Ztráta střechy nad hlavou: Příběhy, výzvy a cesta zpět

Ztráta střechy nad hlavou je fenomén, který postihuje široké spektrum lidí, bez ohledu na věk, vzdělání či sociální status. Příčiny mohou být různorodé - od domácího násilí, přes ztrátu zaměstnání a finanční potíže, až po rodinné problémy, zdravotní komplikace nebo závislosti. V České republice přesný počet lidí v nejistém bydlení nebo na ulici nikdo nezná, ale odhady z roku 2015 hovoří o zhruba 200 tisících lidí. Je důležité si uvědomit, že za každým číslem se skrývá lidský příběh plný strachu, nejistoty a touhy po návratu k normálnímu životu.

Příběhy lidí bez domova

Mezi těmi, kteří se ocitli bez střechy nad hlavou, jsou i tito lidé, jejichž osudy se protnuly s projektem „Nejdřív střecha“:

• Martina (44 let) se svým plnoletým synem přišla do denního centra po dvoudenním přespávání na ulici. O střechu nad hlavou přišli z důvodu domácího násilí, kdy utekli od matčina násilnického přítele. Klientka byla sankčně vyřazena z úřadu práce. Díky projektu „Nejdřív střecha“ byli ubytováni v azylovém domě, kde si Martina zajistila práci a následně se odstěhovala a opět začala bydlet společně se synem.
• Ivana (60 let) přišla do denního centra ve špatném psychickém stavu. Bydlela na komerční ubytovně, kterou platila částečně z invalidního důchodu a částečně z dlouhodobé brigády. Brigáda jí před nedávnem skončila a ona se musela vystěhovat. Neměla se na koho obrátit s žádostí o pomoc, protože nemá žádné příbuzné, jen kamarádku, která je v podobně tíživé situaci. Díky projektu „Nejdřív střecha“ mohla zůstat na azylovém domě do té doby, než dostala další invalidní důchod.
• Vojtěch (58 let) přišel požádat o pomoc po dvou týdnech strávených na ulici. Předtím bydlel v podnájmu, který platil z učitelského platu. Po snižování stavu ve škole pracoval jako skladník. Když přišel i o toto zaměstnání, ocitl se bez střechy nad hlavou. Díky projektu „Nejdřív střecha“ mohl začít využívat služeb noclehárny. Společně se sociálními pracovníky si zařídil výměnu propadlého občanského průkazu a zaevidoval se na úřadu práce.
• Milan (59 let) se ocitnul na ulici poprvé. Jeho sociální situace byla špatná již delší dobu, ale pomáhala mu sestra, u které také rok a půl bydlel. Ale i ta se dostala do finanční tísně, a tak zůstal bez střechy nad hlavou. Díky podpoře projektu „Nejdřív střecha“ mu byl zajištěn nocleh. S pomocí sociálních pracovníků si vyřídil doklady a zaevidoval se na úřadu práce.
• Lukáš (20 let) byl na ulici několik dnů. Měl možnost nastoupit do práce a získat zaměstnaneckou ubytovnu. Do té doby však již neměl peníze na úhradu ubytování. V rámci „Nejdřív střechy“ se do doby nástupu do zaměstnání ubytoval na noclehárně.
• Martin (23 let) se ocitl na ulici poté, co se s ním rozešla přítelkyně kvůli jeho problémům s drogami. Martin se ukázal jako motivovaný se svou situací něco udělat. Dohodl si léčení přes psychologa NADĚJE a byl zařazen do projektu „Nejdřív střecha“. V době, kdy bydlel na noclehárně, abstinoval.
• Oldřich (58 let) přišel ve špatném psychickém stavu. Byl po rozvodu, ztratil dobře placenou práci a v jeho rodině došlo k tragické události. Díky psychologické intervenci a okamžitému poskytnutí bydlení se jeho stav stabilizoval. Dokázal si najít příležitostné práce a začal si sám platit ubytování. Později si našel přítelkyni a získal trvalou práci na čerpací stanici.
• Jakub (21 let) přišel poté, co se pohádal s přítelkyní svého otce. Vzhledem k rodinným problémům opustil dlouhodobé zaměstnání a asi měsíc přespával na ulici. Přes projekt „Nejdřív střecha“ mu byl nabídnutý nocleh.
