Požární bezpečnost staveb a vzduchotechnika: Komplexní přehled

Zajištění požární bezpečnosti staveb je klíčové pro ochranu životů, zdraví a majetku. Dosahuje se jí vhodným urbanistickým začleněním objektu, jeho dispozičním, konstrukčním a materiálovým řešením, a také požárně bezpečnostními zařízeními a opatřeními. V moderních budovách hrají vzduchotechnická zařízení (VZT) zásadní roli při udržování komfortního vnitřního prostředí. Zároveň však představují potenciální cestu pro šíření požáru a kouře, což vyžaduje specifická protipožární opatření.

Základní principy požární bezpečnosti staveb

Požární bezpečnost stavebních objektů je schopnost objektů bránit v případě požáru ztrátám na životech a zdraví osob, popř. zvířat a ztrátám majetku. Zajištění požární bezpečnosti stavby se děje jednak pasivní požární ochranou, tj. vhodným situováním a dispozicí stavby a správně navrženými stavebními konstrukcemi, jednak tzv. aktivními prvky požární ochrany, jimiž se rozumí technická požárně bezpečnostní zařízení a opatření.

  • Pasivní požární ochrana: Spočívá v rozčlenění stavby do ucelených bloků - požárních úseků, s cílem zabránit rozšíření požáru mimo úsek, kde požár vznikl.
  • Aktivní požární ochrana: Zahrnuje dynamická technická požárně bezpečnostní zařízení, jako je elektrická požární signalizace (EPS), samočinné hasicí zařízení (SHZ) a samočinné odvětrací zařízení (SOZ).

Faktory, které ovlivňují požární odolnost, závisí na volbě konstrukčního návrhu z hlediska statického, stavebního i požárně bezpečnostního. Stanovení kritérií přijatelnosti návrhu a nastavení hranice pro bezpečné řešení případného požáru musí být v souladu s požadovanými národními předpisy.

Inženýrský přístup k požární bezpečnosti

Při naplnění výše uvedených zásad zajištění požární bezpečnosti stavby je možné postupovat konzervativním - normovým postupem, anebo nověji tzv. inženýrským přístupem. Inženýrský postup je uplatňován obzvláště tam, kde jsou úlohy řešené postupem dle norem jen obtížně proveditelné nebo neproveditelné. Je založen na teoretických znalostech, využití možností matematického modelování, výkonného počítačového hardwaru a softwarových produktů.

Role vzduchotechniky v požární bezpečnosti

Efektivní provoz systémů vytápění, větrání a klimatizace (VZT) je rozhodující pro udržení komfortního vnitřního prostředí v budovách. Při zaměření na výkon a funkčnost je však nezbytné nepřehlédnout kritický aspekt požární bezpečnosti. Protipožární systémy v systémech VZT hrají zásadní roli při předcházení šíření požáru, ochraně životů a minimalizaci škod na majetku.

Čtěte také: Vše o požární odolnosti OSB desek

Protipožární opatření ve vzduchotechnice

Vzduchotechnické zařízení se musí navrhnout tak, aby se jím nemohl šířit požár a jeho zplodiny. Celkové řešení ochranných opatření vzduchotechnického zařízení v budově musí vycházet z rozdělení objektu na požární úseky. Ve vzduchotechnice se jedná o opatření, jejichž cílem je omezení rozšíření požáru v objektu vzduchotechnickým potrubím, které se realizují instalacemi požárních klapek, příp. požárním větráním chráněných únikových cest.

Požární klapky

Požární klapka zabraňuje šíření požáru (ohně a kouře) z jednoho požárního úseku do druhého vzduchotechnickým potrubním systémem. Jedná se o samostatný díl vzduchotechnického potrubí osazený v místě prostupu požárně dělicí konstrukcí. Podle právního předpisu je to vyhrazené požárně bezpečnostní zařízení (vyhl. č. 246/2001 Sb., § 4, odst. 3).

