Důsledky porušení parozábrany šroubem a možnosti opravy

Při řešení dřevostavby se nelze vyhnout problematice parotěsnosti. Ať už se jedná o difúzně otevřenou nebo uzavřenou dřevostavbu, zásadním rozdílem je možnost prostupu vodních par přes jejich konstrukci. Vzduch má schopnost vázat vodu (resp. vodní páry), přičemž s rostoucí teplotou se tato schopnost zvyšuje. Například při 0 °C pojme vzduch maximálně 4,8 g/m³ vodních par, zatímco při 20 °C je to již 17,3 g/m³. Skutečné množství vodních par se pak vyjadřuje relativní vlhkostí (RH), což je poměr mezi aktuálním a maximálním možným množstvím. Pokud teplota klesá, schopnost vzduchu pojmout vodu se snižuje, relativní vlhkost stoupá, a při dosažení 100 % (rosný bod) dochází ke kondenzaci.

V běžném provozu domácnosti vzniká v interiéru vlhkost, která se přirozeně snaží dostat ven, kde je vlhkost nižší. U izolovaných staveb by však bez správné ochrany docházelo k prostupu vodních par skrze izolaci, kde by se s poklesem teploty ochlazovaly, ztrácely schopnost pojmout původní množství vlhkosti a kondenzovaly přímo v izolační vrstvě. To by vedlo k podstatnému snížení životnosti a funkce izolace. Prevencí je umístění parotěsné fólie na interiérovou stranu konstrukce. Tím se vzduch udrží při teplotě, při které dokáže absorbovat potřebné množství vlhkosti, čímž se zabrání její kondenzaci. Kdyby byla parotěsná fólie umístěna až za izolací (z exteriérové strany), došlo by k prostupu a ochlazení vzduchu uvnitř izolace a fólie by tak ztratila smysl.

Parozábrana a vzduchotěsnost

U nízkoenergetických domů je vzduchotěsnost objektu klíčová. Parotěsná fólie kromě omezení prostupu vodních par zajišťuje také vzduchotěsnost. Je však velmi citlivá na utěsnění spojů a poškození během stavby. Alternativou je parobrzda, která rovněž zamezí průniku vzduchu, ale umožňuje prostup vlhkosti. Parobrzda je nejčastěji zhotovena z OSB nebo sádrovláknitých desek, což zajišťuje dlouhou životnost. Použití parobrzdy je nutné zohlednit již v projektu a dostatečně dimenzovat údržnost nosné konstrukce. V obou případech je nezbytné precizně přelepit veškeré spoje a prostupy tzv. airstop páskou nebo lepidlem na parozábrany. Volba mezi parobrzdou a parotěsnou fólií závisí na typu novostavby a měla by být konzultována s odborníky.

Při hledání parotěsných fólií se nejčastěji setkáte s kategorií podstřešních (střešních) fólií. Standardně jsou parotěsné fólie vyrobeny z polyetylenu (LDPE) a vyztuženy armovací mřížkou. Existují také fólie s hliníkovou vrstvou, která odráží teplo zpět do místnosti a snižuje tepelné ztráty. Nejdůležitějším parametrem při výběru parotěsné fólie je její difúzní odpor.

Parobrzda je důležitou součástí každého zateplování střechy. Její úlohou je zamezit průniku vodních par z interiéru do prostoru střešní konstrukce a následné kondenzaci. Kvalitní parobrzda, jako je Isover Vario® XtraSafe, mění své vlastnosti v závislosti na relativní vlhkosti vzduchu uvnitř a vně budovy. V létě, kdy je relativní vlhkost vzduchu v exteriéru často vyšší, se vlhkost tlakem tlačí dovnitř. Díky tomu pomáhá konstrukci zbavit se vlhkosti po celý rok.