• Svatoslav (53 let) byl propuštěn po deseti letech z výkonu trestu. Potřeboval ihned bydlení, aby se nepropadl zcela na ulici. Nejdříve si hledal práci, ale to se mu z důvodu záznamu v rejstříku trestů nedařilo.
• Lumír (54 let) byl nalezen při nočním terénním programu NADĚJE ve špatném fyzickém i psychickém stavu. I přes to, že měl bércové vředy, se ho nepodařilo hospitalizovat v nemocnici. Byl také bez dokladů a finančních prostředků. Byl ubytován v azylovém domě, kde se jeho zdravotní stav stabilizoval, vyřídil si doklady a sociální dávku, ze které si začal hradit ubytování.
• David (23 let) vyrůstal v dětském domově a měl problémy s drogami. Potřeboval ubytování kvůli špatnému psychickému stavu. Během ubytování si vyřídil občanský průkaz a dávky hmotné nouze. Svou závislost však nezvládl a za vyplacenou dávku si koupil drogy. Dostal druhou šanci s tím, že bude řešit svou závislost a nastoupil léčbu.
• Kristýna (22 let) docházela asi půl roku. Rodina nepřijala jejího staršího přítele, a tak skončila na ulici. Když zjistila, že je těhotná, projevila zájem o ubytování. Byla ubytována v azylovém domě, kde si následně vyřídila sociální dávky.
• Ivan (28 let) byl okraden během cesty do Německa, kde měl slíbenou práci. Během pobytu v noclehárně začal spolupracovat s JOB klubem.
• Petr (36 let) pracoval 11 let jako popelář. Po rozvodu skončil na ulici, kde strávil dva měsíce. Ztratil občanský průkaz a posléze přišel i o práci. Během pobytu na noclehárně si vyřídil nový občanský průkaz a začal hledat zaměstnání. Nejdříve se mu podařilo najít příležitostné práce, následně pak hlavní pracovní poměr.
• David (22 let) byl na ulici dva dny. Odjel od své rodiny ze Slovenska, protože měl v Praze domluvenou práci, ale při příjezdu zjistil, že dohoda neplatí.
• Pavol (23 let) vyrůstal na Slovensku v dětském domově. Přijel do Prahy, kde byl okraden o všechny prostředky a ocitl se bez střechy nad hlavou. Po dvou dnech přespávání na ulici kontaktoval sociální službu. Během pobytu v ubytovacím zařízení se spojil s ředitelem dětského domova, kde vyrůstal.
• Petr (30 let) se dostal na ulici po rozchodu s přítelkyní a ztrátě zaměstnání. Měl také problémy s alkoholem, ale cítil se velmi motivovaně situaci řešit a něco změnit. Během zařazení do projektu „Nejdřív střecha“ si našel práci u úklidové firmy, prozatím jenom brigádně. Poté si našel práci na hlavní pracovní poměr u stavební firmy. Sociální pracovník s Petrem pracoval na vyřízení splácení alimentů na dceru. Po skončení podpory z projektu „Nejdřív střecha“ ještě chvíli zůstal na noclehárně, ale už si ji sám platil.
• Robin (20 let) se rozhodl po neshodách s matkou odejít do Prahy, kde si chtěl najít práci. Se svým handicapem však není v lehké situaci. Přišel o doklad totožnosti a debetní kartu k účtu, na který mu je poukazován důchod. Využil možnosti přespávání na noclehárně a řešení své situace. Poté si požádal o vystavení nových dokladů.
• Roman (48 let) bydlel s přítelkyní na komerční ubytovně, ale oba přišli o práci a ocitli se na ulici. Roman byl zařazen do projektu „Nejdřív střecha“ a byl ubytován na noclehárně. Jeho situaci řešil sociální pracovník spolu se sociální kurátorkou v Praze 3, která mu pomohla urychlit vyřízení evidence na úřadě práce. Dostal veškeré možné kontakty na pracovní agentury a nabídky práce, byla mu poskytnuta pomoc při výměně propadlého občanského průkazu, při vyřízení výpisu z rejstříku trestů a potravinářského průkazu. Roman si již po 14 dnech našel brigádu ve skladu a poté dostal nabídku od vedoucího na práci na hlavní pracovní poměr.
• Vladimír (20 let) kvůli špatným vztahům s rodinou opustil své rodné město v období před vánočními svátky a odjel do Prahy za prací, zde však byl okraden o doklady, peníze i mobilní telefon. Do centra přišel po týdnu spaní na ulici ve velmi špatném počasí v prosinci, kdy již i mrzlo. Přivedli ho jiní mladí lidé bez domova, kteří viděli člověka ve špatném stavu a poradili mu, kam se obrátit. Vladimírovi byla poskytnuta strava a ošacení a nabídnuta pomoc se získáním dokladů. Kvůli tomu strávil Vladimír v projektu „Nejdřív střecha“ téměř dva měsíce, což mu pomohlo se stabilizovat a řešit svou situaci.
• Tomáš (21 let) a Libor (19 let) byli propuštěni z ústavní výchovy. Z Ostravy přicestovali do Prahy za prací, kterou se jim však bez zázemí nepodařilo najít. Vyhledali denní centrum, kam přišli vyčerpaní a unavení po několika dnech spaní venku. Zde získali stravu, sprchu a byli ubytováni v rámci projektu „Nejdřív střecha“ na jednu noc. Poté se jim podařilo získat zpáteční lístky do Ostravy, aby si mohli zařídit potřebné záležitosti.
• Karel (23 let) se příliš nesvěřoval, jak se dostal na ulici. Je ze severu Čech, vyučil se lakýrníkem, v sociálně-pracovních záležitostech se téměř neorientuje. Jeho přáním bylo pracovat v automobilce Škoda Auto Mladá Boleslav. Karel okamžitě dostal lůžko na noclehárně v rámci projektu „Nejdřív střecha“. Mezitím s pomocí sociálních pracovníků napsal životopis, vyplnil personální dotazník do „Škodovky“ a našel si brigádu - roznášení letáků. Po čtyřech týdnech se mu podařilo najít i bydlení u známého a z noclehárny mohl odejít.
• Jiří (36 let) se dostal na ulici poprvé v životě. Několik nocí strávených v MHD stačilo, aby přišel o doklady, zbytek peněz a navíc se stal dlužníkem Dopravního podniku hl. m. Prahy. Ve špatném psychickém stavu nakonec přišel do nízkoprahového centra. Jiří se nechtěl podrobně vracet k příčinám, které ho přivedly na ulici, ale je zřejmé, že jeho bezdomovectví souvisí se ztrátou zaměstnání a nemá nikoho, kdo by mu mohl pomoci. Má maturitu, je vyučený letecký mechanik. Sociální pracovníci hned zařídili „první pomoc“ - možnost stravy, hygieny a zejména bezplatné ubytování.
• Eva (34 let) byla propuštěna z opakované hospitalizace v psychiatrické nemocnici. Rodina s Evou nechtěla a nadále nechce být v kontaktu. Projekt „Nejdřív střecha“ jí pomohl, aby mohla bydlet v azylovém domě pro ženy. K bydlení neměla dost financí - pobírala sice invalidní důchod přes 3 tisíce, z toho ale hradila výživné na syna a psychiatrické léky. Bydlení v azylovém domě umožnilo i pravidelné návštěvy psychiatra, pravidelné užívání léků, hrazení alimentů (snížení dluhu) a vyřízení dávek v hmotné nouzi.
• Tříčlenná rodina Ireny (48 let) se povedlo najít v Litoměřicích pronájem bytu od soukromého vlastníka. Partner Ireny si vydělával příležitostnými pracemi u různých zaměstnavatelů. Irena byla nezaměstnaná, nezletilá dcera chodila do školy. Rodina pobírala dávky v hmotné nouzi. S příchodem zimy, kdy přestaly stavební a zemědělské firmy nabírat brigádníky, byla však rodina zcela závislá jen na příjmu z dávek. Poté nastala situace, kdy byl partner Ireny vyřazen z evidence na úřadu práce. Rodina neměla na nájemné a musela se okamžitě vystěhovat. Díky podpoře z projektu „Nejdřív střecha“ se mohla rodina nastěhovat do azylového domu a mít pokryté výdaje na bydlení v úvodních dvou měsících. Mohli tak zůstat pohromadě.
• Diana (35 let) kontaktovala středisko na konci měsíce. Do té doby bydlela u svých známých, kteří však museli opustit svůj byt. Předtím pobývala v azylovém domě. V minulosti měla stabilní bydlení i zaměstnání, avšak zlom nastal s příchodem zdravotních obtíží a následnou rekonvalescencí, během níž přišla o práci. Absence rodinného zázemí ji nakonec dovedla do situace, kdy neměla kam jít.
• Petr (38 let) kontaktoval středisko po delší době poté, co byl osloven pracovníky organizace NADĚJE ve městě, kde se nacházel ve velmi špatném stavu a žebral o jídlo. Pan Petr trpí zjevnou neléčenou duševní poruchou. V současné době přespává na noclehárně a projevuje zájem o vyřízení dokladů. Díky spolupráci s OSV a místní farností se s klientem daří postupovat kupředu.
• Paní Eva (30 let) se s bývalým partnerem přestěhovala do Prahy kvůli zaměstnání. Byla zaměstnána na "sezónní" práce v rámci agentury, která zajišťovala i ubytování. Na paní Evu ovšem dolehla závislost na alkoholu a rozhodla se léčit. Před propuštěním z léčebny kontaktovala azylový dům, protože se neměla kam vrátit. Navíc ze vztahu si odnášela traumatizující zkušenosti. Ke všemu se přidaly dluhy z minulosti a vyřazení z úřadu práce. Paní Eva byla ubytovaná v azylovém domě pro ženy a posléze zařazena do projektu „Nejdřív střecha“. Spolupracuje s adiktologem a psychologem, sociální pracovnice jí pomáhá s řešením její celkové situace.
• Tereza (23 let) prošla ústavní výchovou. S rodinou se nestýká. Tereza se potýká s psychickými problémy a má zkušenost i s drogami. Přesto se jí podařilo dokončit střední školu. Do azylového domu se Tereza dostala jako oběť domácího násilí. Pokrytá modřinami požádala o "krizové" ubytování. Terezu napadl "přítel", u kterého bydlela. Byla bez dokladů, finančních prostředků a možnosti jiného ubytování. Z těchto důvodů byla zařazena do projektu „Nejdřív střecha“. Během pobytu na azylovém domě Tereza obnovila kontakt s Úřadem práce, Probační a mediační službou a dalšími pomáhajícími organizacemi.
• Kristýna (24 let) přišla do azylového domu se dvěma malými nezletilými dětmi. Dospívání trávila po smrti matky v dětském domově. Prošla si fyzickým a psychickým týráním od otce prvního dítěte, totéž zažívala od otce druhého dítěte. Ten ji nakonec opustil a ponechal v jejich pronajatém bytě bez financí. Kristýna neměla se dvěma malými dětmi na platbu nájmu, proto podala žádost do AD, kam byla přijata a zařazena do projektu „Nejdřív střecha“.
• Lukáš (32 let) přišel do zařízení z ulice. Během krátké doby se pro něho podařilo zajistit vhodné pracovní uplatnění. První den po nástupu do zaměstnání se vážně zranil na dolní končetině, a proto nemohl práci vykonávat. Byl bez finančních prostředků. Zařazením do projektu se mu poskytla možnost k vyřízení osobních záležitostí a ve spolupráci se sociálním pracovníkem pracuje na hledání nového zaměstnání a hlavně na zlepšení zdravotního stavu, který se zhoršil úrazem.
• Boris (37 let) je svobodný, má syna, který je v péči matky a na něhož platí výživné. Má 5 sourozenců, nicméně s rodinou není v blízkém kontaktu. Po ukončení předchozí smlouvy v azylovém domě pobýval u kamarádů, nikde však nebyl stabilně. Poslední dva měsíce žil u kamarádky, od které se také musel vystěhovat. Boris vychodil základní docházku ve speciální škole, jeho rozumové i vyjadřovací schopnosti jsou omezené. Dochází do psychologické poradny.
• Agáta Oláhová vyrostla v dětském domově. S rozpočtem zahoupal 14tisícový nedoplatek za vodu a žena i s partnerem a dvěma dětmi skončila na ubytovně. Na jaře 2016 měla rodina štěstí. Dostala možnost se opět přesunout do bytu.

Projekt "Nejdřív střecha": Koncepce a dopady

Projekt „Nejdřív střecha“ se zaměřuje na okamžité poskytnutí bydlení a následnou komplexní podporu, která lidem pomáhá postavit se zpět na nohy. Inspirací pro tento přístup je koncept „housing first“, tedy bydlení především, který v říjnu do Česka přijel přednášet Dennis Culhane, odborník na bezdomovectví a sociální bydlení z americké University of Pennsylvania. Důležité je mít na národní úrovni nějaký rámec, který určí, co je v boji s bezdomovectvím cílem a jak se ho dosáhne. „Nemá to být tak, že se smíříme s tím, že jsou lidé bez střechy nad hlavou, a jen se jim to tam snažíme trochu vylepšit. Primární otázkou je, co všechno můžeme udělat pro to, abychom člověka dostali z ulice zpět,“ vysvětluje Lesák. „Když se lidé dostanou do bydlení, musí se naučit spoustě nových věcí. Nemusí je ale umět předem. Jak se říká, plavat se nejlépe naučíte ve vodě, ne na souši,“ podotýká Lesák, jehož platforma se snaží princip přenést do jednotlivých měst.

Klíčové aspekty projektu:

• Okamžité bydlení: Prioritou je rychlé zajištění bezpečné střechy nad hlavou, ať už v azylovém domě, noclehárně nebo v jiném typu ubytování.
• Komplexní podpora: Poskytovaná pomoc zahrnuje psychologickou podporu, asistenci při vyřizování dokladů, hledání zaměstnání, řešení dluhů a zajištění zdravotní péče.
• Individualizovaný přístup: Sociální pracovníci se zaměřují na individuální potřeby každého klienta a vytvářejí plány podpory šité na míru.
• Dlouhodobá udržitelnost: Cílem je pomoci lidem nejen najít bydlení, ale také si ho udržet a integrovat se zpět do společnosti.

Příklady úspěchů:

Brněnský projekt, na kterém spolupracuje především nezisková organizace IQ Roma Servis s místním magistrátem a několika městskými částmi, prokázal, že náhodně vybrané rodiny s dětmi v bytové nouzi jsou schopné si bydlení s podporou šitou na míru udržet. Na začátku, v březnu 2016, byla padesátka rodin. Rok poté 48 z nich stále bydlelo. Za rodinami chodí aspoň jednou týdně sociální pracovníci.

Jan Milota z IQ Roma Servisu dělí rodiny do tří kategorií:

Čtěte také: Vše o trámech, hranolech a řezivu

• Čtvrtina čas od času mívá problémy s placením nájemného nebo se sousedy, ale s vyšší intenzitou služby se to dá zvládat.
• Další čtvrtina bydlí bez problémů, jen občas potřebuje pomoc s praktickými věcmi.
• Polovina rodin by po nějaké době služby ani nepotřebovala.

Podle Miloty výzkumníci právě finišují se zprávou, která zhodnotí první rok. Původní projekt bude mít pokračování s názvem Návazná podpora zabydlených rodin. „Myšlenka je taková, že krize do těchto domácností přicházejí nepředvídatelně a my máme být na místě,“ vysvětluje Milota.

Výzvy v České republice

Rámec, jehož vymezení Culhane považuje za klíčové, zatím v Česku chybí. Existuje sice koncepce sociálního bydlení, která měla sloužit jako podklad pro samostatný zákon, ten se ale v minulém volebním období nepodařilo prosadit. Současná vláda premiéra Andreje Babiše (ANO) zákon o sociálním bydlení nakonec nejspíš nenapíše, přestože se k tomu při svém vzniku zavázala. Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (ANO) nyní říká, že další práce na zákonu by zbrzdily pomoc. Potřeba je prý rychlé řešení v podobě investičního programu pro obce na výstavbu bytů. Vedení měst si pak budou moci určit, koho z potřebných ubytují.

Shrnutí případů podpory z projektu "Nejdřív střecha"

Následující tabulka ilustruje různé situace klientů a typy podpory, které jim byly poskytnuty v rámci projektu "Nejdřív střecha":

Čtěte také: OSB desky na střeše: Návod na natírání

Čtěte také: Realizace střechy KM Beta bez problémů

tags: #prijit #o #strechu #nad #hlavou #informace

Oblíbené příspěvky:

• Studené a teplé terapie
• Výhody a využití mosazných střech
• Výhody sprchového žlabu Neo Pure
• Pokládka vinylu na starou podlahu
• Rekonstrukce a nové konstrukce se spřaženou deskou