Faktory ovlivňující drolení betonu

Beton je jedním z nejrozšířenějších stavebních materiálů současnosti a tvoří základ většiny průmyslových, komerčních i rezidenčních staveb. Jeho obliba spočívá především ve vysoké pevnosti, dlouhé životnosti a schopnosti přizpůsobit se různým typům zatížení. Beton je kompozitní stavební materiál, který vzniká smícháním cementu, kameniva a vody. Beton vyniká velmi vysokou pevností v tlaku, což je hlavní důvod jeho využití v nosných konstrukcích, základových deskách i průmyslových podlahách. Naopak pevnost betonu v tahu je nízká.

Vlastnosti betonu nejsou neměnné. Ovlivňuje je složení betonové směsi, kvalita zpracování, způsob zrání, stáří konstrukce, zatížení i okolní prostředí. Trvanlivost betonu vyjadřuje jeho schopnost odolávat dlouhodobému působení vnějších vlivů bez výrazné ztráty funkčních vlastností. Beton je přirozeně porézní materiál, jehož struktura obsahuje kapiláry a póry. Vlastnosti betonu se v průběhu času mění. Porozumění těmto vlastnostem je klíčem ke správnému návrhu ochrany, údržby a renovace betonových konstrukcí a podlah.

Příčiny drolení betonu

Proces degradace betonu je umocněn kombinací přírodních a umělých faktorů, které společně působí na oslabení materiálu. K nejčastějším problémům patří drolení betonové podlahy, za které jednoznačně může špatná výchozí betonová směs.

1. Chemické reakce a koroze

Jedním z hlavních důvodů, proč se beton drolí, je chemická reakce mezi složkami betonu a agresivními látkami, které pronikají do jeho struktury. Uvedený přehled chemických procesů, které probíhají při reakcích agresivních látek se složkami hydratovaného cementového tmelu a kameniva, naznačuje, jak velkou roli hraje prostředí při korozi betonu. Při dlouhodobém vystavení kyselinám a solím dochází ke změně pH, což ovlivňuje soudržnost cementové matrix, která je základem pevnosti celé konstrukce. Chemické procesy uvnitř betonu mohou způsobit postupné rozpouštění minerálních složek, což vede ke ztrátě jeho kompaktnosti a odolnosti vůči vnějším vlivům. Tyto reakce probíhají nenápadně a často se projeví až v pozdějších fázích životnosti stavby, kdy se mikropraskliny začnou spojovat a vytvářet viditelné trhliny. Postupné zhoršování vnitřní struktury má za následek snížení statické odolnosti, což komplikuje další využití konstrukce bez oprav a zásahů.

Hydratovaný cement ve ztvrdlém betonu je složen z hydratovaných slínkových minerálů a hydroxidu vápenatého, který je velmi důležitou součástí betonu z hlediska vytvoření příznivého prostředí pro ochranu ocelové výztuže před korozí. Složky cementového tmelu jsou sloučeniny zásaditého charakteru, ty jsou náchylné k reakci s kyselinotvornými plyny a kyselinami. Kromě toho hydroxid vápenatý reaguje s řadou sloučenin, se kterými vytváří rozpustné nebo málo rozpustné vápenaté soli. Uvedené procesy jsou vzájemně propojeny. Na průběh reakcí, které mohou způsobit degradaci betonu má vliv složení betonu, tj. množství cementu, poměr cementu ke kamenivu, granulometrická skladba kameniva, množství záměsové vody a porozita cementového tmelu v betonu. Vzniklé dutiny pod deformovanými částmi podlahy je nutné vyplnit a spojit tak konstrukci podlahy s podkladem.

Čtěte také: Typy poškození železobetonu

Chemické vlivy způsobující degradaci betonu lze rozdělit na působení agresivních plynů z atmosféry, pak se probíhající korozní děje zařazují do atmosférické koroze a na vlivy způsobené kapalným agresivním prostředím probíhající u podzemních konstrukcí a u vodních staveb. Při některých reakcích může přechodně dojít ke zvýšení pevností a zpomalení transportu korozních látek do hmoty betonu vlivem zaplnění pórů reakčními produkty, ale posléze vlivem fyzikálně chemických dějů (např. rekrystalizací korozních produktů) dochází k porušení betonu a zrychlení transportu korozních látek do betonu.

