PergolyVše o nátopné zkoušce anhydritové podlahy
Pokud jste si pro vytápění vašeho bytu, domu nebo jednotlivých místností zvolili podlahové teplovodní topení, musí být před zahájením veškerých podlahářských prací provedena zcela nezbytná nátopná zkouška, ať už je nášlapná vrstva z jakéhokoliv materiálu.
Co je to nátopná zkouška a proč je důležitá?
Spouštění podlahového topení v určitém režimu má vyzkoušet funkčnost celého systému, nejen samotného podlahového topení, ale i roznášecí betonové desky, nejčastěji anhydritové lité podlahy. Podlahové topení je nutné spustit vždy, i když je to už po delší době od betonování. V případě, že pod dřevěnou podlahu instalujete podlahové vytápění, je potřeba provést tzv. nátopnou (někdy se říká topnou) zkoušku. Provádí se před tím, než se začne s pokládkou dřevěné krytiny. Nátopnou zkoušku provádí topenářská firma za účasti zástupce investora, uživatele, dodavatele a projektanta. Vždy o ní musí být vystaven Protokol o vyhřívání podlahy podlahovým vytápěním. S pokládkou dřevěné podlahy se nesmí začít, dokud parametry podkladu nevyhovují normě ČSN 744505 a podlahář neobdrží protokol o nátopné zkoušce.
Příprava před nátopnou zkouškou
Než se začne topná zkouška provádět, musí být nový potěr důkladně vyzrálý. Po instalaci topení a vylití potěru je potřeba nechat litou vrstvu dostatečně vyschnout. Zrání anhydritu je odhadováno na 7 dní, cementového základu na 21 dní. Kdybychom zatopili do čerstvého potěru, způsobili bychom v něm trhliny a další vady. Litému povrchu se také musí odstranit povrchová vrstva - sintr (šlem). U Anhydritu je doporučeno provést zbroušení vrchní vrstvy, takzvaného sintru, které je po úplném vytvrdnutí materiálu podstatně obtížnější. Ideální stav je dostat se na takový podklad tak týden, až dva po jeho aplikaci. Ideální stav je když máte štěstí na aplikační firmu, která ukládala AFE a do týdne odstranila první šlem (sintr). Ideální stav je když má taková firma člověka, který upozorní investora na nutnost provedení nátopové zkoušky. Podlahové topení je dnes standardem moderního bydlení. Rovnoměrné prohřátí místnosti od podlahy, žádné radiátory zabírající místo a příjemný pocit tepla pod nohama.
Požadovaná vlhkost podkladu
Nejvyšší povolená zbytková vlhkost v podkladu je podle normy nižší, než když v podlaze topení zabudované není. Dle ČSN by zbytková vlhkost u vytápěných anhydritových podlah neměla být vyšší než 0,3 % CM, u cementových vytápěných potěrů 1,5 % CM. U betonových podlah by se nemělo překročit 1,8 %, u anhydritových podlah pak 0,3 % zbytkové vlhkosti v betonu, měřeno CM metodou. V případě nutnosti je možné zbytkovou vlhkost v cementových nevytápěných potěrech uzavřít speciálním nátěrem, ve vytápěných jen po konzultaci s odborným technikem. Pro kontrolu se do podkladu umísťují teplotní čidla, která indikují případné přetopení podlahy. Samozřejmostí musí být regulovatelnost topného systému.
Postup nátopné zkoušky
První zátop může být proveden až po dostatečném vyzrání potěru. Vytápět se začíná teplotou odpovídající povrchové teplotě potěru (min. 15 °C), která se postupně zvyšuje max. o 5 až 10 °C za 24 hodin až k dosažení maximální teploty topného media. Tato maximální teplota činí u anhydritového potěru 45 °C, u cementového potěru 55 °C a musí být poté udržena nejméně 5 dní. Ochlazování musí probíhat opět plynule max. o 10 °C denně. U tzv. paronepropustných povrchů, jako je např. PVC, keramické dlaždice apod. a také u dřevěných podlah je vhodné po ukončení prvního ohřívacího procesu a po následném třídenním vychladnutí zatopit ještě jednou na průběžnou teplotu a tu udržet po dobu 24 hodin. Vytápět se začíná spuštěním podlahového topení na teplotu podlahy max. Teplovodní podlahové topení - nastavte teplotu vody na vstupu max. První a druhý den necháme teplotu na 20°C, podlahové topení pokud možno na noc nevypínáme po celou dobu zkušebního zátopu. Na termostatu si nastavte teplotu vzduchu třeba na 40°C, protože je nutné hlídat teplotu podlahy, přidávejte si pak teplotu tím, že budete přidávat maximální povolenou teplotu podlahy. Útlum podlahového topení můžete začít následující den po dosažení maximální teploty a nebo nechte podlahové topení jet na plno aby se podlaha vysušila (anhydrit = max. Pokud se během nátopné zkoušky objeví nějaké závady na topení, musí být po jejich odstranění zkouška zopakována.
Čtěte také: "Na kávě s..." - zkouška prkna
Každý výrobce litého potěru má zpravidla vypracovaný technologický postup vysoušení a nátopné zkoušky, který se může od námi popsaného postupu prvního nátopu lišit. Důležité aspekty a upozornění: NIKDY NEPOUŠTĚJTE SAMOSTATNĚ JEN NĚKTERÉ OKRUHY V MÍSTNOSTI, VE KTERÉ JE VÍCE OKRUHŮ BEZ ODDILATOVÁNÍ!!!
Protokol o vyhřívání podlahy
Nátopnou zkoušku provádí topenářská firma za účasti zástupce investora, uživatele, dodavatele a projektanta a vždy o ní musí být vystaven Protokol o vyhřívání podlahy podlahovým vytápěním. Pokládka dřevěné podlahy správně nesmí začít, dokud parametry podkladu nevyhovují normě ČSN 744505 a podlahář neobdrží protokol o nátopné zkoušce. Rovněž je důležité, aby byl dodržen a písemně potvrzen náběhový diagram topení.
Anhydritový potěr a podlahové vytápění
Anhydrit má součinitel tepelné vodivosti vyšší přibližně o 20 % než beton. Navíc stačí nižší teplota topné vody - v průměru o 5 °C méně než u betonu. To sice zní jako drobnost, ale u tepelného čerpadla je to zásadní rozdíl v účinnosti. Praktický příklad: U rodinného domu o ploše 150 m² s tepelným čerpadlem může přechod z betonového na anhydritový potěr ušetřit řádově tisíce korun ročně na vytápění. Cementový potěr se při vysychání smršťuje. U podlahového topení je to problém, protože smrštěním vznikají mikrotrhliny a vzduchové kapsy kolem topných trubek. Anhydritový potěr má smrštění přibližně 0,1 mm na metr - tedy téměř žádné. Tekutá směs dokonale obteče každou trubku a po vytvrdnutí zůstává v pevném kontaktu. Navíc díky minimálnímu smrštění nepotřebuje anhydrit hustou síť dilatačních spár. Topné trubky musí být řádně upevněné, izolace zakrytá vodotěsnou fólií s přelepenými spoji, dilatační pásky po obvodu stěn. Nad topnými trubkami minimálně 35 mm anhydritového potěru dle normy ČSN EN 13813. U betonu je to zpravidla 45-65 mm. Prvních 48 hodin chránit před průvanem. Po 7 dnech lze začít pozvolna zapínat podlahové topení - zvyšujte teplotu o 5 °C denně až na maximální provozní teplotu. Srovnání s betonem: U cementového potěru musíte s nuceným vysycháním topením čekat minimálně 28 dní. U anhydritu stačí 7 dní. Aby celý systém podlahového topení s anhydritem fungoval na maximum, je důležité zvolit finální krytinu s co nejnižším tepelným odporem. Nejlépe funguje vinyl, linoleum, minerální krytiny a dlažba. Úspora závisí na velikosti domu a zdroji tepla.
Tabulka doporučených teplot a vlhkostí
| Typ potěru | Maximální teplota | Maximální vlhkost |
|---|---|---|
| Anhydritový potěr | 45 °C | 0,3 % CM |
| Cementový potěr | 55 °C | 1,5 % CM |
U dřevěných podlah nesmí teplota podkladu překračovat 28 ˚C.
Pokládka podlahové krytiny na anhydrit s podlahovým topením
Teprve potom se podlaha pokládá, buď celoplošným lepením, nebo jako plovoucí. Komfortnější je první způsob, k lepení je však třeba použít lepidlo určené výrobcem k instalaci na podlahové topení. Parkety se pokládají při teplotě podkladu od 18 ˚C a relativní vzdušné vlhkosti nižší než 65 %. Při pokládce plovoucím způsobem se používá paro nepropustná fólie a speciální protihluková podložka na podlahové topení, například Izofloor Thermo, Tuplex apod. Dostatečnou pozornost je třeba věnovat výběru samotné podlahy. Ne každá dřevina, ne každý rozměr je vhodný. Masivní dřevěné prvky by do tloušťky do 15 mm a šířku do 12 cm, z hlediska tvarové stability se uvádí nejvhodnější šířka pro klasické parkety do 7 cm, pro mozaikové parkety tloušťka 8 mm a šířka maximálně 22 mm. Nevhodné jsou palubky širší než 80 mm. Velkou roli hraje poměr šířky a tloušťky. Tenké a současně široké profily s tangenciálním průběhem letokruhů mají tendenci se prohýbat, vznikají korýtka nebo vyboulení, případně se tvoří nadměrné spáry. Průmyslová mozaika, neboli kantovka obvyklé tloušťky 22 mm není vhodná kvůli vysokému tepelnému odporu a nebezpečí tvorby skupinových spár. Naopak velmi stabilní profil a nízký tepelný odpor vykazuje průmyslová mozaika poloviční tloušťky. Tzv. lamparkety se na podlahové topení nehodí kvůli nevhodnému poměru šířky a tloušťky. Dobrou variantou je použít třívrstvou podlahu, která je stabilnější a pracuje méně než masivní podlahy. Na trhu je jich dostatečný výběr, ne každá tato podlaha se ale na podlahové topení hodí. Typy vhodné pro toto využití výrobci označují. Kromě obvyklé vícevrstvé konstrukce z různých dřevin jsou k dispozici i podlahy složené z několika vrstev stejné dřeviny. Ty lépe odolávají změnám teplot a vlhkosti, protože všechny vrstvy na ně reagují stejně. O tom, které dřeviny jsou vhodné na podlahové topení, se v žádné normě nedočtete.
Čtěte také: Jak namontovat obkladové panely
Čtěte také: metody testování kvality hydroizolace
tags: #vše #o #natopova #zkouska #anhydrit