Čtěte také: bezpečné kotvení příček na betonový podklad

Pozor na spoje a narušení parobrzd

I ten nejkvalitnější materiál nedokáže zabránit průniku vlhkosti, pokud není správně aplikován. Nejčastěji k tomu dochází, když se parobrzda natrhne nebo pokud spoje mezi jednotlivými parobrzdami nejsou vzduchotěsně zalepeny. I když to nemusí být na první pohled patrné, tato chyba se projeví při poklesu venkovní teploty. Kvalitní páska je odolná vůči vzdušné vlhkosti i změnám teplot. V žádném případě nepoužívejte obyčejnou lepicí pásku, která funkci parotěsné pásky nesplní a bude držet maximálně pár dní. Pro zalepení spojů parobrzdy Isover Vario® XtraSafe a pro spojení detailů slouží systémová páska Isover Vario® XtraTape. Je to univerzální jednostranná lepicí páska, se kterou se lehce manipuluje, je voděodolná a odolná vůči UV záření. Kritickým bodem zateplování je také uchycení parobrzdy na stěnu. Na tuto část nepoužívejte izolační pásku, neboť její vlastnosti nejsou vhodné na utěsnění u stěn, na kterých by nemusela dobře držet. Na tento spoj je nejlepší použít speciální tmel. Ten vždy aplikujte v minimální tloušťce pěti milimetrů. Při práci se systémem Isover Vario Xtrasafe se můžete spolehnout na tmel Isover Vario® Xtrafit. Podklad však musí být suchý, zbavený mastnoty a nečistot a dostatečně pevný. V případě podkladů s vysokou nasákavostí doporučujeme před aplikací tmelu samotného povrch natřít nátěrem z tmelu Isover Vario® Xtrafit zředěného s vodou. Pro dlouhou životnost a kvalitu zateplení je také třeba dbát o místa, kde parobrzdou prochází například kabel. Při práci je také vhodné využívat příslušenství a doplňky, které jsou doporučovány k dané parobrzdě.

Důsledky porušení parozábrany

Dle ČSN 73 1901 Navrhování střech, Základní ustanovení, je parozábrana definována jako parotěsná vrstva, omezující pronikání vodní páry obvykle z vnitřního prostředí do stavební konstrukce, kde by v důsledku poklesu teploty došlo ke kondenzaci vodních par. Zkondenzované množství vodní páry by následně mohlo ohrozit funkci nebo zkrátit životnost střechy. Parozábrana se vzduchotěsně napojuje na všechny prostupující a ukončující konstrukce a prvky. Důkladně zrealizovaná parozábrana brání pronikání vodní páry do vrstev střešní konstrukce, hlavně do tepelné izolace. Dojde-li pak ve střešní skladbě k ochlazení proniklé vodní páry, je důsledkem nežádoucí kondenzace. V případě nefungující parozábrany není pro vznik kondenzace rozhodující tloušťka tepelné izolace. Pokud zhotovitel deklaruje, že takto zrealizovaná skladba je správná, pak by měl své tvrzení doložit tepelně technickým výpočtem. V něm musí prokázat, že množství zkondenzované vodní páry v průběhu roku je menší než množství vypařené vodní páry.

Do tepelné izolace se může vlhkost dostat dvěma způsoby: buď do konstrukce zatéká voda přes porušenou hydroizolační vrstvu střechy, nebo vlhkost vzniká kondenzací vodních par v konstrukci. Často se příčiny vzniku vlhkosti v izolaci zaměňují, což vede k nesprávnému lokalizování dané poruchy. Problém se zatékáním do střešní konstrukce je většinou zapříčiněn nesprávnou aplikací střešní krytiny nebo porušením některé z jejích částí. Takovou poruchu lze snadno řešit výměnou nebo opravou určitých částí střešního pláště. Závažnější a z hlediska opravy složitější je problém kondenzace vlhkosti ve vnitřní části střešního pláště. Vláknitá tepelná izolace, v níž se nachází vlhkost v kapalném skupenství, má sníženou tepelněizolační schopnost. Voda, která má několikanásobně vyšší tepelnou vodivost než vzduch, se totiž naváže na jednotlivá vlákna tepelného izolantu a nahrazuje stojaté molekuly vzduchu. V konečném důsledku tak zvyšuje celkovou tepelnou vodivost izolace.