Nejvíce prostudovaným typem atmosférické koroze je tzv. karbonatace, tj. reakce s oxidem uhličitým (CO2) obsaženým v běžné atmosféře (uvádí se průměrná hodnota 0,038 obj. %). Karbonatace betonu probíhá v několika krocích. Reakcí CO2 s hydroxidem vápenatým se snižuje koncentrace OH- iontů v cementovém tmelu, a tím je korozí ohrožena ocelová výztuž. Korozi kapalným agresivním prostředím popsal Moskvin, který rozdělil korozní pochody v betonu do 3 skupin:

• Koroze I. druhu: Principem koroze I. druhu je vyluhování hydroxidu vápenatého z betonu. Rychlost vyluhování hydroxidu vápenatého (rozpustnost Ca(OH)2 je 160 mg/100 g vody při 20 °C) závisí na propustnosti betonu pro vodu, u náporové vody navíc na jejím hydrostatickém tlaku. Vyloužením hydroxidu se sníží koncentrace hydroxidových iontů, tedy sníží se hodnota pH pórového roztoku. Při vyluhování jsou účinné vody s nízkým obsahem vápenatých a hořečnatých iontů. Jedná se o vody srážkové, říční a rybniční.
• Koroze II. druhu: Spočívá v tvorbě nerozpustných nebo rozpustných vápenatých sloučenin, které vznikají reakcí kyselin, CO2agr a některých solí s hydroxidem vápenatým. Vzniklé produkty nemají vazebné vlastnosti a obvykle nejsou expanzivní. Kyseliny, a také koncentrované alkalické hydroxidy, reagují s hydratovanými produkty slínkových minerálů, kdy výsledkem jsou více nebo méně rozpustné soli. Agresivita kyselin se posuzuje podle jejich síly (disociace ve vodném prostředí), jejich koncentrace, a také podle povahy reakčních produktů. Vznikají-li rozpustné sloučeniny, je umožněna reakce dalších podílů hydroxidu vápenatého s agresivními látkami. Ve vodě rozpuštěný oxid uhličitý se označuje za agresivní, CO2agr.
• Koroze III. druhu: Zahrnuje především reakci síranových iontů s cementovým tmelem v betonu. Tento typ koroze je spojen s tvorbou sloučenin s velkým molárním objemem. současně dochází k úplnému rozkladu hydratovaných slínkových minerálů. Přítomná vlhkost způsobuje rekrystalizaci sádrovce a vznik větších krystalů.

Biologické působení, spojené s poškozením betonu, je spojeno se vznikem napětí v důsledku růstu kořenů rostlin, a dále s chemickým působením produktů metabolických procesů rostlin a živočichů. Významné místo v tomto směru zaujímá poškození kanalizačních stok a jejich příslušenství působením bakterií, oxidujících sirné a dusíkaté sloučeniny, které pocházejí z rozkladu látek bílkovinného charakteru. Nejzávažnější poškození kameniva lze spatřovat v alkáliovém rozpínání amorfních forem oxidu křemičitého (opály, chalcedony, silicity).

Koroze betonu je významnou oblastí, kterou nelze pominout při návrhu složení betonu pro výrobu betonových konstrukcí. Je nutno zohlednit prostředí, ve kterém bude probíhat životní cyklus konstrukce. Je nutno mít na paměti, že z hlediska ochrany ocelové výztuže před korozí hraje významnou roli hydroxid vápenatý, který vzniká při hydrataci cementu. Hydroxid vápenatý vytváří prostředí s vysokou koncentrací hydroxidových iontů, které stabilizují sloučeniny na povrchu ocelové výztuže a brání tak průběhu korozních procesů. Znamená to, že částečná náhrada portlandského slínku, resp.

2. Mrazové cykly a teplotní změny

Dalším důležitým faktorem, který vede k drolení betonu, je opakované působení mrazu a teplotních změn, jež vytvářejí v materiálu neustálý cyklus roztažování a smrštění. Při extrémních teplotních výkyvech se beton podrobuje silným tepelným šokům, kdy se voda v jeho pórech změní na led, což způsobuje zvýšený tlak uvnitř materiálu. Tento cyklus má za následek vznik drobných trhlin, které se postupně rozšiřují a ohrožují celistvost konstrukce. Opakované zmrazení a rozmrazení je proto jedním z nejkritičtějších faktorů, které způsobují, že beton ztrácí svou původní pevnost a stabilitu. V oblastech s drsným klimatem se tento jev stává zvláště závažným, neboť rychlé teplotní změny vedou k neustálému namáhání materiálu. Navíc se do betonu dostává voda, která se při mrazu rozpíná a vytváří tlak, jenž postupně rozšiřuje vzniklé praskliny.

