PergolyHistorie a obnova památníků ve Vápenné a dopady povodní
Obec Vápenná, stejně jako celé Jesenicko, prošla v historii mnohými změnami a výzvami. Od mohutného rozmachu kamenoprůmyslu na přelomu 19. a 20. století, který dal obci i jméno, až po nedávné ničivé povodně.
Památníky a vzpomínky na oběti válek
Na místě dnešního památníku ve Vápenné stál původně pomník obětem 1. světové války, postavený na náklady obce ve dvacátých letech 20. století. Jeho autorem byl akademický sochař Josef Obeth z Velké Kraše.
Původní válečný pomník
- Představoval ho žulový sloup o výšce 9 m.
- Byl pokryt čtyřmi mramorovými reliéfy s výjevy: zápas sv. Jiří s drakem, boj na bitevním poli, zmrtvýchvstání a válečná vdova se sirotkem.
- Doplněn byl kamennými lavicemi, dlážděním a přístupovým schodištěm.
Osud původního válečného pomníku zpečetilo rozhodnutí ONV Jeseník z října 1950 o odstranění pomníku vzhledem k tomu, „že udržování tohoto památníku je pro nynější dobu nežádoucí". Likvidací pomníku byl pověřen zaměstnanec MNV Vápenná p. Kaňa. Dále je známo již jen to, že obelisk zakoupil v r. 1951 nejmenovaný sochař ze Vsetína a že byl odstraněn někdy v průběhu května téhož roku.
Obnova památníku a další připomínky
V letech 2001 - 2003 byl díky dotaci Ministerstva obrany ČR památník, byť ve zjednodušené podobě, obnoven a byl věnován obětem válek. Na kopci při silnici k Žulové znovu ční sloup, k němuž vede schodiště stíněné alejí bříz. Reliéfní výzdoba nebyla z pochopitelných důvodů obnovena.
Druhým připomenutím obětí 1. světové války ve Vápenné je reliéf „Bolestná Matka Boží" ve vstupním prostoru kostela sv. Filipa. Je proveden v pískovci a jeho autor, opět sochař Josef Obeth, zvolil motiv Piety. Dílo zůstalo dochováno bez pamětních desek se jmény padlých. Centrální scénu Matky Boží, držící mrtvé tělo Ježíše Krista, doplňují drobnější postavy válečných obětí a celý výjev stojí na zeměkouli v mracích obtočené hadem dštícím oheň.
Čtěte také: Sanace a ochrana staveb s Remmers vápennými omítkami
Kamenoprůmysl a jeho odkaz
Na Jesenicku došlo na přelomu 19. a 20. století k mohutnému rozmachu kamenoprůmyslu, jehož pozůstatky jsou v krajině stále dobře patrné. Centrem těžby a zpracování žuly se stala oblast pod severním úpatím Sokolského hřbetu a stála také za poválečným přejmenováním městečka Frýdberk na Žulovou. Mohutné vápenky ve Vápenné sice byly zbořeny ve třetí čtvrtině 20. století, přesto otisk jejich činnosti je v obci a jejím okolí stále viditelný.
Vlastivědná vycházka
První dubnová sobota zavedla 14 účastníků vlastivědné vycházky VMJ za pozůstatky těžby žuly v okolí Žulové a Černé Vody a seznámila je také s historií železniční vlečky firmy H. Kulka & Co. Od žulovského nádraží zamířili účastníci po trati bývalé železniční vlečky, kterou v časech první světové války vybudovala firma H. Kulka & Co. ke svým lomům a zpracovatelským závodům v Černé Vodě.
Cestou si obdivovatelé minulosti Jesenicka mohli prohlédnout nejen několik opuštěných lomů (Transgranit, Za lihovarem, Sorge nebo Hutung), ale i trosky bývalého lihovaru v osadě Starost nebo nákladiště Haspelberg. V Černé Vodě u lomu Rampa, který patřil společnosti H. Kulka & Co. a je dnes asi nejznámějším zatopeným lomem na Jesenicku, se účastníci stočili k Vápenné a navštívili skalní útvary ve zdejší přírodní rezervaci Píšťala. Od ní vystoupali do osady Zelená Hora, v níž je výlet jarní přírodou zavedl k Arcibiskupskému lomu, do místní části zvané Hanička a do lomu Vycpálek. To se již blížil závěr putování, které mělo cíl v obci Vápenná.
