Primární asfaltová izolace: Historie, druhy a aplikace pro spolehlivou hydroizolaci

Kvalitní hydroizolace je základním předpokladem dobré funkčnosti a dlouhé životnosti stavby. Asfaltový pás je dostupný a lety prověřený hydroizolační materiál, který pomáhá k dlouhé odolnosti a životnosti budov. Ochrání váš dům před srážkami, podzemní vodou, zemní vlhkostí i radonem. Proto je izolace základů stavby potřeba vždy a její výběr je nutné důkladně zvážit.

Historie a vývoj asfaltových izolací

Asfalt jako materiál prověřila léta. To platí pro jeho přírodní i rafinovanou verzi. Je totiž mimořádně stabilní v průběhu času. Předchůdcem dnešních ropných asfaltů byl přírodní asfalt, který se těžil, nebo ještě těží, na několika místech světa. Naší zemi nejbližší je Albánie a okolí Mrtvého moře. Ze vzdálenějších lokalit lze jmenovat např. ostrov Trinidad v Karibském moři. Dle míst, kde se přírodní asfalt těžil, vznikly také názvy této izolační hmoty. Název „bitumen“ (bitumenum) má původ v hebrejštině (okolí Mrtvého moře), název „asfalt“ (asfaltos) má původ v řečtině dle místa těžby v Albánii, která byla součástí starověkého Řecka. V České republice se má správně používat slovo asfalt. Byť se používá i slovo bitumen, tak tento název nemá oporu v žádné normě. V Evropě se používá v některých jazycích slovo odvozené od řeckého asfaltos, v jiných jazycích od hebrejského bitumenum.

Jakýmsi pokračovatelem přírodních asfaltů jsou kamenouhelné dehty a smola, jejichž výroba se datuje od roku 1680. Od roku 1828 se pak hydroizolační vrstvy vylepšují tím, že se již nepoužívá pouhý nátěr dehtem, ale do nátěrů se vkládá lepenka. Vzniká tak jakýsi první předchůdce izolačního pásu (v té době dehtového), avšak vytvářeného nikoliv ve výrobě, ale přímo na stavbě. Od začátku 20. století se pak datuje náhrada dehtů ropnými oxidovanými asfalty. Hydroizolační vrstva se v té době (až cca do 40. let) vytvářela vrstvením impregnovaných lepenek a dehtových či asfaltových nátěrů. Těžké natavitelné asfaltové pásy v podobě, v jaké je známe dnes, se objevily na přelomu 40. a 50. let. V té době se již pro účely hydroizolací střech omezovalo použití dehtů a výrazně se zvyšoval podíl oxidovaných asfaltů. V České republice bylo používání dehtů pro hydroizolační materiály střech definitivně ukončeno v roce 1969 a od té doby se používají pouze ropné asfalty.

Výroba primárního asfaltu a asfaltových pásů

Asfalty se vyrábí fyzikální rafinací ropy, jejíž základní operací je dvoufázová destilace. První fáze je tzv. atmosférická destilace, druhá pak vakuová destilace. Jejím výsledkem je vakuový zbytek, jehož obsahem je mj. surový ropný asfalt neboli asfalt primární. Primární asfalt se následně upravuje oxidací - vzniká asfalt oxidovaný. Druhá možnost úpravy je tzv. extrakce vakuového zbytku - vzniká asfalt extrahovaný. Přimíchají-li se do směsi extrahovaného asfaltu a polofoukaného asfaltu (primární asfalt upravený pouze krátkou oxidací) modifikátory, vzniká asfalt modifikovaný.

Úplným základem výroby asfaltových pásů je přípravna asfaltových hmot, kde je připravena směs předem stanovené kvality v dostatečném množství k dodání na výrobní linku pro výrobu asfaltového pásu. Homogenizace asfaltové směsi je velice důležitá, zvláště u modifikovaných asfaltů, kdy je žádoucí co nejdokonalejší rovnoměrné rozptýlení modifikátoru v základním asfaltu.

Čtěte také: Jezdecké disciplíny a terén

Asfaltový pás (někdy též asfaltová lepenka) je tvořen několika vrstvami, které přímo definují vlastnosti a účel použití asfaltového pásu. Nejčastěji se skládá z nosné vložky, na kterou jsou aplikovány krycí asfaltové vrstvy. Spodní i vrchní krycí asfaltové vrstvy jsou ještě opatřeny vhodnou povrchovou úpravou. Nosná vložka určuje použití asfaltového pásu (hydroizolace, ochrana proti radonu aj.), krycí asfaltové vrstvy určují technické vlastnosti pásu (teplotní odolnosti, ohyb), povrchové úpravy krycích vrstev mají ochranné i estetické účely (UV ochrana, zbarvení).