Čtěte také: Pohledový beton a bednění

Při nízkých teplotách beton nasycený vodou čelí krystalizačnímu tlaku ledu, který vznikne zmrznutím přítomné vody v pórech. Krystalizační tlak na stěny pórů v cementovém tmelu může být vyvolán krystalizací solí z roztoků. Nejčastějším případem porušení betonu vlivem krystalizace solí je použití rozmrazovacích prostředků, které obsahují převážně NaCl. Vliv teploty na degradaci betonu lze zaznamenat již od cca 100 °C, kdy se rozkládá ettringit a začínají se rozkládat hydratované křemičitany a později hlinitany vápenaté. Po zahřátí betonu na 1 000 °C je zbytková pevnost asi 10 %, vztaženo k 28denním pevnostem. Dochází až k úplné destrukci betonu, kdy se k porušení cementového tmelu přidá porušení méně stabilních druhů kameniva.

3. Znečištění okolního prostředí

Kromě přírodních cyklů a mechanických vlivů hraje roli i znečištění okolního prostředí, které má negativní vliv na životnost betonu. Průmyslové emise, kyselé deště a rozlití agresivních chemikálií se mohou dostat do pórů betonu a iniciovat destruktivní chemické procesy. Agresivní chemikálie, které se dostanou do betonu, mohou způsobit rychlé oslabení jeho vnitřní struktury a tím přispět k postupnému drolení. Kontaminanty, jakmile proniknou do betonu, reagují s cementovou matricí a způsobují korozi výztuže, což vede k dalším strukturálním problémům. Tato neviditelná interakce s okolními látkami se projevuje velmi nenápadně, ale její účinky jsou kumulativní a dlouhodobě ničivé. Postupné rozpouštění materiálu podporuje vznik nepravidelných a často hlubokých trhlin, které ohrožují nosnost a estetiku stavby.

4. Chyby ve výrobě a zpracování betonu

Příčinou drolení betonu mohou být i chyby již při jeho výrobě, kdy nesprávná příprava směsi vede k oslabení jeho strukturální integrity. Nesprávné poměry mezi cementem, vodou a plnidly mohou způsobit, že beton nebude mít dostatečnou pevnost a odolnost proti vnějším vlivům. Pokud se při míchání přidá příliš mnoho vody, vzniká nadbytečná kapilární síť, která snižuje hustotu materiálu a usnadňuje pronikání škodlivých látek. Nedostatečné promíchání nebo použití nekvalitních surovin dále zhoršuje výslednou kvalitu betonu a zvyšuje pravděpodobnost vzniku trhlin. Tento problém se může projevit až několik let po pokládce betonu, kdy se drobné vady transformují v rozsáhlé strukturální nedostatky. Správná technologie a pečlivé dodržování receptury jsou proto klíčové pro dosažení optimální pevnosti a dlouhodobé životnosti.

Výběr materiálu betonových podlah přímo souvisí se vznikem trhlin. Pokud je kvalita použitých surovin, jako je cement, kamenivo a přísady nekvalifikovaná, nebo je mísící poměr nesprávně navržen, může to vést k nedostatečné pevnosti betonu a velkému smršťování, a tím ke vzniku trhlin. Kromě toho se nečistoty, bubliny a další defekty přidané do betonu mohou také stát výchozím bodem trhlin.

Chyb ve zpracování betonu existuje více. Důvodem je především to, že laik nemá jedinou šanci rozpoznat optimální konzistenci betonové směsi. Neexistuje totiž žádné pravidlo ani rada, podle které bychom na oko připravenost směsi poznali - leda zadat vyhodnocení do odborného ústavu.

Čtěte také: Jídelní stůl MDF beton: Co zvážit?

5. Mechanické zatížení a vibrace

Dalším aspektem, který může vést k drolení betonu, je neustálé mechanické zatížení a vibrace, jimž jsou stavby vystaveny v průběhu svého životního cyklu. Dlouhodobé zatěžování, ať už jde o statické nebo dynamické síly, způsobuje únavu materiálu, což postupně snižuje jeho pevnost a odolnost vůči dalším vlivům. I relativně malé opakované mechanické síly mohou v kombinaci s dalšími faktory vést k akumulaci drobných poškození, která se neustále prohlubují. Vibrace z dopravy, průmyslových činností nebo stavebních prací vytvářejí dodatečný tlak, který ještě zrychluje proces degradace. Tyto mechanické vlivy spolu s časem a opotřebením přispívají k postupnému vzniku prasklin a deformací v betonu. Nepřetržité mechanické zatížení a vibrace jsou často tichými vrahy, které nepozorovaně oslabují beton a vedou k jeho drolení.

Betonové podlahy jsou běžně vystaveny pojezdu manipulační techniky, bodovému zatížení a abrazivnímu opotřebení. Beton je citlivý na působení kyselin, solí, olejů a dalších agresivních látek. Smršťování je přirozená vlastnost betonu, ke které dochází během tvrdnutí a vysychání.

6. Strukturální vady a zanedbaná údržba

Strukturální vady, které se často objevují již v počátečních fázích stavby, mohou výrazně přispět k postupnému drolení betonu a ovlivnit bezpečnost celé konstrukce. Nesprávně navržené konstrukce či nedbalé stavební práce mohou vytvořit podmínky, kdy se v betonu začnou tvořit nebezpečné praskliny, jež postupně ohrožují jeho stabilitu. I když se na první pohled zdá, že stavba je pevná a spolehlivá, skryté vady mohou způsobit její postupné selhání, pokud se jim nedojde včas. Bez pravidelné údržby a revize konstrukčních detailů se malé nedostatky rozrůstají do rozsáhlých poškození, které vyžadují nákladné opravy. Zanedbaná údržba je často hlavním důvodem, proč se i dobře postavené stavby potýkají s postupným drolením betonu a ztrátou bezpečnosti. Proaktivní přístup k údržbě, pravidelné inspekce a včasné zásahy mohou výrazně prodloužit životnost betonu a ochránit investice do stavebních projektů.

Někdy je jednodušší narušený a drolící se beton odstranit a nahradit ho novou vrstvou kvalitního betonu nebo na sucho položenou betonovou dlažbou. Je-li však beton narušený jen místy a ne příliš do hloubky, pokuste se o jeho sanaci s pomocí stavební chemie.

Klasifikace vlivů prostředí

Normy ČSN EN 206 a doplňující ČSN P 73 2404 se zabývají stupni vlivu prostředí na degradaci betonu. Vlivy jsou rozděleny do 6 kategorií (XC, XD, XS, XF a XA) v normě ČSN EN 206, norma ČSN P 73 2404 rozšiřuje stupně vlivu prostředí o kategorii, týkající se poškození vlivem mechanického působení (XM).

Tabulka níže uvádí přehled kategorií vlivů prostředí podle norem:

Chemické působení je definováno pro kapalné korozní prostředí, které představuje podzemní voda a vlhkost v rostlé zemině. Uvedené informace vysvětlují třídění korozního působení agresivních látek v normě ČSN EN 206 a měly by sloužit k lepšímu pochopení nutnosti zohlednit složení směsí pro výrobu betonu, ukládaného do popisovaných korozních prostředí.

Oprava drolícího se betonu

Pokud ovšem zápasíme pouze s drobným narušením, výtluky, trhlinami nebo drolením, nemusíme hned sahat po sbíječce. Stačí vybrat stavební chemii či systémové řešení odpovídající konkrétnímu typu poškození a jeho rozsahu. Recept na ideální a všestrannou opravu betonové konstrukce prakticky neexistuje. Ke každé poruše je třeba přistupovat individuálně - a v předstihu se smířit, že je vždy reálná možnost, že bude třeba dotyčnou betonovou konstrukci odstranit a vytvořit znovu. Předpokladem úspěšné opravy drolícího se betonu je důkladná analýza, zda vůbec takový beton má smysl opravovat. Pokud se jedná o lokální problém, kde se drolí pouze kousek konstrukce, pak ano, můžeme pokročit k opravě. Pokud se ovšem drolí celá konstrukce, pak je to znamením nekvalitního betonu a měli bychom se připravit na výměnu celé betonové části za kvalitnější.