Dopady povodní a obnova
Katastrofální záplavy, které se loni v září přehnaly zejména severem Olomouckého kraje, způsobily škody na majetku státu, kraje a obcí za 18 miliard korun. Nejvíce zdevastované je území Jeseníku. Jenom na Jesenicku a Šumpersku v Olomouckém kraji způsobily loňské záplavy škody na majetku státu, kraje a obcí za 18 miliard korun. Povodně zde zasáhly rozsáhlý pás kolem řeky Bělé od Bělé pod Pradědem přes Jeseník, Českou Ves, Mikulovice a Písečnou a řadu obcí kolem toků Vidnávka a Staříč. Nejvíce zdevastované je území města Jeseník.
Situace ve Vápenné
Obce zasažené loňskou povodní na severu Moravy musí v co nejkratší době připravit projekty za stamiliony korun na opravy svého poničeného majetku. Například ve Vápenné na Jesenicku jde o půl miliardy. Vedení obce přiznává, že je to obrovská zátěž. Vápenná měla poškozených 18 mostů, některé přitom úplně zmizely. Dnes už má 15 mostů stavební povolení, mezitím obec připravuje projekty na zaplavené a zdevastované komunikace nebo komunikace, které poškodila těžká technika nasazená na odstraňování prvních následků povodní.
Čtěte také: Služby Odvozu Žumpy a Čištění Odpadních Vod Vápenná
"Není to vůbec jednoduché během několika měsíců připravit investice za půl miliardy korun, což jsou odhadnuté škody v naší obce. Všichni už jsme z toho trochu unavení," přiznává starosta Vápenné Leoš Hannig. Obec má však obavy z protahování termínů a odkladů. "Měl jsem jednání s generálním ředitelem Povodí Odry a bylo nám přislíbeno, že dílčí věci, jako jsou třeba souběh komunikace s povodím nebo mosty budeme řešit individuálně.
V případě Vápenné měly být podle původního návrhu projekty protipovodňové ochrany hotové až v průběhu několika let. "Okamžitě jsem se dohodl s Povodím, že to by nebylo možné. Byl to možná jenom nějaký překlep v termínech a byl jsem ujištěn, že už byl vybraný projektant. Postižené území obce je podle něho v současné době už po zimě stabilizované, nyní Vápenná připravuje například vyhlášení výběrového řízení na opravu hlavního vodovodního řádu. Investice je přes 80 milionů korun, peníze jsou zajištěné z dotací.
Objevují se však různé byrokratické komplikace a vše zpomalují také zmatky okolo nepřipraveného stavebního zákona. "Projekty putují na ministerstvo, ale tam vzniká trošičku problém, protože ministerstvo bude podepisovat smlouvy, až budou hotové smlouvy s dodavateli. Tím pádem se všechno trochu oddaluje, protože musíme mít stavební povolení a výběrová řízení. S některými akcemi se bohužel letos asi ani nezačne,” obává se starosta.
Koordinace pomoci a uzávěra Jesenicka
K lidem, kteří na Jesenicku dobrovolníky směřují k potřebným lidem, patří předseda spolku Brontosaurus Slezsko Tomáš Hradil. Pomoc dobrovolníků se podle jeho zkušenosti velmi obtížně koordinuje. „Povodeň přichází absolutně neorganizovaně, poškodí nečekané věci. Formální funkce nejsou až tak rozhodující. Starosta nebo šéf hasičů nemusí vše organizovat nejlépe. Mnozí nejsou připraveni pracovat dvacet hodin denně, nebo už za týden nemůžou. Pak se vynoří někdo, třeba obyčejný zedník, a rozdá pěti sousedům dobrovolníky, roznese humanitární pomoc. Zájem dobrovolníků je sice nesrovnatelně menší než bezprostředně po povodni, lidé ochotní pomoci se však objevují pořád.