Nosné vložky

Kvalita a trvanlivost asfaltového pásu je dána kromě druhu použitého asfaltu, množství a typu plniva i typem nosné vložky. Ta plní v asfaltovém pásu celou řadu funkcí. Ovlivňuje jeho prostorovou stabilitu při výrobě i vlastním pokládání, difuzní propustnost, pevnost a průtažnost, způsob natavování, možnost mechanického kotvení, protipožární vlastnosti, případně odolnost proti prorůstání kořenů.

Jedna z důležitých vlastností nosných vložek, která ovlivňuje jejich uplatnění v asfaltových pásech a rozhoduje o použitelnosti těchto asfaltových pásů, je nasákavost. Podle nasákavosti se vložky dělí na nasákavé a nenasákavé. Příkladem nasákavé (a časem i hnijící) nosné vložky je strojní hadrová lepenka. Asfaltové pásy s nasákavými vložkami pro hydroizolační vrstvu střech ani mostů zásadně nepoužíváme. Jejich využití je v jiných oblastech stavebního průmyslu. Do hydroizolačního souvrství lze aplikovat pouze pásy s nenasákavými a nehnijícími nosnými vložkami.

Mezi základní typy nenasákavých nosných vložek patří tkaniny ze skelných vláken, skelná rouna a polyesterové rohože. Nejdůležitějšími vlastnostmi nosných vložek jsou jejich pevnost a průtažnost. Vložky z tkanin jsou pevnější a odolnější na proražení než vložky z rohoží. Výrobky s vložkami z tkanin mají pevnost v tahu až 20 kN/m, pevnost pásů s vložkami z rohoží se pohybuje mezi 6 kN/m (skleněné rohože) po 16 kN/m (polyesterové rohože). Kromě menší pevnosti bývá nevýhodou některých skleněných rohoží i omezená tažnost (do 4 %). Tento nedostatek odstraňují houževnaté a průtažné rohože z polyesteru, které poskytují pásům dobrou tvarovatelnost. Vzhledem k vyšší ceně se polyesterové vložky používají zpravidla jen v kombinaci s modifikovanými asfalty.

Při používání pásů s vložkou z kovové fólie (nejčastěji hliníkové) je třeba zohlednit jejich specifické chování. Vhodnější jsou pásy s vložkou opatřenou profilováním nebo s vložkou zvlněnou, neboť tyto úpravy zlepšují adhezi krycí vrstvy, tažnost a ohebnost pásu a vyrovnávají dilatační změny, způsobené rozdílnou roztažností asfaltu a hliníku. Průtažnost ale i tak zůstává velmi nízká. Vložky z hliníkové fólie mohou působením alkalických vod korodovat, proto by neměly být kladeny na vlhký čerstvý beton. Pro izolaci spodní stavby proti radonu nelze nikdy použít pouze asfaltový pás s hliníkovou vložkou.

Čtěte také: Průvodce hroty na kolečkové lyže

Kombinovaná nosná vložka vznikne použitím dvou vložek, které jsou v asfaltovém pásu uloženy nezávisle na sobě. Spřažené vložky se v současné době jeví jako funkčně nejlepší. Spojují výhody jednotlivých použitých vložek.

Typy asfaltových pásů podle krycí vrstvy

Hlavní rozdíly mezi jednotlivými druhy asfaltové krycí vrstvy jsou zejména v teplotních odolnostech. Z hlediska teplot se u asfaltového pásu sledují: ohyb (kdy ještě nedochází ke vzniku prasklin), stálost (teplota, kdy krycí vrstva ze svisle umístěného asfaltového pásu nestéká) a bod měknutí (kdy krycí vrstva změkne). Krycí asfaltová vrstva je složena z asfaltu spojeného s plnivem. Plnivo zvyšuje bod měknutí asfaltového pásu, stálost (stékavost) a umožňuje nanesení silnější vrstvy na nosnou vložku.

Mezi nejdůležitější sledované vlastnosti asfaltů patří body lámavosti a měknutí. Bod lámavosti je stav, kdy asfalt přestává být termoplastický a při ohybu vznikají trhlinky - asfalt se láme. Bod měknutí je stav, kdy asfalt měkne a začíná „téct“. Bod lámavosti asfaltu se zkouší na již hotovém asfaltovém pásu jeho ohýbáním na trnu o průměru 30 mm. Bod měknutí se zkouší na vlastní asfaltové hmotě zkouškou známou pod názvem „KK“ (kulička, kroužek).

Pro praktické použití se pak uvádí ještě hodnota „stálost za tepla“ (někdy také nazývaná „stékavost“), která udává teplotní stabilitu asfaltového pásu na svislé ploše po dobu 2 hodin. Hodnoty „stálosti za tepla“ jsou obvykle o 15-20 °C nižší než hodnoty bodu měknutí.

Oxidovaný asfaltový pás

Bývá zpravidla nejlevnější a je určen pro méně náročná použití. Oxidované asfaltové pásy jsou plastické a neodolávají dobře nízkým teplotám. Při poklesu teploty pod bod mrazu může dojít při ohýbání pásu k tvorbě trhlinek, které výrazně zhoršují hydroizolační vlastnosti pásu. Stárnutím oxidovaného asfaltu, kdy z něj migrují olejové podíly, dochází k jeho křehnutí, tedy ještě k dalšímu zvyšování bodu ohebnosti za studena nad hodnotu 0 °C. Oxidované pásy jsou méně odolné proti mechanickému poškození, hůře zpracovatelné při nízkých teplotách, nelze je ohýbat do kolmých úhlů a vlivem UV záření rychle degradují. Oproti modifikovaným pásů mají nižší životnost. Proto se v rámci izolace základů pokládají spíše jako roznášející nebo doplňující vrstva, rozhodně však nad úrovní terénu. Tepelná stálost je omezena cca +70 °C a ohebnost teplotou 0 °C. V praxi se proto doporučuje tyto pásy zpracovávat jen při teplotách vyšších jak +5 °C, jinak dochází při rozvinování pásů k praskání krycí vrstvy.

Čtěte také: Celý článek o Asfaltu II

Modifikované asfaltové pásy

Modifikované asfaltové pásy jsou elastické, více odolné vůči UV záření a ohebné dle typu i při minusových teplotách až do -25 °C. Používají se tedy všude tam, kde oxidovaná provedení nestačí. Modifikace asfaltu přináší zlepšení zpracovatelských a užitných vlastností. Významná je zlepšená odolnosti proti extrémním teplotám, ohebnost, stékavost a především trvanlivost. Asfaltové pásy z modifikovaného asfaltu mají proto proti předchozím zvětšené rozmezí použitelnosti. Snižují křehkost asfaltu při teplotách pod 0 °C a na druhé straně omezují stékavost při vyšších teplotách.

Modifikace APP

Modifikace APP (ataktický nebo také amorfní polypropylén) vznikla začátkem 60. let. K výrobě se nejprve používal modifikátor, který vznikal jako nestandardní surovina při výrobě izotaktického polypropylenu. V současnosti se už nepoužívají nestandardní suroviny, ale polypropylény, speciálně vyráběné do asfaltových pásů. Procento tohoto modifikantu se v asfaltech pohybuje mezi 17-35 %. Z chemického hlediska tvoří APP s extrahovaným a polofoukaným asfaltem směs. Pásy tohoto typu vynikají dlouhou životností, odolností vůči vysokým teplotám (až do cca 140 °C), vůči UV záření a proti stárnutí. Ohebnost za chladu vyhovuje až do cca -20 °C. Průtažnost hmoty bez vložky dosahuje cca 50 %. Po protažení se pás nevrací do původního tvaru. Pásy s plastickou modifikací bývají lacinější než s elastickou modifikací, jejich vlastnosti při nízkých teplotách jsou však horší.

Modifikace SBS

Modifikace SBS vznikla na přelomu 60.-70. let a znamená modifikaci syntetickým termoplastickým kaučukem typu styrénbutadien- styrén. Jedná se o chemický řetězec (poly)styrénu a (poly)butadienu v lineární, hvězdicové nebo křížové podobě. Procento tohoto modifikantu v asfaltech se pohybuje mezi 8-22 %. Díky přidání elastomeru (tj. syntetický kaučuk) je elastický, odolný proti stárnutí a vzniku prasklin při nízkých teplotách. Tyto pásy jsou elastické i při teplotách hluboko pod nulou. Až do cca -35 °C se pásy netrhají a nelámou. Vynikají vysokou flexibilitou a tažností. Po protažení se vracejí do původního tvaru. Tepelná stálost při 100 °C je horší než u APP pásů a rovněž odolnost vůči UV záření je nižší. U kvalitních pásů by se měl obsah elastické modifikace pohybovat mezi 7 a 15 %. Vyšší obsah modifikační přísady dává asfaltu i samozacelující schopnosti např. při místním proražení. Významná je vyšší životnost než u pásů APP (20 až 30 let). V středoevropských podmínkách jsou nejrozšířenější. Dnešním standardem pro SBS modifikované pásy je hodnota 100 °C.