Klíčem k úspěchu při opravě betonu je správná příprava. Nejprve je potřeba odstranit všechny drolící se části a důkladně připravit povrch. Pro zpevnění betonu se doporučuje použití kvalitních pryskyřic nebo speciálních opravárenských směsí. Pro zajištění dlouhé životnosti a odolnosti konstrukce je důležité ji chránit před dalším poškozením a drolením.

Příprava povrchu před opravou

Zpevnění drolícího betonu začíná správnou přípravou a pečlivou aplikací vhodných materiálů. Před zahájením opravy je nezbytné pečlivě odstranit všechny poškozené části betonu. To znamená nejen od prachu a nečistot, ale i od všech nesoudržných částí. K tomu je ideální využít průmyslový vysavač nebo vysokotlaký vodní čistič. U velmi pečlivých oprav můžeme poškozené části i odstranit až na soudržný beton. Pokud to situace jen trochu dovoluje, použijeme vysokotlaký čistič. Odstranění volného materiálu je klíčové, protože umožní nové směsi dostatečně přilnout k povrchu. Je důležité zajistit, aby byl povrch před aplikací opravného materiálu suchý a čistý. Pokud je součástí opravovaného místa i ocelová výztuž, musíme ji před zabetonováním očistit od veškeré rzi. Trikem zkušených řemeslníků, jak napojit nový beton na původní, je důkladné namočení původního betonu a lehké postříkání octem.

Stejně jako u předchozích úprav i zde začneme s důkladným čištěním konstrukce. Poklepem kladívkem zjistíme rozsah problematické části - a nesoudržný drolící se materiál odstraníme flexou s diamantovým kotoučem. Řez začínáme a končíme až v betonu, který je dokonale soudržný.

Oprava trhlin a výtluků

Menší opravy zpravidla lze provést pomocí epoxidových hmot, tmelů nebo dvousložkových cementových lepidel, případně pomocí univerzální opravné malty (např. ulomený kousek schodu). Ojedinělé drobnější trhliny postačí opravit epoxidem nebo dvojsložkovým cementovým lepidlem. Naopak u stěn jde použít štukové hmoty (na velké nerovnosti), které se následně přetřou nátěrem interiérové/exteriérové barvy a nesrovnalosti skryjí, či stěrku na menší nesrovnalosti.

Správná aplikace opravných směsí je klíčová pro úspěch celé opravy. Pro tyto účely se obvykle používají směsi na bázi epoxidů, tmelů nebo dvousložkových cementových lepidel. Nanášení směsi se provádí pomocí hladítka, přičemž je nezbytné zajistit rovnoměrné rozložení na celém povrchu. Po nanesení směsi je nutné povrch pečlivě srovnat. Pro zlepšení struktury a vzhledu lze použít křemičitý písek, který dodá povrchu požadovanou texturu.

Oprava statické trhliny

1. Statickou trhlinu důkladně proškrábneme špachtlí a vyčistíme.
2. Vyčištění spočívá zejména ve vyfoukání nesoudržného betonu, prachu a nečistot stlačeným vzduchem a následné vysátí vysavačem.
3. Následně do praskliny vtlačíme epoxidový tmel, který v některých případech můžeme i doplnit křemičitým pískem (dle doporučení výrobce hmoty).

Oprava dynamické trhliny

1. Tento typ trhliny je složitější na opravu, postup je ovšem podobný.
2. Prasklinu pomocí úhlové brusky upravíme na úseky o délce 15 cm. Po těchto cca 15 cm vždy bruskou přerušíme trhlinu napříč řezem do hloubky max.
3. Vzniklé dílo řádné vyčistíme stlačeným vzduchem a vysavačem.
4. Vyplníme epoxidovým tmelem (či jinou stavební chemií ze zvolené opravné sady) a vmáčkneme výztuž do vytvořených příčných spár.
5. Zarovnáme, například špachtlí. Pokud plánujeme na beton aplikovat další vrstvy (např. nivelační stěrku) posypeme opravované místo jemným křemičitým pískem 0,8 - 1,2 mm.

Postup opravy dynamických trhlin volíme i v případě, že potenciálně hrozí obnova či zvětšování trhliny v budoucnosti, případně pokud na beton plánujeme umístit další vrstvy, které neumožní pozdější opravy (tj. například souvrství podlahy).

Oprava výtluků

Právě výtluky se řadí mezi lehčí opravy, na kterou postačí trocha betonové směsi, v případě mělčích výtluků i samonivelační stěrka. V případě, že máte v podlaze větší výtluky, není jejich oprava nijak složitá, stačí, abyste je opravili použitím betonové směsi. Z díry v podlaze odstraňte nesoudržné části a nejlépe průmyslovým vysavačem ji zbavte zbytků betonu a prachu, protože by jinak nemusela betonová směs spolehlivě držet. Výtluk pak stačí navlhčit vodou a vyplnit betonovou směsí. Tuto vrstvu uhlaďte za pomoci ocelového hladítka.

Plošné opravy a rekonstrukce

Plošné opravy vyžadují pečlivou přípravu podkladu. Je nutné místo opravy ostře ohraničit tak, aby nedošlo k zakončení okrajů opravy tzv. „do nuly”. Vrstva samotná je potom vytvářena z různých druhů materiálů. Vhodné jsou materiály na bázi cementu, které mají stejné vlastnosti jako podklad. Může se jednat o běžné betony, nebo o materiály prefabrikované. Běžné betony jsou náchylné ke smrštění a tím i ke vzniku trhlin na přechodu starých a nových částí konstrukce. Vhodnější jsou materiály prefabrikované, které mají kompenzované objemové změny a obsahují vlákna různého druhu pro omezení vzniku trhlin. Také odstávky jsou u běžných materiálů obvykle delší, než je u podlahové konstrukce požadováno. Problém časový je možné odstranit použitím materiálů s urychlenými nárůsty pevností (např. MONOCRETE rapid). U konstrukcí, které mají vyšší povrchovou tvrdost, jako jsou vsypové podlahy, je možné použít materiály s pojivem na epoxidové bázi (plastmalty a plastbetony). Ty je možné využít i pro opravy konstrukcí s nároky na vyšší chemickou odolnost.

Prevence drolení betonu

Při plánování budoucích betonových projektů je důležité zaměřit se na pečlivý výběr materiálů a dodržování technologických postupů. Při výběru materiálů pro betonáž je zásadní zaměřit se na jejich kvalitu a vhodnost pro konkrétní projekt. Cement, písek a kamenivo musí být čisté a odolné, aby se zajistila požadovaná pevnost a stabilita výsledné konstrukce. Pro dosažení optimální zpracovatelnosti směsi je užitečné využít aditiva, jako jsou plastifikátory, které usnadňují míchání a aplikaci.

Při betonování je klíčové dodržovat doporučené technologické postupy, které zajistí správnou kvalitu a trvanlivost betonu. Míchání musí být rovnoměrné a dostatečně důkladné, aby se všechny složky dobře spojily a vytvořily homogenní směs. Zhutňování betonu je další zásadní krok, který by měl probíhat pečlivě, ideálně pomocí vibrační techniky, aby se odstranily vzduchové kapsy a zajistila maximální hustota směsi. Stárnutí betonu vyžaduje pozornost, protože správný proces hydratace je klíčový pro dosažení optimální pevnosti. Chránit povrch betonu před příliš rychlým vysycháním je rovněž nezbytné, což lze zajistit použitím závěsů nebo fólií, které udrží vlhkost a zabraňují předčasnému vysychání.

Dlouhodobá údržba betonových konstrukcí

Při dlouhodobé údržbě betonových konstrukcí je klíčové provádět pravidelné kontroly, které pomohou odhalit drobné praskliny nebo odlupování povrchu. Jedním z důležitých kroků je použití ochranných nátěrů, které chrání beton před vlhkostí a povětrnostními vlivy. Pravidelně je nutné také odstraňovat nečistoty, jako je prach a špína, které mohou ovlivnit vzhled a stav betonu. Údržba drenážních systémů je dalším nezbytným krokem. Pokud do konstrukce přidávám nové zatížení, je důležité provést kontrolu jejího stavu a zvážit možnost dodatečného zpevnění. Pokud se objeví vážnější problémy, jako jsou velké praskliny nebo výrazné odlupování, doporučuji zavolat odborníka, který provede potřebnou diagnostiku a doporučí vhodné opravy.

tags: #faktory #ovlivňující #drolení #betonu

Oblíbené příspěvky:

• Přečtěte si průvodce pro energeticky úsporné bydlení.
• jak vybrat obklady do rustikální toalety
• Kondenzace na OSB deskách
• Dřevěná podlaha: Průvodce výběrem
• Vývoj panoramatických střech