníku označeny. Odpovídající zkušební osvědčení je možné si v případě potřeby vyžádat.

Ukládání distančních prvků

U tenkých nosných prutů je nutné při betonáži pamatovat na jejich průhyb. U těžké výztuže je nutno věnovat pozornost velikosti tlakového zatížení jednotlivých distančních prvků. Rozteč při ukládání se řídí v prvé řadě podle možného průhybu za maximálního zatížení, např. při chůzi po výztuži, zvláště při betonáži.

Kari sítě

Při betonování se pravděpodobně neobejdete bez kari sítí, které zajistí rovnoměrné rozložení sil. Beton bez výztuže je jako dům bez základů. Dlouho nevydrží. Proč je armování tak důležité? V betonovém průřezu přenáší tahové napětí, a tak konstrukci ochrání před vznikem prasklin nebo dokonce rozlomením. Kari sítě jsou mřížky, které tvoří dráty z žebírkové betonářské oceli. Dráty se svařují tak, aby oka měla pravidelný tvar a velikost 10×10 cm nebo 15×5 cm. Kari sítě mají široké možnosti uplatnění, a to nejen při betonování.

Použití kari sítí

  • Výztuha betonových výrobků: Kari sítě zajišťují pevnost a odolnost betonovým blokům, panelům a dalším prefabrikovaným produktům.
  • Výztuha betonových podlah: Kari sítě se vkládají do betonu během procesu zalévání podlahy. Díky nim bude podlaha schopna odolat zátěži, vibracím a změnám teploty.
  • Výztuž základové desky: I zde sítě poskytují potřebnou pevnost a stabilitu.
  • Další betonové konstrukce: Kari sítě používejte i při betonování stropů nebo schodů. Dále patří do konstrukce plotů, soklů nebo opěrných zídek.
  • Samostatné ocelové konstrukce: Mnozí s oblibou využívají kari sítě i k výrobě dřevníků, klecí pro chovatelská zvířata, zábran, opěrných prvků či plotů vyplněných kamenivem.

Druhy kari sítí

Při výběru ocelových kari sítí narazíte nejčastěji na 10 typů, které se liší velikostí ok a průměrem použitého drátu. S tím souvisí i jejich rozdílná hmotnost. Kari sítě z betonářské oceli jsou nejpoužívanější.

  • Nerezové kari sítě: Používají se zejména v náročných průmyslových a pozemních stavbách. Umožní snížení tloušťky betonu, a tedy i celkové hmotnosti konstrukce.
  • Plastové kari sítě: Vyrábí se nejčastěji z polypropylenu. Jsou velmi lehké a snadno se s nimi manipuluje. Používají se na tenké desky z betonu (do tloušťky 8 cm) a omítky.
  • Kompozitní kari sítě: Představují moderní armovací materiál s velmi nízkou hmotností. Přitom mají ve srovnání s běžnými ocelovými sítěmi vyšší pevnost v tahu, snesou podobné zatížení a nepodléhají korozi.

Distanční podložky pro terasy

Distanční podložky na terasy jsou klíčovým prvkem pro správnou montáž dřevěných teras a konstrukcí. Zajišťují optimální ventilaci a odvod vlhkosti, čímž prodlužují životnost terasových prken a chrání je před poškozením vlhkostí nebo hnilobou.

  • Typy Distančních Podložek pro Terasy QUADRO H: Jsou ideální pro montáž v nízkých výškách a poskytují jednoduché řešení pro správné odvětrání teras.

tags: #pohledovy #beton #distancniky #informace

Oblíbené příspěvky: