Doporučené teploty pro omítání a další stavební práce v zimním období

S blížící se zimou se na stavbách finišuje, stavebníci se snaží stihnout veškeré práce, při jejichž realizaci nás zima omezuje. Podzimní období sice okouzluje pestrými barvami přírody, ale ve stavebnictví přináší řadu komplikací. Zvyšující se vzdušná vlhkost a klesající teploty negativně ovlivňují například hydrataci cementu, a tím i proces jeho tuhnutí. Při plánování stavebních prací je navíc nutné zohlednit i zkracující se denní světlo.

Prostě platí, že konkrétním materiálům a činnostem neprospívají nízké teploty, které konkrétní součásti staveb poškodí a stavba se nám prodraží. A nebezpečné je i kolísání denních a nočních (resp. ranních) teplot. Především stavební hmoty jsou v tomto případě zásadně omezeny, tedy jejich užití. Výrazně se snižuje jejich pevnost, dochází k deformacím v důsledku objemových změn, které způsobuje mráz a opětovné rozmrznutí (smršťování, roztažnost, dotvarování). V konečném důsledku také vznikají trhliny.

Obecné zásady pro stavební práce v zimě

Většinu stavebních prací lze za běžných podmínek provádět jen do teploty 5 °C, a tak se možnosti prací na stavbě omezí. Období teplot pod +5 °C se nezapočítává do nutné technologické přestávky před statickým zatížením zdiva nebo před omítáním, čili o tuto dobu se musí prodloužit technologická přestávka.

Jakékoliv podcenění zimních teplot může vést k dodatečným vícenákladům. Při práci v zimě nejen že jde práce pomaleji, je také obtížnější dodržet kvalitu stavebních prací a i to má dopad na finální velikost deformace konstrukcí vlivem objemových změn (jako je smršťování, roztažnost, dotvarování).

Skladování materiálů

Než začnete přemýšlet, do jakých prací se během zimy pustíte, zaměřte se na správné uskladnění materiálu. Nepoužité stavební materiály musí být v zimě uskladněny v suchu a při teplotách nad 5 °C. Na staveništi tak rozhodně nesmí zůstat až do jara - je potřeba je přesunout do krytých skladů, kůlny nebo stodoly. Zvláštní podmínky skladování vyžadují zdicí pěny, které musí být uloženy při teplotě nad 10 °C.

Čtěte také: Jaké dřevo na krov?

Ochrana hrubé stavby

Pokud se stavební práce protáhly a nestihli jste dokončit hrubou stavbu před příchodem zimy, musíte ji ochránit před deštěm, sněhem a pronikáním vlhkosti. Jestli nemáte hotovou střechu, překryjte poslední vrstvu zdiva nepromokavými fóliemi. Ty použijte i pro zakrytí všech stavebních otvorů.

Omítání v zimním období

Při provádění omítkářských prací a během odpovídajícího času po jejich skončení musí být teplota vzduchu a podkladu nad +5 °C, optimální teplota pro omítání je +20 °C. Podklad musí být suchý, únosný, bez prachu a uvolněných částí, zbytky odbedňovacích prostředků musí být odstraněny. Působením nízkých teplot se mohou v omítce objevit krystalky ledu a ta pak prostě nebude držet. Stejně tak ztrácí své schopnosti malty s disperzní přísadou a štuky.

Vzdušná vlhkost a nižší teploty mají zásadní vliv na provádění fasádních nátěrů, dále na realizaci pastózních omítek, vyrovnávacích stěrek apod., tedy na kvalitu zateplovacích systémů ETICS. Ještě větší problém nastává u silikonových a silikátových materiálů, protože jsou nejvíc citlivé na vlhkost. Potíže nastávají také u břízolitových omítek, které se nenatírají, a proto se jejich aplikace v podzimním období obecně nedoporučuje. Pokud omítka nestihne dostatečně vyzrát a ztvrdnout, ztrácí pevnost, snižuje se její přídržnost a vznikají praskliny. Voda obsažená v omítce navíc při nízkých teplotách může zmrznout a následně povrch poškodit.

Vnitřní omítky

Při zimním omítání je třeba udržet vnitřní teplotu v místnosti na +8 °C až +10 °C, teplotu stěn a stropů na +6 °C. Po dokončení omítek nesmí teplota celý týden klesnout pod +5 °C. Pokud je hrubá stavba uzavřená, teploty uvnitř budovy obvykle neklesají pod 8 °C. Je tak možné provádět většinu stavebních prací. Přesto se může stát, že dojde k poklesu teplot. Při práci se stavebními hmotami je proto nutné vnitřní prostory temperovat.