Neocenitelnou výhodou organizací jako Brontosaurus nebo Skaut je lokální znalost. „Šéf malé firmy se rozhodne, že jeho zaměstnanci můžou jet pomáhat. Přijede parta chlapů s předákem a sbíječkami. Největším přínosem jsou dobrovolníci, kteří přijíždí ve skupině a opakovaně. „Jedna paní z Žichlínku přijela s celou partou. Dáte pokyny jí jako vedoucí, oni si dovezou vlastní nářadí, jsou motivovaní, na lidi milí, předají jim své nadšení. A ti vyplavení vidí, že v tom nejsou sami. Povodeň dokázala překonat názorové rozpory mezi lidmi. „Na chvíli se tu smazalo politické rozdělení. Proto chci dobrovolnickou pomoc udržet co nejdéle. Lidé chtějí být hodní, ale neví, jak na to.
Čtěte také: Poznejte Vápennou a její historii
Uzávěra Jesenicka? Jako nanejvýš nešťastný hodnotí Tomáš Hradil způsob popovodňové uzávěry Jesenicka, kterou nařídil Olomoucký kraj. „Měli jsme nasmlouvané dobrovolníky. Museli jsme je provádět lesem a přes Kladsko. Cítili jsme se jako partyzáni bojující proti okupační moci,“ líčí Hradil, z něhož je naštvanost patrná i po měsíci. Uzávěra regionu po povodni mezi místními jitřila emoce. „Tady byla nálada jít dát hejmanovi po držce. Lidi byli obětaví, chtěli pomoct a oni udělají tohle. Vytvořili pocit, že je obtěžující pomáhat. Možná to nemysleli špatně a nebylo to ani úplně špatné opatření, třeba tím zabránili nějakému rabování, ale mělo se komunikovat úplně jinak. Nikdo z lidí dobré vůle neměl mít pocit, že je tu nevítaný. A za druhé neměli ignorovat lokální spolky. Lokální koordinátoři, třeba i skauti, přesně věděli, kam se má jít pomáhat. A oni je odepsali.
Dopady povodní ve Vidnavě
Vidnavu, stejně jako vesnice proti proudu řeky, zasáhly dvě povodňové vlny. Po první v sobotu 13. září začala voda opadat. Dům číslo popisné 152 zaplavila toho dne do metru padesáti, o zhruba metr výš než předchozího dne. Svobodova ulice patřila ve Vidnavě k nejzasaženějším. Eva Písková tak nyní žije v náhradním bydlení. „Vrátit jsme se chtěli do Vánoc, ale neklapne to. Oboucháváme barák, takže budeme moct být zpátky za půl roku nejdřív. Manžel přijde z práce a dělá na baráku, dokud je tma.
Vidnava leží v Javornickém výběžku u hranic s Polskem. Okresní město od zdejší nížiny dělí horský hřbet a více než dvacetikilometrová cesta, zčásti přes poničené území. I proto zdejší situace zůstává mimo hlavní pozornost médií. Zatímco v Jeseníku a okolí ničila zejména řeka Bělá, v tomto kraji to byla Vidnávka. Před měsícem a půl těžce poškodila Vápennou, v Žulové sebrala kus nádraží, v Kobylé dva domy a jeden lidský život. O tom, zda voda lidem zničila domácnosti nebo „jen“ zahrady a sklepy, rozhodovala i výška základů. Majitel domu s věžičkou na samotném okraji Vidnavy měl díky vysoké podezdívce štěstí. Voda se do obytných prostor nedostala.
Olomoucký kraj opět podpoří turistický ruch v Jeseníkách, které loni v září postihly ničivé povodně. Na druhé kolo zvýhodněných pobytů hejtmanství uvolní pět milionů korun stejně jako ministerstvo pro místní rozvoj.
tags: #povstani #delniku #vapenna