Požární klapka slouží k tomu, aby na základě zvýšení teploty uzavřela vzduchovod v místě oddělení požárních úseků a zabránila přenosu ohně a zplodin hoření z jednoho požárního úseku do druhého. Další možnost je uzavřít požární klapku na základě impulzu od EPS (elektrické požární signalizace), aniž by došlo k navýšení teploty. Pokud je v budově EPS, musí být požární klapky přes ni i ovládány. Požární klapky musí být samočinně uzavíratelné. Spouštěcím mechanismem je zpravidla tepelná tavná pojistka nastavená na 70 až 75 °C (teplotní aktivace) nebo impuls od EPS (detekce požáru v přilehlých požárních úsecích).

Požární odolnost každého z uvedených typů požárních klapek je nutné posuzovat jako systémové řešení, tzn. požární klapka, typ a tloušťka konstrukce a nakonec materiál, kterým se vyplní prostor mezi pláštěm PK a konstrukcí. Požární odolnost systému je nutné vždy potvrdit fyzickou zkouškou ve zkušebně. Příklad klasifikace: EI 90 (ve ho i←o) S. To znamená celistvost (E), izolační schopnost (I) a kouřotěsnost (S) po dobu požární odolnosti 90 minut ve vertikální (ve) i horizontální (ho) poloze při směru působení tepla z vnějšku dovnitř (i←o).

Požární klapky jsou zařízení, která aby dobře a dlouho fungovala, potřebují pravidelnou kontrolu a servis, který eliminuje nefunkčnost při případném požáru. Ze zákona je to minimálně 1x ročně, pokud výrobce neurčí lhůtu kratší. Klapky musí mít přístupné revizní otvory a musí být osazeny tak, aby se snadno obsluhovaly a kontrolovaly.

Čtěte také: Kompletní průvodce požární odolností OSB desek

Někdy stačí i dlouhodobé působení zvýšené vlhkosti a problém s funkčností je tady. Požární klapky lze vyrobit z nerezového materiálu, list klapky lze opatřit nátěrem pro zvýšení odolnosti proti působení vlhkosti či chemikálií, ale i tato řešení nemusí stačit, aby k poškození některé ze součástí PK nedošlo. V těchto případech jsou časté kontroly o to víc žádoucí. Pokud je klapka provozována v nevyhovujících podmínkách, nelze zaručit její bezvadnou funkci a její životnost se výrazně snižuje.

Chráněná a nechráněná vzduchotechnická potrubí

Pojem „chráněné potrubí“ je zaveden v národním kodexu norem požární bezpečnosti staveb. V evropských „požárních“ normách ČSN EN je užívána terminologie požárně odolné potrubí. Musí být z nehořlavých nebo nesnadno hořlavých hmot, tedy třídy reakce na oheň A1 nebo A2. Pro chráněná potrubí je nutná zkouška v peci podle ČSN EN 1366-1 a klasifikace podle ČSN EN 13501-3. Příklad klasifikace požárně odolného potrubí: EI 45 (ve ho i←o) S.

Na chráněná potrubí je třeba nahlížet jako na komplexní výrobkový systém, jehož požární vlastnosti byly prokazatelně odzkoušeny v peci u autorizované zkušebny, a na který jsou také vystaveny příslušné doklady. Chráněné potrubí proto nelze realizovat na stavbě tak, že se vzduchovody obalí minerální izolací a prohlásí se za chráněné. Musí se přesně dodržet všechny technické parametry a postupy, které byly výrobcem systému odzkoušeny a následně promítnuty do jeho katalogových podkladů.

Nechráněné vzduchotechnické potrubí z nehořlavých hmot musí být vždy použito v CHÚC (chráněných únikových cestách) a ČCHÚC (částečně chráněných únikových cestách), nebo pokud potrubí slouží k odvodu vzduchu teplejšího než 85 °C, nebo pokud se v potrubí mohou usazovat hořlavé látky technologického původu. Potrubí z hořlavých hmot je přípustné podle normy v požárních úsecích bez požárního rizika. V těchto případech se vzduchovod započítává se do stálého požárního zatížení příslušného požárního úseku.