Typy asfaltových pásů podle tloušťky a použití

Dělení podle tloušťky

• Asfaltový pás typ A: Tloušťka do 1 mm, který není určený k natavení. Je bez krycí asfaltové vrstvy (jen impregnovaná nosná vložka). Tyto asfaltové pásy typu „A“ tedy nemají žádnou krycí asfaltovou vrstvu. Jejich tloušťka nepřevyšuje 1 mm a pro hydroizolační vrstvu střech i mostů jsou zcela nevhodné, a proto se zásadně nepoužívají.
• Asfaltový pás typ R: Tloušťka do 2,5 mm. Tyto asfaltové pásy mají tloušťku krycích asfaltových vrstev do 1 mm, přičemž jejich celková tloušťka nepřesahuje 2,5 mm. Ani tyto pásy pro vytvoření hydroizolační vrstvy plochých střech většinou nepoužíváme. Pro izolace mostů se ani tyto typy zásadně nepoužívají.
• Asfaltový pás typ S: Tloušťka 4-5 mm, určený k natavení pásu z oxidovaného asfaltu nebo natavitelných asfaltových pásů z modifikovaného asfaltu SBS. Tyto asfaltové pásy mají tloušťku asfaltových krycích vrstev nad 1 mm, přičemž jejich celková tloušťka se pohybuje obvykle od 3,7 mm do 5,0 mm, výjimečně i nad tuto hranici. Hydroizolační vrstva z asfaltových pásů typu „S“ je tvořena jedním až dvěma pásy dle typu.

Dělení podle použití

• Izolace staveb: Vodorovná i svislá izolace proti radonu, hydroizolace zemní vlhkosti - izolace základů, izolace proti vodě (tlakové a prosakující vody).
• Střešní pásy: Podklad pro asfaltové šindele a lepenku na střechu, finální střešní pásy, krytiny pro zahradní domky.
• Parozábrany: S nízkou i vysokou požární zátěží, parozábrany pro ploché střechy.
• Dočasné ochranné zakrytí.

Aplikace primární asfaltové izolace

Izolace základů stavby je potřeba vždy. Dům je nutné chránit před podzemní a vzlínající vlhkostí, která by znehodnotila konstrukce domu a zapříčinila vznik vlhkých map na stěnách a případný výskyt plísní. Hydroizolace však nechrání stavbu jen před vlhkostí, ale i před radonem, což je škodlivý plyn uvolňující se z podloží pod domem. Primárním úkolem zemních izolací je zamezení prostupu zemní vlhkosti, chrání však i proti vodě volně stékající a tlakové, doplňkovou, nicméně plnohodnotnou funkcí je ochrana proti radonu a jiným plynům.

Tato hydroizolační vrstva může být umístěna buď na vnějším povrchu konstrukce, nebo uprostřed střešního (mostního) souvrství s tím, že je kryta dalšími těžkými vrstvami, např. ochrannými, provozními, obrusnými atd. Uprostřed souvrství je hydroizolační vrstva umístěná např. u střech obrácených, provozních a vegetačních. Mezi provozní střechy patří např. střechy pochůzné (střešní terasy), pojízdné (mezi takové lze zařadit i mosty), střechy určené pro parkoviště, pro přistávání helikoptér, střechy, na kterých jsou situována sportovní hřiště, např. tenisové kurty apod. Hydroizolační vrstva má vždy charakter naprosto vodotěsného povlaku, který je stejně vodotěsně napojen na veškeré okraje vnější (atiky, římsy) i vnitřní (vtoky, komíny, potrubí, střešní světlíky atd.). Proto se také hydroizolační vrstva, v případě, že je umístěna na vnějším povrchu střešního pláště, nazývá povlakovou krytinou.