Tepelné mosty a kondenzace

Tepelný most je jev, který má obvykle vyšší tepelnou vodivost než okolní prostředí konstrukce, proto se na jeho vnitřním povrchu projevuje pokles povrchové teploty více než na okolní ploše. Takový jev může způsobovat určité tepelné ztráty a ve vysoké míře se podílí i na tvorbě povrchové kondenzace. V místech s dlouhodobou kondenzací a minimální možností provětrávání se postupem času začnou tvořit plísně, které mohou negativně ovlivňovat zdraví obyvatel budovy. V konstrukcích šikmých střech se za tepelné mosty považují nosné krokve, které mají výrazně větší tepelnou vodivost než okolní tepelná izolace. Vhodným způsobem eliminace tepelných mostů je aplikace tepelné izolace ve dvou nebo ve třech vrstvách. U plochých střech jsou tepelnými mosty prostupy různých potrubí a rozvodů, ale často se v těchto konstrukcích vyskytují tepelné mosty i v podobě nosných a kotvicích prvků. V konečném důsledku eliminace tepelných mostů ovlivňuje výslednou tepelněizolační schopnost střešního pláště.

Perforace parozábrany kotvami je jedním z často diskutovaných problémů. Je sice pravdou, že kotevní prvek tvoří tepelný most a může parozábranu perforovat. Nicméně poměr součtu plochy všech průrazů parozábrany (např. střešním šroubem do trapézového plechu) vůči ploše dané střechy se pohybuje mezi 1 : 10 000 až 1 : 25 000 v závislosti na konkrétních rozměrech střechy. Tepelný odpor určité střešní konstrukce snižuje kotva pouze o cca 0,5-2,5 %, v závislosti na typu a materiálu kotvy. Toto snížení je nepatrné a může být eliminováno použitím určitého typu kotvy a zohledněním při tepelnětechnickém výpočtu. Tam, kde by i přesto mohl sehrát negativní roli, je namístě vždy navrhovat parotěsnou zábranu z asfaltových modifikovaných pásů.

Čtěte také: Drcený polystyren jako izolace stropu

Možnosti opravy neslepené parozábrany

Po půl roce bydlení v domku bylo zjištěno, že izolace stropu v podkroví nebyla správně provedena. Zřejmě je použito méně minerální vaty, než mělo být, a parozábrana není vůbec pospojována, je jen přeložená přes sebe s cca 5 cm překryvem. Zespodu je udělaný SDK záklop. Oprava takovéto izolace vyžaduje promyšlený postup.

Shora se lze dostat po odklopení záklopu všude kromě šikmin, které zasahují do pokojů. Do šikmin by se snad částečně dalo dostat také z půdy, nebo přes střechu. Většina firem doporučuje kompletní demontáž SDK stropu a prakticky kompletní zhotovení izolace. Alternativním řešením by mohlo být přidělání další vrstvy SDK zespodu se správně udělanou parozábranou a shora doplnění izolace, zde je však obava o udržení stávající konstrukce.

Poslední navrhované řešení spočívá v tom, že by se parozábrana slepila shora všude, kam by se dalo dostat (po odklopení záklopu půdní podlahy), a všude by se dofoukala skelná vata do potřebné tloušťky. Na dotaz, zda nebudou působit problémy neslepené části parozábrany (hlavně v šikminách), bylo odpovězeno, že to vadit nebude, že se vlhkost foukanou skelnou vatou odvětrá a že v pokojích typu pracovna a ložnice té vlhkosti stejně moc není. V koupelně by se dodatečně udělala nucená ventilace.

Takovéto řešení by mělo být posouzeno odborníkem. I když foukaná izolace dokáže do jisté míry pomoci s odvětráváním vlhkosti, neslepená parozábrana představuje systémové riziko. Vlhkost se bude i nadále dostávat do konstrukce a kondenzovat, což povede k postupné degradaci izolace a potenciálnímu vzniku plísní. Kvalitní utěsnění parozábrany je základním předpokladem pro správnou funkci celé střešní konstrukce. V případě šikmin, kam je omezený přístup, by bylo ideální zvážit částečnou demontáž z interiéru nebo z exteriéru, aby bylo možné parozábranu řádně napojit a utěsnit. Důležité je také zajistit dostatečnou tloušťku tepelné izolace, aby odpovídala normativním požadavkům a zabránilo se tak tepelným ztrátám a další kondenzaci.

Nejčastější chyby při realizaci parozábran

Při správném fungování tepelné izolace v šikmých a plochých střechách je důležité vyhnout se chybám ve všech fázích její realizace a přípravy. Projekt rekonstrukce musí navrhnout projektant, volbu materiálů není možné skončit při pohledu na cenu a realizaci je třeba svěřit kvalitní realizační firmě.

Čtěte také: Průvodce instalací parozábrany pro sádrokarton

Mezi nejčastější chyby patří:

• Nesprávně zvolený typ tepelné izolace: Mnoho investorů se snaží šetřit náklady, aniž by si uvědomovali, že nevhodně zvolený druh izolace způsobí problémy, které se nedají následně vyřešit jednoduchými opravami. Celková rekonstrukce a výměna materiálů pak několikanásobně převýší původní náklady. Tloušťka tepelné izolace by měla odpovídat požadavkům normy ČSN 73 0540 - Tepelná ochrana budov, kde se stanovují doporučené hodnoty tepelných odporů. Nedostatečná tloušťka tepelné izolace může mít kromě tepelných ztrát za následek i vznik kondenzace na povrchu nebo uvnitř konstrukce, nadměrné přehřívání podstřešních prostorů v letních měsících nebo nedostatečnou akustickou izolaci proti vnějšímu hluku.
• Nesprávný typ nebo poškození pojistné hydroizolační fólie.
• Nedostatečná tloušťka nebo nevhodně zvolená izolace mezi krokvemi.
• Poškození nebo úplné vynechání parozábrany: Nesprávně zvolená parozábrana nebo její značné porušení může zapříčinit pronikání vlhkosti do tepelné izolace, a tak snížit její schopnost tepelně izolovat. Parozábranu je nutné ukládat natěsno. Spoje by měly být přelepeny nebo dostatečně přeloženy. Parozábrana uložená pod doplňkovou izolací je lépe chráněna před poškozením.

Kritické povrchové teploty pro tvorbu kondenzátu

Pozn.: Tabulka vyjadřuje kritickou povrchovou teplotu konstrukce, při níž dochází k tvorbě kondenzátu.

Kondenzace vodní páry v konstrukcích šikmých střech, zejména v místech kolem krokví, kde chybí slepovací páska parozábrany, je vážný problém. Argumentace realizační firmy, že tepelná izolace tloušťky 36 cm je dostatečná k tomu, aby zajistila, že v izolaci nebude vlhkost kondenzovat, je mylná. Jak již bylo uvedeno, tloušťka izolace sama o sobě nezabrání kondenzaci, pokud nefunguje parozábrana. Parozábrana DuPont AirGuard, která má konstantní hodnotu sd, vyžaduje správnou instalaci s metalizovanou stranou směrem do interiéru a vzduchovou mezeru minimálně 25 mm mezi podhledem a fólií. Přeložení přes krokve z vnější strany není v prospektech k tomuto výrobku zmíněno a je v rozporu s principem fungování parozábrany.

Majitelé budov se tak často potýkají s nedostatky v realizaci, které se projevují po čase. Je třeba kriticky posoudit používané postupy a materiály, aby se při následných opravách již nedocházelo k opakování chyb.

tags: #poruseni #parozabrany #vrutem #důsledky #oprava

Oblíbené příspěvky:

• Vše o trombocytech a krevním nátěru psů
• Přečtěte si, jak správně zateplit střechu
• Klíč k efektivní dopravě betonu
• Komplexní průvodce zakládáním staveb
• Příčiny a řešení hlučné laminátové podlahy