Těsnění prostupů

Protipožární opatření zahrnují implementaci opatření k zabránění průchodu ohně, kouře a toxických plynů přes otvory v požárně dělících konstrukcích, jako jsou stěny, podlahy a stropy. V kontextu systémů VZT se protipožární těsnění zaměřuje na utěsnění jakýchkoli prostupů nebo otvorů vytvořených VZT potrubím procházejícím přes protipožární bariéry. Tyto prostupy narušují celistvost a izolační schopnost požárně dělících konstrukcí, právě proto je prostupy nutno patřičně utěsnit, aby bylo zabráněno šíření požáru, kouře a tepla v budově.

Čtěte také: Dřevěné konstrukce a požár

Správným těsněním prostupů, ať už vzduchotechnických instalací (na základě normy ČSN EN 1366-1) nebo instalací technického zařízení budov (na základě normy ČSN EN 1366-3) získávají požární konstrukce svou účinnost při omezování požárů, čímž brání jejich šíření do jiných prostor budovy. Toto zásadní opatření poskytuje obyvatelům více času na bezpečnou evakuaci a pomáhá hasičům v jejich úsilí kontrolovat a uhasit požár.

Těsnění prostupů je systémová konstrukce testovaná ve zkušební peci a následně klasifikována. V místě prostupu musí být VZT potrubí vždy z nehořlavých hmot (třídy reakce na oheň A1 nebo A2). Pokud je prostupující potrubí osazeno izolací, pak izolace musí být z nesnadno hořlavých hmot (třídy reakce na oheň A1 nebo A2).

Klíčové kroky pro implementaci protipožární ochrany v systémech VZT a TZB:

  1. Hodnocení: Proveďte důkladné posouzení systému, přičemž identifikujte všechny potenciální průniky přes požární dělící konstrukce.
  2. Výběr protipožárních systémů: Vyberte si vhodné protipožární výrobky podle typu a velikosti prostupů. K dispozici jsou různé protipožární materiály, jako jsou protipožární tmely, nátěry, pěny vhodné do prostupů, bandáže, pásky, tvarovky a manžety.
  3. Instalace: Ujistěte se, že protipožární výrobky jsou nainstalovány správně a podle pokynů výrobce.
  4. Pravidelné kontroly a údržba: Naplánujte si pravidelné kontroly těsnění, abyste identifikovali jakákoli potenciální porušení protipožárního uzávěru.

Požární větrání chráněných únikových cest (CHÚC)

Význam větrání chráněných únikových cest spočívá ve skutečnosti, že více než 90 % poškození osob při požáru je kouřem a zplodinami hoření, nikoli ohněm samotným. Postup kouře je tedy velmi rychlý, je nutno bránit zakouření prostoru tím, že se kouř odvede ven a ve spodní části prostoru se vytvoří oblast bez kouře. Všechny typy chráněných únikových cest musí být povinně větrány!

Větráním se zabezpečuje jeden z požadavků na CHÚC, tj. požadavek na ochranu před účinky zplodin hoření a kouře, přičemž se současně zajišťuje i dostatek kyslíku, který je požárem spotřebováván. Cílem požárního větrání je vzduchotechnické ošetření těchto únikových cest po stanovenou dobu, zajišťující relativně bezpečný únik osob ze zasaženého objektu až na volný venkovní prostor. Současně se tím vytváří i zásahová cesta hasičským jednotkám. Větrání CHÚC může být přirozené, umělé nebo přetlakové.