Příprava podkladu

Silikátový podklad (beton, zdivo), na který se asfaltový pás natavuje, musí být rovný, suchý, bez nečistot, prachu, ostrých předmětů, hrubých částic, mastnoty a vápenného mléka. Důležité je také odstranit všechny ostré hrany, které by mohly asfaltový pás protrhnout a případné výtluky a díry v desce zapravit betonovou mazaninou. Takto připravený podklad je vhodné napenetrovat asfaltovým penetračním lakem. Ten se nanáší celoplošně kartáčem či válečkem dle technologického postupu uvedeného v technickém listu výrobku, nebo na jeho obalu.

Natavování asfaltových pásů

Minimální teplotou pro práci s natavovacími SBS pásy je 5 °C. Asfaltové pásy modifikované se mohou natavovat při teplotě vzduchu alespoň +5 °C, oxidované při teplotě vzduchu alespoň +10 °C, avšak některé modifikované pásy je možné natavovat již při -5 °C. Asfaltové pásy se na základovou desku s aplikovanou penetrací pokládají tak, aby přesah izolace pásu přes okraj základové desky činil alespoň 300 mm. Asfaltový pás se plamenem dostatečně nataví tak, aby asfalt tekl a dokonale přilnul k podkladu. Správně roztavený asfalt vyteče několik milimetrů přes okraj pásu po obou bocích.

Příčné přesahy jednotlivých pásů jsou minimálně 100 mm, lépe 150 mm. Podélné přesahy pásů jsou minimálně 80 mm, lépe 100 mm. V případě, že je hydroizolaci nutné natavit ve dvou či více vrstvách, druhá vrstva hydroizolace se pokládá tak, aby její podélný okraj ležel v polovině šířky pásu ve vrstvě pod ní a její příčný okraj ležel alespoň o 300 mm od příčných spojů nižší vrstvy. Všechny pásy se pokládají v jednom směru, nekříží se a natavují se mezi sebou celoplošně.

Izolovat můžete celou plochu najednou, nebo nejdříve části pod nosnými zdmi. V takovém případě je vhodné položené pruhy izolace proti vodě zakrýt materiálem charBIT A330 H, který přesahuje na bocích hydroizolací cca o 5 až 10 cm. Přesah pro napojení hydroizolace z plochy je tak ochráněn proti značnému stavebnímu znečištění (malta, prach apod.). Před pokračováním izolatérských prací se charBIT A330 H odtrhne a pod ním je ideálně čistý povrch asfaltového pásu pro dokončení izolace.

Při pokládce/penetraci nesmí na nosný podklad pršet nebo sněžit.

Ochrana izolace základů

Po úspěšném natavení pásů je třeba ochránit izolaci proti protržení, proříznutí, nebo proseknutí. Již kompletně dokončené vodorovné izolace lze ochránit dočasně (lehkým pásem charBIT A330 H, starým kobercem, polystyrenem, geotextilií, aj.), nebo trvale betonovou mazaninou, či potěrem (před pokládkou podlahových vrstev).

Hydroizolace svislých stěn se nejčastěji chrání deskami z extrudovaného polystyrenu XPS. Ty také slouží jako tepelná izolace soklu a suterénu. Desky z polystyrenu XPS jsou nenasákavé a je možné je tedy zahrnout zeminou. Na podklad se pouze dočasně lepí, následně se přitíží zeminou. Polystyrenové desky se mechanicky nekotví! Dalším možným způsobem je zhotovit přizdívku z cihel plných pálených na maltu vápenocementovou, nebo hydroizolaci spodní stavby chránit nopovou fólií.

Životnost asfaltového pásu

Životnost asfaltového pásu je zcela závislá na typu krycí vrstvy, kvalitě výroby a správné aplikaci (pokládání svařování asfaltového pásu). Pohybovat se tak může v širokém rozsahu od 5 do 50 (a více) let. Pro zachování kvality je nutné skladovat nepoužitý asfaltový pás v suchu a chráněný před přímým slunečním světlem. Nebude tak stárnout vlivem UV záření. Délka skladování samolepicích asfaltových pásů je s ohledem na životnost lepicí vrstvy omezena dle technické dokumentace výrobce (řádově na několik měsíců).

tags: #primární #asfalt #izolace #informace

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce zámkovou dlažbou pro Přerov
• Beton Brož: Lídrem v dlažbových inovacích
• Vše o přechodových lištách
• Větrání s hranatým PVC potrubím
• Materiály pro sádrokartonové příčky v dřevostavbách