Vnitřní omítky se nanášejí ve třech vrstvách. Spodní, tedy jádrovou vrstvu, tvoří vápenocementová nebo cementová malta. Jde o nejtlustší vrstvu ve skladbě omítky. Finální povrchová a pohledová vrstva (fajnová omítka) se vyrábí z jemné vápenné malty. V prostorách, na které nejsou kladené nároky z hlediska estetiky, například ve sklepech, může zůstat jádrová omítka jako finální vrstva.

Čtěte také: Průvodce výběrem šroubů

Štuková (fajnová) omítka se natahuje na jádrovou. Podklad pro její nanášení musí být pevný, rovný, soudržný a zbavený prachu. Povrch by neměl odpuzovat vodu a být zmrzlý. Štuková omítka také neumožňuje větší vyrovnání podkladu. Vápenná štuková omítka se hodí na vlhké stěny, vápenocementová pro vnitřní i venkovní použití. Sádrová fajnová omítka není vhodná do vlhkých prostor.

Vápenné omítky

Podzimní vlhké a chladné počasí představuje značný problém pro vápenné materiály. Ideální teplota pro jejich zpracování se pohybuje mezi +10 °C a +25 °C. Při nižších teplotách se zpomaluje proces zrání i karbonatace vápna, což vede ke vzniku trhlin a snížení kvality omítky. Ve srovnání s vápenocementovou omítkou potřebuje vápenná omítka na vyzrání výrazně více času - průměrně dva dny na každý milimetr tloušťky, tedy přibližně dvojnásobek. Z těchto důvodů je omítání vápennými směsmi na podzim velmi rizikové. Týká se to zejména rekonstrukcí historických budov, kde se tyto materiály běžně používají.

Jádrové a štukové omítky

Podzimní počasí nepůsobí tak negativně na jádrové omítky ani štuky. Důvod je jednoduchý - tyto materiály netvoří finální povrch, který by zajišťoval ochranu a estetický vzhled stavby. Proto případné drobné praskliny nejsou zásadním problémem, jelikož budou později překryty finální vrstvou, například nátěrem.

Při nanášení jádrové omítky, která slouží pouze jako podkladová vrstva, není případné vypraskání zásadním problémem. Otázkou však zůstává, zda je v tomto období vhodné provádět i finální štuk. Odpověď zní ano - pokud lze očekávat, že se počasí po dobu přibližně dvou týdnů udrží v příznivějších podmínkách. Štuková vrstva má obvykle tloušťku 3 až 4 mm a při denních teplotách kolem 10 °C vyzrává přibližně 1 mm za den, takže celý proces trvá zhruba pět dní. Poté je možné nanést i finální nátěr, který štuk chrání. To znamená, že ještě v říjnu lze celý postup bez problémů zvládnout. Je však důležité upozornit, že štuk sám o sobě nemusí být dostatečně odolný vůči vlhkosti, a proto by neměl přes zimu zůstat bez ochranného nátěru. Pokud se práce nestihnou dokončit, není to zásadní problém - jádrová omítka zimu bez větší újmy přečká a štuk spolu s fasádním nátěrem lze bezpečně provést na jaře.

Konečný postup je však vždy nutné přizpůsobit konkrétním klimatickým podmínkám. Nejvíce škodí střídání mrazů a oteplení, kdy se zvyšuje vlhkost vzduchu.

Čtěte také: Jak správně cvičit plank?

Speciální zimní přísady do omítek

Pokud jde o pastózní omítky, existují speciální zimní přísady, které působí jako urychlovače a umožňují omítce správně zrát i za zhoršených podmínek. Tento proces je však možný pouze tehdy, pokud pokles teplot pod bod mrazu trvá jen krátce a během dne se znovu oteplí.

Další stavební práce v zimě

Mezi nejproblematičtější stavební práce v zimě rozhodně patří betonování. Při nízkých teplotách se zpomaluje hydratace betonu, který pak přestává schnout. Při nízkých teplotách může během schnutí popraskat a způsobit řadu problémů. Betonovat lze bez problémů do 5 °C, při poklesu je třeba používat ohřátou záměsovou vodu nebo speciální zimní přísady. Pokud není možné odložení betonování na příznivější klima, tedy vyšší teploty, musíme přidat do betonu nemrznoucí přísadu. Ta sice podpoří zrání betonu, přesto se však beton může drolit, bude vyšší jeho nasákavost a vlivem mrazu pak popraská. Především na povrchu se budou tvořit praskliny. Proto se také používá teplá voda při míchání betonu, ale opět ani v tomto případě nejde o 100 procentní řešení, voda prostě zchladne rychleji, než beton stačí vyzrát. Nahřívá se dokonce i kamenivo a betonové konstrukce se zakrývají polystyrenem.

Stejně jako v případě betonování je vhodné se zděním počkat až do jara. Pokud vás tlačí čas, lze s využitím zimních malt pokračovat ve zdění i v chladnějších dnech. Teplota však nesmí 14 dní po vyzdění klesnout pod 5 °C. Zdivo lze ochránit před mrazem polystyrenovými deskami o tloušťce 5 cm a více, pak může teplota krátkodobě klesnout až pod -10 °C. Venkovní teplotu je samozřejmě nutné hlídat i při samotném vyzdívání. Pokud v době zdění nemrzne, není nutné záměsovou vodu předehřívat. Jakmile však teplota klesne pod bod mrazu, musí se při přípravě zimní malty používat voda ohřátá přibližně na 30 °C. Cihelné prvky musí být suché a bez jakýchkoliv námraz, malta musí být ohřívána na relativně vysokou teplotu (okolo 30 °C). Zdí se pouze zkrácené úseky na výšku podlaží. Poslední vrstva cihel se překrývá tepelněizolačními rohožemi, geotextiliemi nebo PE fóliemi, a to na dobu minimálně 12 hodin. Před pokračováním zdění se musí povrch zdiva opět dokonale očistit od sněhu a zbavit námraz.

Montáž oken a suchá výstavba

Mezi činnosti, které lze bez větších problémů provádět i v zimě, patří osazování oken. Většina zimních montážních pěn je totiž vhodná pro použití při teplotách až -10 °C. Je však nutné počítat s delší dobou tuhnutí. Samotná montáž jednoho okna zabere jen pár desítek minut.

Sázkou na jistotu i při třeskutých mrazech je veškerá suchá výstavba, např. se sádrokartonovými deskami, při které se nepoužívají žádné stavební hmoty. Montáže sádrokartonových příček nebo podhledů lze provádět bez omezení. Nejvhodnější je věnovat se suché výstavbě, u které žádná rizika poškození nízkou teplotou nehrozí.

Nátěry a lepidla

Pro veškeré nátěrové hmoty platí přípustné teploty +10 až +20 °C. Působením nízkých teplot syntetické nátěrové hmoty více tuhnou a špatně se vsakují i do porézních hmot. Samozřejmě se též prodlužuje jejich doba schnutí. Laky na vodní bázi pak vyžadují teploty alespoň +13 °C. I fasádní a interiérové barvy vyžadují teploty alespoň +10 °C. Za nízkých teplot též nemůžeme penetrovat zdivo či beton, ale ani impregnovat dřevo. Veškeré tyto materiály totiž obsahují vysoké procento vody, která se za chladu pomalu odpařuje. O mrazu nemluvě. V každém případě platí, že bod mrazu nenávratně poškodí pojivo a materiály pak prostě nemohou fungovat, jsou znehodnocené.

Pro odpařování vody a nebo ředidel je v případě lepidel nezbytná teplota alespoň +5 až +10 °C. Platí to především pro lepidla na obkladačky a silikonové tmely. Montážní pěny vyžadují teploty alespoň +10 °C, výrobci však doporučují +20 až +25 °C. Na druhou stranu se ale prodávají i pěny určené do mírnějších mrazů. Například lepidla obsahující dvousložkové pryskyřice (epoxidové, polyesterové, polyuretanové) a také dvousložkové nátěrové hmoty vyžadují minimální teplotu +15 °C a doporučená teplota je v jejich případě +18 až +25 °C.

Shrnutí doporučených teplot pro stavební práce v zimě

tags: #pri #jake #teplote #delat #omitky #doporučení

Oblíbené příspěvky:

• Zvyšte přesnost vaší práce s Incra rýsovacími pravítky
• kompletní průvodce bitumenovou izolací
• Jak správně aplikovat vápenný nátěr a provádět filcování
• Průvodce nákupem kamenné dlažby z bazaru
• Kompletní průvodce pro stavebníky o stropech