České technické normy pro požární bezpečnost staveb a vzduchotechniku

Při návrhu větracích systémů obytných budov se vychází z požadavků uvedených v právních předpisech a technických normách. Hlavní normou, která obsahuje řadu požadavků na vzduchotechniku a kterou projektanti znají a používají, je ČSN 73 0872:1996 Požární bezpečnost staveb - Ochrana staveb proti šíření požáru vzduchotechnickým zařízením. Norma platí pro projektování vzduchotechnického zařízení do nových i stávajících objektů z hlediska požární bezpečnosti, včetně projektování stavebních konstrukcí vymezujících prostor pro vzduchotechnické zařízení. Obsahuje podrobné požárnětechnické požadavky pro prostupy a výfuky do vzduchu, pro jednotlivé prvky vzduchotechnického zařízení a pro odsávání hořlavých aerosolů, plynů, par a prachu.

Dále je nutno pracovat s evropskými normami (např. EN 1366-1, EN 1366-3, EN 13501-3), eurokódy, zkušebními a klasifikačními a harmonizovanými normami, které rovněž obsahují celou řadu informací a požadavků, bez kterých se projektant vzduchotechniky neobejde.

Klasifikace reakce na oheň

Nové klasifikační třídy reakce na oheň pro stavební výrobky jsou uvedeny v normě (ČSN EN). Jde o tyto třídy: A1, A2, B, C, D, E, F. Pro každou třídu je určeno několik zkušebních metod, standardů a kritérií, které musí být splněny. Původní česká technická norma, která uváděla stupně hořlavosti stavebních hmot (A - nehořlavé, B - nesnadno hořlavé, C1 - těžce hořlavé, C2 - středně hořlavé, C3 - lehce hořlavé), byla zrušena a nahrazena klasifikací reakce na oheň. Mechanické srovnání obou klasifikací není možné, jelikož pojetí je rozdílné.

Třída reakce na oheň (ČSN EN) Popis
A1 Nehořlavé
A2 Téměř nehořlavé
B Velmi omezený příspěvek k požáru
C Omezený příspěvek k požáru
D Přijatelný příspěvek k požáru
E Vysoký příspěvek k požáru
F Není klasifikováno / Žádná zkouška

Význam projektanta požárně bezpečnostního řešení (PBŘ)

U každého typu stavby musí projektant vzduchotechniky vycházet z projektu požárně bezpečnostního řešení, který zpracovává autorizovaný projektant požární bezpečnosti staveb. Při pochybnostech, zda prováděná změna stavby může mít vliv na požární bezpečnost, má rozhodující slovo vždy projektant PBŘ. Tento projektant také určí základní požadavky, které musí být splněny.

Spoluprací celého tvůrčího týmu již od počátečního stádia projektové činnosti lze zajistit správné a účelné řešení požární bezpečnosti stavby. Koordinují se zejména požadavky architekta, hlavního inženýra, inženýra pro požární bezpečnost staveb a statika, případně zástupců dalších profesních projektů tak, aby návrh stavby již v zrodu splňoval základní požadavky všech profesních částí.

Specifické požadavky pro různé typy staveb

  • Bytové domy: Každý byt musí tvořit samostatný požární úsek. V bytových domech s podzemními hromadnými garážemi musí být zajištěno přetlakové větrání těchto prostor, nebo musí být zřízeny alespoň předsíně k zabránění průniku kouře do výtahových šachet a únikových schodišť. Větrání chráněných únikových cest (CHÚC) se navrhuje podle ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804.
  • Strojovny vzduchotechniky: Pokud je strojovna vzduchotechniky samostatným požárním úsekem, osazují se požární klapky na hranici tohoto úseku. Ve strojovně vzduchotechniky nesmí být nucené větrací zařízení pro chráněné únikové cesty.
  • Malé větrací otvory: Pro malé větrací otvory (do 90 000 mm², tj. např. 300×300 mm) mohou mít požární uzávěry těchto otvorů třídu požární odolnosti E 15 nebo E 30. Uzavření musí být samočinné a to do 120 sekund od vzniku požáru.

tags: #pozarni #bezpecnost #staveb #vzduchotechnika

Oblíbené příspěvky: